• šemík, -a m. kůň, v jehož srsti převládají bílé chlupy. Jeden byl ryzák, druhý šemík. Hol. Vyvedl si šemíka ze stáje. Jir. Na jeho [kolotoče] otáčivém mezikruží vzpínali se šemíci, grošáci i bruny. Vrba. Pobídl [Horymír] Šemíka a věrný kůň pustil se v divější cvál jméno koně v národní pověsti. Jir. D Stud. slang profesor chemie. Přinesl dvě ladičky a při chemii jimi dráždil šemíka. Štemb.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 21 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 21