• chtíti ned. (chci, 3. pl. chtí i chtějí, imper. chtěj, přech. přít. chtě i chtěje) (co, arch. čemu) přáti si něco, žádati si něčeho. Co pak bys chtěl, chlapečku? Chtěl sám své záhubě. Čech. Nechtějme, starče, všemu najednou. Šmil. Ob. Bůh (osud) tomu chce (chtěl), náhoda tomu chce (chtěla) má (mělo), musí (musilo) to býti, se státi. Náhoda tomu chtěla, že se pojednání nevytisklo. Ner. Pan Vodorád na ženění ani hrubě nemyslil. Ale co kozel nechce co se nestalo? Paleč. Budeme mít pěknou kampaň letos — no, děkuju nechci (při odmítání). Šim. D (co od koho, na kom, dial. po kom) žádati, přáti si něco od někoho. Já na vás nic nechci. Erb. Povím na tě, žes na mně chtěl v zahrádce růžičku, na cestě hubičku. Pís. Na tvrdou skálu narazí, kdo chce po našem člověkovi podpis. Herb. D (s infin. n. aby) míti vůli, úmysl, zamýšleti, přáti si. Vy chcete žalovat na takového hodného pána? Herb. Chtěla opravdu, aby ji políbil? Čap. Ch. Nechtěj s inf. opisuje záporný imperativ. Nechtěj dbáti řeči plané. Erb. Nechtějte se dvojit, i když nebezpečenství minulo. Jir. D Hojně bez příslušného infinitivu. Co pak jste mu chtěl? Šim. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Přísl. U nás ho [za krále] všude nechtěli nepřáli si. Jir. Zdá se mi, že má Frantík něco za lubem, s čím nechce ven. Hál. Každej si dělal, co chcel. Herb. Jakoby za to někdo mohl, že ho Lojzka nechtěla odmítala jako nápadníka. Rais. Zeptal se jí, zda tedy by za něj chtěla vzíti si ho za manžela. Rais. Stačilo šest večerů, aby se [Josef a Pepička] rádi měli, či jak oni by se byli vyjádřili, chtěli se přáli si vejíti ve sňatek. Čap. Ch. D Přen. Ta půda by chtěla ještě trochu vápna potřebovala. K. Čap. Nohy ji posud nechtěly nésti nebyly s to. Šmil. Myšlénka nechtěla mu z hlavy. Merh. Nechce mu do hlavy, že si to a ono nesmí dovoliti. Něm. Nechtělo mu to jméno nijak z úst. Zey. To jsem se zamoučila — ani to nechce pryč. Šim. D chce (nechce) se mi mám (nemám) chuť. Chce se mi na lov pod zelenou chvoj. Erb. Nechtělo se mu do planých řečí. Jir. Nechce se mu do toho. To se ti té práce chce! Ner. Mně se z Prahy nechce. Arb. Jiřímu se nechce na kněžství. Jir. Že se jí vdavek tak chtělo. Jir. Ale jdi, že se ti chce zlobit! Rais. Chce se mi spát, jíst, pít. Půjdeš tam? To by se mi chtělo! nepůjdu. Don. To by se mi chtělo, zkazit si noc pro nic za nic! Prav. D chtěj nechtěj volky nevolky. Pan otec musel chtěj nechtěj do kola. Něm. Odchylkou se užívá v takovém spojení přechodníku. Tomáš musel chtě nechtě do ohně. Mah. [Rozkazy] proti nimž vedeme vzpouru, a kterým chtějíce nechtějíce vždy znova se podrobujeme. Podl. D se zájmeny relativně-tázacími tvoří chtíti zájmena neurčitá. Ale zkušený přece jen nejvíce zná, ať si říká kdo chce co chce kdokoli, cokoli. Svob. Ať to stojí, co chce cokoli. Ner. Ať si jde, kam chce. Toník fotografovával, ať si mrzlo, jak chtělo jakkoli, sebevíce. Rais. D chtíti tomu, že býti toho mínění, přesvědčení, tvrditi. Někteří tomu chtěli, že nebylo Jírovcové při každém zamítnutém návrhu tak volno, jak se tvářila. Svět.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 1856 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 1856