• či sp. rozl.; v otázce přímé n. nepřímé rozlučuje druhou část rozšířeného členu větného n. druhou část dvoučlenně otázky; v první části bývají spojky zda, zdaž, zdali, -li anebo bývá první část bez zvláštní spojky. Co červená se pod lesem, zda vrbka to či mák? Heyd. Zda být či nebýt, v klopotu se netruď a buď veselý! Vrch. Uvažuje o příhodě v lese, přemýšlel Hrabec, vyžene-li myslivce Drtílka či ne. Herb. Hlavní zásada ruských kupců jest dostati za zboží co možná nejvíce, bez ohledu, stojí-li za to či nic. Havl. Kampak se ženete, na svatbu či na hody? Něm. Čí je to postava veliká, hrozná? Zvíře či člověk v medvědí koži? Erb. To je ovocné stromoví, či jen tak ledajaké? Rais. Poroučíte peníze svým synům? Či poroučíte je Evičce? Herb. D Bás. arch. bývá zřídka i v první části rozlučovací otázky. Co zvolit mám? Či dýku snad, či jed, či břitký meč? Hál. Nevěděl ve zmatku, či matku vidí či sebe. Podl. D uvádí otázku, která je smyslem v rozlučovacím poměru k předcházející větě. Pane abbé, do jakých mrzutostí nás zaplétáte! Či nevzpomněl jste, že bude z toho proces nemilý a zlý? Šmil. Však byste mohli zazpívat! Či už neradi zpíváte? Rais. Snad zavřevši dveře, tu usnula, či na někoho čeká? Jir. Mám dost a dost, jsem spokojen. Či žebrat měl bych snad? Heyd. D Bás. arch. zř. uvádí i otázku, která není v rozlučovacím poměru k předcházející větě. Kdyby byla jednala jako Holibanová, či by nebyla podnes žila u vážnosti? Vlč. Kdo mne porazí? Či onen kdosi, jenž prý tamo hromem hovoří? Čech. Chtěla zvědět, či Růžena alespoň ze zvyku přijde zdali. Schulz. D ve větě vypovídací připojuje větu nebo větný člen, který opravuje nebo doplňuje předcházející výraz anebo vůbec je pravděpodobnější než předcházející výrazy (ve smyslu spojení ‚nebo spíše‘); bývají tu spojení či aspoň, či spíše, či lépe, či raději, či už, či vlastně. Babička říkala o panu mlynáři, či lépe o panu otci, jak ho vůbec každý nazýval, že je rozšafný člověk. Něm. Pánbůh rač dát dobrýtro, či už předpolední! Rais. Na prkno z okna vystrčené vyvedli či vlastně vytáhli nebohou obět — kozla. Jir. Paní Poláčkové třásly se ruce, když dočítala, a kalily se jí brejle či oči či snad obojí. Herrm. A tu jsme stáli my — či ne — ne — nestáli jsme, to bych lhal. Mácha. D rozlučuje druhý člen přípustkového spojení (spojky ať, nechať, nechť — či). Proto je musím zničit, zdrtit, ať tak či onak. Jir. Ať to, či ono — těší nás ten dávno vytoužený klid. Mach. Sensace, ať v tom či onom tvaru, věř, je duší doby. Čech. Naslouchám vám [hvězdám] v roznětu svatém, nechť smrt či vzkříšení hlásáte. Ner. D rozlučuje druhou část rozšířeného členu místo správnějšího nebo, anebo. Zjevil se dravec rozpiatých křídel, jestřáb či krahulec. Jir. Čtla Ovida, či verše Catullovy. Mach. Šli denně dvacet pět či třicet kilometrů. Med. Naším heslem bylo: Buď peklo či nebe! Tertium non datur. Mah. Na schodech či v předsíni ozvaly se kroky. Herrm. Mnohý člověk lichotí si už tou slávou, jíž by požíval, kdyby byl ten či onen skutek mohl vykonati leckterý. Durd. Bás. zř. bývá také v prvním členu či. Ve hře dělala chyby, či schválně, či zapomenutím. Hál. V lese zabloudila a tam zahynula či hlady či strachy. Svět. Nemožný výraz té tváře, či ještě živé, či už mrtvé ještě úžasnějším se stal dokořán otevřenými ústy starocha. Čap. Ch. D Arch. ve významu sp. neboli spojuje dva výrazy totožné. Bor či Mackovská hora při samých hranicích českokladských. Jir. V rozboru analytickém a objektivním musí býti potvrzena podstata abstraktní normy, t. j. znakovost či symbolisace. Šal. Před starou poříčskou či Špitálskou branou. Pfleg.
  • činovatní adj. k činovať. Činovatní ubrus z činovatiny. Jir.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 24 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 24