• potulka (zř. potoulka), -y f. toulka, vycházka, procházka. Na svých potulkách po lesích a lukách chytával jsem vše živoucí, co mi přišlo pod ruku. Mach. Znal ze svých potulek každý kout i těchto divokých hor. Podl. Na svých potulkách po kraji snášela a roznášela všecko — klepy, ženichy, nevěsty a klevety. A. Mrš. Věděl [otec] o nočních potulkách mé matky. Zey. D cestování po rozličných místech, konání výletů do vzdálenějších míst. Odjížděla z domova na dlouhé potulky světem. R. Svob. Tehdy si vyjížděl [kníže] na zapřenou do světa a po nedlouhé potulce vracíval se osvěžen. Hol. Dlouhé potulky přispěly k podkopání slabé jeho konstituce. Vrch. D vedení tuláckého života. [Soudce toulavé ženě:] „Máte pro revert a potulku tři dni.“ Šlej. Než i tací [lidé]‚ kteří umějí nějaké řemeslo, vrhají se z touhy po zahálce zase na potulku. Naše d. Však tvůj [syn] se také nenaučil od tebe pod krovy oheň zakládat a dcera od matky potoulce také ne. Třeb.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 104 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 104