- střep (ob. třep), -u m. úlomek, střepina z rozbitých nádob n. jiných věcí snadno rozbitelných, zejm. skleněných, porcelánových, hliněných a j. Následovaly prudké dvě rány o podlahu — láhve se rozlítly v tisíce střepů. Stroup. V ruce mělo střep rozbitého velikého zrcadla z demolované kavárny. Dyk. Silná rána zazněla a třepy skla zvonily o dláždění. Ner. Mám juž jen dva střepy v hubě. Kosm. Každý úd měl jako olovo a hlavu jako střep velmi rozbolenou. Staš. Přen. Střepy smutku a bolesti zbyly jí v duši. Baar. D Lid. laciné hliněné nádobí. Stojí nad pecinkou a přestavuje dva tři střepy. Jah. U nás to není jako tady v chalupách, všude samá rohatina, samý střep. Rais. Vpíjela se v to bohatství, jakým se ty v celku laciné střepy jí býti zdály u porovnání s jejími otlučenými hrnečky. Her. D Expr. něco nepotřebného, starého, bezcenného. Potřebuje-li peněz hospodyně, pošle mi nějaký starý střep, cínový džbánek, talíř, svícen, nebo majoliku. Hol. Hodinky měl pořád u hodináře, byly starý střep. Prav. Postýlky nejsou moderní, raději zaplatím dva miliony za nové, než 40.000 za staré střepy. Mah. Taková běhna — takový střep (nadávka). Kronb. D Keram. hmota vypáleného výrobku keramického.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 297
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 297
|