• zvíře, -te n. větší živočich, zvl. ssavec, pták a pod. (proti člověku). Jinaký jest život zvířat, jinaký život člověka. Pal. Dostal Jeník krásnou knihu od comtessy, v níž byla tozličná zvířata vymalována. Něm. Kocourek slečny Lóry je zrzavé, hladové zvíře se žlutýma očima. Šim. Když hřímalo, příroda se třásla a zvířata řvala, — v tom okamžiku duše některé z čarodějnic se ubírala na věčnosť. V. Mrš. Na palouček vystoupilo ušlechtilé zvíře. Jelen! Jir. Ze zvířat se vyskytuje nejčastěji stylisovaný pták, zvláště kohout [na lidových výšivkách]. Jir. Nájemník [v domě] nesmí sobě držet žádná domácí zvířata. Ner. U plných žlabů stála zvířata dobytek. Baar. Je to thema o zmizelém muži, zakletém ve zvíře. Tille. Zařval jako divoké zvíře k smrti zmučené. Šmil. Neposlušnou a mlsnou kozu šlehl pasák prutem, ale ovčář se nikdy nedotkl ovečky, tak hluboko byla zakořeněna v lidském srdci úcta před tímto biblickým zvířetem. Salich. Lidé v Praze na něj na ulici ukazovali, říkajíce: „To je starý Měchura!“ — „Jako bych byl nějaké podivné zvíře,“ dokládával. Šmil. Má strach, že se vrátí [muž] jako opilé zvíře. Jir. V semináři dosud vždycky zvítězil člověk nad zvířetem nad tělesností. Baar. Mysl. zvíře dravé; zvířata lovecká (pes, kůň, sokol, výr); zvířata lovná; zvířata loupeživá. Zeměd. zvíře domácí, hospodářské; zvíře plemenné určené pro plemenitbu. Zvíře pokusné určené pro pokusné a laboratorní práce (na př. morčata, myši a p.). D Expr. tvor vůbec. Člověk je nevděčné zvíře nevděčník. Šmil. Byloť to podivné zvíře, ta Abigaila! Malá shrbená postava. J. J. Kol. A biflant, to opovržené zvíře mezi tehdejším študentstvem, to mi nikdo nesměl říci, tím jsem nejmíň byl. Dibl. Absolvovaný právník, co je to za zvíře? co je to za člověka. Rub. D Expr. nelidský, krutý, surový n. zuřivý člověk. Žofka odnáší s sebou jeho dítě, co je za zvíře, že je nechává oba prchnouti. Čap. Ch. Což je vdovec nějaké zvíře, že se tak divíte? Šmil. „Zvíře!“ zněl závěrečný úsudek šumaře, který to byl s Lénem nejdéle vydržel. Čap. Ch. Německý doktor, víc rakouské zvíře než člověk, pokaždé ho poslal zpátky do zákopů. Vrba. Nestydaté zvíře! Kdybych tě byl včera skutečně vypráskati dal, dobře bych byl udělal! (nadávka). Klicp. D velké zvíře ob. expr. významná, vynikající osobnost; malé zvíře bezvýznamný člověk. Vždyť to [je] veliké zvíře — takový milionář! Čech. Tenhle Nezmara je u vnitřní regulace veliké zvíře význačný činitel. Čap. Ch. Já se budu učit, ale nikoli, aby bylo ze mne velké zvíře. Svět. Nyní je listovním u soudu. Žádné přes míru velké zvíře, ale chlapík své věci rozumí. Klost. Můj Bože, magistrátní rada! Není to také malé zvíře! Herrm. Má z Prahy přijet místodržitel nebo já nevím jaký velký zvíře. Hořejš. Soudní rada? To už je, panečku, zvíře! Zápot. Žert. Pane, bylo to zvíře, ten teleskop! Měl dva tubusy jako parníkové komíny, když se ohnou pod mostem. Pujmanová.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 318 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 318