• rozšafný adj. poněk. zast. a ob. uvážlivě, usedle prozíravý, rozmyslný. Vyrostl [Pecúch] tu v Čejkovicích, oženil se tu a stal se z něho nejen hospodář rozšafný, nýbrž i čtenář a písmák. Herb. Pan sudí byl nejen rozšafný a moudrý soudce, nýbrž zároveň také muž dobrého srdce. Arb. Babička říkala o panu mlynáři, že je rozšafný člověk, ale čtverák. Něm. Byla [Terezka] paní velmi dobrá a rozšafná. Něm. D svědčící o uvážlivé, usedlé prozíravosti, rozmyslnosti. Rád se dívá [filistr] s rozšafným klidem v shon a chvat. Mach. To jsou jen rozšafné nápady starousedlého feuilletonisty z „Národního osvobození“. Šal. Rozfilosofoval se [Matěj] za pultem, svraštiv šedivé čelo do rozšafných vrásek. Til. Přen. Podivně se tu [v pokoji] vyjímala stará, rozšafná kachlová kamna. J. Havl.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 200 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 200