- ošemetný adj. lstivý, úskočný, zrádný. Spikli se jacísi ošemetní mamičové lidu obecného, jemuž oni lstivě svobodu jakousi připovídali. Svět. Jaký trest by zasluhovala osoba, která ošemetným jazykem chotě přemluvila, aby nevinnou manželku do žaláře uvrhl? Rad. Ošemetné jezinky čekají na polední odpočinek pastušků. Podl. Obluzena, polapena v ošemetné sítě, nemá [vodníkova žena] žádné zde radosti. Erb. Či snad ten ošemetný šlechtic dal jej zákeřně v hlubinách zavražditi? Jir. Katy brzy oželela ztrátu svého ošemetného milence, který dává prstýnek jedné milenky té druhé. Stroup. D nebezpečný, nejistý. Není radno obmeškat se dlouho v domě, kde se vyskytla nemoc tak ošemetná [neštovice]. Svět. Každé určování podobného složitého pojmu je věcí nesnadnou a ošemetnou. Čes. pol. Bezmyšlenkovitě lidé se těch ošemetných papírů [průmyslových akcií] zbavovali. Baar.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 224
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 224
|