Václav Jan Rosa: Thesaurus linguae Bohemicae
Úvod

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Strany zdroje: III/498

• Kołčawa, u. koło

Strany zdroje: III/505–III/513

• Koło, g. n. (od kołu ſe děło, gako y kaułe, neb kule: kůł geſt, co okrauhłé přjmo zhůru ſtogj; koło, co okrauhłé, wſſak gednoduſſně: kaułe co okrauhłé ze wſſech ſtran) rota, orbis, circulus, ein Rad. ¤ adag. páté koło. ( l. v wozu nepotřebné: tak něcj III/506 někde přitomnoſt) alij etiam dicunt. bude tam płaten, co páté koło v wozu.
• gako w kole (t. běhati, neb točiti ſe: ô vſtawičných prácech, concathenati labores)
• Kolečko, est 1 mo dim. rotula, circulus, Rädlein.
• 2 do (ſkło okrauhłé) orbiculus uitreus, Scheib.
• 3 io (Náſtrog k prowáženj drobného něċeho, táčky) pabo, uehiculum, Schubkarren, u. táčky.
• Kołečnjk, g. m. (kdo na kołečku wozý)
• Item aliquando loco kołečko sumitur
• Kolčjn, g. m. kołčinek, dim. circinus, ein cirkel.
• Kołář, g. m. (kdo koła, a wozy děłá) Carpentarius, Wagner.
• Kołařka, g. f. uxor carpentarii
• Kołařuw, l. kołářowý, adj. (co Kołáři nałežj) III/507 ut Kołařůw dům, domus carpentarii, Wagnershauſs. Kołářowo pachole, diewče, carpentarii puer, puella. des Wagners bub, Mägdlein.
• Kołářſký, adj. (co k řemeſłu Kołářſkému náłežj) ut Kołařſká ſekera, kołařſké nádobj etc.
• Kołářſky, l. po Kołářſku, adu.
• Kołářſtwj, (řemeſło Kołářſké) opificium Carpentarij, Wagners handwerck.
• Kołes, g. m. l. Kołeſa, g. n. plur: (wozýk s łechymi koły) eſsedum, ein Kaleſs.
• Kołokwintýda, g. f. (zámořſká tykwice) Colocynthis, Coloquint.
• Kołowrat, g. m. kołowrátek, dim. (Na němž ſe přede) Rhombus, Spinnrad.
• Kołowratec (chwogka) Thithymallus, esula, Wolffsmilch.
• Kołtra, g. f. (opona, zaſtřenj) Siparium, υorhang.
• III/508 Kołčár, uulgo kočár, g. m. kołčárek, l. Kočárek, dim. (wůz na łechkých kołách čarowany, t. mřežowaný)
• Kołčářek, (na dwauch kołách wůz ližinowatý: na němž Słádcý piwo, wozý.)
• Item (kára) Karren
• Kołomaz, g. f. axungina, Wagenſchmär.
• Kołomaznice, g. f. (nadoba pro kołomaz)
• Kołeg. l. kolege, g. f. (kudy koło běżj) orbita, Wagen leyſs.
• Kołáč, g. m. (bjłý chłeb w koło pečený, w proſtředku děrawý)
• Item (wſſeligaké biłého chłeba njzké pečenj) placenta, Kuchen.
• Kołar, g. m. (oděw powrchnj w koło vděłaný) uestis rotunda.
• Moderno tempore, (dłauhý tłuſtý kožený kabát) collobium, Goller.
• Kołčawa, g. f. (Laſyce) mustella, Deiſſel, Wiſel.
• III/509 Kołotám, Sing. Imp. act. -ał, -ati (w koło točjm) in circulum ago, agito, cum Accus. et Instr. ¤ ut kołotał ho, l. pulchriùs kołotał njm etc.
• Kołotám ſe, paſs. et Neut. (w koło ſe motám, ſe točjm) fluctuo, agitor.
• Kołotánj, n. part. agitatio, fluctuatio.
• Composita ex kołotám sunt perfecta, si quis illis opus habet secundum sensum præpositionum.
• Kołébám, l. koljbám, Sing. Imp. act. kołebał, koljbał, præt. kołébati, koljbati, Inf. (w koło kłátjm) uacillo, cunas agito, wiegen, ſchwancken.
• Koljbáwám, freq.
• Kołébka, l. koljbka, g. f. cunæ, Wiege.
• Koljbadło, l. kolibadło, kołebadło, idem.
• Koljbač, l. kolibač, kołebač, g. m. (kdo koljbá) agitator cunarum, der wiegen Thuet.
• III/510 Kołebačka, kolibačka, g. f. (která koljbá) agitatrix cunarum.
• Composita sunt perfecta, cum præp. na, po, roz, v, za-koljbati. doſti ſe ho nakoljbali, než vſnuł. (t. dłauho muſyli koljbat) ty bys mohła pokoljbat. (t. trochu koljbat) rozkoljbał djtětem, l. djtě, (t. rozehnał koljbku, z prudka koljbał)
• Meth. Rozkolibati, Significat rozwikłati, pohnati (ô wáhawých) giž ſe rozkolibał, než on ſe rozkoljbá etc
• Vkoljbati, (koljbánjm vpokogiti, vchłacholiti) agitando placare, mit wiegen ſtillen.
• Meth. (Vchłácholiti, vkrotiti, vpokogiti) placare, ſtillen, Begüttigen. ut přeceť ho vkoljbali.
• Zakoljbati, (začjt koljbati) zakoljbał, a nechał Tak. addatur particula, qualificatiua, Significat idem quod pokolibati. III/511 ut zakoljbeg trochu etc.
• Około. præp. circa, Vmb de hac præpositione, et ejus Significatione, u. Grammat.
• Okołnj, adj. (co geſt około, co ſe około tahne,) circumjacens, Vmbliend. ut okołnj krag.
• Okołnj, plur. (kteřj gſau około, gako Měſta, lide etc) Circumjacentes, die Vmbliegenden.
• Okolj, g. n. circulus, Refier. w tom okolj ho nenj, (t. takowého) in istis partibus, in dem Refier.
• Okołnoſt, subst. circumferentia
• Item idem okolj. ut w te okołnoſti ho nenj.
• Okoličný, adj. idem okołnj. okoličně, adu. okoličnoſt. Subst.
• Okolek, g. m. (co w koło geſt: kołečko) circuitus, circulus, Vmbkreyſs, Cirkel.
• Okołkowitý, okołkowatý, adj. (co má mnoho okołku)
• Okołćjm, -ił, -iti, uel okołkugi, -ował, III/512 -owati, Sing. Imp. Neut. (około gjti, około choditi) circumire, Vmbgehen.
• Meth. et in Signif. act. (řečj okroćiti, okročowati, řečj obałowati, obcházeti) circumitione uti.
• Composita sunt perfecta, si quis illis opus habet. doſti ſe naokołkował etc.
• Zakołcjti est perf. Simplicis, Signif. act.
• Nota, ad około, et ad omnia, quæ inde deriuantur, solet addi in principio w. ¤ ut wokoło, wokołnj, wokolj, wokołek etc
• Wokoło, l. wůkoł, wůkoł a wůkoł (t. w płné koło) circum circa, Vmb Vnd Vmb.
• Vkoł, prima longa, uel aukoł, g. m. (cełá wěc kołem w prácy wzatá: geſt giſtá práce, co ſe za den, neb za giſtý čas vděłati má, neb muſý. Item giſtá práce, k vděłánj něčeho, za mzdu progednaná) dełá aukołem, l. v´kołem, (t. má to djło progednané) III/513 połe v´kołem progednati, (t. k zworánj, neb sežetj) adag. třjti ſe do cyzýho aukołu, (ginému w geho prácy ſahati) mittere falcem in alienam meſsem.
• Vkołnjk, l. Aukołnjk. g. m. Aukołnjcý, plur. (kdo v´kołem děłá: aneb djło aukołem pronagaté má)

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Úvod