• bludice, -e f. bloudící, pohybující se těleso nebeské. Bás. o meteoru. Duch rozpadne se prachem jak zářná bludice, jež v letu blankyt nachem a jisker přívalem zbarvila na chvíli. Vrch. Arch. o planetě. Odtud přen. Slunce Táboru zatmělé navždy stalo se bludicí, točící se zároveň jiným okolo Prahy, jediného napotom střediště národu českého. Pal. D Bás. světélko na bažinách, bludička. Nečisté noční síly a bludice močálů by tě rozdupaly. Klost. Hvězdičky blízko měsíce a na bažinách bludice. Pok. kmitající záře vůbec. Hleděl v daleký údol na bludice světel. Šlej. Přen. o něčem klamném, neskutečném. Ale to nebyly víra, naděje a láska, tři božské ctnosti, Ale bludice byly! jen klamná světla mi ukazovaly. Jir. Bludice domněnek, třpytných snů. Krás. D o prostitutce. Výdech pronikavé voňavky, kterouž tato bludice byla tak sytě napuštěna. Herrm. Znal ty večerní bludice. Herrm.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 61 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 61