• úpadek (zast. a lid. oupadek), -dku m. pokles, rozklad dobrého stavu něčeho n. někoho. Uvědomil si přesně příčinu úpadku gruntů i náhlé jeho polepšení. Vrba. Byl to beznadějný úpadek toho starého, někdy tak slavného českého království. Zey. I zřel Svatopluk úpadek Říma a hledal nová přátelství. Vanč. Mluvit o úpadku filosofie jest pošetilé. Durd. Ale ani hyperprodukce není poslední příčinou literárního úpadku. V. Mrš. Tak znal jsem děda našeho skoro již jen v úpadku tělesném, duševním i hmotném. Herrm. Poznal příliš brzy nemožnost překonat vnitřní úpadek útěkem k čemusi vnějšímu. Sez. D Poněk. zast. stav po ztrátě obchodní aktivnosti, bankrot. Bursovní spekulace se mu celkem podařily, a letos nebyl zasažen nijakým úpadkem neb insolvencí. Hlad. Anežka přilákala syna továrníka na úpadku blízkého úpadku. R. Svob. Práv. neschopnost insolventního dlužníka k placení, konkurs. D Zast. pád, spadnutí. Úpadkem s koně vaz zlomil. Pal. Na pravo i na levo stojí ty sosny hrdě, přímo, jako by úpadek jejich chtěly zadržet. Lum. Každý nový oupadek do hříchu zničí vykonané již pokání. Tyl. Po úpadku Napoleonově musili Francouzi tančit dle německé sousedské, jak ji spojenci zahráli. Ner. D do úpadku do úpadu, do vyčerpání sil. Musí vzít žebráckou hůl ten, který do úpadku dřel. Jir. A bez únavy tak se trudil, namáhal až do úpadku. Zey. A řádní jsme lidé. Do úpadku dřeme. Uh.