• kamarád (zř. arch. dial. karamád, kamerád), -a m. druh (zvl. ze školy, z vojenské služby), druh v práci, přítel. Kamarádi za školu chodící zatím utekli spolužáci. Pal. [Kyrysníci] i do svých kamarádů jako zuřiví sekali. Jir. Že nelíbila se vám ta má znělka, snad závist je to mezi kamarády? Vrch. [Strážmistr] žádné švandy nepokazil a byl vždy výborným kamarádem společníkem. Jir. Chtěje získat populárnost, jsem té městské luzy kamarád přítel. Kou. Kamarádi buďme, pravdu si mluvme. Čap. Ch. Často ve fam. oslovení kolegy, známého a p. [Profesor k příteli:] Pojďte, kamaráde, a odpusťte, že jsem vás nechal čekat! Hlad. Servus, kamaráde,“ říká strýc hlubokým basem. „Jen se posaď!“ Šim. Kamarádi z mokré čtvrti známí z hostince, pijáci. D Zř. o ženě nebo dítěti. Vzalo ho [Milana] za srdce, že má vedle sebe takového chytrého kamaráda [studentku Majku]. H. Dvoř. Ada, učenec v sukních, ráda předstírala cynika a kamaráda, který to s ním [básníkem] dobře myslí. Čap. Ch. Děti [nic se] neupejpaly, hned byly s babičkou dobří kamarádi spřátelily se. Něm.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 168 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 168