- kára, -y f. 1. menší dvoukolý vozík, obyč. ruční. Táhnouti, tlačiti káru. Zcela úzký průjezd, jen tak pro káru, poněvadž vozem by se tu neprojelo. Dur. Mrak lidí se přihnal [na stavbu trati]‚ kolečko a káry, lopaty a motyky se mihaly. Baar. Přen. táhnouti, tlačiti, vléci káru lopotiti se, namáhati se. Všechny stavy domáhají se úlevy, jenom bankovní úředníci musí táhnouti tu káru od rána do večera. Kronb. Táhneme nyní káru copařské bourgeoisie lopotíme se pro ni. Lier. Táhnou káru všední práce Klášt. Však ona vám Kačenka také pomůže tu káru životních starostí tlačit. Kronb. Každý tu životní káru vleče s kopce do kopce. Herrm. A pak jsou různí lidé za scénou, pod ní i nad ní, který spolu táhnou a strkají tu Thespidovu káru pracují o divadle. Čap. Po čase pak možná, že přece někdo českou literární káru z bláta vytáhne literaturu pozdvihne. Čech. Tech. kára plošinová k dopravě velkých kamenů v lomech. Voj. horská kára k dopravě střeliva, nářadí, potravin u horských vojsk; kára kulometová, kulometní na vožení kulometů; kára muniční. Typ. vozík pohybující se pod tiskovým válcem, jezdítko. D Expr. špatný, chatrný vůz. Po ulici se svou károu s odřenými koňmi pohybuje se loudavým krokem Poldík. Hál. Koupil nějakou starou káru [automobil] a sám na ní provedl generální opravu. Glaz. [Silnice] má tak strmé hráze, že se člověku zdá, že musí ta kára [poštovní dostavník] sletět do hlubin. Rais.
- †kára, -y f. 2. pokárání, výtka. Komu kára, tomu i hana. Přísl. Hadan mlčky snáší otcovy káry, zaslouží je. Baar. Kára tetinek byla prosta náruživosti. Herrm.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 331
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 331
|