- veselka, -y f. ob. svatba. Druhý den byly u Hájků námluvy, a hned po žněch ustanovilo se, že bude veselka. Něm. Když je v domě za krátko po sobě funus a veselka, bývá nevěsta šťastna. Ner. Říká se, sen je sen… ale jakmile se zdá svobodné o bílé rochetě — bývá z toho veselka. Til. Slavil to běs veselku tu noc byla velká bouře. Lum. D Zast. veselice, zábava. U večer masopustní, kdežto Pražané všickni hověli si v obyčejných té doby veselkách, pozval [Boleslav III.] čelné muže v národu. Pal. Zval Jílka a Milevu do dvora na veselku, kterou správec čeládce připravil. Neč. V domě královského podkomoří stichl ruch a šum svatební veselky. Jir.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 141
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 141
|