- máti (bás. máť, zast. a nespr. máteř) (gen. zast. mateře, dat.-lok. mateři, akus. máteř, instr. mateří; obyč. gen., dat., akus., vok., lok. máti, instr. mátí; plur. matky atd.) f. matka, rodička. Nemám vůle jiné [dívka]‚ než jak máti chce. Erb. Nemělť ani otce, ani mateře. Tomek. Přislíbila, že nad ní jako vlastní máteř bdíti bude. Svát. Živ-li a zdráv je tvůj otec a tvá milá máť? Erb. Vaše paní máti neodkládala matinka. Herrm. Zajisté že uslyšela nás Máti milostivá [o Panně Marii]. Nov. Ty jsi se s moudrou mateří neporadil nejsi moudrý. Jir. D Fam. pojmenování manželky manželem. [Muž o manželce:] Teď si přečtěte, co mi tuhle píše naše máti. Herrm. D Přen. Jsi upoutána v sníh a led, ty milá máti země! Krás. V lůno věčné opět přivinula máti vlast miláčka bledého [mrtvého básníka]. Rub. Buď pozdravena hromným syna plesem, Slavie máti! Čech. Ty předrahá máti naše Praho! Sladk. Slyš mě, noci, máti černá! Rub. Nastala půlnoc, všech nocí máti, půlnoc po štědrém večeru. Erb. Vykládal [doktor] o černobýlu, že je máti všeho koření. Jir. Robota, máti naše. Hol. D Expr. původ, příčina. Letní noci byly mateří nejedné rozpustilosti. Jir. Zahálka jest mateří všech nepravostí. Kos.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 283
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 283
|