• mandel, -e, zř. -u m. (gen. pl. mandel i mandelů) ustálená početní míra patnácti kusů při počítání některých věcí (na př. snopů, povřísel, vajec). Nemáme počítat ani kolik zrn v klase, ani kolik mandelů na poli se nám urodí. Hol. Povřísel uchystal mnoho mandel a naklepal kosy. Rais. Byl by jich [vajec] snadno snědl mandel. Herrm. Rána padla a my celý mandel jich [špačků] nasbírali. B. Jel. Má strachu deset mandelů přede mnou mnoho. Klost. D útvar o patnácti snopech, do něhož se na poli skládá svázané obilí, určení k odvážení. Svazovali snopy povřísly a stavěli je do mandel. Hais. Na pravo od nich [sekáčů] kupí se narovnané mandele. A. Mrš. Vozily se poslední mandele z panských polí. Něm. Nanka žertovala, a ty jsi hned spustil, jakoby ti mandele odnášeli. Rais. Tyto noviny byly tučnými mandely pro jeho mlat výborně se mu hodily. Šmil. D Expr. množství, mnoho. Říkánek a písniček naučily se [děti] celý mandel. Rais. Večer na přástkách vysloven mandel dohadů. Vrba. Ztracenou končinu Šlarafie, kde had hospodáříček v mandelu šelmovství spí, mi vraťte. Halas.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 142 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 142