• když sp. čas. uvádí vedlejší věty časové, jejichž děj se koná v téže době jako děj věty řídící anebo dříve. Čekany nosívali za starých časů mužové ženatí, když vycházeli za službou. Jir. Když jaro dýchá po horách, ze země mízu loudí. Ner. Rád v kamna zřím, když uhel řeřavý tam tiše plá. Mach. Když spatřil vyzáblého člověka, vyšoupl si brejle na čelo. Čech. Když přejde bouř ta, květ zas zvolna vstává. Vrch. Když přejdeš les, dej se vpravo. Hol. D Poněk. lid. uvádí vedlejší věty, jež vedle významu časového vyjadřují také důvod věty řídící. Povídala mladá, že půjdou trochu na procházku — když on je nějak darebný. Rais. Já ve tmě poskakoval, když bulo tolik muziky. Jir. Pečoval o tajný zisk, a to tím spíše, když teprve nyní zpozoroval, jak vrchní je zazobaný. Herb. Půjdu, když mi štěstí zraje, do velkého půjdu města. Erb. D Poněk. lid. uvádí vedlejší věty, jež vedle významu časového vyjadřují také podmínkou věty řídící. Snadno být štědrým, když jest z čeho. Přísl. Když se všecko hezky zařídí, nemusí paní ze sebe dělat děvečku. Rais. Když pustíš z ruky kámen, jistě padne. Vrch. Raději bych byl prostým plebánem, když by opět byla jednota [v církvi]. Třeb. Když by odpověď do jisté lhůty nepřišla, směli žalovati u krajského úřadu. Herb. Dyž ten pán nesnese kouř, proč si nesedne do nekuřáků? Klost. [Muž ohlašuje ženě, že mu oběd musí do továrny přinášeti.] „Když to musí být,“ řekla, „ale půjdu nerada mezi ty umouněné dělníky.“ Svob. Když to řekl, řekl, ale proto to ještě pravda býti nemusí. Rais. D Poněk. lid. když, i když, když i uvádí věty, jež vedle významu časového vyjadřují i přípustku. Pro koho to všecko chystáte, když už dceru jste vdala? Něm. [Pásl jsem] já s tebú svině, že mně tykáš, když jsi mladší než já? Herb. Pán Bůh vždycky rozdává, i když nemá komu. Přísl. Celek [obličeje] působil přece dojmem příjemnosti, když i ne krásy. Ner. D jen když ve smyslu omezovacím. Z místa na místo s ním [dítětem] putuje, mrzne, snáší urážky, jen když si dítě uchová. Ner. Verunce neřekl jinoch než „moje kočičko“, ale jen když s ní byl sám. Šmil. Vzal Hukala ďas. Jen když přinesl šunky, plece a párky. Šmil. Všecko dám každému ráda, jen když je veselý krásný ten svět. Vrch. D Expr. zdůrazňuje nějaké vysvětlení n. tvrzení, vždyť, věru… „Vem si oči do hrsti, stará trúbo.“ — „A prosím poníženě, když já mám vlčí mlhu.“ Herb. „S ním je to těžké!“ — „Když se ho na nic ani nezeptáte?!“ Svob. To není žid!“ — „Je!“ — „Když není!“ V. Mrš. Jakžpak můžeme svatbu slavit, když se mně zdá, že nevěsta nechce!“ — „Chce, když vám povídám!“ Ner. Když vy, Lojzinko, nevíte, jak je s námi zle! Rais. Nikdy se nedohledíš té krásy [květin], něco ti vždycky ujde, bože, když ona každá krása je taková neúkojná! K. Čap. A když byl také vladyka na Uhersku umíněnec! Jir. „Chceš ke mně?“ [ptá se trhan ženy]. — „Nu třeba, když jsi ale takový ožrala!“ Ner. Oříšku — Oříšku — když on mne chundeláč stará poznal! Rais.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 697 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 697