- znak, -u m. 1. význačná, rozlišující vlastnost, charakteristický rys, známka. Jeho chování, jeho výraz, jeho tón, vše neslo znak rozrušení. Dyk. Objevovaly se znaky, které ukazovaly somnambulní ráz jeho poesie. Hrb. Historičnost jest znakem osvícenější doby. Durd. [Byron byl] proti křivdě břitký bitec, za svatý znak osvobození a práva nadšenec, fanatik, dobyvatel, mučedlník. Krás. Tato činnost obviněného vyčerpává zákonné skutkové znaky velezrady. Ml. fronta. K pubertě [u kretena] nedochází, v důsledku čehož se nerozví její druhotné pohlavní znaky. Mělka. Zast. Po královně ani znaku nezůstalo, mimo krásné šaty ani stopy. Něm. Biol. znaky, dědičné, dominantní, recesivní a j. Log. určující prvek při stanovení pojmu. Účet. znak účtu symbolické označení zařazení účtu v nějakém souboru, na př. označení účtu písmenem nebo číslicemi v účtovací osnově. Číslicový znak účtu. D viditelná značka, předmět sloužící k označení něčeho n. k dorozumívání; viditelné znamení nějaké hodnosti, příslušnosti k nějakému celku, odznak. Na stehnách mívají [koně] vždycky vypálený znak F. J. Havl. Pod vypínajícím se sklepením jeskyně, na kamenu popsaném tajemnými znaky, usedla jakoby v snění. Frič. Hlavním zobrazovacím prostředkem japonské řeči zůstávají ještě dnes znaky čínské. Výb. Vlastnoručně byla křížek sňala a jí [dceři] ho s napomenutím doručila, aby svatý tento znak na své místo pověsila. Svět. Už v sedmihvězdném projíždí se [cherub noci] voze, na skráni korunu, co vlády znak. Heyd. Bič nosil v ruce jen pro strach a ze zvyku, také že to byl znak jeho zaměstnání. Něm. Na náramenících důstojníků jsou kromě hodností také rozlišovací znaky distinkce. Ml. fronta. Hrdě nesli žáci státních učilišť v průvodu znak pracovních záloh. Ml. fronta. Prodám německého ovčáka, černožluté znaky. Nár. p. Mezi dvěma, na téže řádce volně spojenými znaky [těsnopisnými] čte se zpravidla samohláska „e“ — Slabý-Mat. Zool. znaky světlá, ohraničená místa srsti ssavců (psů, koní a pod.), důležitá při podávání popisu ssavců. Žel. návěstní znak určitý způsob návěstí. Typ. znak grafický záznam pro hlásku, slabiku, slovo atd.; obraz tiskového prvku na odlitku neb matrici. Voj. znaky poznávací, signální, smluvené, volací, váhové znaky střel a j. D Ling. jazyk jako systém znaků (v strukturalismu). D šlechtický, státní a j. erb. Ctibor za svůj hrdinský kus stal se rytířem a do znaku dostal kus loukotě s třemi špicemi. Něm. Znakem jejich [Leopardů] byl červený lev v bílém poli. Vrch. Levou rukou držel [rytíř] štít se Staroměstským znakem. Erb. Státní znak a vlajky upravuje zákon. Ústava.
- znak, -u m. 2. horní část zad za krkem, týl, šíje; záda. Svalnatá ruka chytla mne za znak, a než jsem se vzpamatovati mohl — letěl jsem se schodů. E. Jel. Padá mu [rosa Bartoňovi] se stébel a klasů do týla a odtud na znak. Hol. Mrtvý v rakvi leží na znaku. Ner. Baruška nemohla schvalovati jich [služek] rozpustilý život za znakem paní před paní zatajovaný. Něm. Ve znaku to chrupe, když vrcholku [Alp] dohlídnouti žádáš. Vin. V domácím prostředí plaval 50 m znak za 33,5 vt. Več. Čes. sl. Sport. znak plavecký styl, plování naznak.
- †znak adv. naznak. Hrnčíř zaviklav se v sedle spadl s koně znak. Win.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 815
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 815
|