• seknouti dok. (co, čím) úderem něčeho ostrého porušiti něco, něčím ostrým udeřiti, zasáhnouti. [Rousková] sekla několikkráte lesklým srpem do trávy. Jir. Jak tak seknu do trámu, a seknu ještě jednou, odletí ne tříska, ale celý kus, prkýnko. Jir. Každým seknutím odsekl [dragoun] deset hlav. Třeb. A ten mladší vzal sekeru — sek’ — a prst uletěl na ráz. Jir. Z jatky slyšet dvojí seknutí sekerou a řinčení váhy. Mrš. Co je do takového kousku masa; řezník ani neví, jak má seknout. Součková. Kotě seklo jej malými drápy tak opravdově do tváře, že je bezděky pustil z rukou. Čech. Za nohu jí [kočku] nikdy neber, to ráda sekne. Rais. Dal jsem si seknout žílu pustit žilou. V. K. Jeř. D Expr. (čím) rychle, prudce hnouti něčím. Ještě mezi vraty na náměstí se obrátil a sekl kloboukem podle těla. R. Svob. Sekl [Zajíček] rukou ve vzduchu. Maria. Paní Benýšková nemohouc se vzpamatovat sekla hlavou v pravo a v levo. Čap. Ch. Děvče sekne po něm zlobným okem. Nor. D (do koho n. čeho, koho n. co, čím, lid. s čím) expr. prudce uhoditi, udeřiti, praštiti do někoho n. něčeho, někoho n. něco, něčím. [Josef] vzal bič, sekl do koní a vyrazil ze vrat. Knap. Já tě seknu, esi mne nenecháš spát! Ros. Ono se to řekne, strašidla se nebát, když tě metlou sekne! Slád. Pust se, povídám, nebo tě seknu přes tu pazouru. Haš. Chytil mě tatínek a sek’ mě za ucho. Herrm. Vypadáš jako vařený rak, sekne tě mrtvice. Nový. Sekla ho mrtvice po levé straně. Herrm. V témž okamžiku švihl blesk. „Že nám to seklo do některýho topolu,“ řekl šafář a vstal. Šrám. Pan Stojka sekl kartami. Lid. nov. Šmarda „sekl“ výnosem o zem. V. K. Jeř. A jak tu pugétu drží v ruce, kouká se, kam s ní sekne. Čap. Ch. Kam kdo moh, tam sebou sek’. J. Šír. Teďkon málo chybělo a byla bysi sebou sekla vo zem! Čap. Ch. D (s čím, čím) ob. expr. přestati něco dělati, něčím se zabývati, nechati něčeho. Dostaví se kocovina, odpor k práci, chuť se vším seknout. Ros. Hrozil mi, že když mu to nepovolím, sekne vším a uteče. Vach. Já s tím vším ještě seknu a začnu něco jiného. Hrad. Jak mu vyprší služba, aby mohl [sluha] do pense, sekne tím od hodiny. Herrm. Kdybych nevěděla, že se mi dobře povede, se vším bych sekla. Svob. Sekl studiemi. Böhn. Pulda se dopálil, sekl nejen touto režií, nýbrž i svým režisérským úřadem vůbec. J. Kvap. Josef byl i na to připraven, až mu všecko prodají, sekne tím vším tady a půjde do světa. Muž. D (koho) expr. slovem, výrokem citelně zasáhnouti, dotknouti se někoho. Sedláčková neodolala, aby ho tehdy jedovatě nesekla: „Jo, to se pak dává!“ Mor. „Proto ještě nejsem dareba, že jsem se milostpánovi líbila víc než milostpaní!“ sekla hnědovlasá kostnatou. Stroup. [Muž] mi řekl, že jsem lenoch. A já mu na to sekla, aby si poklidil sám. R. Svob. „Pro tebe je každá břinkačka dobrá!“ seknul druhý. A. Mrš. [Vojáci] sekli po něm několikráte zlou hubou. Šrám. Nic nemohlo paní Šestákovou tak seknout jako tento žhavý vtip. Čap. Ch. To, co Bojnar rozlíceně zakřičel, když ho sekla Zajašova narážka — zaniklo jednak ve všeobecné vřavě, jednak v Zajašových slovech. Nor. Bakula se nadál, že Králence pořádně sekne svou výčitkou. Hol. D Expr. úsečně říci. „Pospícháte!“ děl překvapeně a zklamaně student. „Ano!“ sekl Budecius. Med. „Rád bych s panem šéfem — —“ odvětil host zaražen. „In causa — —?“ sekl Břitva ještě úsečněji. Herrm. D (co) expr. rázně, krátce, horlivě něco vykonati. Pan Upomínal se vyšvihl a sekl poklonu. Kosm. Sekneme starýmu Pšouckovi ještě defelírku. Med. D (do čeho) expr. učiniti o něčem rázné rozhodnutí. Ano, chci se ženit, drahé slečny, mluvil Honza v lehkých rozpacích. Už jsem do toho musel seknout. Neff. D (co) vulg. ukrásti. Pane rado, já už v životě viděla takový haldy peněz, až sem šilhala, a nikdy sem nic nesekla. Lid. nov. D seknouti se lid. expr. zmýliti se. To je jistě skoro minuta, než vyjede výtah do šestého poschodí? Hm, to jsem se [v odhadu času] hodně sekl. Lid. nov. D seknouti ned. (komu) ob. slušeti. Josef Palivců byl taky doma, to vojanské mu sekne. Rais.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 335 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 335