Václav Jan Rosa: Thesaurus linguae Bohemicae
Úvod

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Strany zdroje: II/89–II/97

• dełý, adj. obsoletum, cujus loco modo utimur dłauhý, ( q. dełohý) longus, Lang. Derivata tamen manent.
• dełſſj, longior, Länger, Neydełſſj, longiſsimus, allerlängſter.
• déłegi, déłe, l. déł: vel dýłegi, dýłe, dýł. Longius, Länger.
• déłka, l. dýłka, g. f. (dłauhoſt) longitudo, die Länge
• Zdýlj, zdélj, g. n. idem dýłka. geſt zdýlj oſm łoket, (geſt dýłky, l. má dýłky oſm II/90 łoket) longum octo ulnarum, Acht Ehlen Lang.
• dłauho, dłauze, adv. diu, Lang. gak dłauho, qvàmdiu, wie Lang? Tak dłauho, tam diu, ſo Lang.
• Na dłauho, l. na dłauze, idem dłauho. nebudeto na dłauze, non erit diu, es wird nicht Lange anſtehen.
• Zdłauha, adv. (znenáhła) tarde Langſamb.
• dłauhoš, Subst. (dłauhý ċłowėk) longurio, ein Langer Menſch.
• dłauhowěký, adj. Longævus, Langlebig.
• dłauhotrwanliwý, adj. diuturnus, diutinus, durabilis, Langwirig, wehrhafftig. dłauhotrwałý idem:
• dłauhotrwałoſt, dłauhotrwanliwoſt, II/91 diuturnitas, Langwirigkeit.
• dłauhoſt, idem dýłka.
• Obdłaużný, adj. oblongus, faſtlang.
• Podłaužný, idem.
• Podł uhowitý, (na zpuſob dłauhé fformy)
• dłaużjm, Imp. act. dłaužił præt. dłaużiti. Inf. (dłauhé činjm) longum facere, Lang machen. Composita ex dłaużjm sunt perfecta.
• Prodłaużiti, qvod habet Imperf. in ugi, ut prodłużugi, præs. prodłużował præt. prodłużowati, Inf. prolongare, protrahere, Verlängern, aufſchieben.
• Prodłaužený, part. paſs. Prodłaużenj Subst. part. Bez prodłaużenj (hned) Sine mora, ohne Verzug.
• II/92 Prodłaużiłý, adj. (dłauhotrwagicý) diuturnus, Langwirig.
• Item: (neſpėſſný, wahawý, dłauho ſe tahnaucý) moram trahens, Langſam.
• Prodłaužiłoſt, cunctatio, intercapedo, procrastinatio, diuturnitas, Langwirigkeit.
• Prodłaużný, adj. idem prodłaužiłý.
• Prodłaużně, adv. Prodłaužnoſt. Subst. sſkodná geſt prodłaużiłoſt, kdyż ſe s dobrými wěcmi prodłužuge. cunctatio noxia est, dum res bonæ cunctanter procedunt.
• Předłaużiti, (přjliſs dłaużiti) nimis longum facere, Uberlang machen.
• Zdłaużiti, est perfectum Simplicis. Zdłaużił mu płáſſť. Ejus contrarium est zkrátiti. II/93 Derivata.
• dłým, Imp. Neut. dłeł, præt: dłýti. Inf. (dłauho zuſtáwám, meſſkám) differre, procrastinare, Verziehen. ¤ adag: co ſe dlj, to ſe mdlj. qvod carmine sic exprimitur. Neb co ſe dlj, to ſe mdlj, co neſpuſtjſs napna neoſłabne. nocuit semper differre paratis.
• dłýwám, l. dłéwám, freq. Ex eo fit perfectum, prodljm, fut. prodlýti, prodłéti. Imperfectum formatur ex freq. ut prodłýwám, l. prodłéwám, præs. prodłýwati, l. prodłéwati. Inf. idem Significat qvod Simplex. Prodłéwá Pán můg přigjti. Math. 24. 48.
• Poprodłýti, Decomp. (trochu prodlýti, modicum differre, ein wenig Verziehen. trochu ſe poprodłýło. etc.
• II/94 Prodłenj, prodłewánj, subst. part. bez prodłenj, sine dilatione, ohne Verzug.
• Prodłený, adj. Prodłenė, adv. Prodłenoſt, Subst. idem prodłaužiłý.
• Neprodłený, (ſpėſſný hbitý) citus, Behend.
• Neprodłenė, adv. (hned, bez prodłenj, bez prodłauženj, bez prodłaużiłoſtj) sine mora, statim, alßobald, VnVerZieglich
• Neprodłenoſt, Subst.
• Prodłewač, g. m. Znamenitý prodłewaċ. (t. neſpėſſný ċłowėk) homo tardus, Langſamb.
• dłuh, g. m. ( â dłauhý, że ſe ne na přitomný, ałe na dłauhý, t. budaucý ċas děłá) debitum, die Schuldt. zapłetł ſe do dłuhů, w dłuzých po vſſi wězý. ¤ adag: dłuh ma nohy, połe oċi, a łes vſſi: natoť każdému pozor dáti ſłuſſj.
• II/95 dłużnu býti, debere, ſchuldig ſein. ut. gſem dłużen, g. m. gſem dłużna g. f. dłużno g. n. ego, illa, illud debet etc.
• dłužný, adj. (powinný) debitus, ſchuldig. ut: dłużná powinnoſt.
• dłużnė, adv. debitè, ſchuldigermaſſen. dłužnės gemu tim powinen. dłużnė od tebe toho hłedá. etc. ¤ dłużnoſt Subst.
• dłużnjk, g. m. debitor, ſchuldner.
• dłužjm ſe, Imp. præs. dłużił ſe. præt. dłužiti ſe, (dłuh činjm) debita contraho, Schuldt machen. cum Genit: dłużił ſe penėz od nėho. adag. kdo ſe dłužił, płať.
• dłužjwám ſe, freq. on ſe rád dłużjwá. Composita ex dłužjm ſe sunt perfecta. Imperfectum formant in ugi, si qvis illo opus habet. ut: wydłużuge ſe tam penėz. etc.
• II/96 Nadłużiti ſe, (mnoho ſe zdłužiti) contrahere magna debita, ſich einſchulden. nadłužj ſe, pak vteċe.
• Přidłužiti ſe, (wice ſe zdłužiti) plura debita contrahere, mehr ſchulden machen. přidłužjm ſe geſſtė aſy tiſýc. wzdyckny ſe přidłužuge.
• Prodłužiti, act. (wjc, neż kdo ma ſe zdłužiti) ut on ſwůg ſtatek giż dáwno prodłużił, plura habet debita, qvàm habet. er hat mehr ſchulden, als er hat. hinc. Prodłužený ſtatek.
• Wydłužiti ſe, (na dłuh wzýti, wzdłużiti ſe) mutuo accipere, ausborgen. wydłużił ſe deſet tiſýc.
• Wzdłużiti ſe, zdłużiti ſe. (na dłuh wypugċiti) debitum contrahere, mutuo accipere, ſchuldt machen, ausborgen. II/97 muſy on to mjti by ſe wzdłużiti mėł.
• Zadłużiti ſe (dłuhy ſe přjliſs zaſekati) oberare se ære alieno, Viel ſchuldig ſein. hinc:
• Zadłużený, part. paſs. et zadłużiłý, part. neut. (dłuhy obſypaný) oberatus, Vielſchuldig. on ſe hrubė zadłužił, l. geſt hrubě zadłužiłý.
• Zadłużiti, act. oberare, ut: hrubė ſwý ſtatky zadłużił. Ma wſſechny ſtatky zadłužený, (t. dłuhami zawadný)

Strany zdroje: II/220–II/263

• Fau! ffu! fj! (gſau hłáhołowe wětru) sunt voces ventorum! Et cum omnia tria â vento proveniant, et sibi connexa sint, omnia hinc derivata hîc apponentur, et de illis in uno loco tractabitur.
• Fau, (geſt hłáhoł wětru, a to gako s přeſtraſſenjm) est vox venti qvasi cum terrefactione.
• Fú, (geſt tež hłáhoł wětru, ô nemž řjkame že fučj) est murmur venti, qvando ventus, immurmurat.
• Fj, (geſt také wėtru, ałe tenkého a II/221 oſtrého hłáhoł) vox venti, sed subtilis et acris.
• Ex ffau venit verbum
• Faukám, -ał, -ati. Sing: Imp: act. Significat 1 mo wáti, wjti, flare, spirare, wehen. wjtr ffauka, ventus flat. differentiam inter ffaukati, et wáti, uide hîc infra.
• 2 do dýmati, degmati, dmegchati, Sufflare, Blaſen, aufblaſen.
• 3 tio Meth: braukati, sapáti ſe, murmurare, murren, ſchelten. ¤ hinc čłowěk ffaukławé řeči, měł ſe ffaukławě etc.
• Fauknu, est perf: fut: fauknuł, l. ffaukł, præt. perf. ffauknauti Inf. perf.
• Faukáwám, freq.
• Faukawý (co ffauka, item braukawý) flans, faukławý (braukawý)
• II/222 Faukánj, Fukot, ffaukawoſt ( v. g. wětrů) flatus.
• Faukadło (náſtrog, kterým ſe ffauka, t. degma, dmegchadło) instrumentum, qvo sufflatur.
• Composita ex Faukám, et ffauknu sunt perfecta, cum differentia perfectionis, de qva in Grama dictum. ut rozffaukám, rozffauknu.
• Imperf: præs: rozffaukáwam, -wał, -wati. item rozffukugi, -ował, -owati.
• Composita in 1 ma Significatione, wáti, flare, Spirare.
• Naffaukati, naffauknauti, afflare, anwehen. wjtr naffaukał do gjdła prachu. (t. napráſſił gjdła) ventus afflavit super cibos pulveres. Negakého práſſku, naffauknuł do skłenice. II/223 aliqvem pulvisculum afflavit in vitrum.
• Nadffukowati, supra flare.
• Odffaukati, ceſsare â flando, aufhören zu wehen. giz wjtr odffaukał (t. přeſtał ffaukati.)
• Odffaukati, odffauknauti, Significat. etiam, ffauknutjm, a neb ffaukánjm něco z mjſta odundati, zſffauknauti, flatu aliqvid de loco amovere.
• Poffukowati, parùm flare, wjtr poffukuge, ventus incipit parum flare.
• Podffukowati, infra flare. Meth. nabádati, ponaukati
• Proffauknauti, proffaukati, proffukowati, (ffaukanjm, neb ffauknutjm proniknauti,) perflare, durchwehen, durchblaſen; tenká wěc, že by gj proffaukł. ty Sſaty wjtr łechce proffaukne. etc.
• II/224 Předffukowati, anteflare, Vorwehen.
• Přeffukowati, Vberwehen.
• Přeffauknauti, (na dwy rozffauknauti) flatu in duas partes frangere, Subtiłný žeby ho přeffaukł.
• Přeffaukati, (ffaukanjm přemocy) flando vincere. ut kdo koho přeffauká.
• Item přes přiliſs a ſſkodně ffaukati, nimium usq ad damnum, vel uitium aliqvod flare.
• Přiffukowati, idem qvod poffukowati.
• Rozffaukati, rozffauknauti, rozffukowati, (ffaukanjm roztrhati, rozházeti) difflare, flatu disjicere. ut wjtr wſſechno Seno rozffaukał, venus omne fænum flatu disjecit. ſtawenj rozffaukał, (t. přiliſſným ffaukanjm rozbořił) ædificium nimio flatu disjecit.
• Sffaukati, conflare, Zuſammen wehen.
• II/225 Vffaukati, u. g. poljwku: geſt vchładiti: flatu oris frigefacere, v. g. jusculum. Sic ffaukati (ná něco horkého) geſt ſtuditi, frigefacere.
• Wffauknauti, weffauknauti, weffaukati, inflare, inspirare, einwehen, einblaſen.
• Wyffaukati, wyffauknauti, wyffukowati, efflare, ausblaſen. Snad ſe ten wjtr gednau giž wyffauka. jam semel forte iste ventus ceſsabit flare.
• Zaffaukati, zaffauknauti, Verblaſen.
• Zſffauknauti, zſffaukati, flatu deorsum dejicere, vel è loco tollere. wſſechno pogednau prodał, gakoby to zſffaukł. omnia statim vendidit, acsi ventus ea de medio sustuliſset.
• Composita in 2 da Significatione
• Doffaukati. Idioticum.
• II/226 Naffaukati, naffauknauti, naffukowati, (nadmauti, nadmegchati) inflare, auffblaſen.
• Naffauknutý (nadutý) inflatus, aufgeblaſen.
• Naffaukati, naffukowati, (nadýmati, geſt tagně a pochłebně k něčemu nawaděti) insufflare, einblaſen. naffaukał mu vſſi. etc.
• Naffaukałek, Naffukowač, Naffukowácek, (Pochłebnjk, Pochłebnjċek) adulator.
• Naffukadło, Naffukowadło (Náſtrog, kterým ſe naffukowanj děge, idem dýmadło, ffaukadło) instrumentum, qvo inflatur. Sſatanowo naffukowadło, dicitur de adulatoribus.
• Offaukati, odmegchati.
• Odffaukati, (oddegmati) ceſsare a sufflando absq additamento, Si addatur Accusat: II/227 erit ffaukánjm odhoditi, odwrhnauti. flando è loco removere.
• Poffaukati, podegmati, parùm sufflare, item pořad ffaukati.
• Proffaukati, durchblaſen.
• Přiffaukati, přiffauknauti (přidegmati) parùm afflare.
• Rozffaukati, ( v: g: oheň) Signif: 1 mo oheň roznjtiti, ignem flatu excitare.
• 2 do ffaukánjm rozhoditi, rozhazeti, flatu disjicere.
• Sffaukati (sdmegchati) conflare
• Wffaukati, weffauknauti, (wdmegchati) einblaſen.
• Composita in 3 tia Significatione
• Naffaukati ſe, (nabraukati ſe) doſti ſe naffaukał, (t. nabraukał) satis murmuravit.
• II/228 Offauknauti ſe, cum præp: na, (oſupiti ſe) offauknuł ſe hrubie na něho (t. oſupił)
• Offaukliwý, offukliwý, ofaukawý, faukawý, braukawý
• Vffaukati, (někoho) geſt ffaukanjm vłáti, vbraukati.
• Inde derivatur aliud Verbum
• Faunjm, ffauňěł, ffauněti, Imp: Neut: (geſt s ffaukanjm hněwati ſe, ſkrz nos dýchati, Když kdo něco nerad, ałe zmuſenj dėłá, idem:
• Fňukam, -ał, -ati, Imp: (to tež s zmjtanjm přitom pyſky, a huhňánjm) Significat utrumq irasci, faciendo iratos gestus, facie, oculis, ore etc:
• qvando qvis non libenter sed coactè aliqvid facit. což ge ffauněł, (ffňukał) když mi to dáwał. doſti nad tim dłauho II/229 ffauněł, než ſe do toho dał.
• Naffauněti ſe; naffňukati ſe (nahněwati ſe) sunt perfecta. nimium irasci super eo, qvod faciendum erat. doſti ſe naffauněł (naffňukał) neż to dáł, než to vděłał. doſti ſe na mne naffňukał.
• Ex Fú venit Verbum
• Fučjm, seu ffutčjm, Imp. Neut. ffučeł, præt. ffučeti Inf. (s ffučenjm wáti) flare cum murmure. Sic wjtr ffučj, woda hučj. ¤ (a co koliw takowý ffučný hłas, a hłáhoł wydáwá, toho ſłowa ſe vžjwá. Utimur hoc Verbo in iis, qvæcunq talem flatum seu sonum cum murmure edunt.)
• Meth: Sonare, tinire, ut přáł bych aby mu to w hławě (neb w vſſjch ffučeło, l. zaffučeło) optarem ut ipsi II/230 hoc in capite ( l. in auribus) resonet, tiniat. ¤ Adag: Takto giž mu hrubě ffučeło, (t. ſſło mu na tuhau, ſſło mu na kuſſi) erat in periculo. Smrthołka ffuċeła mu około hławy: vel ffuċeła mu Smrt około hławy. erat in periculo mortis.
• Fučenj w vſſjch, tinitus aurium.
• Fučjk, (komu w kotrbě ffučj) est idem qvod Fanta.
• Fučidło, (náſtrog k ffučenj) solet etiam sumi loco Fuċjk. ut ten čłowėk geſt, gako ffučidło.
• Zaffučeti, Comp. perf. (drobet ffučeti, začjti ffučeti)
• Ex Fj venit Verbum
• Fičjm, l. fitčjm, fiċeł, fičeti, Imp. Neut: (s fičenjm wáti) flare cum murmure leniori, et accuratiori. II/231 wjtr fičj, ventus flat cum murmure, wjtr ſkrz ſſkulinu fičj, (t. ċiſſj) ventus per rimam inflat. kaule fičj (totiž když łetj ſkrz powětřj) globi volantes per aerem talem sonum efficiunt. Sic solemus dicere, mrzne, až fičj, Lže až fičj, qvando gelu, seu frigus et mendacium exageratur.
• Finta, g. f. finty, plur. (Smyſſłená wěc, Wýmyſſłek) geho geſt to finta, res ementita, et ficta.
• Derivata
• Faus, g. m. (ze ſe zffaukne, pro ſwau Lechkoſt) włas, chłup, pilus, crinis. haar:
• ffauſy, plur. (brada) barba, Baart.
• ffauſek, ffauſky, dim.
• II/232 Frňaus, g. m. dłauhý čněgicý włas, longus prominens pilus.
• Frňauſy, (brada dłauha na wrchnjm pyſku) mystax, knebelbaart.
• Item Frňauſy, Significat, (gakékoli cmeyřj, neb włáſſenj) ut: Frňauſy kořene, refflinku, fibræ, capillamenta, fäſerlein an den Wurtzeln. oder der wurtzeln.
• Fauſowatý, ffauſowitý, adj, (ffauſý, neb ffauſu mnoho magicý, bradatý, bradáč) barbatus, Bärtig.
• Frňauſowatý, ffrňauſowitý, adj. (mnoho ffrňauſý magicý) ut ffrňauſowatý můž, ffrnauſowatý reffljnk.
• Fauſowatoſt, frňauſowatoſt, Subst.
• Fauſowatjm, -ěł, -ėti. Imp. Sing. Inch. incipio habere barbam. ¤ Composita II/233 sunt perfecta. Imperfectum præsens, et alia tempora non admittunt.
• Offauſowatěti (ffauſemi obrůſti)
• Zffauſowatěti, idem.
• Rauſy, g. m. plur. (hołubj ffrnauſy, t. peřj v noh hołubjch, neb giného łetawého žiwočjchu) pennæ columbarum circa pedes, ten hołub má wełký rauſy.
• Rauſný, l. Rauſnatý, adj. (kdo má rauſy) ut rauſnatý hołub, rauſnatá Słepice.
• Item Meth. (kdo má něco około noh rozċepeyřeného, tak že ſotwa proto choditi může, aneb rozčepeyřeně kráčeti muſý) chodj, co rauſný hołub.
• Rauſně, rauſnatě, adv. rauſnoſt, rauſnatoſt, Subst.
• Rauſowitý, rauſowatý, adj. (mnoho rauſů magicý, hrubė rauſnatý)
• II/234 Rauſnatjm, l. rauſnjm, Sing. Imp. Inch. act. Signif. in præt. -ił, Inf: -iti, (rauſné činjm). ¤ Paſsivæ. in præt: -ěł, -ěti (rauſů nabýwám)
• Composita ex eo sunt perfecta.
• Orauſněti, orauſnatěti (rauſmi obrůſti)
• Orauſnatiti, orauſniti (wůkoł rauſné vċiniti)
• Zrauſniti, zrauſnatiti, idem orauſniti.
• Zrauſnatěti, zrauſněti, idem orauſněti.
• Rauš, g. m. (od rauſu, t. od rauſnatého chodu, neb opiłý rauſně, t. zmotaně chodj: ſłowe napiłoſt, l. opiłoſt) crapula, ravisium, ein Rauſch.
• Item: (hra na tři liſty okázaný, a kdo wjc wok má, ten wyhrá) lusus tribus apertis folijs.
• Rauſſjm, -ił, -iti, Imp. act. (pjti) II/235 bibere, Trincken. ¤ oni tam pėkně w hoſpodě rauſſj, (t. pigj)
• Item (w rauſſe hráti) ludere, sPielen.
• Rauſſjm ſe, paſs. giž mi ſe ma hława rauſſj, (t. počjna opiła býti) karta ſe mu rauſſj, (t. na ſtegnau barwu)
• Compositum perfectum ex eo est.
• Podrauſſiti (opiti, opogiti) inebriare, Berauſchen.
• Podrauſſiti ſe, paſs. Wſſicknj ſe podrauſſili, omnes erant poti, alle ſeyn Betruncken geweſen.
• Podrauſſený, part. paſs. byli wſſichnj podrauſſenj (t. pod rauſſem) odeſſeł dobře podrauſſený. (t. s dobrým rauſſem)
• Fatka, ( q. ffautka): Pochłebka, pochłebugiċnoſt, když kdo ſkrze ſwe přiffukowánj. II/236 a připochłebowánj darmo ſe nagj, a napige, to ſłowe ffatka, qvando aliqvis adulando gratis comedit et haurit, hoc dicitur ffatka.
• Fatkář, (kdo po ffatce chodj) qvi ab uno ad alterum vadit, et ibi adulando, gratis comedit, et bibit. hinc:
• Na ffatku pjti, geſt darmo pjti. gratis hoc est absq solutione bibere.
• Fatina, idem qvod ffatka.
• ffatinau choditi, l. ffatinau, l. ffatkau ſe żiwiti, vivere adulando, et nihil consumendo, gnathonem agere. ad hoc est Adagium Latinum: Tibicinis; vel fidicinis vitam agere, qvia isti nihil solvunt.
• Fatinugi, ffatkugi, Sing: Imp: Neut: idem ffatinau choditi.
• Foch, ( q. ffauch) l. ffochek, g. m. geſt wěc negaká ſubtyłná a łechká, ffaukanjm, II/237 ffuċenjm, aneb ffičenjm wětrowým. do powėtrnoſti wzneſſená, a w powětrnoſti łýtagicý, Est res aliqva subtilis et levis, in aëre volitans.
• ffochčjk, ffochčjček, g. m. dim. ffochčina, g. f. (powětrný práſſek) atomus.
• Fochčiny, plur. atomi in aëre volitantes.
• Foch, Meth: Significatur, řeč v wjtr letagicý, t. žert, sermo volatilis, jocosus. ut ffochem to było rčeno, joco erat hoc dictum.
• Item fictus color, fucus. simulatio, ut na ffoch to včinił, sub fuco, seu simulatè hoc fecit. Wſſechno ſe to pod ffochem dało (t. pod srozuměnjm) na bjło. omnia fictè et Simulatè agebantur.
• Adag: negni toho ffochu, aby w nėm nebyło prawdy trochu, nullus sermo est II/238 tam volatilis, vel jocosus, ut non contineat in se aliqvid veritatis.
• Fochýř, vas spiritale, Windfaß.
• Fochrugi, ffochrowati, Imp. (geſt zmjtati ſe ſem a tam, t. wichrowati, wėtrowati) gako někdy w obłacých ohniwé ffochrowánj bywa. ventilare, corruscare, dicitur etiam ffochrowati ſe.
• Fochrot, g. m. ffochrowánj. (wětrowánj, wichrowánj) sic ohniwe ffochrowánj, ignita ventilatio in nubibus.
• Fochrowati, Imp: Sing: Act: Significat etiam (ffaukanjm oheň zmjtati, na oheň by łýp hořeł poffukowati, ffaukadłem oheń rozněcowati) ignem flabello ventillare, excitare, etc: cum Accus: l. præp: na. ut ffochruge oheň, l. na oheň. Sed meliùs et Accusativus, et II/239 præpositio omittitur, nam hæc subintelligitur. ut on ffochruge w kuchyni.
• Fochrowati, (na nėkoho) geſt pohybowaným wětřjčkem obċerſtwowati, chładiti, ventulo per flabellum moto refocillare.
• Fochrowáwam, freq.
• Composita ex ffochrugi sunt perfecta hinc Zaffochrugi est Fut.
• doffochrowati, usq ad finem ventillare,
• Naffochrowati (v. g. ohnė, cum Genit:) oheň rozdėłati, ignem excitare.
• Odffochrowati, ceſsare â ventillatione ponitur purè absq ullo additamento. Si qvid addatur, mutat Significationem; et erit, ffochrowánjm odwrhnauti, per ventillationem amovere, ut odffochrug ten prach, to Vhljċko, etc.
• Poffochrowati, modicùm ventilare, solet II/240 Semper ipsi addi particula drobet. ut: poffochrug drobet.
• Přiffochrowati, idem qvod, poffochrowati,
• Rozffochrowati, si addatur particula drobet, trochu, Significat flabello ignem excitare, ut rozffochrug drobet oheň, aliàs significabit, ffochrowánjm oheň rozházeti, ignem ventilatione disjicere; ut wſſechen oheň po wohnjſſti rozffochrował.
• Zaffochrowati, cum particula drobet, et purè positum, est idem qvod Poffochrowati. Alias Sig: ffochrowanjm zawundati, l. pryč odffaukati. ut zaffochrowałs mi to někam, zaffochrug ten ohen pryč (t. odffochrug)
• Focher, g. m. ffochrowadło, g. n. (náſtrog kterým ſe ffochruge) afflabrum, flabellum, II/241 feüer wedel.
• Fách, g. m. ffáchy plur. wiſutina, l. wiſutiny při rauchu: nebo ſe wětrem zmjtagj, a ffochrugj) item: ocas dłauhy při rauchu. cauda apud vestem.
• dětinſké ffáchy, appellantur wodjtka: že ſe za nė děti wodj.
• Fjtr, Ficher, ( â fitčjm) antiqvitus dicebant, at moderno tempore per Antistæchon, mutatur ff. in w. et dicimus wjtr, ventus, Wind. wicher, turbo, vortex, windtwirbel. Et ideo derivata ex illis omnia huc tanqvam ad fontem sunt referenda.
• Wětřjk, wětřjček. dim. ventulus, aura, Adag: gſy gako wjtr. Wjtr do saku Lapati. kam wjtr, tam płáſſt. Wjtr II/242 honj, a ſtjn łapá.
• Wětrný, ventosus. geſt tam wėtrno, hrubě wětrno, ventosum tempus, Wětrnoſt Subst.
• Wėtrný młegn, ventosa, vel alata mola, Windmühl.
• Wětrowitý (co mnoho wėtrů má) ventosus, ventis abundans, wėtrowitá kragina, ventosa regio.
• Wětrowý (co z wětru geſt) ventosus, wetrowý počaſý, ventosum tempus.
• NB: hæc trià adjectiva non sunt confundenda: wėtrný qvidem est genericum, et sumitur etiam loco wětrowitý, et wětrowý, sed non è contra.
• Wětrnjk, machina Spiritalis, Windtmühle. ¤ Item foramen inferius in follibus, ventum captans, Windfang.
• Wėtrowec, idem qvod wėtrnjk. item II/243 wėtrný kłapacý młegnec, k přeſtraſſenj ptáků.
• Powětřj, Significat 1 mo Žiweł, elementum, aër, æther, Lufft.
• 2 do Počaſý, tempus, Wetter. ut gaſné, mokré počaſý, serenum, pluviosum tempus,
• 3 tio Bauřka, tempestas, Vngewitter.
• Et sic počaſý qvalificatur per adjectiva.
• Powětrný, aereus, æthereus, item, volatilis.
• Meth: vagabundus. powětrný čłowěk.
• Powětrnoſt, (okrſſłek a kragina powětřj) regio aëris sumitur etiam loco, powětřj.
• Wėtrugi, -ował, -owati. Imp. Sing. act. (powětřjm pohybugi) ventillo: Significat 1 mo idem qvod ffochrugi et wichrugi.
• II/244 2 do wjti objli, ventillare frumentum.
• 3 tio Meth: disputare, ut wětrowati otázku ( idem wichrowati) est ventillare qvæstionem, seu disputare. etc.
• Wetrowáwám, freq.
• Wětrowka, wětrowánj, ventilatio, Meth: Disputatio.
• Composita ex wětrugi, sunt perfecta. ut: prowětrugi est futurum.
• dowětrowati. Significat 1 mo doffochrowati, cum præp: na.
• 2 do dowjti, ventilationem residui frumenti perficere.
• 3 tio dowichrowati, qvæstionem disputando finire, et decidere. ut giž tu otázku dowětrugme.
• Nawėtrowati objlj, (náwjti) eventillare frumentum, solet addi, doſti, mnoho, qvæ qvalificant verbum.
• II/245 Nawětrowati ſe, nimiùm in ventillando laborare, Solet addi particula, doſti, sat, l. drobet. ¤ Et in hac constructione, drobet, non significabit parùm, l. modicùm, sed non parùm, ut doſti ſe nad tau ( l. s tau) otázkau nawětrowali. Sat super hàc qvæstione disputarunt, l. desudarunt. drobet nad tau otazkau ſe nawetrowali: non parum super etc:
• Odwětrowati, absolvere ventilationem 1 mo frumenti, 2 do flabelli, 3 tio qvæstionis.
• Powėtrowati, modicum ventillare.
• Sed ordinariè solet apponi, drobet, ut: powětrug drobet. etc.
• Přiwětrowati objlj, est přiwjti, adhuc aliqvid frumenti eventillare.
• II/246 Prowětrowati, (prowjti, propocýwati, drobet prach zobjlj proſtředkem wětru propalati)
• Meth: prowětrowati otázku. est pulchra phrasis: qvæstionem disputando discutere, ut prowětrugme tu otázku.
• Přewėtrowati, (přewjti) altera vice ventillare, ventillationem repetere, ut přewětrowati objlj, otázku. etc.
• Rozwětrowati, ventillationem inchoare, et non finire. rozwětrowali, a nedowětrowali. v. g. frumentum, l. qvæstionem.
• Wywětrowati, (t. objlj, l. otázku) eventillare.
• Zwětrowati, l. zwywětrowati, idem qvod wywětrowati.
• II/247 Composita ex wětrugi, non admittunt Imperfectum præsens, et conseqventer nec alia imperfecta tempora, qvia incurrerent in Significationem verborum, â wětrám. Sed utimur Simplici, wětrugi, vel futuro composito, loco præsentis.
• Wětrám, -ał, -ati, (od wětru) Imp: Sing: Neut: Signif: 1 mo (wětrem chładnu, ſtydnu) flatu venti frigefio. ut skłepy na podzym ſe otwjragj, aby wětrati (prowětrati, t. prochładnauti) mohły, cellaria in autumno aperiuntur, ut flatu ventorum frigefieri poſsint.
• 2 do (wětrem ſe kazým, poruſſenj beru, chuť tratjm, čjchnu.) (a to ſe rozuměti II/248 muſý, ô tekutoſtech) vaporo, virtutem vaporatione amitto, wjno a pjwo, nezahradjli ſe, wětrá, l. (zwėtrá) vinum et cerevisia si non tegatur evaporat. der Wein und das Bier, wird aus witteren, Verrichen.
• Wětráwám, freq.
• Composita ex wětrám, sunt perfecta. ut Zwětrám, fut: etc.
• dowětrati, (dokonce chuť zſtratiti) totaliter in Sapore destrui, gar Verriechen.
• Nawětrati (drobet chuť tratiti) Saporem modicùm deperdere, den Geſchmack wenig Verliehren. wenig Verriechen, auſwitteren.
• Nawětrałý, (drobet zwėtrałý) wenig Verrochen, ausgewittert.
• II/249 Nawėtráwam, Nawětráwati, Imp. počjnám chuť tratiti, incipio saporem perdere, ich fange an den ſchmack zu Verliehren.
• Powětrati (prochładnauti, ċerſtwoſti, neb chładnoſti weſkrz nabýti) penetrativè frigefieri.
• Si addatur, drobet, trochu. Signif: (občerſtwiti ſe, wychładiti ſe) refrigerari, ſich erfrieſchen.
• Wywětrati, Zwětrati, (wyčjchnauti, wychuťněti, chuť zſtratiti) evaporare, saporem deperdere. Verriechen, auswittern.
• Wywětrałý, zwětrałý, evaporatus, Verrochen, ausgewittert. ¤ Zwětrałý, neb wywětrałý wjno, pjwo, etc: (łaňkwará) cervisia, vinum, cujus II/250 virtus evaporavit, et sapor vaporatione periit, Verrochener Wein, aus gewittertes Bier.
• Zawětráwati, idem q. nawětráwati, Imperfectum præsens, habent ex freq: ut nawětráwám.
• Wětřjm, (tež od wětru) Imp. Sing. Act: et Neut. Neutrum habet in præt: řel, Inf: řeti. Act: řił, řiti.
• Wětřjwám, freq. Neutrum Significat idem, qvod wėtram, in 1 ma Significatione, (t. chładnu)
• Act: Sign: (skaumám, znamenám) odoror, suboleo, subolfacio, ich mercke, wittere.
• Composita ex wětřjm sunt perfecta, ut nawětřjm, fut: Præsens Imp: habent ex freq: na wėtřjwám, Et pulchriùs, ugi: nawětřugi.
• II/251 Nawětřeti, (naſtydnauti) infrigidari.
• Nawětřiti, (nawoněti, powėtru znamenati, wjtr mjti) subolere, subolfacere, mercken, erwittern. Et dicitur tam de hominibus, qvàm animalibus, on giž něco nawětřił, jam ipse videtur aliqvid scire, l. jam subolevit. Pes nawětřił zwjře, canis subolevit feram, der hundt hat das Wildt erwittert. Gełen pogednau nawetřj čłowěka ( NB: hîc nawėtřj, fut: perf: pulchrè ponitur, loco præsentis nawětřuge, de qvo in Grama) cervus statim odoratur ( subolet) hominem, der hirſch erwittert baldt den Menſchen.
• Prowětřeti, (prochładnauti, prochładiti ſe) refrigerari, ſich erfriſchen.
• Wywětřeti, (wychładnauti) refrigerari.
• II/252 Wywětřiti (wyſljditi, po wětru wyhłedati) odorando invenire.
• Zwětřiti, idem q. nawětřiti.
• Wěgi, wił, wjti: wagi, wáł, wáti: wánu, wánuł, wánauti, (też od wėtru) Imp: Sing: act: flare, Spirare, wehen.
• Wánj, wanot, flatus. wánj, l. wanot wėtru, flatus ventorum.
• Inter faukam, et wěgi, wagi, notabis hanc differentiam: ffaukam significat flatum cum murmure, et strepitu. wěgi autem, et wagi, est flare, spirare, absq murmure, et strepitu. addito adverbio, qvalificatur flatus per adverbium. ut hrozně tam wjtr wėge. terribiliter ibi ventus flat. etc
• Wanu, Sig. (tichý wjtřjček) est Act. et Neut. lèviter Spiro. ut wėtřjċek libě wane, II/253 aura svaviter flat. Pėkná wůně wane, pulcher odor Spirat, vel ten kwjtek libau wůni wane, iste flosculus suavem odorem spirat. Adag: nedá na ſebe ani wětřjčku zawanauti, (o rozmazaných, a nedotkliwých)
• Wėgi, wjti (obilj) Significat etiam, wětrowati objlj, ventilare frumentum. hinc:
• Wěgice, wėgeċka, l. wėgička g. f. wěgidło, g. n. ventilabrum, Wurff ſchauffel.
• Item wicý, l. wěgicý Lopata, Lopatka.
• NB: Wěgice, Significat etiam lignella visco obducta, qvibus aves capiuntur, sed venit â verbo, wigi, nawigi etc: že ſe na ně łep nawigj.
• Wjwám, freq.
• Composita ex his sunt perfecta. Imperf: præs: habent ex freq: ut prowjwám. II/254 Ex wanu autem habent ugi. ut Prowanugi.
• dowjti, (objlj) dowėtrowati objlj. eventillare frumentum.
• Nawjti, 1 mo Nawětrowati objlj.
• 2 do Nawjti, nawáti, afflare: ut wjtr zſwáł ſnjh ze ſtřechy, a nawáł płnau Sýń, chodnjk pak wſſechen zawáł. ventus dejecit flatu nives ex tecto, et afflavit nives in atrium. viam autem totam nivibus operijt.
• Nawanauti, leviter afflare. wětřjċek libě nawanuge, aura svaviter afflat. Nawanauti wětrem, duchem, wůnj. afflari vento, Spiritu, odore.
• Nadwjwati, nadwanowati, Supraflare.
• Obwjti, obwáti, obwanauti, obwjwati, obwanowati. circumflare.
• Odwjti, odwati, odwanauti, ceſsare II/255 â flando, aufhören zu wehen.
• Owjti obilj, est odwětrowati.
• Powjwati, powanowati, modicùm flare, l. incipere flare. ut wjtr powjwá, powanuge.
• Powjti obilj, est powėtrowati.
• Podwjwati, pod wano wanowati. infra flare.
• Přewjti, přewati, přewanauti, přewjwati, přewanowati, Supra, et ultra aliqvid flare, Vberwehen.
• Přiwjti, přiwáti, přiwanauti, přiwjwati, přiwanowati. afflare, zuwehen. libý wětřjk přiwanuł, suavis aura advenit. Wjtr Sněhu přiwał. ventus adhuc plures nives afflavit.
• Přiwjti objlj. est přiwėtrowati.
• II/256 Prowjti, prowáti, prowanauti, prowjwati, prowanowati, perflare, durchwehen. wetřjk ljbě prowjwá, prowanuge, aura suaviter perflat, l. afflat.
• Přewjti obilj, est prowětrowati.
• Prowanauti, Significat etiam 1 mo wětřickem ſe občerſtwiti. prochładiti ſe, refocillare se.
• 2 do wětrem drobet proſchnauti, parùm â vento Siccari. ut ty sſaty heſky prowanuły. t. proſchły.
• Rozwjti, rozwáti, rozwjwati, difflare, rozwjti obilj, est rozwėtrowati.
• Swjti, Swáti, Swanauti, conflare, Zuſammen wehen.
• Wywáti, wywjti. efflare, auſswehen. Wywjti obilj, est wywětrowati.
• II/257 Wywanuti, (wyčjchnauti) evaporare. wſſechna wůně wywanuła, (t. wyčjchła) omnis odor expiravit.
• Zawjti, zawáti. Verwehen. wjtr wſſechny ceſty snėhem zawjł, zawáł, ventus omnes vias nivibus texit.
• Zawjwati, zawanowati, Zawanauti, idem qvod powjwati.
• Zwjti, est zwėtrowati obilj.
• Zſwjti, zſwáti, zſwanauti, potest etiam illud ſ. omitti, ut zwjti. etc. deorsum flare, flatu dejicere.
• NB: differentia perfectorum, et Imperfectorum semper est observanda.
• Fedrłý ( q. ffukdrłý) co wjtr prudký. velociſsimus. venit â ffaukám, flo. et drłý, velox.
• Fedrljm (prudce běžjm) velociſsimè II/258 curro. dicitur de re inanimata. Sicut solent currere rotæ horologij. etc.
• Fedrljk, (co prudce náſtrogem negakým ſe žene, a bėžj) qvod velociſsimè instrumento aliqvo pellitur, et currit.
• Fedrługi, vel ffedrugi, qvod magis in usu est ( ubi enim r. uel ł. loco vocalis stat, solet illud ł, abjici, sic Auřednjk, loco Auředłnjk, oſprawědňugi, loco oſprawedłňugi) Imp: Sing: Act: Significat něco hbitě, a čerſtwě dėłám. aliqvid citò, et celeriter facio. citò expedio. On ty ſkłenice hodnė ffedruge. (t. ſpłňuge, ſpėſſnė wyprázdňuge) ille celerrimè vitra evacuat, expedit, ebibit. Rzemeſłnicý, kteřj djłem Swym giné ffedrugj, wzdyckny doſti djła magj (ffedrugi, t. kteřj s djłem II/259 gſau spėſſnj, neb kteřj djło ċerſtwė konagj, odbegwagj) Opifices, qvi labore suo alios expediunt, ( hoc est citò elaborant, qvod illis ad elaborandum datum est) semper satis ad laborandum habent.
• Fedrowati, Meth: přiſpěti k pomocy, dopomocy, dopomahati, dohoditi někomu nėco, accurrere in Subsidium, adjuvare, promovere. ut ffedrował ho nėkterým penjzem, (t. pomohł mu, darował mu) adjuvit ipsum modicâ pecuniâ.
• Et Nota, construitur hoc Verbum
• 1 mo cum Accus: purè. 2 do cum Accus: et Instrum: 3 tio cum Accus: et præpositione na, do, k, Secundùm II/260 Subjectam materiam.
• Cum solo Accus: Significat, odbýti, odbegwati, wyprawiti, odwyprawiti, expedire, ffedrug medłe toho poſła, (t. odbuď, wypraw) qvæso expedias istum tabellarium. On sſwárně lidi ffedruge (t. odbegwá) ille egregiè homines expedit.
• Cum Accus: et Inst: pomáhati někomu něčim, odkudž k potřebe Swé, giſtau pomoc, neb v´žjtek má: adjuvare alterum aliqva re, ex qva ad se juvandum lucrum aliqvod capit. ¤ Si res in Instr: casu posita, sit ab altero expedienda. ut ffedrowati někoho ſłużbau. (geſt, dáti mu ſłužbu, a za nj płatiti) dare ipsi servitium, et pro servitio solvere.
• ffedrowati djłem (geſt, dáti nėkomu něco II/261 dėłati, a za Vděłánj płatiti) dare aliqvid ad laborandum, et pro labore solvere.
• In his enim labor, et servitium peragi, et expediri debet ab altero. Si autem res in Inst: casu posita ab altero non expeditur, sed accipitur, Significat złaſky dáti, darowati, gratuitò dare, donare. ut on ho wdyckny piwem, a wjnem, y ginými potrawami ffedruge, ille ipsi semper, ceruisiam, vinum, et alia victualia, dono transmittit, (donat.) ffedrowati ałmužnau, dare eleemosinam.
• Cum Accus: et præp. Significat, dohoditi, dopomocy, promovere. ut ffedrował ho do Służby, (t. dohodił mu ſłużbu, aneb pomohł mu k ſłužbė) promovit, ( juvit) ipsum ad servitium. ¤ On ho II/262 ffedrował na ten auřad (t. on mu pomohł k tomu auřádu) ille ipsum promovit ad hoc officium. ffedrował ho k powinnoſti, promovit ipsum ad officium. ¤ Et Sic sunt distincta: ffedrowati auřádem, et ffedrowati na auřad, aneb k auřadu.
• Fedrunk, juvamen, subsidium, eleemosyna.
• Fedrownj liſt. (Přimłauwacý pſanj, aby nėkdo ałmužnau, Służbau, neb gináce ffedrowan był) literæ interceſsionales, ut aliqvis eleemosina, servitio, vel qvalicunq modo adjuvetur.
• Item literæ commeatûs, Paßport.
• Futro (od ffuċenj, a wětru: q. ffuč wėtru) Significat 1 mo Kožiſſina, kožiſſinowá podſſiwka, neb kdo ma dobrý kožich, muże wėtru wzdorowati, II/263 pellicea subductura, das futter.
• 2 do Pauzdro, theca, futter. hinc ffutrał idem qvod pauzdro. ¤ 3 tio Obłoženj negaké něčeho, obkładek. theca, futter.
• Futrugi, Imp. Sing. act. obkłádám (něċim) obduco.
• Futrowáwám, freq.
• Composita sunt perfecta.
• do-, od-ffutrowati, absolvere operationem.
• Offutrowati (obłožiti) obducere, ut offutrował weřege.
• Wyffutrowati (wnitř obłožiti) intrinsecè obducere. ut wyffutrował pauzdro ſuknem. etc.
• ffedrugi, u. supra ffedrłý.

Strany zdroje: II/294–II/298

• Freg, g. m. ( â hreg) fiunt enim Substantiva ab Imperativis, ut in Grammatica monstratum, qvia autem lit: g. non est mutabilis II/295 mutatur prima litera in ff. et sic est â ludendo. Significat Kratochwjłe, hregka, hra ſſprymowná, lusus recreativus, nugatorius, Kurtzweil, LuſtSpiel.
• Po ffregjch choditi, (po kratochwjljch choditi) lusus voluptarios sectari. dem LuſtsPiel, Kurtzweil nachgehen. hinc:
• Fregugi, -ował, -owati, Imp: Sing: Neut: Significat 1 mo (kratochwjljm, hregkugi, žertowný hry, a řeċi wedu) ludere, lusum voluptarium nugatorium exercere, kurtzweilen, kurtzweil treiben.
• 2 do Ziádati, ziadoſtiwu byti něčeho, II/296 nėco rad mjti, ambire, appetere, Verlangen, etwas gerne haben. cum Dat: vel præp: k. ut on giž tomu ffreguge, (t. radby to měł, ljbj ſe mu to) placet ipsi hoc, jam libenter hoc haberet, er wolte es gerne haben. Inde:
• ffregowati, Meth: (miłenkowati, na ſłužbu některé hłeděti nėkterau pochtjwati) neb miłowánj nebýwá bez pohráwánj, hregkowánj, a kratochwjłenj, a co ſe komu ljbj, toho žádoſtiw býwá. procari, werben, freyen, Buhlen. ¤ Similiter cum Dat: vel præp: k. ut on ffreguge te Panně II/297 vel k té Panně.
• Fregowánj, ffreg, ffregka, procatio, Buhlſchafft.
• Na ffreg, na ffregku gjti, procatum ire.
• Fregjř (miłownjk, miłota Służebnjk miłauſſek, Miłenkář) amator, amasius, procus. Buhler, liebhaber, freyer, Werber.
• Fregjřka, (miłenka, miłá, miłownice, miljtka) amasia, amatrix, die liebſte, Buhl.
• Fregjřſký (Miłownjcſký) amatorius.
• Sauffregjŕ, Społoffregjř, (Sok) corrivalis, æmulus, Mitbuhler.
• Fregowáwám, freq.
• II/298 Composita perfecta sunt.
• Naffregowati ſe. Idiot:
• Poffregowati, (počjti ffregowati, a nechati) ut poffregował, a nechał tak.
• Proffregowati (ffregowanjm promrhati, vtratiti) dilapidare, perdere. Verſchwenden, Verthuen.
• Wyffregowati, procando aſseqvi, erwerben.

Strany zdroje: II/416–II/419

• Gitro, g. n. (ráno) matutinum, Morgen.
• Gjtro, (mjra země, t. co ſe za gedno gitro párem howad zworati může) jugerum, ein Zuchart.
• Gitřnj, aliqvi etiam Gitrnj, adj. Matutinus, ut gitřnj záře, gitřnj čas, gitřnj kázanj. etc.
• Gitřně, g. f. (gitřnj Słužby Božj) matutinum, Metten. pugdem na gitřni, uel na gitřně, plur. ibimus ad matutinum, wir werden zu der Metten gehen. dicimus etiam, pugdem na gitřnj: (et hic subintelligitur ſłužby, II/417 uel kázánj.)
• Zgitra, (ráno) mane, fruhe. at.
• Zýtra, l. zeytra, adv. cras, Morgen.
• Zýtřegſſj, l. zeytřegſſj, adj. crastinus. ut zegtřegſſj den, crastinus dies, Morgender tag.
• Zýtřek, l. zeytřek, g. m. idem zegtřegſſj den.
• Zýtřj, l. zegtřj, g. n. idem Zeytřek.
• Na zeytřek, l. na zeytřj (na druhý den) seqventi die, den andern tag etc. adag. Zeytra, take den bude (řjka ſe přjliſs pracowitým) zýtra ſe take bude chtjt gjſt. (mrháceti pamatugme.)
• Pozýtřku, l. pozeytřku, pozýtřj, l. pozeytřj. postridie, post crastinum. Vber morgen.
• II/418 Gjtřnjm, l. gjtřjm, -ił, -iti. Imp. act. (obnowugi, neb gitro ſe každý den obnowuge) renovare, Verneüern. dicitur de Vulneribus. Perfectum ejus est zgjtřniti, l. zgjtřiti.
• Meth: Zgjtřiti, (geſt zbauřiti) exasperare, ſchwürig machen.
• Gjtřiti ſe, gjtřniti ſe, (geſt počjnám hnjti, a bołeti, hnogjm ſe) exulcerare, Vnterküthig werden. Schwüren.
• Zgjtřiti ſe, est perf.
• Zagjtřiti ſe, (zahnogiti ſe) idem zgjtřiti ſe.
• Zgjtřený, zagjtřený, part. (zahnogený) purulentus, exulceratus. Vnterköthig, eyterig. Nota in gjtřjm, et in Comp. potest II/419 illud j. etiam corripi, et scribi i. ut gitřjm. etc.

Strany zdroje: III/313

• Kára, g. f. (předeſſłe hára, proto že ſe na něm na wſſechny ſtrany łechce hárá, t. wůz ô dwau kołach) carrum, karch, Karn.
• Kárnjk, g. m. (který mjſto wozu karý vžjwá) carrucarius, cisiarius, Karcher.
• Károwec, l. hárowec, l. haránek, karánek, g. m. (Panſký Wozýk se dwiema kołmi) curriculus cum duabus rotis, cisium, Karren.
• Na káru, neb na káry někomu dáti, dáwati, (geſt Meth. treſtati, domłauwati) ut což mu tám hrozně dáwá na káry (t. tůze mu domłauwá) hinc

Strany zdroje: III/554–III/562

• Kot, g. m. (obłého něco znamená, gako III/555 Spodek nohy; ut koty howězý w horčicy, ginák Paznohty)
• Koty, plur. Meth. (domłuwa) obiurgatio, capitulum, Scheltung, Capitel. ut budeſs držeti koty, (Budeſs łán)
• Kotnjk, l. Kůtek, g. m. (wyſedła kůſtka) talus, knod. ſukně až po kůtky, toga usq ad talos, sukně až pod kůtky, toga usq sub talos.
• Kotnjkowatý, l. kotnjkowitý. adj. (wyſedłé kůtky magicý)
• Kotauč, g. m. kotauček, dim. (kołečko) orbicus, rotuta, Scheib, Rädlein.
• Item (Gedno nawinutj, neb natočenj gake koli přjze.)
• Koteł, g. m. kotljk, l. kotljček, dim. (odewřená Měděná nádoba) ahenum, Keſſel. adag. Koteł hrnec káře (a oba černj)
• III/556 Kotlina, g. f. (Gáma pod kotłem wyzděná, kdež oheň hořj)
• Kotłowina, g. f. (měď ze ſtarých kotłů) Cuprum ex aheno, Keſſel Kupfer.
• Item (złá mince) falsa moneta, falſche Müntze
• Předkotlj, g. n. (mjſto před Kotłem, neb Kotlinau)
• Kotłář, g. m. faber ærarius, Kupferſchmied.
• Kotłářſký, adj. (co Kotłáři přiſłuſſj) ut Kotłáŕſké nádobj etc.
• Kotłářſtwj, (řemeſło Kotłářſké) opificium ærarium, Kupferſchmids handwerck, ut dał ſe na kotłářſtwj etc
• Kotuljm, l. kutaljm, præs. Imp. act. kutalił, præt. kutaliti, Inf.
• Kotauljm, l. kutauljm. ¤ Item kotáljm, l. kutaljm præs. idem Semifreq. kotaułeł, l. kutauleł, III/557 l. kutaleł, l. kotáleł, præt. Kotaułeti, kutaułeti, kutáłeti, kotáłeti, Inf. Kotauljwám, Kutauljwám, Kutáljwám, kotáljwám, freq. (něco okrauhłého waljm, neb wáljm) uolutare, waltzen, für ſich treiben.
• Kotaliti ſe, kutaliti ſe, kutáłeti ſe, kutauleti ſe etc. paſs. ¤ Kutalił ſe až dołu etc.
• Kotałałaur, l. kutałaur, g. m. ¤ Kotaulice, l. Kutaulice, g. f. idem (po samý zemi kutaulenj) ut kutałaurem hráti, (geſt kauli, hned od cyle, po zemi do kuželek hnáti) Contrarium est pádem hráti, (t. z wyſoka, neb obłaukem kauli do kuželek hazeti.)
• Composita u. infra.
• Kotjm, -ił, -iti, Sing. Imp. act. Kácým, káceł, káceti, idem. ¤ Kácýwám, freq. (přewrhugi, přewracugi) inuertere, Vmbwerffen, Vmbſtürtzen.
• III/558 Kacým, Significat etiam (wodau ſtřjkati, házeti) ne kaceg na mne, (t. neſtřjkeg)
• Kaceti ſe, paſs. ut kácegj ſe tam w błátě, (t. wálj ſe; přewrhugj ſe geden přes druhého) Pachołata ſe kacegj. (t. wodau na ſebe ſtřjkagj)
• Kotrłcec, g. m. (geſt přewrženj ſe přes hławu, kozelec) kotrlce metati, (kozelce metati: geſt přes hławu sebau házeti) Meth. přewrcy, l. přewrhnauti kotrłec, (geſt změniti ſe w předſewzetj)
• Kotwa, g. f. (od přehnutoſti, neb přewrchnoſti) anchora, Ancker.
• Kotew, g. f. ( in Gen. kotwe) idem quod kotwa.
• Kotwice, g. f. Significat 1 mo idem kotew.
• 2 do (třinohý, ſſpičaté žełezo) murices, fuſs-Eiſen.
• 3 io (wodnj ořech) tribulus aquaticus, III/559 Waſſernuſs.
• Kotewnj, adj. ut Kotewnj prowaz (wełbłaud) rudens, Anckerſeil.
• Kacýř, g. m. (od zkacenj, t. přewrácenj) Hæreticus, Ketzer.
• Kacýřſký, adj. Hæreticus, Ketzeriſch.
• Kacýřſky, l. po Kacýřſku, adu.
• Kacýřſtwj, Hæresis, Ketzerey.
• Kacýřſtwo, (Shromažděnj Kacýřů)
• Composita ex Kotjm, kácým, sunt perfecta, ut překotjm, zkacým, fut. perf.
• Imperfecta formantur in ugi. ut překocugi, præs. Imp.
• Překotiti, (přewrhnauti, přewratiti) inuertere, Vmbſtürtzen, Vmbwerffen.
• Překot, g. m. (překocenj)
• Na překot, Significat (auprkem, wałem, ſpěſſně, geden přes druhého) celeriter, et III/560 cateruatim, eilendt und haüffiglich. ut na překot vtjkagj, na pŕekot wſſechno vgjždj etc na překot děłati, (geſt kwapně, a s předchwacowánjm geden druheho dėłati)
• Wykotiti (wen wyhoditi, wywrhnauti) ejicere, auswerffen.
• Wykáceti (wodu wyſtřikowati, wyſtřjkati, kácenjm wyhazowati) ut ſkuro wſſechnu tu wodu wykáceł etc.
• Zkáceti, (zwrhnauti) inuertere, Vmbſtürtzen.
• Zſkáceti, (geſt dołu z negakeho wrſſku, neb ſkáły zſwrhnauti) deorsum inuertere, dejicere, herabſtürtzen. ut zſkáceł ge tam na te skáłe do řeky etc.
• Composita ex Kutaljm, Kutauljm, l. kotauljm. sunt perfecta, Secundum distinctionem Grammatices. ut pokutaljm, fut. perf. Imperfectum formatur in ugi ut pokutu III/561 ługi, præs. Imp.
• Dokutaliti, dokutáłeti (dowaliti, dowáłeti, až dokonce, a na ſwe mjſto kutaliti) giž to tam dokutaljm, dokutaljm.
• Nakutáleti ſe, nakutaułeti ſe, cum præp. s (pŕacy s kutaulenjm mjti) ut doſti ſe s tim nakutáłeli etc.
• Pokutaliti, pokutáłeti, est perfectum Simplicis. ut gá to tam pokutaltjm, (t. budu kutaliti)
• Pokutułowati (po mału kutaułeti) on to (neb tim) pokutuługe etc
• Překutaliti, překutauliti, sic reliqua, (přes neco waliti, kutaliti, přewaliti) transuoluere, Vberwaltzen. předce to přes tu ſtrauhu překutalili, překutalił ſe přes něho etc
• Přikutaliti, přikotaliti, přikutauliti, cum præp. k. (přiwaliti) aduoluere, zu waltzen.
• Rozkutaliti ſe (do prudkeho kutałenj přigjti) III/562 kámen z wrchu puſſtený, když ſe rozkutalj, (t. rozběhne) zaſtawiti ſe nedá.
• Item (na rúzno ſe kutaliti) rozkutaliło ſe to kamenj etc
• Skutáłeti (do hromady kutáłeti) Zuſammen weltzen.
• Vkutaliti (mocy kutaliti) ut on toho nevkutalj.
• Wkutaliti, wkutáłeti, (nėkam do wnjtřka kutaliti) einweltzen.
• Wykutaliti, wykutáłeti (wen wywaliti) euoluere, heraus weltzen.
• Zakutaliti, (někam kutalenjm zahoditi) někam to zakutalił, newj ſam kde někam ſe to zakutaliło, etc.
• Zſkutaliti, (dołu kutaliti) deorsum uoluere, herabweltzen. ¤ Zſkutalił ten kámen ( l. tim kamenem) z wrchu dołu. Zſkutalił ſe dołu etc.

Strany zdroje: IV/83–IV/86

• Oko, g. n. Num. plur. dicitur etiam oči, et usitatius. (od okrauhłoſti) oculus, Aug. Očko, očičky, plur. dim. oči odewřjti (geſt piłně pohleděti, neb powážiti) oči zawřjti (t. vmřjti) oko po někom neſti (geſt pozor dáwati) Adag. ani coby do oka wpadło (t. nic) gako by mu z oka wypadł (tak mu podobný) oči mu hragj (t. bugnoſtj) oculi saliunt. ¤ Item na něco hragj někomu oči, když ſe mu toho chce) IV/84 kde miłoſt, tu oči (a kde boleſt, tu ruka). má z předce y zadu oči, (t. opatrný geſt argus est. in occipitio gerit oculos) má oči pro giné (t. giným maudrý) mnoho geſt w Swětě očj (t. pozorowatełů, a Saudců) Oči gſau neſytá wěc ( oculi uentre capaciores, ô łakomych)
• Oko, oči, Meth.
• Woči, (geſt v přitomnoſti) in oculis, υor Augen. pohleděti někomu w oči (geſt s njm ſe ohledati) 4. Reg. 14. 8. na oči gjti někomu, (na očjch býti) neſmj ani mu na oči (t. ani ſe mu Vkázati)
• Wůči, dowůči, l. wůčj, dowůčj adu. (w oči, do oči) in faciem, ad oculos. do wůči mu młuwił etc.
• Okatý, l. Okáč, dicunt m. Wokatý, Wokáč, g. m. (kdo má wełké oči) oculosus, Groſsaug.
• IV/85 Očitý, adj. (kdo něco ſám widj) oculatus, Sichtig. očitý swědek (kdo očitě něco spatřił) testis oculatus. ein ſichtiger Zeüg.
• Očitě, adu. (patrně, zřetedłně) manifestè, ad oculum, Augenſcheinlich. očitě ſe to widj. ad oculum id patet. man ſihet es augenſcheinlich.
• Na oko, Significat idem, quod očitě. ut na oko ſe to widj. ¤ Item (na ffoch, an bjło) ad oculum.
• Očkowitý, adj. (co ma očka: aneb w čem oka, (t. djry, l. ſmečky) zdėłaný) ocellatus, Löchlechtig.
• Obočj, g. n. (wjčka nad očima) supercilia, Augen braumen.
• Okamženj, u. mhu.
• Gednooký, l. gednowoký, adj. Monoculus, Einaugig.
• IV/86 Běło- černo- modro- ſſiroko- weliko- njzko-oky.
• Okno, g. n. (že geſt domu oko) fenestra, fenſter.
• Okýnko, l. okénko, okýnečko, l. okénečko, dim. fenestrella, fenſterlein.
• Okenice, g. f. okenička, dim. (wjko k zawjránj okna) fenestra lignea, fenſterlade. Adag. kdo nemá okenice, můž ſłamau zacpat.

Strany zdroje: V/23–V/28

• Rána, g. f. (od dranj, proto že těło dere, geſt roztětj, neb roztrzenj téła, ſſlichta) uulnus, Wunde, Streych. V/24 Item (vdeřenj) plaga, percuſsio, ictus, ein Streych, Schlag. včinił mu několik ran, dedit ipsi aliquot ictus, hat ihm etliche Streych gegeben. gednau ranau, uno ictu, mit einem Streych. Adag. Strom gednau ranau nepadne, arbor post unum ictum non cadit. der Baum fällt nicht nach einem Streich. Od přjtele miłého, y rány miłé. ab amico charo, et ictus chari. υon einem lieben Freünd, ſeyn auch die Schläge lieb. Geſt mu wen z rany. (t. tu, kdež ho nedoſahne.)
• Ránjm, ránił, rániti, Sing. Imp. act. (ránu činjm) uulnero, υerwunde, υerletze. at
• Ranjm, ranił, raniti, prima breui, est eius perfectum, fut. et act. eiusdem Significationis.
• V/25 Ranjwám, Freq. Composita ex ranjm, sunt etiam perfecta, ex ránjm nullum datur. Imperfectum tempus non amant.
• Odraniti, (odrazyti)
• Poraniti, (hrubě raniti, okrwawiti) uulnerare, υerwunden, υerletzen.
• Vraniti, 1 mo (Vrazyti) vranił gabłko ze ſtromu. 2 do cum Dat. (přiwſtati ſobě, t. přiliſs čaſně wſtáti, neb něco začjti) 3 io cum Dat. personæ, et Genit. rei, (vraziti ſobė). ut z rána Sobě vranjme ceſty, (t. vrazyme) si autem totum significat, tunc Accusatiuus tribuitur. My gſme ſobě tu ceſtu čaſně vranili, (t. vrazyli.)
• Wyraniti, (wyrazyti)
• Zraniti, idem, quod poraniti
• Zraněný, poraněný, part. paſs. uulneratus, V/26 υerwundt, υerletzet.
• Ráno, g. n. nomen, et aduer. (gjtro, geſt rána oſpałých) manè, frühzeit. ráno y v wečer, (z gjtra, y z wečera) manè et uesperi, fruh und ſpat. Morgens und Abends. ex ráno fiunt multa aduerbia, quæ sunt in quotidiano usu.
• Na ráno, (t. zýtra, l. zeytra) cras, Morgen. do rána, (do zeytřka, l. do zýtřka) usq ad mane, ad crastinum, bis auf Morgen. odłožme to do rána. od rána, ut od rána tu ſtogjm, â manè, l. â matutina hora hic sto. υon fruh an ſtehe ich dahier. od rána do wečera. (t. cełý den) â matutina hora, usq ad uesperum, t. tota die. υon fruh an bies zu Abendt. Po ránu, l. z rána, za rána (t. rannjho čaſu) matutino tempore, in der fruhzeit. ¤ ut V/27 po ránu, (t. z rána, l. za rána) ſobě ceſty vrazyti, (t. dokud ráno, gjti) Adag. z wečera kwas, z rána rada. (t. neyſpůſobněgſſj.) Při ranu, idem po ránu.
• Raničko, dim. (t. welmi ráno) summo manè, ſehr früh. raněgi, citiùs, matutino tempore, ehender in fruhZeit. muſýſs zeytra raněgi přigjt. debes cras matutino tempore citius uenire, du muß Morgen fruhe ehender kommen. tim raněgi přigdu. mane eò citiùs ueniam, frühe deſto ehender will ich kommen. neyraněgi, superlat. quàm citiſsimè manè. přid zeytra co neyraněgi ke mnė, uenias cras manè quam citiſsimè ad me.
• Rannj, adj. matutinus, ut rannj čas, matutinum tempus, frühzeit. rannj modlitba, matutina oratio. fruhgebett. rannj práce, matutinus labor, früharbeit. to ge rannj pták, l. ptáček. Irronicè dicitur de eo, qui V/28 tardè surgit.
• Rannj záře, aurora, Morgenröthe.
• Rannj hwězda, (denice) lucifer, jubar. der Morgen Stern.
• Ranný, adj. (brzſký, čaſný) præcox, fruhzeitig. ranný owoce, præcox fructus, fruhzeitige Frucht.
• Rannoſt, subst.
• Raučj, idem ranný.
• Vraniti, u. supra.
• Ranoch, l. ranoſs, g. m. (kdo přjliš ráno, (t. čaſně) po swadbė matky swé přiſſeł, rychljk) qui post nuptias matris suæ ante tempus aduenit. der nach der heyrat ſeiner Mutter, υor der Zeit kommen iſt.
• Ranauſs, g. m. ranauſſek, dim. dicitur irronicè de eo, qui tardè surgit.

Strany zdroje: V/140–V/144

• Roz, præpositio uerbalis, latinis, dis. Germanis Zer. (různoſt znamenagicý) de qua præpositione, seu eius Significatione, uide Grammaticam.
• Různo, adu. (ſem a tam na ſtrany od ſebe) huc illuc ad partes diuersas, sparsim, hin V/141 Vnd her auf die ſeiten υon einander. Bězeli různo, dispersi sunt huc illuc. Sie ſeyn hin und her υon einander geloffen. Item (obwzłáſſtně od ſebe) separatim, abſonderlich. dali gſme ge různo, l. na různo, posuimus illos separatim, Wir haben Sie abſonderlich geſetzet.
• Na různo, idem různo. adag. wſſechno mu gde na různo (t. na mjzynu: a gak druhý přjſłowj, aby ſe břehu chytił, vtrhne ſe snjm)
• Po různu, adu. (tu, a tam, pomału, po rozdiłně) hîc et ibi, hinc inde, Sparsim, hin und her, nach und nach, po různu gſem to shłedał, hinc inde hoc conquisiui. Ich hab es nach Vnd nach zu ſammen gebracht. Po různu ſe łetos nacházý wjna na winicých. modicùm hoc anno datur V/142 de uino in uineis, es gibt heüer wenig Wein auf denen Weingärten. Wogácý po různu gedau, milites sparsim pergunt. Item aliquando idem significat quod různo. Separatim, abſonderlich. dali gſme ge porůznu, t. různo.
• Různý, adj. (rozličný, rozdjłný) diuersimodus, discretus, Vnterſchiedlich. maljř obraz na ſpůſob žiwého různými barwami wyobrazý. pictor effigiem ad exemplar uiui, discretis pigmentis effigiat. der Mahler ſtreichet das bildnuß nach dem lebendigen Muſter υon Vnterſchiedlichen farben aus.
• Různě, adu. různoſt, Subst.
• Různjm, -ił, -iti, Sing. Imp. act. 1 mo (ſem a tam płáſſjm, rozhánjm) huc illuc dispellere, dispergere. hin und her Zertrennen. On ge tam drobet různj (t. płáſſj.) V/143 2 do (wáłčjm, táhám ſe ô něco s někým, hádám ſe) absq Accus: cum part. ſpołu, ſpołečně, mezy ſebau, uel simili. rixari, altercari, contendere, Stritig ſeyn. Streiten, Zancken. Oni wzdyckny ſpołu různj. 3 io idem quod třjbjm.
• Různjm ſe, paſs. (trhati ſe, geden ſem, druhý tam, na různo gjti) dispergi, ſich zertrennen. přiſſeł na ně kocaur, gak ſe různj? Meth. (nesrownáwati ſe) diſsidere, Vneins ſeyn, ſich nicht υergleichen. Et idem quod různiti 2 dæ Signif.
• Různice, g. f. (newołe, neſwornoſt, Swáda, pohodnutj) diſsensio, diſsidium, discordia, Miſsυerſtand, Vneinigkeit, hader. ſtáłý různice ſpołu magj, (t. ſtále mezy ſebau různj, l. ſtále ſe různj) Composita perfecta sunt hæc.
• V/144 Porůzniti, porůzniti ſe, est perfectum simplicis. porůznili ſe drobet mezy ſebau, (t. pohodli)
• Prorůzniti, (protřjbiti)
• Rozrůzniti, (ſem tam rozehnati, rozpłáſſiti) dispellere, dispergere.
• Vrůzniti, (něčeho co było na různo rozehnáno, a neb co na různo ſſło, kus, neb djł, dopadnauti) předce něco od tud vrůznił, (vſtranił, dopadł)
• Wyrůzniti (po různu wyhnati) Item wytřjbiti.
• Zarůzniti, (po různu ſem tam zahnati) dispellere, hin und her υertreiben.

Strany zdroje: VI/409–VI/456

• Teku, tečeš, teče, tečeme, tečete, tekau. Sing. Imp. Neut. aſsonat Græco. τήχω. in præt. tekł. Inf. tecy, tecti, týcti, alij etiam técy, técſti, týcſti. (płynu) fluo, mano, ich flieſſe. VI/410 Item (běžjm) curro, ich Lauffe, teče wůkoł měſta woda. aqua fluit, currit circa urbem. das Waſſer fleüſſet Vmb die Stadt. Adag. teċ wodo, kam Pán káže. quid Deus intendat, noli perquirere sorte, quid statuat de te, sine te deliberet ipse. Auřad nemeglj, netečeli, aſpoň kane.
• Těkám, uel etiam týkám, tekám. Iter.
• Těkáwám, tekáwám, týkáwám. Freq.
• Tečenj, nom. part. tekaucý, part. fluens, flieſſend.
• Tok, g. m. (tečenj) fluxus, das flieſſen, Lauff. ta řeka sobě ginudy tok wzała. iste fluuius accepit alibi fluxum, cursum. der Fluſſ hat anderſt wo den Lauf genommen. Tok řeky, dicitur etiam řečjſſtě mezy břehy, ſtrauha) alueus fluuii, der VI/411 Strom, oder runſe eines Fluſſes.
• Krwotok, narium profluuium, das Blutten der Naſen.
• Wodotok, wodotočina, u. woda.
• Tekutý, adj. fluidus, flieſſend. tekutá woda, fluida aqua, flieſſendes Waſſer. Mjry wěcý tekutých, mensuræ fluidorum. die Maaß der flieſſenden Sachen.
• Tekutě, adu. Tekutoſt, Subst.
• Těkawý, adj. (co rádo běhá, wrtkawý) fluxus instabilis, Vnbeſtändig. ut těkawá myſł. (t. wrtkawá)
• Tekawě, adu. Těkawoſt. Subst.
• Wſſetečný, adj. (wſſudy doſkočný) â teku, sed meo judicio, â tknu deriuatur, quod ibi uide. Composita ex teku, sunt perfecta, ut VI/412 wyteku, fut. perf. wytekł, præt. perf. wytécy, wytécſti, wytýcſti. Imperfectum formant ex Iterat. ut wytěkám, wytýkám, wytekám, præt. Imp. -ěkał, -ykał, -ekał. præt. Imp. -ěkati, -ýkati, -ekati. Freq. Comp. fit ex Freq. ut wytěkáwám, wytýkáwám, wytekáwám, præs. freq. -káwał, -káwati. Et sic reliqua. Et Notabis in sequentibus hanc triplicem differentiam in Significatione.
• dotecti, dotěkati, dotěkáwáti (do konce a do oſtatku técy, tež někam doběhnauti.) ut giž toho necheg dotýct. ( l. ať to doteče) jam relinquas, ut et reliquum prorsùs effluat. so laß das Vbrige auch gar hinweg flieſſen. VI/413 ta woda zaden ſem nedoteče, (t. nedoběhne) illa aqua intra diem huc non perueniet. das Waſſer wird in einem tag bies daher nicht kommen.
• Natecti, natýcti, natěkati, natěkáwati, (mnoho wody, neb gake koliw tekutoſti nabėhnauti.) multùm influere, υiel einflieſſen. ¤ Et est uerbum Idiot. ideò circumscriptiuè debet explicari. et illud, quod recipit aquam, uel fluidum, ponitur personaliter. u. g. natekła płná nádoba wody (t. doté nádoby płno wody naběhło) in hoc uas influxit tantùm aquæ, ita ut sit plenum. seu hoc uas per influxum aquæ, est plenum aquâ. das Gefäſſ, (Geſchier) durch das einflieſſen, iſt υoll mit Waſſer. Ten rybnjk giž płný wody natekł. potest VI/414 illud (wody) etiam omitti, ita ut subintelligatur, ten rybnjk giž plný natekł. illa piscina est iam plena aquâ, scilicet per influxum. der Teich iſt schon υoll Waſſer. ten rybnjk za tegden płný nateče. illa piscina intra septimanam plena erit aquâ. der Teich wird in einer Woche υoll Waſſer. Někdy dřjwe natěká, natěkáwá etc. Nota, in præcedentibus constructionibus wody, est Genit. quia płný, regit Genit. aliàs per Instrum. construitur. ut ten rybnjk brzo wodau nateče, (t. nabėhne) Sic etiam benè dices, ten rybnjk płný wodau natekł. Nota, 2 do poſsunt etiam tales constructiones omnes neutraliter construi. u. g. do te nadoby płno wody natekło. do VI/415 toho rybnjka za tegden płno wody nateče. do toho rybnjka brzo wody nateče. Et hæ constructiones idem significant, quæ Supra.
• Otécy, otecti, otýcſti, otěkati, (wodau neb hnogem podcházeti) intumescere, geſchwollen. ut ta rána, ten aud hrubě otěká, giž hrubě otekł. a do rána geſſtě wjce oteče. illud uulnus, membrum ualdè intumescit, iam ualdè intumuit, et usq ad crastinum plùs intumescet. die Wunde, das Glied wird ſehr geſchwollen, iſt Schon ſehr geſchwollen, Vnd biß morgen wird noch mehr geſchwollen werden.
• Otečenj, nom. part.
• Otekłý, part. paſs. et adj. intumefactus, VI/416 tumidus, geſchwollen. otekłý čłowėk, aud etc.
• Otok, g. m. tumor, Geſchwulſt.
• Oteklina, g. f. idem.
• Obtécy, obtýcti, obtecti, obtěkati (wůkoł tecti) circumfluere, Vmbflieſſen. ut moře obtěká cełý swět. mare circumfluit totum mundum. das Meer fleüſſet die gantze Welt umb. Zámek obtekłý wodau, arx aqua circumfluit, das Schloſſ mit Waſſer Vmbgeben.
• Poteku, fut. perf. uerbi Simplicis, secundum regulam Grammatices.
• Potok, g. m. (wody tok) fluuius, ein Fluſſ.
• Potočnj, adj. fluuialis, ut potočnj woda, ryba etc. fluuialis aqua, piscis. fluſswaſſer, Fluſsfiſch.
• Potěkám, potěkati, potěkáwati, (po mału VI/417 týcti.) paulatim fluere, wenig flieſſen. ten sud potěkáwá. istud uas incipit parùm fluere. das faſſ fängt au wenig zu flieſſen.
• Podtécti, podtýcti, podtěkati, podtěkáwati, subinfluere, subterfluere. Vnterflieſſen.
• Přetecý, přetecti, přetýcti, přetěkati, přetýkati, přetýkáwati, přetěkáwati. Superfluere, exundare, Vberflieſſen, Vbergehen. ut přetěká nádoba, (t. když ſtačiti nemohauc, mjmo ſe pauſſtj) uas superfluit, das Gefäſſ gehet Vber. dobře naljwá, až přetěká. nałýweg, aby nepřetėkało, ať nepřeteče etc.
• Přitecy, přitecti, přitěkati, přitýkati. (wody, neb něčeho tekutého přibýwati, VI/418 přibyti.) affluere, zuflieſſen. ¤ dnes do rybnjka mnoho wody přitekło, a wzdyckny gj přitěká. hodie multùm aquæ in piscinam affluxit, et semper plus affluit, id est accrescit. heünt iſt υiel Waſſer in den Teüch zugefloſſen. Vnd fleüſſet allezeit noch mehr zu.
• Přjtok, g. m. alluuio, Anlauff des Waſſers.
• Protecti, protýcti, protėkati, protekati, protýkati, protěkáwati, protýkáwati, (weſkrz tecti) perfluere, durchflieſſen. ani by ſkrz to ſukno woda neprotekła, nec aqua hoc pannum perflueret. es möchte das Waſſer durch das Tuch nicht flieſſen. Ta řeka protěká několik zemi, ille fluuius perfluit multas prouincias, der Fluſſ fleüſſet durch υiel Länder. Woda protěká průduchy zemſký, aqua VI/419 transfluit cauernas, meatus terræ.
• Průtok, g. m. durchfluſſ.
• Roztecy, roztýcti, roztěkati, roztekati, roztýkati, (rozběhnauti, rozbjhati ſe, děliti ſe.) diffundere se, diffluere, dimanare, ſich auſsgieſſen. Potest his etiam addi ſe, et idem Significant. ut tam ſe giž dunag na sedm pramenů, roztěká, (roztýká, rozteká) ibi iam Danubius in septem brachia se diffundit. dorten geüſſet ſich die Donau in Sieben Flüſſe aus. Item (rozpauſſtěti ſe, rozpłýwati ſe) diſsolui, Zerflieſſen. ut roztěká ſe snjh, woſk etc. diſsoluitur nix, cera.
• Roztok, g. m. (tok na dwé neb na tré ſe dělicý.) fluxus in duas uel tres, aut plures partes diuisus. hinc
• VI/420 Roztoky, plur. (Měſto gedno w Knjžetſtwj Mechłburſkem) Rostogium, Laciburgium, Roſtock.
• Stécy, Stýcti, Stécti ſe, Stěkati ſe, ſtýkati ſe, (w gedno tecti) confluere. Zuſammenflieſſen. Labe a Włtawa v Mėlnjka ſe stěkagj, stýkagj (t. ſe scházý)
• Stok, g. m. (w gedno tok) confluxus, confluentia. Item (nečiſtota na dnu łodi ſe shromáždugicý) sentina, Vnflatt, Wuſt, Grundſupp.
• Stoka, g. f. idem quod stok. w tom čłowěku geſt stoka nečiſtot. (t. neſſlechetnoſtj) in isto homine est confluentia turpitudinum, id est nequitiarum. Et stoka, non est idem, quod zſtoka. de quo infra.
• VI/421 Vtécy, vtecti, vtýcti, vtěkati, vtýkati, (pryč vpłynauti) fluendo abire, hinweg flieſſen. ¤ Adag. geſſtě dotud mnoho wody vteče, (t. než ſe to, a toto ſtane) adhuc multùm aquæ usq ad illud tempus abibit, Es wird noch υiel Waſſers weg flieſſen, biß es geſchiecht. Meth. Vtecy, vtecti, vtýcti, Significat (pryč zagjti, zaběhnauti, prchnauti, wywáznauti,) fugere, aufugere, fliehen, entlauffen. ¤ ut potázał ſe, že vtekł, benè sibi consuluit, quod aufugerit. hat ihm wohl eingerathen, daß er entloffen iſt. Et Nota in hoc sensu habet Imperf: præsens, Vtěkám, at usitatiùs Vtjkám, aufugio, ich fliehe. ¤ de quo, cùm etiam alias admittat præpositiones, uide hîc infra.
• VI/422 Vtok, vtočjſſtě. u. infra vtjkám.
• Wtécy, wtécti, wtýcti, wtěkati, wtýkati, wtekati, influere, einflieſſen. wſſechno to tam wtekło, totum hoc illuc influxit, Es iſt alles hinein gefloſſen.
• Wytécy, wytecſti, wytýcti, wytěkati, (wen técti) effluere, ausflieſſen. wſſechno wjno ze sudu wytekło, omne uinum ex uase effluxit. Es iſt auß dem gantzen Vaſſ der Wein herausgefloſſen.
• Wýtok, g. m. effluxus, profluuium, Ausfluſſ.
• Wýtečný, adj. ut wýtečný kwjtek. (t. zdárně wyſkočiłý.)
• Wztécy ſe, wztýcti ſe, wztecti ſe, wztěkati ſe, wztekati ſe, (poſſetiti ſe, ztřeſſtiti ſe, zbłázniti ſe, t. když VI/423 žłuč wzhuru do mozku teče) rabidum, rabiosum fieri, furere. raſend, wüttend werden. ¤ Est morbus caninus. ut ten pes newztekli ge ſe, konečně ſe wzteče. iste canis, si non sit rabidus factus, certò rabidus fiet. dieſer hundt, wann er nicht ſchon raſend iſt, So wird er gewiſs raſend werden. Meth. propter similitudinem, etiam de homine solemus dicere. že ſe wztěká, když ſobě prudce, a neſmyſłně počjná. furere, insanire, sæuire, desæuire. wütten, toben, raſen. gak mu co vděła, hned ſe wztěká, a muže ſe do konce wztýcy, (wztýcti) si parùm offenditur, statim furit, et uix non fit rabidus, wann man ihm etwas wenig thuet, VI/424 ſo wüttet er alſobaldt, und möchte gar wüttend, (raſend) werden. Item. (prudce ſe hněwati, ſápati ſe) ualdè irasci, fremere, furere, sæuire. grümmig, ſehr zornig ſeyn, wütten. on ſe tam newjm gak stěká.
• Wztekłý, adj. rabidus, rabiosus, wüttend, raſend. ut wztekłý pes, rabidus canis, wüttender hund. Meth. (prchliwý, ztřeſſtený, zuřiwý, hněwiwý.) furens, furiosus, furibundus, sæuus, iracundus, grümmig, zornig, wüttend.
• Wztekljk, g. m. idem.
• Wztekle, adu.
• Wztekłoſt, Subst. furor, rabies, uesania. Grimm, Vnſinnigkeit, Grimmigkeit. VI/425 Wztekłoſt moře, (t. zbauřenj, bauře, bauřka) æstus maris, Vngeſtümmigkeit des Meeres.
• Wztyčiti ſe, (prudce, rychle, nenadale, a gako wztekle wywſtati, wyſkočiti, prudce ſe na nohy poſtawiti.) de repentè se proripere, VnVerſehener Weiße auf ſeyn, ſich daVonheben. ¤ ut seděł s námi, a nenadále ſe wztyčił, a bez pozdrawenj běžeł po swegch. sedit nobiscum, et improuisè surrexit. (se proripuit) et sine salutatione iuit suas uias. Er iſt mit Vns geſeſſen, Vnd VnVerſehener iſt er auf, Vnd gieng ohne begrüſſung daVon. Zagjc, gak máło zaſſuſtne, vſſj naſtawj, a neb ſe wztyčj, a pryč k chraſtinám vtjká. lepus, si parùm VI/426 strepit, aures arrigit, aut se proripit, et ad dumeta confugit. der haße, wann nur was wenig rauſchet, recket er die Ohren empor, oder hebt ſich dar Von, Vnd nimbt ſeine Zuflucht zu den Dornſtraüchen. Wztyčił ſe, a dał mu baňku, de repentè aſsurrexit, se proripuit, et alapam ipsi impegit. Er iſt Vnυerſehener auf, Vnd gibt ihm eine Maultaſchen. ¤ uide etiam tyče.
• Zatécti, zatěkati, zatekati, (nėkam técti zamokati) ut hrubė tam zatěká, subintelligitur woda, (t. zamoká) ualde illuc aqua influit, intrat. Kde w ſtawenj zatěká, tu giſtá ſſkoda, ubi aqua in ædificium influit, ibi certum damnum.
• VI/427 Zátoka, g. f. (kljn moře do země ſe pauſſtěgicý) sinus maris, Meerbuſen.
• Zſtécy, zſtecti, zſtýcti, zſtěkati, zſtékati, zſtýkati, (dołu técti, týcſti) defluere, herabflieſſen. ¤ ut zſtěká ze ſtřechy. aqua defluit ex tecto, das Waſſer fleüſſet υon dem Dach herab. Giž wſſechna woda zſtekła zpolj. iam omnis aqua defluxit ex aquis. etc
• Zſtoka, g. f. defluxus, Ablauf. zſtoky, dices, colliquiæ. Waſſer fuhren, Waſſerreüſſen. Vtjkám.
• Vtjkám, vtjkał, vtjkati. Sing. Imp. Neut. cuius perfectum est Vteku. de quo supra dictum. (pryč běžjm, zabjhám) fugio, aufugio, ich fliehe, entlauffe. VI/428 Adag. Vtjkał oběma nohama. (t. piłně.) hoc uerbum tam Imperf. quàm perfectum construitur. 1 mo Cum Dat. et Significat, dum quis e potestate fugit. ut vtekł mu z wězenj, aufugit ipsi e carcere. iſt ihm aus der Gefängnuſs entloffen. Giž mu pokolikráte vtekł. iam multoties ipsi aufugit, iſt ihm Schon offtmahl entwichen. Vtjkagj mu wogácý, aufugiunt ipsi milites, die Soldaten lauffen ihm weg. vtekła gjm łyſſka z tenat. Item dum quis fugit insequentem, et ne in potestatem, uel capturam ueniat. ut zſtjhali ho na mjli, (t. honili ſe za njm) předce gjm vtekł. persequebantur illum ad unum miliare, tamen VI/429 illis euasit, aufugit. Sie haben ihm auf eine Meil weit nachgeſetzet, er iſt ihnen doch entwiechen. ¤ Vtekło nám aſy pět zagjců, aufugerunt nobis quinq lepores, Es ſeyn Vns etwa fünff haßen entloffen. Significat etiam (warowati ſe) defugere. fliehen. ¤ ut neſtydatoſti w słowjch vtjká, defugit procacitatem, Er fleühet die Frechheit. 2 do Cum præp. před, dum quis timet, ne deprehendatur, uel Spolietur. item dum quis conspectum alterius timet, et declinat, uel ob respectum, uel aliam quamcunq causam. ut Naſſj vtjkagj před Nepřjtelem, Nostri fugiunt timendo hostem, die Vnſerigen fliehen VI/430 den Feünd. sedłácy vtjkagj do leſu před wogáky, rustici fugiunt in Siluas, timendo milites, die Bauren fliehen in die Wälder wegen der Soldaten. ¤ co pak přede mnau vtjkáſs? (t. ſtranjſs) quare â conspectu meo fugis? Warumb flieheſt du υor meiner. wſſicknj před njm vtjkagj, omnes illum fugiunt. 3 tio Cum præp. od, (vtecti od nėkoho vgjti) fugere ab aliquo, υon einem weg lauffen. ten słužebnjk vtekł odněho. ille famulus aufugit ab illo. der Diener iſt υon ihm weg geloffen. 4 to Cum præp. k, do, na, za secundum illarum Significationem, Significat. (vtjkanjm ſe schrániti, schraňowati) profugere, confugere, VI/431 Zuflucht nehmen. ¤ ut sedłácý vtjkagj k Měſtu, do łeſů, (na leſy) do Zámku, (na zámek) za řeku etc. rustici perfugiunt uersus urbem, in urbem, in Siluas, in arcem, trans flumen. die Bauern nehmen ihre Zuflucht zu der Stadt, in die Stadt, in die Wälder, auf Schloſs, Vbers Waſſer etc. Zagjc vtjká k chraſtinam, lepus confugit ad dumeta, der haaße nimbt ſeyne Zuflucht zu den dorren ſtraüchen.
• Vtjkati ſe, vtecy ſe, vtecti ſe, cum præp. k. quæ datur personæ, et præp. ô, quæ rei adijcitur. (vcházeti ſe, vgjti ſe,) confugere, profugere ad aliquem auxilii, uel consilii causà, recurrere, zuflucht nehmen. ¤ ut vtjká ſe, vtekł ſe VI/432 ku Králi Francſkýmu ô pomoc. Confugit ad Regem Galliæ auxilii gratiâ. Er nimbt, er hat genommen ſeine Zuflucht, zu dem König im Franckreich Vmb eine hülff. ô wſſechno ( l. we wſſech wěcech, we wſſech důležitoſtech, přjpadnoſtech.) ſe k němu vtjká, in omnibus ad illum confugit, recurrit. Er nimbt in allen Sachen ſeine Zuflucht zu ihm etc. Vtekł ſe k němu ô radu, ( l. na radu) we wſſech potřebach, neglépe geſt, vtjkati ſe k Bohu.
• Vtécy ſe, cum præp. na. Significat (obořiti ſe na nėkoho, dáti ſe do někoho) inuadere, anfallen, angreiffen. hinc
• VI/433 V´tok; g. m. prima longa, et ideò dicitur etiam Autok. inuasio, impetus, Anfall, Angrieff. autok na nėkoho včiniti, inuadere aliquem, impetum facere, anfallen, angreiffen. Item V´tok, autok, significat etiam (ohłáſſenj ſſkod, a autrat při Práwě, k njmžto od Strany odporné někdo saudem přiweden geſt, po kteremž, nebudauli zapłacený, aneb nebudeli ô ně vmłuweno, obeſłánj w čaſu práwnjm k průwodu naſleduge, a gmenuge ſe take autok ſſkodnj.) Iudicialis denunciatio, seu insinuatio expensarum, Gerichtliche Anmeldung der Schäden, Vnd Vnkoſten. uide Ius mun. Prag. C. Const. Reg. F.
• VI/434 Vtočiſſtě, v´točjſſtě, g. n. (vtjkánj před v´tokem, tež mjſto kam ſe před v´tokem vtécy můž) refugium, Zuflucht.
• Vtočjſſtný, adj. -ě, adu. -oſt. Subst. V´točjſſtné mjſto, (vtočjſſtnoſt) asylum.
• V´těk, l. autek, g. m. fuga, die Flucht. na v´těku býti, u. infra k vtjkánj ſe ſtrogiti.
• Vtjkánj, vtečenj, nom. part. est idem quod v´těk. hinc ¤ Na vtjkánj, (w vtjkánj, na autěk) ſe dáti. gt pryč vtjkati, na vtjkánj ſe obrátiti, paty, (hřbet) vkázati, w nohy dáti, s rychljkem ſe poraditi, woge obratiti etc. fugam dare, capeſsere, arripere, fuga sibi consulere, uertere terga. die Flucht. geben, nehmen. ſich in die Flucht begeben, VI/435 flüchtig werden, auſsreiſſen. Na Vtjkánj (na vtěky) obrátiti, (zahnati, rozehnati, rozptýliti) in fugam conuertere, fugare, profligare, in die Flucht treiben, υerjagen.
• Vtjkánj, (na vtjkánj, na vtěk, na autěk) ſe ſtrogiti, t. na vtjkánj, na vtečenj, na autěku, na vtěku býti, myſliti, chtjti vtecy, vtjkati. fugam parare, accingere se ad fugam, ſich zur Flucht rüſten. ¤ Giž wſſechno na vtěku, (na vtjkánj, na samym vtečenj) było. iam omnes meditabantur fugam, præparabant se se fugæ. Es ſeyn ſchon alle auf die Flucht gefaſt geweſen.
• Vtekłý, Vtjkawý, adj. (zběhłý, poběhłý, VI/436 poběhlec) fugitiuus. fugax, profugus, perfugus, flüchtig. Adu. -e, Subst. -oſt. habet.
• Vteklec, vtekljk, g. m. idem Vtekłý.
• Vtjkáwám. Freq. Composita ex vtjkám, sunt perfecta. ut zvtjkám, fut. perf. Imperfectum formant ex Freq. ut zvtjkáwám etc.
• dovtjkati. giž gſme nebozý dovtjkali.
• Na vtjkáti ſe. (dłauho, čaſto a pracně vtjkati) doſti gſme ſe gakžiwi navtjkali, satis diu, et sat frequenter, et laboriosè in nostrâ uitâ fugiebamus. So lang Wir leben, ſeyn Wir lang, Vnd offt genung, Vnd mit harter Mühe hin Vnd her geflohen.
• Povtjkati, (zvtjkati) de pluribus est VI/437 intelligendum. aufugere, profugere, diffugere, entlauffen, weg lauffen. na sta (do ſta) wogáků mu povtjkało, (t. zvtjkało) centeni milites ipsi diffugerunt. auf etliche hundert Soldaten ſeyn ihm entloffen. ſkoro wſſechna čeładka mu poVtjkała, (zvtjkała) moc poddaných mu povtjkało, (t. zběhło, zvtjkało.) Item povtjkati, povtjkáwati, (pomału znenahła vtjkati) paulatim fugere, allgemach fliehen. ut gednák ſem, gednák tam gſme povtjkali, (povtjkáwali.)
• Povteku, povtecy, (drobet vſtraniti, povſtraniti) secedere aliquò, auf die Seiten wenig weichen. ut povtekł VI/438 někam, (t. povſtranił) ale přigde dobře zas, seceſsit aliquò, sed bene redibit. Er iſt auf die seiten wenig gegangen, wird aber wohl widerumb zuruck kommen.
• Přivtjkati ſe k někomu, (vtjkati ſe) confugere, Zuflucht nehmen.
• Rozvtjkati, idem rozvtjkati ſe, (rozběhnauti ſe) diffugere, ſich hin Vnd wider υerlauffen. Rozvtjkała mu, (rozvtjkała ſe mu) wſſechna čełádka. diffugit ipsi tota familià, Es hat ſich das gantze Geſindl hin Vnd her υerloffen. Rozvtjkali mu wogácý, diffugerunt ipsi milites, die Soldaten haben ſich υerloffen. Rozvtjká gjch mnoho, než ge na mjſto dowedau. diffugient multi, VI/439 antequam ad locum deducentur. Es werden ihrer υiel entlauffen, ehe man sie aus Orth bringt.
• Zvtjkati, idem quod povtjkati, in 1 ma Signif. Semper de multis est intelligendum. et ideò malè diceres, on zvtjkał, sed non vtekł ille aufugit. Er iſt entloffen. oni zvtjkali, illi aufugerunt, Sie ſeyn entloffen. ¤ Aliqui etiam zautikati, dicunt.

  Točjm.

• Točjm, točił, točiti. Sing. Imp. act. 1 mo Significat (půſobjm, aby tekło) facio ut fluat, promo, ich zapffe. ut točiti ze sudu wjno, piwo, promere de uase uinum cereuisiam. aus dem Vaſſ den Wein, das Bier zapfen. VI/440 čełádka, kdy chce, točj sobě pjwo. (t. natočj sobė piwa) 2 do (Winu wůkoł) roto, circumago, giro, torqueo, ich führe, treibe herumb, ich drehe. ¤ Cum Accuſ. at pulchriùs cum Inst. ¤ ut točiti kolem, prſtem, praporcem.
• Točjm ſe, paſs. utriúsq Significationis. ut točj ſe wjno, piwo etc. točj ſe koło, praporec, etc. točiti ſe, rotari, circumagi, gyrari. Vmbgetrieben werden, ſich drehen. Na koni ſe točiti, equum in gyrum cogere. ſich mit dem Pferd Vmbdrehen, υerdrehen.
• Táčjm, -eł, -eti. Iter. simplex non est in usu, nisi in Compositis.
• Točjwám, točjwám ſe, Freq.
• VI/441 Točenj, nom. part.
• Točený, part. paſs.
• Točný, adj. gyratus, gedrehet.
• Točenice, g. f. (něco točenýho) Item (około hlawy: t. biret, turbant Turecſký) tiara, das Bareth.
• Táčky, g. f. plur. točné kolečko, na němž ſe, mjſto pěſſky noſſenj, wozý. pabo, -onis. uehiculum unirotum, Rattwer.
• Čerwotočina, u. čerw. Composita ex točjm sunt perfecta utriusq Significationis. ut Otočjm Fut. perf. -ił, -iti. ¤ Imperfectum formant in ugi. ut Otočugi, præs. Imp. -ował, -owati. ¤ Item ex Iterat. ut Otáčjm, præs. Imp. -eł, -eti. VI/442 Freq. Comp. Otočowáwám, et otáčjwám, -wáwał, -jwał. -wáwati, -jwati. ¤ Et sic reliqua, quæ in Significatione distinguenda sunt. Composita 1 mæ Signif.
• dotočiti, (oſtatek, aneb do konce (dodna) wytočiti) ut giž gſem w tom sudu wſſechno dotočił. iam ex hoc uase omne uinum depromptum est. aus dem Vaſſ iſt der Wein ſchon Vollig aus. (ausgezapfet.)
• dotáčeti, dotočowati. Imp. (oſtatek točiti) giž w tom sudu, (t. z toho sudu, l. ten sud) dotáčj, (dotočugi.)
• Natočiti, (ze sudu naliti, naplniti) infundere in cantarum ex uase, promere, Zapfen, einlaſſen. ¤ ut VI/443 natoč drobet piwa, wjna. ¤ natoč aſy pintu, neb dwě, a nebo płnau. Est uerbum in usu quotidiano.
• Otočiti ſe, Idiot. až ſe to wjno otočj, přjgemnegſſj bude. dum hoc uinum parùm ulterius deprometur, adhuc melius erit. Wann der Wein wenig υon Zapffen kommet, ſo wird er noch beſſer werden.
• Potočiti, (drobet máło točiti) můžeſs chwjłku potočit, pak druhý.
• Potočky, g. f. plur. (geſt piwo, neb wjno, aneb giná tekutoſt, co po točenj do podſtawce (do podſtawnjku) nakape.)
• Počepky, alii podčepky, g. f. plur. idem quod Potočky, (t. co po čepu do podſtawnjku nakape, lankwara) VI/444 exoletum uinum, uel cereuisia, quæ dum promitur in capulam ex uase paulatim decidit, et defluit, uappa. ein υerrochener Wein, Bier, So in Schepfgelter υon dem Zapffen einfleüſſet.
• Přetočiti, přetáčeti, přetočowati. (točiti, až ſe znádoby wen wyłýwá) promere ex uase, ut ex cantharo superfluat. einlaſſen, daß es Vberlauffet. Item (poznowu zſtočiti,) ut ty dwa sudy mohau ſe přetočiti do giných sudu.
• Přitočiti, přitáčeti, přitočowati. (k předeſſłemu wjce natočiti) to piwo geſt giž tepłý, přitoč k němu (do něho) čerſtwýho. hæc cereuisia est iam calida, promas ad eam ex uase frigidam. das Bier iſt ſchon warmb, laſſe ein friſches zu.
• VI/445 Roztočiti, roztáčeti, roztočowati. (točenjm rozłyti, rozłýwati) promendo diffundere, mit dem Zapfen Bier oder Wein weg lauffen laſſen.
• Stočiti, stáċeti, stočowati, (do hromady słýti, słýwati, strhnauti.) confundere, zuſammen gieſſen. mit einander υermengen. ut stoč ty dwa sudy do hromady.
• Vtočiti, vtáčeti, vtočowati, (drobet, aneb djł něčeho tekutého wytočiti, pryč točenjm wzýti) ut vtočił toho wjna aſy dwě pinty, aſy puł wědra, gedno wědro etc. detraxit ex hoc uase, circiter duas, mediam, unam urnam. Er hat υon dem Wein etwa zwey Pint, halben Eimer, einen Eimer aus gezapfet, VI/446 (abgezogen.) co ſe ho vtočj, to ſe zaſe dopłnj, (dolege.) quantùm de uase promitur, tantùm iterum infunditur. So υiel man daVon auszapfet, So υiel wird es widerumb eingefüllet.
• Wtočiti, wtočowati, wtáčeti (do něčeho točiti, nałýwati, nałýti, włýti.) infundere, eingieſſen, einlaſſen, einzapfen.
• Wytočiti, wytočowati, wytáčeti. (wen něco tekutého točiti) depromere, auszapfen, auslaſſen. Aſy dwa sudy chaſa, (čeleď, čełádka) mu wjna wytočiła, (wytočili.) familia, (famuli) ad duo uasa uini ipsi exhauserunt, furtim deprompserunt. VI/447 das hauſſgeſindl hat ihm gegen zwey Vaſſ Wein ausgezapfet, heimlich ausgetruncken.
• Zſtočiti, zſtáčeti, zſtočowati, (zſtrhowati, zſtrhnauti,) detrahere ex uase, abziehen, ablaſſen. ut wjna ſe na Zſchod měſýce zſtočugj, (t. zſtrhugj.) uina in declinatione lunæ detrahuntur. der Wein wird in Abnehmung des Monds abgezogen.
• Zſtočowanj, (zſtrhowánj) nom. part.
• Zſtočený, part. paſs. ¤ ut zſtočené wjno, uinum detractum, abgezogener Wein. Composita 2 dæ Signif.
• dotočiti. (až do konce točiti.)
• VI/448 Natočiti, (nawinauti) ut natočił dwa, tři potáče.
• Natočiti ſe, (doſti dłauho, cum Gen. doſti dłauho a pracně točiti, cum præp. s.) ut doſti gſme se toho koła, s tim kolem, natočili. Meth. natočiti ſe, (ſem tam choditi, taułati ſe) circumire, uagari, herumbgehen. ut doſti gſme ſe natočili, než gſme na mjſto přiſſli.
• Otočiti, obtočiti, otočowati, obtočowati, otáčeti, obtáčeti. (obwinauti, obwundati) obuoluere, Vmbwickeln. Item circumuoluere, circum agere, gyrare, in circulum ducere, contorquere, in gyrum flectere, Vmbdrehen, herumtreiben, herumbführen.
• VI/449 Otočný, Otočitý, otočliwý, otočitedłný, adj. (co ſe wůkoł obtáčeti můž) quod in orbem torqueri potest, das herumbgedrehet werden. Adu. -ě, Subst. -oſt. habent.
• Odtočiti, odtočowati, odtáčeti. (zpátkem točiti)
• Odtočiti ſe, paſs. exemplum u. sub zatočiti.
• Potočiti, potáčeti, potočowati, (pořad točiti, item drobet točiti, et in hoc sensu semper additur drobet, trochu etc. ut ty mužeſs drobet potočit.
• Potočiti ſe, Significat (namocti ſe, namohnauti ſe, drobet ſe połomiti) ut muſył ſe niák tim zdwjhánjm potočiti.
• VI/450 Potočený, part. paſs. (namožený)
• Potáčeti ſe, l. sebau. (wraworati, motati ſe, z gedne ſtrany, na druhau ſe kegwati) titubare. ſtraucheln, torckeln, taumeln. ¤ Potest etiam ex č, accentus abijci. ut dał mu gednu, až ſe hned potaceł, (t. potáčeł, wráworał) impegit ipsi unum colaphum, ut statim titubauerit. hat ihm eine Ohrfeige gegeben, daß er gebaumelt.
• Potočitý, adj. (obratný, čerſtwý, hbitý) agilis, uelox, citus. behend, ring fertig, ring.
• Potočitě, adu. (obratně, čerſtwě, hbitě,) agiliter, uelociter, cito. behendiglich, ringfertiglich.
• Potočitoſt, (obratnoſt, čerſtwoſt, VI/451 hbitoſt) uelocitas, agilitas behendigkeit, Ringfertigkeit.
• Potáč. g. m. (vpředek, t. wřeteno płné otáčených nitj) fila super fuso conglomerata. die faden an der Spindel. takto mu tu hubu natłaukli, zeť ge gj měł, gako potáč. ¤ Adag. nadymá hubu, gako potáč. ¤ gak mu co řekneſs, hned huba, co potáč.
• Podtočiti, (dołu hrubė ztočiti.)
• Přetočiti, Significat 1 o (poznowu točiti.) ¤ 2 do (přiliſs něco točiti) Vberdrehen. ¤ ut přetočił kljč.
• Přitočiti ſe, (točenjm, ſe přibljžiti, přiſkočiti) ut nenadále ſe k němu přitočił, a hned ho tu zabił.
• Protočiti, (točenjm djru weſkrz vdėłati) VI/452 ut sukna, které prſtem lechce protočjſs, (ſe protočj, paſs. ) nekupug. pannum, quod digito perforare potes, non emas. das Tuch, so du mit dem finger durchlöchern kannſt, kauffe nicht. Meth. idem quod wytočiti ſe.
• Roztočiti, roztáčeti, roztočowati, (Na ruzno něco giž stočeného točiti,) ut nač ten prowaz roztočugeſs?
• Stočiti, stáčeti, stočowati, (do hromady točiti) contorquere, zuſammen drehen.
• Vtočiti, (mocti stočiti, l. ztočiti.)
• Wtočiti, (do nėčeho točiti, točenjm wundati, wtiſknauti)
• Wytočiti, (točenjm djru vděłati) rotando foramen facere, ausdrehen. VI/453 differt a protočiti. Significat semper perforare, durchdrehen, durch löchern. wytočiti autem, non semper. quia potest eſse foramen absq perforatione. (t. můž ſe djra wytočiti, ale ne protočiti. a kdo djru točj, ne wzdyckny gj weſkrz wytočj. t. protočj.)
• Wytočiti ſe, est paſs. Item Meth. wywáznauti, wygjti, wywinauti ſe, wykrautiti ſe, wyweſti ſe, z něčeho) euadere, extricare se, exculpare se, auskommen, ſich ausführen, ſich ausdrehen, durchbrechen. ut ze wſſeho ſe on wytočj. (t. wykrautj, wywine, wywede) ex omnibus ille se extricabit, euadet. Er wird ſich aus allem ausführen.
• VI/454 Ztočiti, (točenjm spléſti) contorquere, intorquere, Zuſammendrehen. Item (točenjm zmáſti, zmodrchati.)
• Ztočený, l. stočený, contortus, intortus, ut ztočeny właſy, (zmatený, zmotrchaný.) intorti crines, ztočená řeč, (t. zmatená) intorta oratio.
• Ztočeně, adu. Ztočenoſt. Subst.
• Zatočiti, zatáčeti, zatočowati, (wůkoł potočiti, wkolečko točiti) in circulum, in gyrum agere, cogere, flectere, Vmbdrehen, υerdrehen. ut zatoči tim, gako čamrdau.
• Zatočiti ſe, paſs. Item Neut. ut zatočił ſe s koněm, cum equo se gyrauit. Er hat ſich mit dem Pferd gedrehet. Zatočił ſe, a běżeł po swých, parúm se hîc mon VI/455 strauit, et abiuit suas uias, hat ſich da wenig blicken laſſen, Vnd iſt widerumb weggeloffen. had ſe około holi otočił, (obtočił), a odtočił ſe zaſe: stočił ſe w koło, wytočił ſe z koła, zatoče ſe, běżeł pryč. Serpens contorsit se circa baculum, et retorsit, contorsit se in gyrum, et retorsit ex gyro, seu circulo, faciendo circulum cucurrit hinc.
• Zatáčeti ſe, Meth. cum præp. k. około, Significat (čerſtwě, a žiwě ſe k nėčemu mjti) u. g. zatáčj ſe gadrně około toho, l. zatáčj ſe k tomu gadrně, t. má ſe žiwě kte wėcy.) est sedulus in hoc negotio, laborat hac in re studiosè, incumbit rei strenuè, VI/456 Er iſt in der Sach embſig, Vnd fleiſſig, er nimbt ſich der Sachen fleiſſig an. Což ſe zatáčj. Chceli swé djło vdėłati, muſý wěru ſe dobře zatáčeti, (t. piłnoſti přiłožiti, nełenowati.) Item (wljdně, přjwětiwě ſe ſtawěti) accomodare se, ſich freündtlich ſtellen. ut on ſe k té Panně znamenitě zatáčj. (t. točj ſe knj, koſý ſe) ille se isti uirgini pulchrè accomodat. Er accomo diret ſich der Iungfrau gar freündlich. Ona ſe k nėmu, ( l. około něho) pěkně zatáčj. illa se ipsi pulchrè accomodat, Sie ſtellet ſich gegen ihm hübſch freündlich.
• Zatočený, part. paſs. Item idem quod ztočený.

Strany zdroje: VII/72–VII/90

• Waz, (wſſechno co držj, y co ſe držj,) ô wěcech bezduſſných rozuměge, gako lep, řepik (a lepkoſt VII/73 gakakoliw) omne quod tenet, et adhæret, de rebus inanimatis intelligendo, ut uiscus, lappa, et uiscositas qualiscunq, Kläb, leym, Klett.
• Waz, est etiam (gméno gednoho ſtromu) nomen arboris cuiusdam. Ex hoc deriuantur, wáznu, wjznu, wězým, wázám, et alia ut infra.
• Wáznu, neb wjznu, Præt. wázł, wáznuł, wjzł, wjznuł. Inf. wáznauti, wjznauti. Sing. Imp. Neut. Hæresco, ich klebe.
• Wizák, g. m. (co wázne, a wjzá) quod inhærescit. Item sſpičaté dřewo, kterým pachołata VII/74 wzhůru házý, a to zpátkem dołu letjc, do země wjzne.) lignum cuspidatum, quo pueri ludere solent, illud sursum proijciendo, quod deorsum cadendo in terram infigitur.
• Wjzám, Iter. Wjzáwám, Freq. Composita ex wáznu, wjznu, sunt perfecta. Imperfectum tempus non est multùm in usu, sed perfecto utimur loco Imperfecti, si quis tamen illo opus habet, formare potest illud ex Simplici Iterat. uel Freq.
• dowjznauti, dowáznauti (do ceła vwáznauti.)
• Nawaznauti, nawjznauti, (mnoho gich Vwjznauti.) adhærere, capi per uiscositatem quandam. ut ptaků nawázło na lep. multæ aues in uiscum captæ sunt.
• VII/75 Powáznauti, powjznauti idem quod nawáznauti. ut Powázli wſſickni.
• Přiwáznauti, přiwjznauti, adhærere.
• Vwáznauti, est perfectum simplicis uerbi. ut Vwázł w błátě, mansit hærens in luto, Er iſt im Koth ſtecken geblieben. Vwázł za kabát, mansit hærens in thorace. fforman vwazł s wozem y s koňmi w błátě,
• Vwáznauti, Meth. Significat zdržowati ſe, zdržeti ſe, zuſtati někde. permanere, morari, detinere se, ſich aufhalten, ſtecken bleiben. Kde on gde, rad wſſudy vwázne, quo ille it libenter ubiq se detinet, demoratur. wo er hingehet, ſo halt er ſich Vberall gern auf.
• Wywáznauti, wywjznauti, (wynik VII/76 nauti, wykłauznauti, vgjti, wydřjti ſe, wydrati ſe, wytrhnauti ſe.) euadere, erumpere, effugere, ausweiſſen, ausbrechen, enthauffen, entwinnen, entweichen, entwiſchen. Newywázneli, nechť ſe hledj. Si non auffugerit, malè cum ipso erit.
• Zwjznauti, zwáznauti, idem quod powjznauti. Těmť łahodj ſſtěſtj, gimž sýť, aby zwázli, napjná. Indulget fortuna malis, ut lædere poſsit.
• Zawjznauti, zawáznauti, (vwáznauti,) at habent differentiam hanc, Vwáznauti, et zawjznauti. quod per Vwáznauti, seu vwjznauti poſsum omnia effere, quæ effero per Zawjznauti. sed non è contra. Nam zawjznauti non fit in terra, sed supra terram, VII/77 et in alto. ut zawázł na háku, letě ze střechy, na kabátu, ( l. za kabát) zawjznuł.
• Zawjznauti, Meth. zuſtati wězeti, zawjznauti, suspensum manere, ſtecken bleiben. ut newjm kde, (načem to zawjzło. (t. zuſtało) nescio ubi res suspensa mansit. ich weiſs nicht, wo die Sach iſt ſtecken geblieben. Zawjzła ta Spráwa, die Bericht iſt ſtecken blieben. res indecisa mansit.
• Wězým, Sing. Imp. dupl. Signif. Actiuum habet in præt. wězył, Inf. wězyti. Paſs. wězeł, wězeti. Significat paſsiuè hæreo, ich klebe, ich hange an. Et differt multúm â wáznu, et wjznu. nam hæc Significant hærentiam in fieri, wězým autem in actu. ut wáznu w VII/78 błátě, w pjſku, hæresco in luto, in arena, Significat quod tantúm pedibus profundè in lutum, l. arenam cadam, et inde pedes difficulter, et cum fatigatione extraham, nihilominùs tamen pergo et progredior. wězým w błátě. Significat hæreo in luto, ich ſtecke im Koth, et ita hæreo, ut non poſsim ulterius progredi.
• Wězým, actiuè Significat činjm, aby wězeł, facio ut hæreat, id est, detineo in carcere, im arrest halten. Cum Accus. ut, giž ho deſet neděł wězý. Dicitur etiam. Wězým ſe, cum præp. s. ut giž ſe s njm deſet neděł wězý.
• Wězenj, (žałář, ſſatława, wazba) carcer, arrestus, Gefängnuſs, Arreſt.
• Wězeň, captiuus, incarceratus, gefangen.
• VII/79 Wěž, wěže, g. f. (od wězenj, že ſe w nj wezňowe wězý) turris, Thurn.
• Wjžka, turricula, Thürmlein.
• Wěžnjk, g. m. (domácý pes, že ſtále doma wězý) canis domesticus, hauß hundt. ¤ Aliqui etiam canem pastoralem hoc nomine appellant, že ſtále při owcých wězý.
• Wězým, paſs. Meth. (zdržowati ſe,) detinere se, morari, ſich aufhalten. ut gen wzdyckny wězy v swé Milenky. Semper moratur apud suam chariſsimam. Er bleibet ſtets bey ſeiner liebſten. Stále tam wězý, continuò ibi moratur. Item cum præp. w. Significat pilen gſem, včjm ſe, sum diligens, studeo, ut ſtále w kněhách wězý. Semper hæret in libris, VII/80 wězý w małowánj, hæret in pictura.
• Wězýwám, Freq. Composita ex wězým sunt perfecta, Imperfectum tempus non habent. Et sunt Sequentia.
• Nawězyti, (přes přjliſs někoho wězenjm zdržowati) nimium diu aliquem in carcere detinere, Vber die maſſen lang einen in die Gefängnuſs aufhalten.
• Nawězeti ſe, cum præp. s idem. ut doſti ſe s njm nawězył. Aliqui solent dicere nawězeł sed malè, nam hoc Significaret, quod uterq captiuus in captiuans carcere detentus fuiſset.
• Nawězeti ſe, simpliciter, (dłauho wězeti) Nimis diu hærere. gar lang ſtecken bleiben.
• Powězyti, (drobet wězyti) parùm in VII/81 carcere detinere, nicht lang im Arreſt aufhalten. Powězý ho, a nechá tak etc.
• Powězeti, (drobet wězeti) non diu hærere, nicht lang ſtecken bleiben, ut Powězý mi tam, než gjm pomohu etc.
• Wywězeti ſe, zwězeti ſe, (wězenjm zchradnauti, zchurawěti, zhubeněti) per capturam macescere, macrum fieri, durch υerhafft mager werden.
• Wywězełý, zwězełý, (hubený, zhubeněłý,) macer, mager. ut zwězełá ryba, zwězełý pták.
• Wázám, wázał, wázati. Sing. Imp. act. (činjm, aby wězeł) facio, ut hæreat, ligo, ich binde.
• Wáži, idem quod wázám. formatur enim in præsenti tantùm tempore, â wázám, secundum regulam Gram. VII/82 Parte 2. Cap 25. Obs. 4. No 4. Not 2o. Et ideò in Præt. et Infinitiuo idem tempus habet, quod Wázám. Moraui, et Montani dicunt Wážu. etc. ¤ Adag. muſým ſe njm wázati, (t. sprawowati, poſłauchati.)
• Wjži, wjžeſs. etc. idem quod wážj Præt. et Infinit. non sunt in usu. ut geho powinoſt k tomu ho wjže. ipsius officium illum ad hoc obligat.
• Wázám, wáži, Significat etiam, texo, ut tenata, sýť wázati, retia texere. aliàs texo, tkám. Significat. ut texere pannum, tkáti sukno. wázati punčochy, tibialia texere. strumpff ſtriecken.
• Wazač, Wazateł, g. m. (kdo wáže) ligator, Binder.
• Wázánj, ligatio, Band.
• VII/83 Wazba, ligatura, Bandt. Item wězenj, carcer. 2 do textura. 3 tio Religatio, das hafften.
• Wazbář, wazebnjk, (který wſſeligaký wazby děłá) textor.
• Wazbářka, wazebnice, Fœmininum.
• Wázáwám. Freq. Composita ex wázám, wáži, sunt perfecta. Imperfectum tempus formant ex Freq. at pulchrius, in ugi. ut Vwazugi, -ował, owati.
• dowázati, (oſtatek Swázati,) reliquum colligare, contendere) das Vbrige binden.
• Nawázati, (mnoho swázati,) multùm colligare, υiel zuſammen binden.
• Nawázati ſe, (wázanjm ſe vnawiti)
• Obwázati, (obwinauti) circum ligare, Vmbinden.
• VII/84 Odwázati, absq ullo casu, (s wázanjm hotowu býti) cum ligatione paratum eſse, opus ligandi absoluere, mit dem Binden fertig ſeyn.
• Odwázati, aliàs cum Accus. est, soluere, diſsoluere, aufbinden.
• Powázati, (na pořád wázati) ut gá to wſſechno zaden powáži. Item něco powrchně zawázati, supra aliquid ligare, etwas oben binden, ut nůſſi, putnu powázati.
• Powázka, idem quod Snět.
• Podwázati, (dole zawázati.) subligare, Vnterbinden.
• Podwazek, g. m. pl. podwazky, fusciæ crurales, Kniebendel, hoßenbendel.
• Přewázati, (poznowu wazati) de nouo ligare, widerumb binden. ta knjha ge přewázaná. VII/85 Item obaliti, obwinauti, circumligare, υerbinden. ut přewázati ránu.
• Přiwázati, alligare, zubinden.
• Přiwažčiwý, adj. (kterýž ſe k sobě, a swe wáſſni přiwázał, neb k něčemu, od čehož vſtaupiti nechce.)
• Prowázati, (naſkrz wázati) durchbinden.
• Prowaz, g. m. funis, Strick, Stranck.
• Prowazek, dim.
• Rozwázati, diſsoluere, aufbinden, auflöſen. Inter hoc et odwázati, est hæc differentia, quod odwázati Soluat ab aliqua re. ut odwázał koně, woła, pſa, rozwázati autem, rem nodosam, et colligatam diſsoluit. ut rozwázał vzeł, prowaz etc.
• Swázati, colligare, contexere, zuſammen VII/86 binden. w kozelec, w kozła Swázati.
• Swazek, g. m. uinculum, Band, Binde.
• Swazeček, Swázček, dim. (otěp, otýpka) fascis, fasciculus, Band, Büſchel.
• Swjzeł, g. m. aliqui etiam g. f. lappa, aspergula, aparine. Klebkraut.
• Vwázati, (zawázati) est perfectum Simplicis, alligare, wohl binden. Item cum præp. k, l. v. Significat přiwázati, alligare, zubinden. ut vwázał pſa, woſła, koně k ſłaupu, l. v ſłaupu. præterea admittit præp. na. ut uwázał pſa k słaupu na prowaz, na řetěz.
• Vwázati ſe, cum præp. w. (oſobiti, přiwłaſtňowati ſobě) appropriare sibi, uindicare, ſich anmaſſen, zuaignen. ut vwazał ſe w ten statek etc. occupauit, apprehendit hoc bonum, er hat ſich des VII/87 Guts angemaſſet.
• Vwázati ſe, cum præp. do, et w. est terminus juris, et Significat, executionem ducere ob debitum hypothecatum, et ui hypothecæ, die execution υermög der Landtäflichen υerſchreibung führen, ſich einführen. ut Vwázał ſe mu do Statku, (w Statek) pro deſet tiſýc złatých, hinc
• Vwázánj, Silesitæ, et alij Vwazek, l. Auwazek, dicunt, judicialis, et realis introductio causa debiti hypothecati, die Einführung υermög der hypothec. Nota Vwázánj, distinquitur â Zwod, et Vwedenj. Nam Vwázánj ut iam dictum datur ex hypotheca. Zwod datur ex Sententia præmiſsa Vmłuwa. Vwedenj autem datur in rem hæreditariam VII/88 et propriam. u. g. si cui adiudicatur bonum jure hæreditario, datur ipsi hæreditaria introductio, quæ uocatur Vwedenj, erbliche Einführung.
• Vwazek, l. auwazek, (čim ſe co zawazuge) ligamen, ligula.
• Wwázati, newázati, illigare, intexere, einbinden, einſtricken.
• Wywázati, Significat wyděłati, wypotřebowati, ut giž to wſſechno wywázał, t. co k wázanj, (k wazbě) było, wypotřebował. Item Wymáſti, wypárati, extexere.
• Zawázati, colligare, einbinden, υerbinden, υerſtricken, υerknüpfen. do ſſatu, do ſſátku penjze zawázati, pecuniam in strophiolum ligare. na zádrmo zawázati, na vzeł zawázati.
• VII/89 Zawázati, Meth. vgiſtiti, slibem zatknauti, na ſlib wzýti, ſlibem zawázati, obligare, fide obstringere, υerbinden, υerſtricken, mit Pflicht υerbinden.
• Zawázati ſe, obligare se, ſich υerbinden. zawázał ſe mu na So hawła w konečnoſti zapłatiti. hrozně ſe społu zawázali. etc.
• Záwazek, uinculum, fœdus, υerbindung, Bund. Záwazek ſpołu včiniti, fœdus inire, contrahere, υerbindtnuſß mit einander machen, ſich υerbinden.
• Na Záwazek wzýti. est ſlibem zatknauti, na liſt a wjru wzyti: (t. na čeſt a wjru koho tak propuſtiti, aby každeho čaſu ku Práwu, a neb kdež by koliw zapotřebj było, ſe poſtawiti hłeděł) VII/90 ad fidem et honestatem alterum ita dimittere, ut omni tempore iudicio aut ubi opus fuerit, toties quoties se sistere teneatur, einen auf Treü, und Ehr υerſtricken.

Strany zdroje: VII/221–VII/243

• Wjm, contractum ex wědjm, ideo habet in Præt. wěděł, Inf. wěděti. Sing. Imp. Neut. scio, ich weiſs. u. wědjm. Phr. Newjm co děłati, cum Instr. radoſtj, žałoſtj, hněwem, Nescio, quid præ gaudio, dolore, ira facere debeam. Ich weiſs nicht, was ich Freüden, Beyds, Zorn halber Thuen ſoll!
• Wjdám, Iterat.
• Wjdáwám, Freq.
• Weděnj, Part le (známoſt něčeho) notio, das Wiſſen.
• Wedomý, Powědomý, gnarus, sciens, wiſſendt.
• Wědomě, scienter, wiſſentlich.
• Wědomoſt, powėdomoſt, g. f. wědomj, g. n. scientia, notitia, Wiſſenſchaft. VII/222 Mým wědomjm ſe to neſtało, me sciente non est hoc factum. Mit meinem wiſſen iſt es nicht geſchehen.
• Newědomý, nepowědomý, inscius, Vnwiſſendt.
• Newedomě, adu.
• Newědomoſt, Nepowědomoſt. ignorantia, Vnwiſſenheit. Adag. Newědomoſt hřjchu nečinj.
• Na wědomj dáti. cum Dat. (někomu) dare ad intelligendum, zu υerſtehen geben.
• Swědomý, (ex præp. s. et wědomý, sicut latinum, hoc est, quod tu, et tua scit conscientia) conscius, bewuſt. Adag. Kdo ſebe swědom, Zaſměge ſe kłewetám.
• Swědomj, Significat etiam (Swědecſtwj,) VII/223 testimonium, Zeugnuſs. hinc.
• Swědek, (který swědomj dáwá, t. wjru dáwá, a činj swědomjm swým.)
• Swědčjm, ( â swědek, swědomj dáwám) Præt. Swědčił, Inf. Swědciti, Sing Imp. act. testor, testimonium do, dico, perhibeo, ich zeüge, Zeugnuſs gebe.
• Swědčjwám, Freq.
• Swědecſtwj, (Swědomj) testimonium, die Zeügnuſs. Composita ex Swědčjm, sunt perfecta, Imperfectum formant in ugi. ut wyſwědčugi, wyſwědčował, wyſwědčowati etc.
• doſwědčiti, doſwědčowati, cum Gen. et Accus. (geſt słowa druhého potwrzowati.) alterius aſsertionem confirmare, was der andere ſaget, bejahen, Bekrüfftigen. ut On mu toho doſwědčował.
• VII/224 Naſwědčowati, (přiſwědčowati, něco swědčiti, negaké ſwědomj dáti) aliquid testari, aliquale testimonium dare, etwas halb, Vndt halb zeügen. On mu mnoho naſwědčuge, ale nemnoho ſe k prawdě schyługe.
• Oſwědčiti, oſwedčowati, (Swědomjm přitomných oſob něco ſobě vgiſtiti, vtwrditi, Item přitomné oſoby na swědomj swým před njmi yhned ſtałým ohłáſſenjm wzýti) contestari, præsentibus hominibus aliquid sibi aſsecurare, seu præsentes in testimonium futurum appellare. ut hned ſobě tu přitomnými tu hanu oſwedčił, oſwědčił ſobě ſſkodu, (t. obwedł.) Oſwědčiti ſſkody Krupobitjm, neb ohněm ſtałé Pány hegtmany Kragſkými, neb VII/225 ginými swědkami.
• Oſwědčenj, (Swědomj oſob na ſſkodu, neb co koliw giného wedených) contestatio, testimonium.
• Oſwědčugicý liſt, (oſwědčenj piſebné) instrumentum contestationis.
• Poſwědčowati, Přiſwědčowati, (geſt druheho ſłowa co młuwj, a prawj, wzdyckny giſtiti, ano řjkati) alterius uerba et dicta quæcunq proloquitur affirmare. In effectu est dicere, pochlebowati, adulari. on mu wſſechno poſwědčuge, přiſwedčuge, naſwedčuge etc.
• Přeſwědčiti, (swědecſtwjm swědky přemocy,) conuincere, testibus euincere, Superare, Vberzeügen.
• VII/226 Přeſwědčený, conuictus, Vberwieſen.
• Přiſwědčowati, u. poſwědčowati.
• Vſwědčiti, vswědčowati (swědomjm swědky Vgiſtiti) Idiot. ut on ho ſobě dobře vſwědčił. (t. má proti němu swědky k prowedenj) habet testes, quibus probare potest, quod ille sit. Má ho ſobě dobře vſwědčenýho. idem.
• Wyſwědčiti, attestari, testimonium edicere, ausſagen, bezeügen. ut ten swědek toho, co ty přednáſſjſš, newyswedčił.
• Wyſwědčenj, attestatio, testimonium, testimoniales. differt â swědecſtwj. nam hoc propriè dicitur, depositio testis in judicio producti, Ausſag. Wyſwědčenj autem est genericum, et comprehendit omnia attestata.
• VII/227 Wyſwedčugicy liſt. litera testimoniales. Composita ex Wjm sunt pauca, sed ferè omnia decomposita.
• dowjm ſe, Fut. perf. dowěděł ſe, dowěděti ſe, rescire, erfahren. Cum Gen. Před dwauma dnjma teprw gſem ſe toho dowěděł. primò ante duos dies hoc resciui. Ich hab es erſt υor zweyen Tägen erfahren.
• Powjm, mutat Significationem, de quo infra.
• Zwjm, Fut. perf. zwěděł, zwěděti, rescire, erfahren. regit Accus. ut gá to od něho, (neb ſkrz něho) zwěděł.
• Zwjdám, Freq. erforſchen. Adag. Ne wſſeho zwjdeg, budeſs dłauho mład.
• VII/228 Zwědy, pl. g. m. (ſſpehy,) exploratio, Kundtſchafft. gjti, choditi, poſłati na zwědy, ire, mittere exploratum, Kundtſchafft halber gehen, ſchicken. był na zwědjch, fuit pro explorando, er iſt Vmb die Kundtſchafft geweſen. Ex Zwjm fiunt Decomposita perfecta. ut wyzwjm. ¤ Imperfectum formant ex Freq. Zwjdám. ut wyzwjdám.
• Nazwjdám, nazwjdati, perfectum non admittit, æquè sicut naſłegchám. quia est ipsi contrarium. (známoſti něčeho pomału nabywati, naſlegchati,) incipio aliquid rescire.
• Přezwěděti, přezwjdati, (od někud zwěděti) alicubi rescire.
• Předzwěděti, Předzwjdati, præuidere VII/229 prospicere, præsentire, υorſehen, ZuVorſehen, υorhin ſehen.
• Předzwědenj, præuisio, υorſehung,
• Předzwědenj Božj, prædestinatio.
• Wyzwěděti, wyzwjdati. idem quod zwěděti, přezwěděti. Item, (wyſkaumati, wyſſetřiti) explorare, exquirere, erforſchen, ausforſchen, ausſPähen. Nota ab Imperatiuo, wěz, fit Wězčj, uel Wěſſtj, adj. (mnoho wědomy,) perquàm gnarus, hoch erfahren. Item, hadač, uaticinator, Wahrſager.
• Weſſtj duch, (tagných wěcý powědomoſt magicý) Spiritus rerum secretarum scientiam habens. Spiritus familiaris.
• Wěſt, g. f. (nowina, oznámenj něčeho.) Nouum quid, nunciatio, Zeitung.
• VII/230 Náwěſſtj, g. n. (napřed wěděnj dánj) omen. datio ad intelligendum, zu wiſſen thuen. hinc
• Zwěſtugi, -ował, -owati. Sing. Imp. act. est præsentis, et futuri temporis. (přitomné, neb ſtałé wěcy oznamugi) annuncio, ich υerkündige.
• Zwěſtowáwám, Freq.
• Zwěſtowánj, (oznámenj) annunciatio, υerkündigung.
• Zwěſtowateł, g. m. annunciator, υerkündiger.
• Předzwěſtugi, předzwěſtowati, Fut. perf. (předpowjdati) prædicere, υorſagen.
• Předzwěſtowánj, g. n. (předpowjdánj) prædictio, υorſagung.
• Powjm, ut supra dixi, mutat Significationem. Sing. Fut. perf. act. VII/231 retinet Præteritum neutrum, powěděł, Infinitiuum autem mutat in actiuum, powědjti. (řjcý, řjcti, oznámiti, wygewiti) dicere, notificare, reuelare, ſagen, andeüten, offenbaren. At w kratkoſti powjm, ut breuibus dicam, kurtz zu ſagen. Gá to powjm Pánu. ego hoc notificabo Domino, Ich will es dem herrn andeüten, ſagen. Počkeg, powjm na tebe, expectes reuelabo hoc contra te, Warte ich will es ofenbahren.
• Powjdám, Freq. Nepowjdeg Žádnému. nulli dicas, ſag niemanden nichts. Adag. Nepowjm žádnému, co prawiſs. (t. neſliſſjm, nerozumjm) quando quis loquitur aliquid, et alter illum uel non benè audit, uel non intelligit, quid loquatur.
• VII/232 Powěſt, g. f. (rozpráwka w lidu, obecnj řeč, pokřik) fama, rumor, Geſchrey Sag, gemeine Sag.
• dobropowěſtný, adj. (dobré powěſti, ſſlechetný, poctiwý.) bonæ famæ. Wohl υerhalten.
• Złopowěſtný (złé powěſti) Infamis, malæ famæ, Vbel υerhalten.
• Złau powěſt mjti, malè audire, bößes Geſchrey haben. W Złau powěſt přigjti, (w pokřik přigiti, złého gména nabýti) diffamari, ins Geſchrey kommen. Ex Powjm, fiunt Decomposita perfecta. ut wypowjm. ¤ Imperfectum formant tempus ex Freq. powjdám, ut wypowjdám. terminationem ugi non admittunt.
• VII/233 dopowědjti, dopowjdati. (oſtatek powědjti, řeč dokonati, domłuwiti) sermonem finire, die Rede ſchlieſſen. Nedopowěděł swé řeči, nedopowěděł wſſeho, non finiuit suum sermonem, non dixit omnia. Er hat ſeine Rede nicht υollbracht, er hat nicht alles ausgeſaget.
• Napowědjti, napowjdati, (na wědomj drobet dáti) parùm ad intelligendum dare, insinuare, wenig zu υerſtehen geben. Něco mi tak napowěděł. aliquid mihi insinuauit, er hat mir etwas wenig zu υerſtehen geben. Napowěděł, ale nedopowěděł. Proč napowjdáſs, když nemáſs dopowědjti.
• Nápowěd, Subst. g. f.
• Opowědjti, opowjdati, (ohłáſyti) insinuare, anmelden. Proſým nechť VII/234 mne v G. M. Pána opowj. rogo, insinuet me apud Illustriſsimum Dominum. Ich bitt, er wolle bey Ihr Gnaden dem herren, mich insinui ren. hned Pána opowjm, statim Dominum insinuabo, ich will den herren alßo baldt anmelden.
• Opowěd, opowjdka, g. f. insinuatio, Anmeldung.
• Opowědnjk, (který opowjdá) Insinuator, Anmelder.
• Opowěděný, part. paſs.
• Opowědjti ſe, paſs. (ohłáſyti ſe) insinuare se, ſich anmelden. dał ſe giž Pán opowědjti? curauit se Dominus iam insinuari, hat der herr ſich laſſen anmelden. Item, ueniam poscere, Vmb Erlaubniſs bitten. Gá ſe v twýho Pána opowjm. VII/235 gá ſe Panj tu opowjdám etc.
• Odpowědjti, odpowjdati, Significat 1 mo respondere, antworten. Pyſſně, zpurně, trucowitě odpowjdati. responsare, insultare. hoffärtig, trutzig antworten. 2 do Odepřjti, recusare, negare, denegare, υerſagen. 3 tio diffidare, mortem, uel damnum corporis afflictiuum minari, abſagen. ut on mu odpowjdá, odpowěděł. er Thuet ihm abſagen, Er hat ihm abgeſaget.
• Odpoweď, responsum, responsio, die Antwort. Item, Odpowjdánj, diffidatio, Abſagung.
• Odpowědnjk, diffidator, Abſager.
• Předpowědjti, předpowjdati, (předzwěſtowati, předoznámiti.) prædicere, VII/236 antedicere, υorſagen. Gá gſem mu to dáwno předpowěděł, že ſe mu tak ſtane.
• Předpowěděnj, prædictio, υorſagung.
• Předpowjdateł, Prædictor, Diuinator, υorſager.
• Připowědjti, připowjdati, (ſljbiti, přiřjcy, přiſlibiti.) promittere, polliceri, spondere, zuſagen, υerheyſſen, υerſprechen. připowěděł mi rukau dánjm.
• Přjpowěd, g. f. (Slib) promiſsio, promiſsum, pollicitatio, Zuſag, υerheyſſung, Item. Sponsalia, υerſprechnuſs. ut Magj ſpołu přjpowěd. habent simul sponsaliæ. Sie haben mit einander υerſprechnuſs.
• Přjpowjdka, g. f. přjſłowj, prouerbium, ſPrichwort.
• VII/237 Připowědjti ſe, připowjdati ſe, cum præp. na. est condicere, arrestare, Zuſpruch, arrest thuen. ut Připowěděł ſe na geho statek, na geho oſobu. condixit, seu arrestauit ipsius bonum, ipsius personam. Er hat einen Zuſpruch. (arreſt) auf ſein Gutt, auf ſeine Perſohn gethan.
• Přjpowěd, g. f. condictio, arrestum, Zuſpruch.
• Přjpowědnjk, Condictor, arrestans, Zuſprecher. Inter condicentes, est regula juris, si sint creditæ eiusdem quælitatis. Kdo prwnj čaſem, prwnj práwem. qui prior tempore, prior jure. Nota. Přjpowěd, et Obſtawuňk. připowědjti ſe, et obſtawiti, differunt inter se, nam Obſtawuňk, arrestatio rem VII/238 alienam et præsentem in Specie. Přjpowěď autem, arrestat, non tantùm præsentia in Specie, sed omnia bona in genere, siuè adsint, et siuè absint, et siue condicens de illis sciat, siue nesciat.
• Přjpowěd včiniti, (geſt připowědjti) promittere, υerſprechen, zuſagen. Item condicere, condictionem facere, ZuſPruch thuen. on Včinił přjpowěd na geho statek, na geho oſobu. ille fecit condictionem ad ipsius bona, ad eius personam, Er hat einen Zuſpruch auf ſein Gutt, auf ſeine Perſohn gethan.
• Propowědjti, propowjdati, (promłuwiti) proloqui, edicere, ausſprechen.
• Propwěděnj, (promluwenj) effatum, edictum, Ausſag, ausſPpruch.
• VII/239 Spowjdati, Sing. Imp. act. (Spowěd ſliſſeti) confeſsionem excipere, audire, beichten. Spowjdał mne geden Kapucýn.
• Spowěd, g. f. confeſsio, Beicht.
• Spowědnjk, confeſsarius, BeichtVatter.
• Spowedłnjce, g. f. confeſsionale, BeichtStuhl.
• Spowjdati ſe, paſs. (wyznáwati ſe Knězy z hřjchů) confiteri, beichten. Spowjdał gſem ſe gednomu Kapucýnu.
• Spowjdáwám, Freq.
• Spowjdám, admittit alias præpositiones, et fiunt ex eo perfecta. Imperfectum compositum fit ex Freq. Simplici.
• doſpowjdati, (oſtatnjch łidj spowěd ſliſſeti) reliquorum confeſsionem audire. deren übrigen Leüthen Beicht hören. ut giž gſem ty lidj tam doſpowidał. Pugdu, a doſpowjdám ty lidj.
• VII/240 Odſpowjdati, (s ſliſſenjm spowědi hotowu býti) cum excipiendis confeſsionibus paratum eſse. ¤ ut giž gſem wſſechny odſpowjdał. Nota Odſpowjdati, a doſpowjdati, in effectu idem Significant, sed in modo differunt. nam doſpowidati præsuponit interruptionem, et plures actus. Odſpowjdati autem Significat, siue confeſsionum auditio fiat per interruptos actos, siue per unum continuum.
• Odſpowidati ſe (Spowěd wykonati) confeſsionem absoluere, Beicht υorrichten.
• Wyſpowjdati, (Spowěd wyſliſſeti) confeſsionem excipere. ut gá gſem za dwa dni sto oſob wyſpowjdał.
• Wyſpowjdati ſe, est paſs. giž ſe wyſpowjdał z swých hřjchů. VII/241 Nota, Quidam Spowjdám, et omnia ex eo Composita scribunt per z. ut zpowjdám. Sed non benè meo judicio. quia spowjdati, uenit ex præp. s. (con, simul) et powjdati, quod Significat, ſpołu młuwiti, præpositio autem z. non habet hanc significationem. Latinum Confiteor, eodem modo fit ex con, et fateor.
• Wypowědjti, wypowjdati, Significat 1 mo (wymłuwiti, wyřknauti) loqui, ausſprechen.
• 2 do (Nález včiniti) sententionare, sententiam ferre, zu Recht ſprechen. Takto ô tom wypowjdagj, a z práwa nacházegj etc. hinc
• Wypowěd, wegpowěd, g. f. (nález) sententia, Ausſpruch.
• 3 tio (z Měſta, země wyhnati, wypuditi.) VII/242 proscribere, υerweißen. Netoliko z měſta, ale y z cełé země ho wypowěděli. Non tantum urbe, sed tota prouincia illum proscripserunt. Man hat ihn nicht allein der Stadt, ſondern auch des Landes υerwieſen.
• Wypowědený, part. paſs. proscriptus, υerwieſen.
• Wypowědenec, subst. g. m. idem quod wypowědený.
• 4 to Signficat (wyhłaſyti) denunciare, aufkündigen, ut wypowěděł mu wognu, denunciauit ipsi bellum, er hat ihm den Krieg aufgekündiget. Wypowěděł mu Summu, er hat ihm die Schuldt Summa aufgekündiget. denunciauit ipsi solutionem debiti, siue fiat actiuè, siue paſsivuè. id est uel ut pecuniam de VII/243 bitam recipiat, uel ut pecuniam debitam soluat. Sic wypowědeł mu ſłužbu, edixit ipsi seruitium, renunciauit seruitio: seu dixit, se non uelle amplius seruire.
• Zapowědjti, zapowjdati, inhibere, prohibere, υerbitten, υerſagen. Zapowěděł mu tam choditi, prohibuit ipsi, ne illuc eat. Er hat ihm dorthin zu gehen υerbotten.
• Item, interdicere. ut zapowědjti, dům, měſto, etc. interdicere domo, urbe etc.
• Zapowěděnj, partle. interdictio, prohibitio.
• Zápowěd, g. f. prohibitio, interdictum, υerboth.
• Zápowěd na něco včiniti, inhibere, einn υerbott thuen.

Strany zdroje: VII/320–VII/330

• Wołám, Sing. Imp. act. wołał, wołati. (hłáſám, křičjm) uoco, clamo, ich ruffe, Schreye. ut Wołeg (t. zawoleg) mi ſem słužebnjka. uoca mihi hunc famulum, ruff mir den Diener her. Co pak wołáſs? (t. křičjſs) quid clamas? was Schreieſt du dann? Nota, Wołám, cum præp. na, Significat inclamo, (hłaſem, hłaſytě VII/321 wołám) auf einen ſchreyen. ut woleg na słužebnjka, na Pána etc. Et habet hanc differentiam, â wolám cum Accuſ. quod hæc uocatio absq clamore fieri poſsit, et uocatur quis ad mandantem. illa autem uocatio fit cum clamore ad distantiam aliquam, et ita inclamatus non habet, quod neceſsariò eat ad mandantem, nisi etiam hoc in specie sit mandatum, quod ordinariè etiam fieri solet. Adag. Wołá na Abrahama. (t. ô pomoc.)
• Wołám cum præp. k. significat, (ô pomoc žádám, proſým) inuoco, anruffen. ut hłaſem swým wołał VII/322 gſem k hoſpodinu.
• Wołánj, Subst. part. secundùm sensum uerbi.
• Woławám. Freq.
• Woławec, g. m. (woławý pták) auis allectatrix, LockVogel.
• Woławka, g. f. pellus, ardea pulla. Reyger. dicitur etiam Woławka ſſerá, Blauer Reyger.
• Woławka peřeſtá, ardea stellaris, Rohrdommel. Composita ex Wołám, sunt perfecta. ut Zawołám, zawołati. fut. perf. Præsens Imp. formant ex Freq. Simp. ut Zawołáwám, zawołáwał, zawołáwati.
• dowołati ſe. cum Gen. est Idiot. ut VII/323 nemohu ſe ho dowołati. non poſsum illum clamore excitare. Ich kann ihn nicht erruffen. Sotwa gſem ſe ho dowołał. Nemohu ſe ničehož dowołati. Nemohu ſe sprawedłnoſti dowołati. Přeceť ge ſe toho auřadu dowołał. oretenus hæc explicanda sunt. Et uide Gram. P. 3 ia cap. 9. Obs. 3 ia de Significatu huius præpositionis.
• Nawołati, (swołati, nawábiti) conuocare, accersire, Beruffen. Semper de pluralitate est intelligendum. ut k čemus gjch tak mnoho nawołał? ad quid tot conuocasti? zu was Ende haſt du so Viel beruffen? Nawołati ſe, (wołanjm vmdljti) clamando feſsum fieri. Mit dem Schreyen VII/324 müde werden. ut Nawołał ſe až do Vſtanj. hat ſich müde geſchrieen.
• Obwołati, (ut po obcech etc. wůkoł obwołati, t. oznamiti.) notificare, benachrichtigen.
• Odwołati, odwołáwati, reuocare, retractare, recantare, widerruffen. ut co młuwił, wſſechno to odwołał. Neodwołáweg ho od práce etc. Odwołati ſe, odwołáwati ſe. Significat cum præp. Na. referre se, reuocare se, ſich beruffen. ut on ſe odwołáwá na Pána. ille se refert ad Dominum, Er berufft ſich auf den herrn. Cum præp. k. Significat, appellare, appeliren. ut on ſe odwołał k wyšſſjmu Práwu. ille appellauit ad Superio VII/325 rem Iudicem. Er hat zu dem OberGericht appelliret.
• Odwołánj, g. n. appellatio. Item reuocatio. Odwołánj k wrchnjmu Práwu wzýti. idem odwołati ſe.
• Odwołáwateł, odwołáwagicý, Odwołant. Appellans, der Appellant. Odwołáwatełkyně, odwołáwagicý, Odwołantka, l. odwołantkyně, dicitur de fœmina.
• Odwołát, Odwołátnjk, Odwołanec, Appellatus, der Appellat. Odwołátkyně, fœm.
• Odwołátornj, adj. appellatorius. ut Odwołátornj Spis, appellatoria scriptura, appellation ſchrifft. Odwołátornj stjżnoſti, grauamina appellatoria, VII/326 appellations grauamina.
• Powołati, aduocare, accersere, accersire, Construitur cum Accus. ut Powoleg ho ſem, (t. zawoleg) powołám ho k ſobě, uocabo illum ad me. ich will ihn zu mir ruffen.
• Powołánj, g. n. (Powinnoſt, k čemuž kdo powołán geſt, vřad) munus, officium, Beruff, Ambt. ut buď piłen powołánj w němž gſy poſtawen.
• Powołáwati, cum præp. na, l. za, Significat, (křikem, hłaſem druhého wyſmjwati.) alterum despectuosè, acclamare, l. clamore deridere, Einem υerächtlich nachſchreyen. ut proč ty na mne (za mnau) powołáwáſs. Gá gſem na Pána nepowołáwał. kdo to za mnau VII/327 powołáwał etc.
• Přiwołati, (přiwábiti, přiłauditi.) allicere, acire, Zulocken, zu ſich ruffen.
• Prowołati, (wyhłáſyti) proclamare, promulgare, ausruffen. dał w wogſſtě prowołati, že etc. Item, (Statek na prodeg prohłáſyti) auctionari, subhastare, ganten, υerganten, ausbietten. ut Geho Statek geſt prowołán. ipsius bonum est subhastatum, Sein Guth iſt Sub hastiret. Nota. někdy ſe statek biřicem, a někdy otewřenými liſty prowołáwá.
• Rozwołati, (wſſudy po wſſech stranách wołati) ad omnes partes proclamare, allenhalben ausruffen.
• VII/328 Rozwołati ſe. ut mohł gſem ſe rozwołati, potui clæmore rumpi.
• Swołati, Swołáwati, conuocare, concire, Zuſammen beruffen. ut swołał mnoho lidu. Wſſecky swołeg na gedno mjſto. kterakž ge swołám. Nota, aliqua uerba Actiua Imp. pulchrè construuntur cum ſe, et præpos. s. in eodem Sensu, ut on ſe s tim bude tržiti, dražiti, loco on to bude tržiti, dražiti. Kde ſe s njmi budu shledawati, loco kde ge budu shledáwati. Sic etiam dicimus. Kde ſe s njmi budu Swołáwati, loco kde ge swołám. ubi illos conuocando quæram? wo werde ich sie finden.
• Wywołati, wywołáwati. Significat VII/329 proclamare, ausruffen. ut biřic wywołáwá. dali to biřicem wywołati. etc. Item, euocare, ausruffen, ut deg ho ſobě wen wywołati, cura illum foras uocari, euocari, Laß ihn heraus ruffen.
• Zwołati, wzwołati, (geſt wzhůru wołati) ut zwołał k hoſpodinu, (t. modlił ſe.) exclamauit ad Dominum, (t. inuocauit) hat angerufft. etc.
• Zawołati, est perfectum uerbi Simplicis. uocare, ruffen. construitur cum Gen. et Accuſ. ut zawoleg mi ſem pacholete, ( l. pachole) uoca mihi hunc puerum. ruffe mir den Buben her.
• Ob- Při- Pro- roz- s- wy- z- za-wołánj, g. n. Substantiua habentia VII/330 Signifiationem sui uerbi.
• Na zawołánj, utimur, loco (na poſkoku) ut on ge tu na Zawołánj, ille est hic in promptu, id est statim potest uocari.

Strany zdroje: VII/483–VII/488

• Wyſoſt, altitudo, die höhe. słáwa na wyſoſtech, gloria in excelsis etc.
• Wyſoký, adj. altus, hoch. wyſokým hłaſem, alta uoce, mit hoher Stimme.
• Přewyſoký, (wełmi wyſoký) perquàm altus, præcelsus, gar hoch.
• Wyſoce, adu. altè, hoch. wyſoce včený, perquàm doctus. wyſoce Vrozený, stemmate clarus.
• Wyſokoſt, wyſoſt, altitudo, die höhe. Adag. kdo po wyſokých taužj, po neſſtěſtj taužj. Wyſoko má na myſli.
• Wyſoko, adu. idem quod wyſoce.
• VII/484 Zwyſoka, adu. Significat 1mo idem quod wyſoce, ut zwyſoka sobě kráčj, altos paſsus facit. Zwyſoka hławu držj. 2do de alto, l. ex alto. Zwyſoka swau wěc začał. Ex altis principijs rem suam cæpit. Zwyſoka vpadł, altè cecidit. Adag. Zwyſoka na giné hledj.
• Wýſſe, wegſſe, l. weyſſe. Adu. Comp. altiùs, höcher. Neywegſſe, Adu. Superl. altiſsimè, am allerhöchſten.
• Na neywegſs, na negwyšſſj, přinegwyšſſjm, aduerbialiter dicitur, ad Summùm, ut plurimum. auffs höchſte, zum höchſten, auffs meyſte, am meyſten.
• Wyſokomyſłný, wyſokomyſłnoſt, u. myſł.
• VII/485 Wýſſka, l. wegſſka, g. f. idem quod wyſokoſt, altitudo, die höche. Apud Antiquos etiam Wýſſe, legitur. Wegſſka hor těchto geſt weliká. (t. gſau wyſoké.)
• Wýſſjm, l. wegſſjm, Sing. Imp. act. wyſſił, wegſſił, wyſſiti, wegſſiti (wyzdwihugi) exalto, ich erhöhe. Simplex non est multùm in usu. Composita ex eo sunt perfecta. ut Fut. powyſſjm, præt. powyſſił, Inf. powyſſiti. Præsens in Significatione Imp. formant in ugi. ut powyſſugi, præt. powyſſował, Inf. powyſſowati. Nota. In Compositis, potest illud ý, semper mutari in ey, l. eg. Nota 2do moderno tempore accentus, ex illo ý, solet abijci. ut powyſſiti, VII/486 loco powýſſjti.
• Nadwegſſiti. muſyš drobet nadwegſſiti. aby był máło nadwegſſił, byłby do černýho treffił.
• Powegſſiti, powyſſiti, powyſſowati. exaltare, eleuare, extollere, erhöhen.
• Přewegſſiti, (přes přjliš zwegſſiti, item wyſoko ſtřeliti, přeſtřeliti.) giž gſy přewegſſił. (t. hrubě wyſokos to dał) iam nimis altè hoc posuisti. přewegſſił, (t. přeſtřelił.) nimis altè jaculatus est. hat gar hoch geſchoſſen. wſſechno přewegſſił, (t. přeſtřelił.)
• Přewyſſugi, přewyſſowati, přewyſſiti, (wyſokým nad giné býti.) altiorem eſse, eminere, antecellere, höcher ſeyn, Vbertreffen. Na łoket přewyſſuge, est altius una ulna. Es iſt eine Elen höcher. On ho w Včenj přewyſſuge, přewyſſił. antecellit VII/487 ipsum in doctrina, Er Vbertrifft ihn in Studien. Přewyſſuge wſſechny ginſſj, eminet super omnes alios.
• Přiwegſſiti, (máło drobet zwegſſiti.)
• Wywegſſiti, wywegſſowati, idem quod powegſſiti. Item wyzdwjhnauti, attollere, eleuare, errigere, aufhöben.
• Wywegſſený, exaltatus, eleuatus, erhöhet, erhoben.
• Wywýſſenec, Wywegſſenec, g. m. Wywegſſencý, pl. Primates, Magnates, Optimates, Proceres, Oberherren.
• Wywegſſenoſt, Subst. g. f. Excellentia, Celsitudo, celsitas, hochheit.
• Zwegſſiti, zwegſſowati, ¤ Significat 1mo zwětſſiti, zwětſſowati, natahowati, VII/488 (zněčeho, wěc wełkau činiti.) exagerare, rem magnam facere, etwas groſß machen. on mu to welice zwegſſił, on to newjm gak zwegſſuge. 2do Něco wyſoko vděłati, altè aliquid facere, etwas hoch machen. ut hrubě ten strop, dweře etc. zwegſſił etc. Contrarium eius est, zſnjžiti.
• Zwegſſený, part.
• Zwegſſenoſt, altitudo, die höhe.

Strany zdroje: VII/491–VII/492

• Wzdor, g. m. idem quod wzdora. ¤ Nota Aliqui etiam illud w omittunt, et dicunt, zdora, zdor.
• Na wzdoru, l. na wzdory, (na truc, VII/492 na schwale) studiò, ut alterum ad iram commoueat, Zum Trotz, ut na wzdory to děłá, (t. pro rozhněwánj.)
• Wzdorugi, l. zdorugi, Sing. Imp. act. wzdorował, wzdorowati, (trucowati) insultare, aliquid, ut alterum ad iram excitet, facere, Trotzen. u. trčjm.
• Wzdorowáwám. Freq.
• Wzdorowitý, Zdorowitý, (trucowitý, twrdoſſigný, swewołný) duræ ceruicis, Trotzig. Composita sunt perfecta.
• dozdorowati, (dotrucowati.)
• Nazdorowati ſe, (natrucowati.)
• Powzdorowati, powżdorowàti. (potrucowati)
• Wywzdorowati, (wytrucowati) wyzdorował ſobě hůl na záda.
• Zawzdorowati, (drobet zdorowati) zatrucowati, potrucowati, powzdorowati.

Strany zdroje: VII/729–VII/747

• Žigi, žił, žiti. Sing. Imp. Neut. uiuo, ich lebe. Alij etiam, Žigu, žiwu, dicunt.
• Žjwám, Freq. at Simplex non est in usu, Sicut et ipsum Singulare, žigi, non est VII/730 adeò in usu, propter aſsonam Significationem cum alijs. ordinariè loco žigi, solemus dicere, žiw gſem, gſy, geſt etc. Inf. Žiwu býti.
• Žiwnu, žiwnuł, žiwnauti, idem quod žigi.
• Žiwý, adj. uiuus, Lebendig.
• Žiwě, adu. Žiwoſt, Subst.
• dłauhožiwý, adj. (dłauhowěký) longæuus, langleibig.
• dłauhožiwobytný, idem.
• Žiwý, Significat etiam (čerſtwý, ochotný) agilis, celer, uiuax. friſch, hurtig ut ge wſſechen žiwý, (t. čerſtwý.)
• Žiwě, adu. (čerſtwě, ochotně) agiliter, uiuaciter, friſch. žiwě to čin.
• Žiwoſt, Subst. g. f. (čerſtwoſt, ochotnoſt) agilitas, uiuacitas. hurtigkeit.
• VII/731 Na žiwě, aduerbialiter dicitur, et est idem quod (žiwý) uiuus, lebendig. ut geli geſſtě nažiwě, uiuitne adhuc. Iſt er noch lebendig. dodegte ho ſem na žiwě. tradatis illum huc uiuum, Laſſet ihn lebendig daher lieffern. Ty ryby předce wſſechny zuſtały na žiwě, isti pisces tamen omnes uiui manserunt, die fiſche ſeyn doch alle lebendig geblieben.
• Žiwý, Meth. Significat (podobnoſt žiwoſti) ut žiwá barwa, uiuax color. Sic Žiwý vheł, (t. řeřawý) pruna, glühende Kohle. žiwý włas, phageolæna, der Wurm.
• Žiwot, g. m. Significat 1 mo (Žiwoſt, žiwogſaucnoſt, žiwobytnoſt) uita, Leben. ut Žiwot lidſký, smrtedłný, uita humana mortalis, Menſchlich-ſterblich Leben. Žiwot wěčný, uita æterna, das ewige Leben. VII/732 dłauhý žiwot, longa uita, Langes Leben. dobrý žiwot, bona uita, guttes Leben. čłowěk dobrýho žiwota. homo bonæ uitæ, Mann υon gutten Leben. dobrý žiwot wede, ducit bonam uitam, Er führet ein guttes Leben. ô žiwot připrawiti, occidere, Vmbs Leben bringen. ô žiwot přigiti, interfici, Vmbs Leben kommen etc. 2 do (wěk,) ætas, æuum, seculum. ut za naſſeho žiwota, nostro seculo, æuo, nostra ætate, beym Vnſern Leben. Alter. bey Vnſern LebZeiten. 3 tio (těło) corpus, Leib. Nemá ani poſſkrný na swém těle. kord do geho těła wrazým etc. 4 to (djł těła, t. gakoſt těła od hławy až po zadek) corpus quoad partem, Leib. ut geſt tłuſtého žiwota. gakžiw VII/733 na swým žiwotě kožichu neměł. 5 to (ſſat, který łežj na žiwotě) tunica, Leibrock. hinc
• Žiwůtek, dim. tunicula, Röcklein. Žiwůtek tamen ordinariè appellamus muliebrem tuniculam, (ſſněrowačka) Schniermüder. 6 to (břicho) aluueus, uenter, Bauch. ut má žiwot zacpaný, otewřený, habet aluum clausum, apertum, Er hat υerſtopften, offenen Leib etc. onby newjm co do žiwota włył. etc.
• Žiwotnj, adj. (co ze žiwota pochazý) uterinus. ut žiwotnj bratr, frater uterinus, Bruder υon der Mutter.
• Žiwotný, adj. Significat 1 mo (co žiwot má, žiwobytný, žiwý) uiuus, uitalis, lebendig. 2 do (těleſný, oſobnj) corporalis, personalis, VII/734 körperlich. Perſöhnlich. ut žiwotnj přjſaha, corporale juramentum, körperlicher Eydtſchwur.
• Žiwotně, adu. (těleſně, oſobně) corporaliter, personaliter, körperlich, perſöhnlich. ut Sam žiwotně ke mně přiſſeł, (t. oſobně) ipsemet in persona ad me uenit, Er iſt ſelbſt perſöhnlich zu mir kommen. Kryſtus Pán žiwotně Včedlnjkum ſe Vkazał. (t. těleſně)
• Žiwotnoſt, Subst. (žiwobytnoſt, žiwogſaucnoſt) uitalitas. Item (těleſnoſt, oſobnoſt) corporalitas, personalitas.
• Žiwotnjk, g. m. (wſſechno co žiwot má,) animal, das lebendig iſt.
• Žiwobytný, žiwogſaucný, adj. idem quod žiwý, uiuus, lebendig.
• VII/735 Žiwobytně, žiwogſaucně, adu.
• Žiwobytnoſt, žiwogſaucnoſt. Subst.
• Žiwobytnjk, žiwogſaucnjk. idem quod žiwotnjk.
• Žiwotčjch, g. m. aliqui ultimum j etiam breue faciunt, (žiwot w sobě magicý, žiwý twor, žiwotnjk) animal, Thier. Žiwotčjch dwaunohy, animal bipes, zweyfüſſiges Thier. Žiwotčjch čtwernohý, animal quadrupes, υierfüſſiges Thier. Žiwotčjch zemſký, animal terrestre, Thier auf der Erden. Žiwotčjch Wodnj, animal aquatile, Waſſer Thier. Žiwotčjch letawý, l. powětrný, (Ptactwo) animal uolatile, GeVögel etc.
• Žiwel, g. m. (od žiwenj náš, a wſſech žiwočjchů) elementum, Element. žiwlowé, elementa, die Elementen.
• VII/736 Žiwelnj, adj. elementaris.
• Žiwelně, adu.
• Žiwelnoſt, Subst.
• Židło, (pramen wody, že žiwau, totiž neVmjragicý, a nepřeſtawágicý wodu wypauſſtj) scaturigo, scatebra, Vrſprung, Waſſer Quell.
• Žjła, g. f. Significat 1 mo (trubka krew po těle rozpauſſtěgicý) uena, Ader.
• Žiłka, l. žjłka, dim. dobré žjły na něm negni. ani dobré žiłky na nėm nenj. Žiwotnj žjła, pulsus. Schlag Ader. Suchá žjła, neruus, Nerw, ſpannader. Swazowé, 1 mo Swazugičné žjły, (žiłowazy, žiłoſwazy) ligamenta, aderiche Band. Złaté žjły, hœmorroides, Goldne Ader. 2 do Žjła (Prauha w kamenjch) uena lapidum. 3 tio (raura w kowjch) uena metallica. VII/737 4 to Žiłky, (Włáſenj, włáſenjčko,) fibræ. fäſerlein an den Wurtzeln. 5 to (Pružinky na liſtech Stromowych) nerui foliorum, Adern an den Blätern. 6 to Žjła, (bič, begkowec, karabáč) flagrum, scutia, Geiſſel, Peitſche, Ruthe.
• Žiłowatý, adj. (wełký žjły, neb mnoho žił magicý) neruosus, adericht. Žiłowatý Masſo, (t. twrdy, aužowatý)
• Žiłnatý, adj. idem. Item, (kdo má žjły naběhlé) uaricosus, krampffaderig.
• Žiłowatjm, -ěł, -ěti, Sing. Imp. Inch. (počinám wełkych žił doſtawati) incipio magnas uenas acquirere, ich fange an groſſe Adern zu bekommen.
• Zžiłowatěti, est perfectum simplicis VII/738 uerbi. ut hrozně ten chłapec zžiłowatěł.
• Žiługi, žiłował, žiłowati. (žjły wyřezáwám, wytahugi) uenas excindere, uel extrahere. ut Iudæi facere solent, die Adern ausſchneiden, oder ausziehen.
• Wyžiłowati, est perfectum simplicis. Žide negedj masſa od zadku howada, leč ge dřjwe wſſechno wyžiługj.
• Žjžała, g. f. (drobný płazycy ſe žiwočjch) insectum, Vngeziefer. Žjžała letawá, insectum uolatile.
• Žjžałka, dim.
• Žjžałowý, adj. Composita ex žigi, sunt perfecta. ¤ ut vžigi, fut. vžił præt. vžjti, Inf. Imperfectæ Significationis uerba Composita formant præsens ex Freq. žjwám, ut vžjwám, in præt. vžjwał, Inf. vžjwati. Sic cætera. ¤ Et sic ex VII/739 Sequentibus aduertes, quæ sint perfecta et quæ Imperfecta.
• Ožiti, (zas k žiwotu přigjti, ¤ item okřáti) reuiuiscere, conualescere, widrumb lebendig werden, oder widrumb geſundt werden.
• Obžiwnauti, idem quod ožiti. ten pták zaſe obžiwnuł, ožił.
• Požiti, požjwati, cum Gen. significat. frui, nutzen, genieſſen. ut on dobře swých statků požjwá. Požjwá dobrého zdrawj, zdrawého rozumu etc. on toho dobře požił etc.
• Požjti, penult. longa, u. žnu.
• Požitek, l. půžitek, g. m. fructus, frugum prouentus, allerley frucht, die frucht. Půžitek neſti, fructum ferre, Nutzen bringen.
• Požjwateł, Požjwatełnjk, g. m. (kdož VII/740 půžitky přigjmá, Požjwagicý) usufructuarius, der die Nutzung einnimbt.
• Požjwatełný, adj. (co ge w požjwánj, a k požjwánj náležj) usufructuarius, das zu der Nutznieſſung gehorig iſt. ut Požjwatełný Statek, bonum usufructuarium. Ein Guth zur Nutznieſſung gehörig.
• Požjwatełně, adu. usufructuariè. On ten statek toliko požjwatelně držj. ille tantum usum fructum illius boni habet. Er hat nur die Nutznieſſung des Guths.
• Požjwatełnoſt, g. f. (Požjwánj, půžitků přigjmánj. item Práwo k požjwánj cyzých wěcý, bez vgmy podſtaty gjch Pr. Měſt. L. 1. ) usus fructus. jus utendi fruendi, Nutzung, Nutznieſſung.
• Požjwatełſký, Požjwatełnjcſký, adj. VII/741 (co Požjwateli patřj) quod ad usufructuarium spectat. das dem Nutznieſſer zugehörig iſt. conuenit cum Požjwatelný, quoad usumfructum.
• Požjwatełſky, adu. usufructuariè.
• Požjwatełſtwj, Požjwatelnjcſtwj, g. n. Práwo k požjwánj, jus utendi fruendi.
• Požjwatedłný, (čeho ſe požjwati může) frugibilis.
• Půžitečný, adj. (vžjtečný, Půžitek neſaucý) fructuosus, frugifer, fruchtbahr, nutzlich.
• Půžitečně, adu.
• Půžitečnoſt, Subst.
• Požjwánj, nom. part. item Požjwatełnoſt, ususfructus.
• Vžiti, vžjwati, cum Gen. de omnibus rebus dicitur sicut Latinum, uti, Brauchen. ut Vžjwám domu, lekařſtwj, wozu, koně etc. VII/742 Est uerbum generale, et ideò Significat etiam idem in Sensu generico, quod požiti, požjwati, at non è contra. ¤ on toho Statku dobře vžił, nic toho neVžił etc.
• Vzjti, u. žnu.
• Vžitek, g. m. Significat 1 mo (zyſk, wýdělek) commodum, emolumentum, lucrum, Nutz, frommen, Gewinn. On letos měł dobrý v´žitek etc. 2 do Idem quod Půžitek.
• Vžjwatel, Vžjwatelnjk, g. m. (kdož čeho vžjwá) usuarius. der es braucht, oder genieſſet. Pr. Měſt. L. 1.
• Vžjwatełný, adj. (co ge w vžjwanj, a k vžjwánj patřj) usuarius, usualis.
• Vžjwatelně, adu. usuariè.
• Vžjwatelnoſt, Subst. (Vžjwánj něčeho, item práwo k Vžjwanj) usus, jus utendi.
• VII/743 Vžjwatelſký, Vžjwatelnjcſký, adj. (co Vžjwateli patřj.)
• Vžjwatelſky, adu.
• Vžjwatelſtwj, Vžjwatełnjcſtwj, g. n. (práwo Vžjwánj) jus utendi.
• Vžjwatedłný, (čeho ſe může vžjwati) usualis.
• Vžitečný, (vžitek přináſſegicý, proſpěſſný) commodus, utilis, expediens, Nutzlich, fürträglich, dienlich, fruchtbahrlich. neVžitečný. Item idem quod půžitečný.
• Vžitečně, adu. nevžitečně.
• Vžitečnoſt, subst. neVžjtečnoſt.
• Vžjwánj, n. part. Item idem quod Vžjwatełnoſt. u. Pr. Měſt. L. 1.
• Vžiłý, adj. (dobrý, který ſe dá vžiti, aneb gehož kdo může vžiti) bonus, VII/744 non parcus, â quo facilè quid, quod petitur, acquiri potest. ein güttiger Mann, der ſich brauchen laſſet, oder υon welchem man leicht etwas, was begehret wirdt, bekommen kann. ut to geſt dobrý, a Vžiłý čłowěk.
• Nevžitečný.
• Vžile, adu. neVžile.
• Vžiłoſt, Subst. Nevžiłoſt.
• Złevžiwati, abuti, mißbrauchen.
• Vžitečnjm, -ił, -iti. Sing. Imp. act. (vžitečné činjm, lepſſjm) meliorare, υerbeſſern.
• Zvžitečniti, (zlepſſiti) est perfectum Simplicis. ut on ty krunty welmi zVžitečnił.
• Nevžitečniti, (wyžiti, zhorſſiti) deteriorare. on ty pole hrozně zneVžitečnił, (t. wyžił.)
• VII/745 Wyžiti, (požjwánjm a nenaprawowánjm wěcy zlechčiti, a gj zneVžitečniti) utendo et fruendo, et non reficiendo, rem deteriorare. ut on ty pole wſſechny wyžił. etc.
• Wyžitý, part. paſs. ut ty pole gſau wſſechny wyžitý.
• Wyžiłý, idem quod wyžitý.
• Wyžile, adu. Wyžiłoſt, Subst.
• Wyžjti, u. žnu. wyžjwati, u. žwu.
• Wyvžiti, wypožiti. wyvžjwati, wypožjwati. ¤ Idem dowyvžiti, dowypožiti. (Vžjwánj, neb požjwánj některé wěcy dokonati, usum, uel usumfructum finire, on giž těch let wyvžił.)
• Převžiti, přepožiti, přewyvžiti, přewypožiti, převžjwati, přepožjwati, přewyvžjwati, přewypožjwati. (přes VII/746 čas vžjwati, požjwati) ultra tempus uti, frui, Vber die Zeit nutzen, brauchen genieſſen.
• Zažiti, zažjwati, 1 mo (w žałudku gjdło ztrawiti) cibum concoquere, υerdauen. Adag. zažigeſs toho, co pes sádła.
• Zažitj, zažjwánj, nom. part. concotio, Dauung.
• Zažitý, part. paſs. zazitý pokrm, chylus. υerdaute speiſs.
• Zážitý Nezázitý, prima longa, idem quod Zážiwný, et nezážiwný.
• Zážiwný, adj. (zažjwagicý, et zažjwatedłný) concoctiuus, et concoctibilis. ut on má zážiwný žałudek. to geſt zážiwná wěc, negni zážiwná. Adag. Geſt zážiwného žałudku, (t. trpě VII/747 liwý) Geſt nezážiwného žałudku. (t. klewetný, který ničehož nemůže zažiti, t. w sobě zdržeti.)
• Zážiwně, adu.
• Zážiwnoſt, Subst. idem zažitj.
• Nežit, g. m. (wřed. neſſtowice) ulcus, Eyſs, Geſchwör. 2 do Zažiti, zažjwati. Significat etiam (požjti, požiwati) frui, genieſſen. On zažjwá rozkoſſj, fruitur uoluptatibus. 3 tio (zakuſyti, zakuſſowati) patiendo experiri, erfahren, erfinden. on toho dobře zažige, zažjwá. až poſawad toho těžce zažjwám. 4 to Meth. sneſti, perferre, ertragen. Gá toho nemohu zažiti, non poſsum hoc perferre, Ich kann es in mir nicht ertragen.

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Úvod