- velebiti ned. (koho, co) s velkým uznáním, vděčností a chválou o někom n. o něčem hovořiti, velmi mnoho n. něco chváliti, vychvalovati, chvalořečiti někomu n. něčemu. Habrůvka dobročinnou paní velebila, ale podivno, přes všechno to ji neměla ráda. A. Mrš. Je [žena] třeba marnotratnice, ale on [muž] ji bude velebit do nebe. Rais. Nadšeně velebil ty [jiřiny], které má Hurdálek. Jir. Dusil sedě sám velebil svoje koně a svého pacholka. Herb. [Ríša] začal velebit život na vsi. V. Mrš. Tyl a Mácha! Oba za živobytí svého kaceřováni a pronásledováni a po smrti velebeni a vynášeni. Ner. Za to vás bude velebit celý kraj. Sab. „To je knížka, milý bratře Čechu, jako břitva,“ velebil [Vrba]. Jir. Radosť, velebení a jásot zněly po dědinách [po vydání robotního patentu]. Herb. A takovouhle peluň mně z ní [révy] svede ta velebená česká zem! Ner. Iron. [Hokyně] nepěkně jedna druhou velebily nadávaly si. Rais. Přen. Jak velebil Rozumec ten nápad, že starou Tomšovou vzal k sobě byl velmi povděčen. Šmil. [Baltazar] v duchu velebil, že se chumeliti začalo. Jir. D uctívati, oslavovati někoho n. něco. Padesát let velebil Pána Boha svým klarinetem. Jir. O velikonocích hudbou při průvodu velebili boha vzkříšení. A. Mrš. Pane bože, jen trochu té síry, a jméno tvoje bude velebeno na věky věků! Hál. Co tam, to tam! Vůle Páně budiž velebena! Šmil. D Zř. činiti něco lepším, přiváděti něco k rozkvětu, zvelebovati; velebiti se zvelebovati se. Školství v mladějovickém okrese zvelebil a zlepšil [inspektor] tak, že se dále už velebit ani lepšit nedalo. Vika. Do času Jana Praha z veliké části od dřeva stavěná velebila se nyní. Jg. D Zř. velebiti se pohodlně se usazovati, uvelebovati se. Ale jak se tu [ve vlaku] roztahuji a velebím, vlézá do coupé nový cestující. E. Jel. Žádná [holka] se chlubit nemůže, že kdy na ni koukl, třeba se mu sebe více na očích „velebila“. Svět. Tam pes a tam se včela velebila. Vrch. — V. t. velebení.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 316
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 316
|