• individuum, -dua n. (pl. -ua, -uí, -uím, -uích, -ui) jednotlivec, jedinec. Individuum má žíti proto, aby prokazovalo dobro svým spolubližním. Vrch. Při obcovací řeči zjišťuje se ne tak národnostní příslušnost individuí, jako spíše druh jazykového prostředí, v němž jednotlivec žije. Čes. pol. Teď již opováží se každý druhý člověk být „individuem“, být něčím zcela zvláštním, mít svou hlavu. Ner. Chem. individuum chemické látka jevící do nejmenších částeček úplnou stejnorodost a neobsahující žádných cizích příměsí. D Pejor. chlap, dareba, podezřelý člověk. Pozavíralo se pár individuí s prostořekými jazyky. Mach. Pak vstalo individuum, připomínající vůdce loupežníků, a předčítalo resoluci. Olb. Taková sebranka tam chodila. Lidi bez přístřeší, kurvy a individua K. Čap.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 144 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 144