• dříč, -e m. příliš horlivý pracovník. Býval znám jako dříč, který od rána do noci lopotil. Rais. Nebyla [Verunka] takový dříč více jako jindy a bylo to brzo znáti v domácnosti. Her. Stud. velmi pilný (často pejor. těžce, bez pochopení věci se učící) žák. Ve škole patřil k nejlepším žákům, byl dříč. Jes. D kdo jiné odírá, vyděrač. Kupci [tkalcům] nepřidali. Leckdes jim klnuli, jací to dříči. Jir. D kdo příliš trhá oděv. Botky do štrapace pro kluky dříče kteří roztrhají mnoho bot. Právo l.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 130 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 130