• *hrochot, -u m. arch. hřmot, rachot, třeskot. Divný se všad zbraní lesk a hrochot. Kapp. Šípem mu oko, sluch mu hrochotem [raní]. Staš. D chrochtání, chroptění, chrapot. [Rozvadský] vyrážel blažený hrochot z hrdla. Jir.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 7 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 7