- doma adv. v místě svého trvalého pobytu (v svém bytě, domě, domácnosti, v obci pobytu a p.). Dříve se zpívalo doma i na polích. Jir. V té krajině byla již jako doma, to všechno znala. Jir. Jez doma, co máš, u lidí, co ti dají. Čel. Všude dobře, doma nejlépe. Přísl. [Zloděj] u Lišáků je jako doma často tam dochází. Jir. Každý mleč cítil se ve mlýně doma. Baar. Přen. Kde zněla harfa, doma byla ctnost, tál něhou drsný, bojechtivý jun vládla, sídlila. Vrch. D v své vlasti, v svém státě. Ještě bych nic neříkal, kdyby zůstal zde doma v Čechách; ale musit takhle hned zítra do Netálie! Pfleg. Ze skvostů našich bohatne jen cizina a doma zchudl i svou krví lid. Vlč. D býti doma v něčem vyznati se, rozuměti, pochopiti. Jak slyšela hostův hlas, byla doma. Her. Staruška cítila se jen tehdy doma v rozprávce, když mohla vykládat o lidech s korunkami ve znaku. Preis. I pramilione, vždyť je to Toník, no, nejsem já hned v hlavě doma? Rais. To měla hned na první pohled zjištěno, už věděla, „kde je doma“ na čem je. Hál. D doma neskl. subst. lid. (vlastní) byt, (vlastní) domácnost, domov. Tak, tady budeš teď mít doma! Rais. My tady dnes, tatínku, u vás zůstanem, o doma starost mít nemusíme. Rais. Šaty na doma pro domácí potřebu.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 477
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 477
|