- zpěvák, -a m. ten, kdo zpívá, zvl. kdo se věnuje pěveckému umění, zprav. z povolání. Na jevišti objevili se veškeří zesnulí čeští herci a zpěváci. Čech. Nesešla Irena dolů, aby svým zvučným altem zpěvákům pomohla. Jir. V 1. díle podal nám Benoni karakteristiku zpěváků a zpěvaček z prvního období jeho činnosti v Národním divadle. Smet. Chtěl vidět všecko — i rakvičku i velebníčka i zpěváky a svíčky a všecko. A. Mrš. Kolářík byl na osadě vůdcem poutí a zpěvákem. Baar. Eh, dnes mu ujela žena s nějakýn hercem či zpěvákem. Mach. Já Petr Bezruč, od Těšína Bezruč, toulavý šumař a bláznivý gajdoš, šílený rebel a napilý zpěvák. Bezr. Byl to veselý šprýmař, nevyčerpatelný zpěvák a čtverák. Herb. D zpěvavý, zpívající pták. Oko hledá v jasně modré obloze neviditelného zpěváka, skřivana. Maj. Z křovin po stráni zvučel švitor drobnějších zpěváků. Rais. A hledal v stínu hvozdu zpěváka, jehožto píseň čarem přemocným mu srdce jímala. Zey. [Kos i drozd] jsou dobří zpěváci, kteří rádi sedávají na vyvýšeném místě a svým zpěvem ohlašují příchod jara. Zool. Přen. Z počátku zpívá každý zvon polední píseň sám svým hlasem, ale jak hlasy stále víc a víc splývají, až se na konec tisíc kovových zpěváků pojí v svůj každodenní chorál. Lang. Kolikrát namáčel pero za svého života: Brzy jako apoštol myšlenky nebo zpěvák krásy na všechno kolem. Lid. nov. Hud. osoba, která dovede zpívat a má k tomu hlas; výkonný umělec v oboru zpěvu, adept pěveckého umění.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 212
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 212
|