- -li sp. uvozuje otázku zjišťující platnost nebo neplatnost nějakého tvrzení. Víte-li, lidičky, že v klášteře stěhují? Jir. Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou spěchá ku cíli? Mácha. A pravda-li, že pochovali Bártu? Čech. Jste-li to vy, milý abbé? Nenudíte-li se u nás za dnešního větru a deště? Šmil. Náš pak kníže jest Gočalko, ne-li? Hurb. Lid. Tak co, paní Soukupová, moc-li pak to [dluh] dělá? kolik. Svob. D uvozuje větu vedlejší obsahující doplnění věty řídící, o kterém není jisté, zdali je platné či neplatné. Ptala se Helenky, zná-li toho pána tam. V. Mrš. Kdo ví, je-li jim tam tak dobře a jde-li jim tak k duhu jako mně. Jir. Nevěděl, kam s nimi [penězi]‚ aniž věděl, mnoho-li jich má. Něm. Po očku mžoural k síňce, brzo-li stará Špátka něco ponese. Rais. Lid. Když bylo poledne, přišla se královna podívat, mocli již Liduška upředla. Erb. D uvozuje první člen rozlučovacího spojení. Co se to náhle zamihlo vedle něho? Sen-li to či skutečnost? Čech. Nevěděla, má-li se smáti nebo vaditi. Prav. Upaloval tak dlouhými a rychlými kroky, že nebylo lze rozeznati, dotýkají-li se paty jeho půdy nebo se mu vznášejí za ušima. Hol. Za původce neštěstí vyhlášeni „náboženští sektáři“, právem-li či nic, neumím rozhodnouti. Rez. Leckde ani rady sobě nevěděli, co slaviti, pouť-li nebo posvícení. Jir. D Expr. (ve zvolání n. v rozkaze vyjádřeném větou tázací) zdůrazňuje tvrzení, popření n. rozkaz. Přece byste měli svatbu odložit, ale je to těžká věc, dlouho-li nebude advent! bude velmi brzy. Rais. Ba, jen jděte, jděte… Brzo-li nemáte soumrak. Sez. Dlouho-li tu jsem [provdána na statku]‚ dělám co mohu, a již jsou takové křiky! jsem tu krátce. Rais. U všech pekel! Půjdeš-li, selská hazuko! Třeb. Jdeš-li pak dolů! No, no, abys tak spadl a hlavu srazil, bezbožný kluku! Kos. „Pst, lehneš-li,“ okřikoval tlumeně zvíře. Jir. D uvozuje větu vedlejší, která obsahuje podmínku své věty řídící. Má-li naše národnost z opovržení vyváznouti, musí se vždy co možná nádherně jeviti. Havl. Nevyprosíš-li, nevylaješ. Přísl. Řekněte mi, babičko má, co se dobře dává, je-li ochořelá hlava bolestí až žhavá? Ner. Jdi rychle odtud, život-li ti milý. Vach. Co má sedlák za našich zlých časů, ne-li ten kus dobrého jména? Šmil. D uvozuje větu vedlejší, která je v mírně připouštěcím vztahu k své větě řídící. Neprší-li, jen když aspoň kape. Pořek. Nedostal-li nic jiného, kousek chleba přec se mu vždy udělilo. Prav. Milujuli já k smrti rád, ještě se raděj peru. Ner. Upamatujte se jenom: daroval jsem vám villu, mlčím-li už o špercích. Čap. Díval-li se sedlák čili nic, hleděl si [čeledín] svojí práce. Baar. D vyjadřuje adversativní, až stupňovací poměr své věty k větě řídící. Bylo-li dnešní ráno snem v Eremitaži nebo Giottově kapli, bylo odpoledne snem ve ferrarských ulicích. K. Čap. Byla-li komu zlatka po celý rok bohatstvím — na hody jsou všecky millióny světa plevou. A. Mrš. Jeli naše vychování pro hudbu zchybené, není vychování pro malbu a plastiku vůbec pražádné. Ner. [Vojtěch] zastiňuje mnohého světáka, neřku-li nejapného přítele Václava. Čech. Otec měl podle zásluh svých nejlepší naději, státi se rytířem, ne-li více. Šmil. D vyjadřuje, že děj věty jí uvozované je současný, souběžný, paralelní s dějem věty řídící. Praví-li báseň, že korouhevník Komnen třidcet číší vypil, musíme diviti se jadrnosti hajdukově. Lum. Malostranští sobě plačící matky hrubě ani nevšímali, vždyť se jí [smrtí syna] ulevilo, a plakali-li, tedy jako vůbec matka a snad radostí. Ner.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 371
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 371
|