- bůh, boha m. náb. nejvyšší bytost se zvláštní mocí nad člověkem i nad přírodou, předmět nejvyšší úcty, tvůrce. (V představě křesťanské Bůh, Pán Bůh, Pánbůh, Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý, vok. Bože!; v představě pohanské bůh, boha, pl. bozi a bohové.) Ó veliká moci, kterou zovem Bohem, či osudem či pověčnými řády! Mach. Bůh Hospodin, jenž pravil, má jest pomsta. Jir. Zámek byl samé poprsí bohů a římských Caesarů. Zey. Pánem Bohem sedlák děkuje, Bohem vítá, zdraví i se loučí. Baar. Byla velmi pohnuta, když jim dávala s Bohem loučila se. Prav. Dal jsem s Bohem všemu, co jsem miloval zřekl jsem se všeho. Heyd. Musím zůstat, dokud nezaplatí, pak půjdu s Pánem Bohem odejdu. Rais. Bůh ji navštívil, Bůh ji zase potěší dopustil, seslal utrpení. Šim. Přišel čas a sedlák odevzdal Bohu duši svou zemřel. Erb. Pozdrav [pán] Bůh! Bůh vás opatruj! Dej vám Pán Bůh dobrou noc! Požehnej Pán Bůh! Bůh mu dej lehké odpočinutí! a p. Kněz byl u někoho [šel k někomu] s Pánem Bohem byl, přišel ho zaopatřit. Host do domu, Bůh do domu. Člověk míní, Pán Bůh mění. Komu Pán Bůh, tomu všichni svatí. Bylo mi jako u pána boha za kamny dobře, blaze. Čap. Ch. Byl jak ho Pán Bůh stvořil nahý. Ukrádal Pánu Bohu čas zahálel, lenošil. Bouchalo se jen Pánu Bohu do oken střílelo se nazdařbůh, bez zasahování. D V rozmanitých spojeních je výrazem hnutí citových (podivu, obav, leknutí, uspokojení, žalosti a p.). Bože, co se to se mnou děje? Svob. Tam bylo jahod, pane bože! Čech. Můj bože, jaký jsi ty muž! Svět. Bůh suď, kdy se to u mne obrátí! Svět. Bůh ví, že jednou zemře na ozhřivku! Vanč. Je příliš dobrák a nedej bože, aby neupletl na sebe bič! Šmil. Nic, má panenko, nevidíš? Ach, pro boha, ten kostel snad? Erb. Jak to pro pána boha vypadáte? Ner. Člověče, pro bohy, co vás to napadlo! Mach. Arch. pro živý Bůh, pro Bůh (v. t. probůh)Díky Bohu, však já ji přece zachráním! Šmil. Chvála Bohu, i bez něho se nějak protluku. Šim. Bože nebeský, tak už jsem jako pes odkopnutý! Rais. Buď Bohu žel, co činíte? Jir. (V. t. bohužel)Buď Bohu žalováno, že nemáme dosud spravedlivého literárního obrazu oněch pošmourných a zkázyplných let. Šmil. D Je prostředkem k zesilování slovesného děje (zdůrazňuje jej, zesiluje zápor, označuje hojnou míru něčeho a p.). Prosím tě pro boha, řekni, že mně odpouštíš prosím úpěnlivě. Ner. Zaklínám se ti živým bohem, že mluvím pravdu. Šmil. Mám tě ráda, mám, jako Bůh nade mnou doopravdy. Šmil. Přisám Bůh, toť jako báj! věru, skutečně. Zey. Tu chvíli Vojtěch při živém Bohu nevěděl, co mu říci naprosto, vůbec nevěděl. K. Čap. Nemysli, že ti to vše snad teď vyčítám, bůh chraň! Svět. Pana dvorního radu nebylo za boha lze nalézti. Olb. Za živého boha nerozuměl povzbuzujícím pohledům princezniným. K. Čap. Za živý bůh se nechce přiznat. Maria. Profesor je učený a spletený, až bůh brání náramně, velice. Hol. Opíjel se, až to bylo proti Pánu Bohu. A. Mrš. Pravé hody jsou hody podzimní, kdy je všeho do Boha hojnost, nadbytek. Herb. Jistě tam zas utopil Bůh ví co peněz. Jir. Sedí tady jako bůh ví jaký milostpán. Svob. Žalovala na nás, že prý bůh ví jak zle s ní nakládáme. Vlč. Obraz ten vídala denně bůh ví kolikráte. Jir. Jedna drchna z cvilinku s Bůh ví kolikaletým peřím. Třeb. D V některých spojeních je výrazem neurčitosti n. nejistoty, zvl. ve spojení Bůh ví kdo (co, který, jaký, kde) a p. Je to u Boha, sejdeme-li se vůbec neznámo, nejisto. Herrm. Měl bůhví po kom náchylnost k darebáctví. Jir. Procházeli se vypravujíce si důvěrně o Bůh ví čem. E. Jel. Odhadli vám cenu pozemků podle Bůh ví jakého šimlu. Klost. Bloudil myšlenkami svými Bůh ví kde. Svob. D Přen. o předmětu svrchovaně milém n. ctěném. Bohem země je dnes zlato. Mach. Teřich, teřich, ten jim bohem. Jir. Viděl v Bertě boha, poněvadž měla tři statky. Svob. Bohem bohů našich, jehož kultus nás všecky vrhal na kolena, byl Beethoven. Krás.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 787
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 787
|