• příčiti ned. klásti něco přes něco křížem n. napříč. Páter [na kazatelně] výš se týčí, oko k nebi zvedá, ruce příčí. Heyd. Za nejprudčího zapraskání v pařezu opřel se [dřevař] náhle oběma dlaněma o padající kmen a vší silou začal jej příčiti do paseky. Vrba. Mysl. křižovati stopy. D příčiti se klásti se napříč, ležeti napříč. Peřej peřeji se příčí. Čech. Trámy se klouzaly a příčily. Dur. Háky zabodnuté do bílého jejího [máje] těla příčí se z několika stran — ten ji píchá vidlemi, ti zas ráhny. A. Mrš. Kořeny se půdě příčí jako železné tyče. Vrba. Sousto se mi v krku příčilo. Tyl. Hle, jak ústa ohyzdně se příčí křiví. Heyd. D (komu, čemu) stavěti se na odpor, překážeti, brániti někomu n. něčemu. Jeden [kůň] dal se hned ustrojiti, druhý se však příčil; hlavu zdvíhal, zuby cenil. Jir. Viděli, jak hnal ji [cikánku]‚ ona se však příčí a nechce od něho. Jak. Budete uvedeni [Turci] v nebezpečí, že i vás křesťanský ďábel si osedlá, bude po vás jezdit jako po soumarech a vy pak se marně budete příčiti. Hol. A každý, kdo se příčit chce mé vůli, je stejně zrádcem na svém národu. Vrch. V obci ani prstem nikdo nepohne, když on to neschválí — běda každému, kdo se mu příčí! Herb. Vzdychal nad překážkami, volnosti jeho se příčícími. Svět. D (čemu, s čím) býti v rozporu, v nesouladu. Zásady jeho nepříčí se zákonům mravnosti. Durd. [Politika Voldřichova] je politikou příčící se všem pojmům pravdy. Hlad. Skandalosní výjevy příčily se zcela povaze Ludmilině. Herrm. Směr příčící se poznání skutečnosti jest mravnosti nejškodlivější. Ner. Ministerstvu tedy jest zůstaveno věděti, co se příčí všeobecnému dobrému. Havl. Vystoupil z kláštera, poněvadž se život řeholnický s jeho přesvědčením příčil. Havl. D býti protivný, nelíbiti se. Příčí se mi tenhle materialistický názor na literaturu a na literáta. Mach. Příčí se mi pořád poslouchat totéž. Us.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 23 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 23