• čočka, -y f. bot. rostlina motýlokvětá (Ervum Lens) a její plody. Ezau prodal právo prvorozenství za talíř čočky. Peč. D Fys. průhledné skleněné těleso spojující n. rozptylující světelné paprsky. Čočky v dalekohledu, drobnohledu, fotografickém aparátu, v brejlích a p. D Lék. průhledný orgán v oku, podoby čočkovité, lámající světelné paprsky. D okrouhlá, obyč. vystupující skvrna pleti, vzniklá z nahromadění barviva v pokožce, ob. zvaná „mateřské znaménko, znamení“. Na tváři měla dvě snědé čočky, malá hezká znamínka, která jí slušela. R. Svob. D věc mající zploštělý, čočkovitý tvar. Vytrhla z uší staré stříbrné čočky a zatkla si nový šperk náušnice čočkového tvaru. Herrm. V levém uchu měl pan Koňura zlatou čočku. Herrm. Čočka hodinového kyvadla terč. D Lid. málo, nic. Což nechápeš, že čočku na tom Pivkovi záleží, zví-li, zda jsem kdy se slečnou Evičkou tancoval? Čap. Ch.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 196 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 196