• odvislý adj. (od koho, čeho) lépe: závislý na někom n. něčem. Jsem odvislý od panské přízně. Vrba. Nejsem tak mladý a odvislý, jak se ti zdá. Ty nejsi odvislý od tyrana? Vrch. V látce i formě svých zpěvův jest [český veršovec] úplně odvislý od svých vzorův. J. Vlč. Dovolávají se [měšťané] komory královské, že prý vlastně na té jsou odvislí. Win. Je to churavý člověk, odvislý na záložně, nezámožný. Štech. Osvobozuje město a duchovní od svých cel a mýt, maje vůkol sebe opravdový knížecí dvůr odvislých klientů. Šus. Cítila hrdý stud tvora odvislého, přijímajícího almužnu. Hlad. Zdálo se mně, jakoby starší nemluvný se nacházel v odvislém, podřízeném postavení k mladšímu. Čech. Nastával mu rozpor s otcem, jehož se tolik bál, a rozpor ten působil nové zmatky jeho odvislé povaze. Šlej. D visící dolů, skloněný. Bot. snědek odvislý Ornithogalum nutans. Čilimník odvislý Laburnum vulgare.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 148 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 148