- způsobný adj. mající slušné chování, slušný. Napomínali ji, aby se hezky chovala, jako hodné a způsobné panenky. Prav. Ten nezbeda se mu zdál dnes zcela způsobný. Šim. Není způsobné, jít na procházku s námi a pořád nám utíkat. R. Svob. Pepina podávala ruku Fráňovi, její drobná sestra zlomila kolínka ve způsobnou dětskou úklonku. Herrm. Však, pane, vám by lépe svědčilo, svou čeleď způsobnějším učit mravům. Vrch. Expr. Vzpomínám na př. na Bohdana Jelínka. Lyricky líbezný talentek, šťastný robitel způsobných rýmů a hlaďounkých strof. Mach. Prý básníř jeden o ní znělku psal způsobným tehdy slohem roztomilým. Mach. D Zast. schopný, způsobilý, vhodný k něčemu. Panovati budou ti, kteří k panování způsobni nejsou. Něm. [Jan Dloubal] obci radil, aby někoho věrného a k tomu spůsobného nejvyšším hejtmanem Pražských měst ustanovili. Mik. Toto zaměstnání bylo k tomu ovšem dobře způsobné, by jím Bartoš nabyl takového vzdělání, jakož při něm ze spisu ještě vysvítá. Erb. Umřela [matka] jako pravá křesťanka a nejvíc na mysli měla Cecilii doufajíc, že bude způsobna pokračovati v jejím duchu. Prav. Zadá srdce dívce jiné — pro dům a rod jejich způsobnější. Prav. D Zast. mající hezký vzhled, pěkný. Je ten hoch nad míru k světu způsobný, a jaký to má bohatý vlas. Choch. Způsobná i mohutná jeho prsa pohybovala se každým krokem bujného oře. J. J. Kol. Kristla byla nejkrásnější děvče v celém okolí, všecka způsobna. Něm. Z Věličky vzdělalo se nyní velmi způsobné městečko. Č. vč. Vůbec jsou Slované prostřední výšky, složití a silných kostí, při tom ale při všem náležitého a způsobného rozměření údův. Čel. Každým dalším pokusem víc odhaloval nožku způsobnou, tak spanilou a plnou k zbláznění. Vrch. Měl [voják] černé vlasy i kníry; tyto byly ale velmi spůsobné a uhlazené, že se Bětušce zalíbily. Šmil. Černé vlasy jim [tvářím] dodávají způsobné okrouhlosti. Prav.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 329
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 329
|