• soudný adj. mající schopnost dobře usuzovati, souditi, rozvážný. Soudného člověka by asi podobná přízeň osudu spíše polekala a přiměla k opatrnosti. Zpravodaj. Mujaba není jen tělesně silný a hřmotný, ale i důvtipný a soudný. Klác. Soudný čtenář si rozváží, bylo-li třeba s tak přehnanou nervositou zatroubit k útoku. Krit. měs. D týkající se soudu, soudní. Jsem povolán před soudnou stolici boží. Vlč. [Dřevoryty] obstojí i před soudným okem kritika uměleckého. Ner. Jenom trouba soudného dne může jej ještě probuditi posledního soudu. Mik. Lidé se z kostela nehýbali, nebo venku byl soudný den nečas, boží dopuštění. Šmil. Když jsem se druhého dne těšil, že ten včerejší soudný večer jen pouhý sen byl, zaklepá někdo na dvéře plný zmatků. Rub.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 500 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 500