• kolokvium, -kvia n. rozmluva, rozhovor. Bratřím se konečně dostalo slyšení veřejného čili koloquia s mistry pražskými. Goll. Kněžstvu zpravidla nenáleží účastenství na oněch shromážděních (kollokviích), jimiž ostatní vyšší společnost brala podíl na rozhodnutí panovníkově. Čes. pol. Proto má býti [maturitní] zkouška volným kolokviem jen o podstatných věcech. Čes. pol. Přen. soukromá zkouška posluchače vysoké školy u profesora, obyč. z přednášky vykonané v semestru právě uplynulém. Plný život nezáleží přece v tom, abys odbyl několik koloquií a nějakou tu zkoušku! Mah. Habilitační kolokvium zkouška kandidáta docentury.