- obraziti 1. dok. (příč. obražen, podst. jm. obražení) úderem, nárazem o něco porušiti, poškoditi, poraniti nějakou část těla. Sklouzlť cestou ve výmolu, obrazil nohu. Jir. Udeřil celou silou kamsi do kovové hrany, až si maso obrazil. Čap. Ch. Mně by postačil takový, jako je váš hajný Boubín, hlupák s mozkem obraženým. Hol. „Však já ti obrazím křídla, abys mi tak prudce nelítal,“ hřímal otec. Šmil. D (koho) dial. způsobiti urážku, uraziti. Čistá, dobrá duše spočívá v této rakvi, která nikdy nikoho zoumyslně neobrazila. Koll. D (co oč) odraziti zpět (jako ozvěnu, jako reflex světelný, jako ohlas vnějšího světa do mysli a pod.). Po hladině řeky tón ten hasne, obražen o břeh v stráních kolem zmírá. O. Červ. Hrůzou umírá vězně hlas obražený od temných stěn. Mácha. V lesku jezer divá krása hor červánkovým rysem obražena. Krás. Nejčastěji volil [V. Dyk] řadu zevních událostí, jak obraženy do nitra, bezprostředně se mění v city a dojmy. Sez. D obrůsti, porůsti. Louka dříve obrazí travou. Venk. D (co) expr. obejíti. Když zazvoní poledne, obrazím [žebrák] ves. Kosm. D (koho) (o nepříjemném pocitu) zasáhnouti, zachvátiti. Hrůza by byla jistě ledovým potem obrazila jeho čelo. Šrám. Hrůza jej [chlapce] obrazila, když uslyšel slovo „Musíš!“ Hol. Došel ke kamennému lomu. Toto místo ho obrazilo pokaždé, když je spatřil. M. Jahn. D Tech. na hrubo opracovati (na obráběcím stroji).
- obraziti 2. ned. (příč. obrazen; podst. jm. obrazení) (koho, co) zachycovati vyobrazením, zobrazovati, vyobrazovati. [Obraz] obrazí známou událost missolunghskou. Ner. Velký astronom Galilei obrazí se nám veždy se svatou září mučedlníka. Zl. Praha. Žádnému ani nenapadne, aby kovové knoflíky zapovídal proto, že obrazí Žižku nebo Husa. Ner. D zachycovati světelným odrazem, zrcadliti. Postavila se před zrcadlo. Zrcadlo obrazilo krásné, jako chrpa modré oko. Hál. Zrcadlo, jež nikomu nikdy nezradí, co se v něm obrazilo. Herrm. Mezi jednotlivými domky prohlédá řeka. Její vlnky nežvatlají a neobrazí nebe. Šrám. Díval se dolů v jasnou hlubeň, v níž tou dobou nebe se obrazilo. Uh. Hvězda v mírných vlnách obrazí se za večera. Heyd. D slovně, slovesně n. výtvarně zachycovati, líčiti, popisovati, herecky představovati a pod. Obrazil neustále dítěti matku jeho v očistci úpějící. Podl. [Herrmannovy romány] shovívavě obrazily všednost maloměšťáckého bytí. Právo l. Básnictví české [povzneslo se] od prvních dosti hrubých pokusův v plastickém obrazení nejbližších zjevův přírodních. Schulz. Tato kapitola obrazila krále Václava, jak bloudil po hradě Křivoklátě. Pražák. Hraběnka Kalinská nemohla [na jevišti] důstojněji obrazena a provedena býti nežli paní Kolárovou. Lum. D projevovati, ukazovati. Slovo obrazí vždy původ, vznik, z kterého pochází. Vrch. Po celém světě člověk stejným náruživostem podléhá a stejně je svou tvářností obrazí. Ner. Vnímám ráz lidí, jejich duše obrazící se ve tvářích. Maj. Dokonalá spokojenost obrazila se ve tváři mluvčího. Her. V tom, co [velitel] činí, rek se obrazí. Quis. Už tehdy nutilo ji [Kunětickou] cosi svěřovat papíru, jak se ten svět a jeho řád obrazil v mladé její hlavičce. Mach. D obraziti si (co) představovati si, vybavovati si v mysli. Obrazil si v duchu ty krásné chvíle, jak srdečně ujme se opuštěné dívky. Šmil. Chtěl jsem z ní vychovat ženu, jakou jsem si vždy obrazil ve svém nitru. Havlasa. V poslední době mnoho o svém osudu jsem uvažoval, obrazil si, jak asi by bylo bývalo, kdyby byli moji rodiče zůstali na živu. Šim.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 177
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 177
|