• příčel, -čle m., příčle (řidč. příčel), -čle f. příčka spojující u žebříku obě postranice. Jest třeba po něm [žebříku] lézti tak, že se dělník zadržuje příčlí rukama, aby v případě, kdyby se pod ním některý příčel zlomil, zůstal bezpečně viset. Čes. sl. Stoje na nejvyšší příčli, zachytil se hradby. Dur. Přen. Byl nejnižším příčlem na tom celém ouředním žebříku, byl pouhým sluhou. Herrm. D příčka, příčný díl na jiném předmětu. Smíchovský herec, opatky opřené o příčel židle, mlátil se oběma dlaněma nelítostně do stehen. Čap. Ch. Se strany zcela opačné přijížděl řebřinový vůz a skrze příčle řebřin svítily dvě červené košile. Herrm. Plot byl však rozviklaný. Jedna příčel úplně povolila. Muž. Tech. (obyč. m.) slabší příčné vyztužení svislé stavební konstrukce.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 56 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 56