• zvuk, -u m. vše, co vnímáme sluchem; chvění tělesa šířené vzduchem a vyvolávající sluchový vjem. Bylo slyšeti mlaskot a zvláštní zvuk, jak rety mlaskavě přilínaly ke skleničkám. Rais. Zvuk přenáší se a působí na náš sluch chvěním vzduchu. Z. Nej. Víme všichni, že vháníme-li vzduch do píšťaly, ozve se zvuk. Lit. noviny. Dřív než zvuk sirény zavolá do práce, běží Jitka ranním šerem. Roven. A dole rachotí bubny, a to je podivný zvuk. Dyk. Temně doznívalo jeho lání [psa], jako by mlha a husté páry požíraly zvuk. Klost. Zvuk hodin na věži se rozleh’ táhlý, dutý. Mach. Sekery první zvuk tlumeně prořídlým vzduchem zavyl. Sova. Jedinou jeho radostí byl jasný zvuk stříbrňáků. Kun. Zem tlumila zvuk kroků. Rok. Dvě uši dal nám Bůh do šumného zvuků moře. Ner. Přinášel vítr chvějící se zvuky sladkého, dojímavého hlasu ke mně do komůrky. Zey. Slyšel jsem jen dunící kroky jejich, jednotlivé zvuky rozmluvy. Ner. Chtěl jsem něco říci na útěchu, ale nedovedl jsem zvuku vypraviti. Šim. Zem se trhá, tiše, bez zvuku. Ner. Vezme-li poddaný, malý člověk něco, aneb cos hudělá, tu je křiku a zvuku. Něm. „Toscana! Umbrie!“ opakovala a potřásala opět hlavou, jí to byl prázdný zvuk bezvýznamný. Zey. Fys. děj, jehož fysikálním základem je podélné vlnění ve hmotném prostředí. D (obyč. pl. zvuky) zvl. sluchový vjem něčeho rytmicky, hudebně, esteticky a pod. uspořádaného. A dálné trouby sladký zvuk co jemný pláč umírá. Mácha. A co lyry zvuk by přeznít mělo? Ner. Jednotvárně zněly vysoké zvuky elektrických zvonečků. Rais. Těch žhavých zvuků umíráčka, těch nikdy nezapomenu. Ner. Skřípavé zvuky rozladěných houslí dokřikly poslední takty časové odrhovačky. Maj. Nic neslyší, než táhlé zvuky slavíka. Něm. Lid podnes: „Svatý Václave!“ prozpěvuje nábožnými zvuky. Kam. Tu zazněly zvuky národní hymny. K. Čap. Od splavu [zazněly] žalostné zvuky nesouvislé písně. Něm. Na tuto notu musíš vzít ten zvuk, na tu zase ten tón. Něm. Kinostroj na normální film, event. i se zvukem, koupím zvukovou aparaturou. Lid. nov. Film. fonetická stránka zvukového filmu. Zvuk pomocný synchronní záznam zvuku, přijímaný s obrazem pro lepší orientaci herců na scéně a usnadnění práce střihače. D určitý ráz, charakter, zabarvení, odstín, přízvuk, zprav. slova n. řeči. Některá slova již svým zvukem budí určitou představu nebo náladu. Maj. Jméno to jest plno harmonie a má mimo to téměř španělský zvuk. Zey. Řekl bych i proroků, kdyby příliš slavnostní zvuk tohoto slova nečinil dojem pósy. Vrch. [Jména Říp, Vltava, Labe a jiná] ukazují zvukem svým zjevně na jazyky a národy cizí. Pal. Amerika měla pro Náprstka kouzelný zvuk. Zey. Posud ovšem nemělo slovo „Rakousy“ pro nás žádného milého zvuku. Havl. Pochopil chování Kalinovo i zvuk jeho slov na dnešní procházce. Herb. Sopranovým zvukem otázal se ho na rozdíl molosti. Třeb. Pravila měkkým a laskavým zvukem k dívce. Šmil. „Pojedeme do Lobče,“ pravil tak vážným zvukem, že jsem se podivil. Hál. „Trpělas pro mne, viď Parnassie?“ mílel se k ní zvukem soucitu nejněžnějšího. Šmil. Protíral si oči, jakoby sám sobě nevěřil, až konečně zvukem radostného úžasu zvolal. Ehrenb. Ještě nevěděl, jaký zvuk mají housle jeho. Pfleg. Ostrčil však dovedl dáti svému orchestru i ten sytý, sladký zvuk. Smet. Překvapena zvukem jeho hlasu i slovy hleděla za ním, an mezi stromy a křovinami zacházel. Jir. Kdes houkla sova táhlým zvukem. Vrch. Neštěstí nabylo cizího zvuku bezúčastným hlasem úředníka. K. Čap. „Je z novýho,“ to má na Slovácích divotvorný zvuk. Herb. Přen. Život ustydne [večer], zvuk barev ztuhne v jediný protáhlý hvizd. Pecelt. D míti zvuk míti pověst, zprav. dobrou, býti známý, proslulý. Jméno jejího otce mělo zvuk a vážnost. Podl. Stará, počestná, zachovalá firma, jejíž jméno má výborný zvuk nejen „na místě“, ale i za hranicemi. Herrm. A ocel z Poldiny huti měla u vetešníků nejlepší zvuk. Maj. Voltaire byl devětatřicet roků stár, a jmeno jeho mělo již zvuk evropský. Lum. Knihovna začínala už mít dobrý zvuk. Lit. noviny. Vzdělané občanstvo se ostentativně vyhýbá přednáškovým kursům, nalézá-li mezi jejich pořadateli jméno tak pochybného zvuku! K. Čap. Ovládali ji [Habsburkové Neapol] svými místodržiteli, jichž jména mají strašný zvuk v dějinách. Mach. D Expr. kniž. jazyk, řeč vůbec. Mluv jakým chceš jindy jazykem, ale v bolesti a radosti vykřikneš bezděky zvukem mateřským. Jir. Bude zvuk náš rodný zníti v nepřátelské vlny hluché. Čech. My slastí plakali, když v zvucích mateřských nám kázal [kněz]. Zey. Kde zvuk národní musí o každou píď bojovat až do vysílení, tam pracují myšlénky jako mravenci pilně. Kun. Zvuky německé mne přivítaly. Jir. D Zř. hláska. Jedině k tomu bychom poukázali, aby se zvláštní cvik vynaložil na vyslovování zvuků ď, ň a ť. Ner. Česká jména nutno psáti latinkou, poněvadž česká řeč zvuky má takové, pro něž v němčině známky není. Havl.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 611 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 611