• sabat (ps. též sabbat, sabbath), -u m. (u Židů) sedmý, poslední den v týdnu, svěcený klidem práce a bohoslužbou, sobota. Sabat měli [Židé] slaviti přísnou zdrželivostí odevší práce. V. R. Kram. Hlavní znaky, kterými se Židé naprosto odlišili od svých pohanských sousedů, byla obřízka, svěcení sabbatu (soboty). Dob. Na modlitbách svatého Sabbathu trávil [Žid] chvíle Jehovou přikázaného odpočinku. A. Mrš. D Bás. den sváteční n. nedělní, svatvečer. Chcem slyšet v tichu sabatu ve zbožném hlavy sklonu ten slavný hlahol zvonů. Vrch. Zvony to sabbatu v hlubinách zní. Kar. To veliký jest sabbat duší. X. Dvoř. A tehdy budem slavit sabbath své pozdní a pochybující lásky. Kar. D schůzka čarodějnic a čarodějů. Namažu vás pštrosím lojem, potřu oči puškvorcovou šťavou, doušek zeměžluče a poletíme spolu na sabat. J. Tom. Každá větrná, mlhavá noc je sabbatem přízraků, hlasů a šelestů, pokušení a strašidel. Glaz. Podávají si tu k čarodějnému sabatu stínové ruce kabaly i nejkrajnější výzpyty moderní vědy. Vrch. Přen. Sotva se Anežka octla v rozbouřeném ovzduší tanečního sabbatu, ponořila se do něj až po uši. Vach.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 22 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 22