• plémě, -ene, plemeno, -ena n. anthrop. velká skupina lidstva lišící se od jiné zvláštními typickými znaky. Plémě bílé, žluté, černé. D kniž. skupina lidí téhož jazyka, kmen, národ. Bude se česky mluvit, dokud plemeno Čechů až na poslední duši nevymře. Praž. pos. Pomněme na to, jaká byla tenkráte tvářnost naší vlasti, nežli sem vkročilo naše plémě. Jir. Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti nám i budoucím. Třeb. Martinus de Bohemia z plemene těch proklatých českých Husitův! Stroup. [Tainův determinismus] vykládá umělecké dílo z prostředí, z plemene a z časového ovzduší. Arne N. D potomstvo, rod, pokolení. Davidovi zařekl se Bůh, že z plemene jeho Bůh se narodí. Erb. Do smrti mně ani vy, ani žena vaše, ani vaše plémě sem do domu na oči nechoďte. Šmil. Do pěkné přízně jsem se dostal, pěkné jste mi plemeno! Vrba. Holka sem nepatří, je z plemena kramářského a v tom nevězí nic dobrého. Prav. A dřímám… Čertovo plemeno ty ženské se svými hlasy! Mach. [Otec k dceři:] Jsi ty hadí plemeno, čert je v tobě zašitý. Svob. [Quijote k ženám:] I vy úskočné plemeno kočičí! Mor do vás! Stroup. Ona vstává tiše a již uhání pryč — ještěrčí plemeno! Rad. Ty ženské, to jest Kainovo plémě! Šmil. Přiučila se za málo okamžiků vší lsti a obratnosti, jíž slyne od počátku světa plémě Evino ženy. Svět. Ó Adamovo bídné plemeno, což tvoje slzy věčně potekou lidstvo? Zey. D Expr. druh lidí stejných duševních, povahových vlastností. Dva jdou a rovnou sem. Plemeno závistné, jež všechno závidí, i to, je-li někdo, kdož nezávidí. Jir. „Holota! lenivé plémě!“ zahučel hněvivě jezdec. Jir. Já jdu, vy sprosté plemeno, ale půjdu navždy odsud mezi vzdělanější lidi. Štol. Je ona sice holka dobrá, poslušná, ale je už taky z toho plemene, které se někdy rodičům postaví. Herrm. Jsou to jižní Čechy, kde žilo kdysi kacířské plemeno. Vrba. D Zř. pohlaví. Vraždí prý [Svaneti na Kavkaze] novorozeňátka ženského plemene. Čech. Víte [ženy]‚ čím nám plémě mužské jest? Rub. D skupina chovných zvířat majících jisté dědičné vlastnosti, rasa. Coura byl silný, hřmotný kůň, pravého českého selského plemene. Šmil. Štíhlonozí koně lovečtí, všichni ušlechtilého, dobrého plemene. Jir. Honící psi z ostrova Krety byli výborného plemena. Čej. Jako u všeho hospodářského zvířectva i rostlinstva, také u včel se postupně odchovalo množství plemen. Daněk. D (o zvířatech) plemenění, chov, chování, pěstování. Nechá si ji [hřebici] na plemeno. Hol. Vystavovatel měl při odstřelu na mysli zbaviti se všech srnců pro plemeno špatných. Stráž mysl. D Biol. skupina jedinců nějakého druhu s dědičnými vlastnostmi, vyskytující se v jisté oblasti u živočichů (rasa) n. u rostlin (poddruh, subspecies), zvl. v zahradnictví (sorta).
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 282 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 282