• dík, -u m. projev vděčnosti toho, komu se udělalo něco milého, prospěšného. Díky tobě, Bože, žes mne měl této milosti za hodnou. Svět. Zavolav „Díky, tisíceré díky!“ okolo krku mu padl. Šmil. Planoucí její tvář a zvláště oko bylo výmluvnější slov; jevilť se v nich dík tak milý a přívětivý. Arb. Díky Bohu adv. bohudíky. D dík, díky předl. s dat. zásluhou, s pomocí někoho n. něčeho, pro někoho n. pro něco. Rozvoj českého hudebního umění, z kterého, dík snahám Smetanovým, dnes se těšíme. Ner. Aféra hrozící způsobiti vlasti úhonu obrátila se, dík státnické moudrosti, k dobru a prospěchu vlasti. Olb.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 377 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 377