• nápravník, -a m. zast. kolář. Jiní [řemeslníci], kteří dělali ze dřeva buď pouze buď větším dílem, byli nápravníci čili koláři, jinak koloději. Tomek. D Hist. poživatel, držitel středověké nápravy. Nápravník povinen byl ku potřebě pánově koně míti připraveného. H. Jireč. D -u tech. součást vozu, v které je uložena náprava.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 34 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 34