- půda, -y f. zvětralý povrch zemský, na němž roste rostlinstvo, prsť. Voněl [vzduch] vínem, ale voněl i zoranou a zvláčenou půdou. Herrm. Země [Řecko] skoro tak velká jako Čechy má sotva čtvrtinu naší orné půdy. Ner. Zdáť mu se [Přemyslovi]‚ že dnes tu naposled na otcovské milé půdě oře. Kamen. Kdyby měli naši ubozí horáci takové dobré půdy, ti by si jich jinak hleděli. Něm. Zastihneme osiku i na chudých půdách. Č. les. Pokus s hnojením žita na hladové půdě. Venk. Jeho slova padla na dobrou půdu byla pochopena. Mach. Dnes by slova tvá padala na skalnatou půdu byla marná. J. J. Lang. Společně s Antonínem Slavíčkem připravil [Kaván] půdu našemu impressionismu podmínky pro rozšíření. Týd. rozhl. Nalezl u paní radové půdu, pro svůj záměr příhodně upravenou. Šmil. Zeměd. směs jemných pevných částic, vody a vzduchu, která obsahuje rostlinné živiny a poskytuje nutné podmínky pro vývoj vegetace. Půda orná, lesní, ostrá, kyselá, mastná, mokrá, kamenitá, neplodná a pod. Zem. útvar složený z povrchových zvětralých částic kůry zemské a zetlelých zbytků ústrojných. Bakt. živná půda kultivační prostředí rozličného složení k pěstování čistých kultur bakteriových. D povrch zemský, země. Žebrající slepec přichází chodníkem a ohmatává holí půdu. Ner. Kmet v tiaře poručil město srovnati se zemí, proklel půdu, na které stálo. Mach. Kde stojím, na té zemru půdě! Čech. Také ji někdo za ruku vzal a kolem s ní zatočil, že ledva půdy se dotýkala. V. Mrš. Koně, jsouce zas na rovné půdě, zaklusali. Jir. Nastal odliv a odkryl půdu mořské úžiny pevninu, dno. Obr. živ. S napětím jsem očekával, brzo-li škuner narazí na půdu. Lit. noviny. Mezi nimi a parníčkem nebylo již pevné půdy. Herrm. Tu [na panském dvoře] je půda hladká jako led lehko tu každý klopýtne. Jir. Staročešství ztrácelo v mládeži půdu ztrácelo stoupence. Herb. Pomněte, pánové! že se pod vámi půda očihledně tratí postavení se stává nejistějším. Havl. Kde mohl, Pecúchovi podrýval půdu škodil. Herb. Neměl [Kocián] nikde pevné půdy pod nohama nikde trvale nevydržel. Rais. Našel zase pevnou půdu pod nohama vrátil se do skutečného života. Dyk. Půda ho pálila pod nohama necítil se bezpečným. Dyk. Slivka toho měl taky dost; jemu hořela půda pod nohama. Klost. Geol. nejmladší, povrchní vrstva, diluviální a alluviální naplavenina země. D území, krajina, kraj. Král Pruský dvakráte zvítězil, nejprve na půdě slezské, podruhé na půdě české. Goll. Vlak dojel na půdu české koruny. Jir. Stál jeho dvůr na půdě žmudské. Zey. Modlím se k půdě, jež tak velký lid v mateřském odchovala objetí k vlasti. Krás. D pozemky, polnosti. Majitelem půdy [poddaný sedlák] nebyl, vystěhovati se nesměl. Herb. Běžela [železniční trať] skoro jen po půdě knížecí. Baar. Nevědomky vkročila na půdu čarodějnice. Něm. [Myslíme,] aby nikdo neměl právo honiti, a to ani na své vlastní půdě. Havl. Kostel sv. Ondřeje s dvorem na půdě kláštera Ostrovského vystaveným [vzpomíná se v knize staroměstské]. Tomek. Každý [Novozélanďan] zevrubně zná meze půdy své. Tomíč. D spodní vrstva, podklad, základ. Rády si prohlížely [děti] na červené půdě namalované modré a zelené růže. Něm. Stěny byly tapetovány tmavě zelenými listy v zlaté půdě. Mach. Teď jsem jak malíř, jenž pouze půdu k obrazu si zlatil. Vrch. Na oranžové půdě [vesty] šlehaly hnědé a černé paprsky. Herrm. Přen. Na romantické půdě Rudolfova zlatého věku rozkládá se děj Kolárova kusu. Mik. Text. ve vzorkované tkanině plocha, která je pozadím pro vzor. D Řidč. podlaha, spodek něčeho. Na hliněnou půdu temné chyše mráz pohněvaný od severu dýše! Heyd. Odlesk paprsku chvěl se na cihlové půdě. Jir. Své stíny metá [lampa] po stěnách i půdě. Vrch. Klečela [Terezka] na půdě nedomyté. Baar. Pek. spodek pece, na němž se peče. Obuv. vyplněný prostor mezi zdviženým okrajem svršku a podešví; půdování. Hut. spodek pecního prostoru, na němž se taví. Slév. formovací deska, půdice. D prostor pod střechou budovy. Možno dostati se i na rozsáhlé půdy pod střechou ohromné budovy. Čech. Spávaly [dívky] na půdě na seně. Něm. Nahoře vedle půdy měl dva pokojíky. Mach. Ještědští si od jakživa mnoho o sobě myslili a hleděli na jiné s půdy svrchu. Svět. Cukrov. místnost, v níž se zpracovávají homole ve formách. Pivov. místnost, v níž se ukládá ječmen. Mlyn. patro, na němž jsou mlýnské stroje. D základ, podklad, předpoklad nějaké činnosti. Do Basileje jdou i Táboři a staví se na půdu čtyř artykulů pražských. Pek. Stoje na pevné půdě zjevení Božího, hledím na vás s kruchty. Ehrenb. Cest máte dost a na půdě úplně zákonné. V. Mrš. Pól opustil docela historickou půdu spisovného jazyka českého. Zel. Členové stavův, poznavše svou právní půdu, usilovali o to, aby sněmu byla vrácena aspoň ta působnost, která mu byla vyměřena obnoveným zřízením zemským. Kal. Pokusili jsme se najíti společnou půdu [práce]. Kar. D prostředí. Nejpříznivější půdou pro odchylky od ustáleného způsobu řeči jest řeč dětská. Naše ř. Hovor přecházel s půdy zevnitřních záležitostí — na půdu záležitostí vnitřních. Don. [Chtěl požádat o ruku Kamilinu,] až by jej k tomu opravňovalo postavení dobyté na společenské půdě. Podl. Hoch zde [ve škole] vstupuje na jakousi půdu veřejnosti. Durd. Při skládání „Vyšehradu“ snažil jsem se zůstati na půdě pohádky. Zey. Je [Salmini] eklektik, ale zcela na půdě moderního umění. Vrch. Kouzelná půda divadla dovede jednotlivinu proměnit v cokoli jiného. Krit. měs.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 1355
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 1355
|