Václav Jan Rosa: Thesaurus linguae Bohemicae
Úvod

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Strany zdroje: III/785–III/815

• Lehý, Inusit. hinc
• III/786 Ležjm, Imp. Neut. Leźeł, pr. Ležeti Inf. jaceo, cubo, ich liege. (ô Ziwých y bezduſſných wěcech ſe řjká) ut w které ſtraně Swěta łežj? ¤ adag. Kdo łežj, ten łežj, kdo bėžj, ten běžj.
• Lehnu, fut. perf. łehnuł, l. łehł, præt. łehnauti; Inf. perf. (połožiti ſe) ponere se, ire cubitum, ſich legen. ut gá łehnu na tuto poſteł, ego me ad hunc lectum ponam, Ich lege mich in dieſes Bett. Nota hoc uerbum perfectum Lehnu solùm Animatis datur.
• Ljhám, l. łéhám, in præt. ljhał, łéhał, Inf. ljhati, łéhati, Iterat. kdo tu ljháwá? quis hîc solet jacere? wer pfleget dahier zu ſchlaffen?
• Ljháwám, l. łéháwám freq. ljháwał, łéhawał, pr. ljháwati, łéháwati, Inf. III/787 ut Kdo tu ljháwá? idem. kdo tu ljhá? Deriuata ex łežjm et łehnu.
• Leženj, n. part. ut mám tu twrdé leženj. Item (tábor, Wogſko w poli) castra, Lager. był gſem w łeženj, pogedu do łeženj etc. Nota olim łeženj uocabatur Executio personalis ratione soluendi debiti. na łeženj poſłati, mittere ad executionem. Moderno tempore tali modo exequuntur Contributiones, Et uocatur executio Militaris.
• Ležák, g. m. (který gen łežj, a nic neděła, Zahałeč) piger homo, ein fauler Menſch. hinc
• Ležácý, plur. dicebantur olim Executores debitorum, qui nihil faciebant, sed tantum iacebant, ludebant, commedebant, et bibebant, quam diu debitor non III/788 soluit. Moderno tempore mittitur solùm Půwod s Liſtem Obrannjm, qui in bono debitoris manet, donec Soluat, uel donec Executio, (Odhad) Germ. Abſchätzung peragatur.
• Ležatý, adj. (co rádo łežj) hinc Ležatý piwo (t. na łeženj wařené) Lagerbier.
• Ležatoſt, subst. piwo na łežatoſt, nałežato, (t. na łeženj)
• Lůže, l. Lože, g. n. (poſteł) lectus, das lager, Bett.
• Lože, (mjſto kde nėco łežeło)
• Ložnj, adj. (co k łoži nałežj) ut Ložnj ſſaty.
• Ložnjce, g. f. Sing. et plur. (deſky v łože,) Spondæ, Spanbette.
• Saułožnjk, g. m. (Kdo s Někým ljhá)
• Saułožnice, g. f. Concubina, Beyſchlafferin.
• Saułožnjcſký, adj. Saułožnjcſky, adu. III/789 Saułožnjcſtwj, Subst.
• Saułožjm, -ił, -iti. Imp. Neut. (Saułožnjcſtwj prowozugi) ut snj saułožj, (t. ljhá)
• Lužko, g. n. dim. (Poſtýłka) lectulus, Bettlein. 2 do (Máſytá Płena, w njž płod zawinutý w žiwotě Matky łežj) secundæ, secundina, Nachgeburth. 3 io (dřewo v ručnice, w němž hławeň, a ſtrog łežj) 4 to (Mjſto, kde něco łežeło) locus ubi aliquid iacuit.
• Lůza, g. f. (záhałčiwá chaſa, která ſe na łeženj oddała, a nerada nic děłá) u. hłůza.
• Lák, g. m. (słaná woda, která ſe z nałoženého, a naſołeného maſa, gakého koliw, III/790 natahne) Muria, Salsugo, Saltz waſſer, Lacke.
• Lákowý, adj. ut Lákowý maſo (t. z łáku) salsamentum, eingeſaltzenes fleiſch.
• Lákowina, g. f. (co koliw naſołeného, něco z łáku) salsamenta, eingeſaltzene Speißen.
• Ložjm, -ił, -iti, Imp. act. (půſobjm, aby łežeło, kładu) ponere, legen, ſtellen. Simplex non est in usu, sed in Compositis, quæ sub Nomine Kładu inuenies. Nam ibi propter concurrentem Significationem cum uerbo Kładu omnia ponuntur.
• Ljhanice l. Léhanice, g. f. (Kde ſe ljhá) dormitorium, Schlaſſkammer.
• Ljhárna, Lehárna, idem.
• Ljhanec, Léhanec, ljhaneček, dim. (kołač) libum, fladen.
• III/791 Lehký, adj. Lehyčký, dim. (k wſtáwánj, neb zdwjhánj snadný) leuis, Leicht. Lehké břjmě, łehká práce etc. Meth. (ſſpatný, máłowážny) leuis, ſchlecht. ut łehký čłowěk etc.
• Lehce, adu. Lehyčce, dim. (Snadně, bez těżkoſti) leuiter, facilè, facili negotio, Leichtlich ohne Mühe. sſłapák łehce neſe, gradarius fert molliter, der Paſsgänger gehet ſanfft.
• Lehkoſt, leuitas, Leichtigkeit. Item (potupa, hanba) dedecus, uituperium, despectus, υerkleinerung, Schand, Schmach.
• Lehky, l. po łehku, z łehka. Lehaučky, po łehaučku, z łehaučka, adu. (po mału, negápně, z nenáhłá, po znenahłu, neſpěſſně) III/792 paulatim, lentè, tardè, pedetentim. langſamb, gemach, allgemach. co tak łehky gdeſs?
• Lehkomyſłný, łehkowážný, adj. leuis, futilis, leichtfertig.
• Lehkomyſłně, łehkowážně, adu. Leuiter, futiliter, Leichtfertig.
• Lehko- myſłnoſt, -wážnoſt, leuitas, futilitas, Leichtfertigkeit.
• Ljha, g. f. (dwė hładká dřewa, ponjchž ſe Sudy łehce ſſrotugj, t. ſſmýkagj) Słádcy zſpauſſtj po ljhách piwo etc.
• ližina, g. f. (gedno takowé hładké dřewo)
• Ljhař, g. m. (Sſrotýř) Schröter.
• Lehčjm, -ił, -iti. Imp. act. Lehčjwám, freq. alleuio, ich mache Leichter. Meth. (potupu činjm, tupjm) dehonesto, ich entehre.
• III/793 Ljhnu, Imp. act. ljhnuł, l. ljhł pr. Ljhnauti, Inf. ljháwám freq. (mładé z wagec wyweſti, mładé wyſeděti) pullos excludere, die Iungen ausbrüten, aushecken.
• Ljhnu ſe, paſs. Composita u. infra, inter Composita ex Lehnu, Sub wy, et za. Composita ex Ležjm sunt perfecta, ut odłežjm, fut. Imperfecta fiunt in ugi, ut odležugi præs.
• dołežeti, cum Gen. (łeže dočkati, wytrwati) ut dołeželi gſme bjłého dne (t. do bjłého dne gſme łeželi)
• doležeti ſe, cum Gen. (łeže doſáhnauti, dočkati, k něčemu přigjti) iacendo consequi, ut něčehoť ſe tam dołežj (t. dočká) Ničehož ſe nedołežj. III/794 Item (vłežeti ſe, łeženjm změknauti, k dokonałoſti łeženjm přigjti) ut necheg těch hruſſek, a gabłek łežeti, až ſe dołežj, neb vłežj)
• dołežełý, part. neut. (co ſe giž dołežeło, neb vłežeło, Vłežełý) ut ty Nyſſpułe geſſtě negſau dołežełý etc.
• důłežitý, adj. (potřebitedlný, muſytełný, muſytedłný) arduus, Wichtig. ut dułežitá potřeba, přjčina.
• důłežitě, adu. (newyhnutedłně, muſytedłně, potřebitedłně, muſytełně) neceſsariè, neceſsariò, Nothwendiglich.
• důłežitoſt, (Potřebitedłnoſt, potřebitełnoſt, potřeba, muſytełnoſt, muſytedłnoſt, newyhnutedłnoſt) neceſse, neceſsitas, arduum quid, Nothwendigkeit, Angelegenheit.
• III/795 Nałežeti ſe (dłauho łežeti, wyłežeti ſe) ut ſnad gſte ſe giž doſti mohli nałežeti, doſti ſe tam nałeželi etc.
• Náłežeti, Imp. Neut. (patřiti, přiſłuſſeti) Spectare, pertinere, Zugehören. ut komu to náłežj? ad quem hoc spectat? Wem gehöret es zu? Mně to nenáłežj; hoc ad me non Spectat, das gehöret mir nicht zu. Item (Słuſſeti) decere, conuenire, gebühren. ut co to na Młádence náłežj? decet ne hoc Iuuenem? gebühret es dann einem Knaben zu? Ne náłežj to na mne (t. neſłuſſj) non decet hoc me, das gebühret mir nicht zu. ne náłežj to, non decet hoc, non est hoc decorum, das iſt Vngebührlich.
• III/796 Náłežitý, adj. (Słuſſný, doſtatečný) decens, decorus, conueniens, gebührlich, gezimmend, gebührend. Item (Powinný) debitus, ſchuldig. ¤ ut Wýročnj sławnoſti s nałežitau weſełoſti ſe ſławj, Anniuersariæ Solemnitates debita festiuitate celebrantur, die Jährlichen feyertäge werden gebührlich gefeyert. s náłežitau Vctiwoſtj, debito respectu, mit gebührenden respect.
• Náłežitě, adu. (ſłuſſně, hodně, řádně, pořádně, powinně, doſtatečně) decenter, decorè, conuenienter, legitimè, dignè, ritè, gebührlich, gezimlich, rechtſchaffen.
• Náłežitoſt (Sluſſnoſt, hodnoſt, Powinnoſt, doſtatečnoſt) decentia, condecentia, obligatio, æquitas, Gebühr, Schuldigkeit, Billigkeit.
• III/797 Náłežegičný, adj. (Kam co patřj, náłežj, Nałežegicý) Spectans, pertinens, Gehörig.
• Náłežegičnoſt, (Potřeba, potřebitełnoſt, potřebitedłnoſt) requisitum. Nota: ex hoc uerbo náłežeti, fit decomp. Et idem Significat, quod Náležjm, ut Komu ten dům přináłežj?
• Přináłežegičný, adj. -ě, adu. -oſt, idem Nałežegičný, -ě, -oſt.
• Obłežeti (mocti wyłežeti) poſse iacere, ut on tam neobležj (t. pro zymu, neb ſtraſſidło) ille non poterit ibi iacere, Er wird nicht können dort liegen.
• Obłeženj, n. part. obsidio, Belagerung.
• Obłežený, part. obseſsus, Belagert.
• Obłeženec, g. m. obłežencý plur. obseſsi, die Belagerten.
• III/798 Odłežeti (łeženjm nėčeho odbyti, Item odſtonati) cum Gen. ut Gá te ſtaroſti odłežjm (t. łeženjm odbydu, l. pozbydu) on toho pádu odłežj (t. odſtuně: leženjm toho pádu muſý odbýwati) gá toho odłežjm, gá te ceſty odłežjm (t. odſtuni)
• Odłežeti ſe 1 mo idem dołežeti ſe, vłežeti ſe (łeženjm změknauti, k dokonałoſti přigjti) Nech ať ſe ty Nyſſpule geſſtě trochu odležj. 2 do (počkati, poſečkati. do giného čaſu) ut muſy ſe trochu odležeti (t. poſečkati) nechme te wěcy, ať ſe odłežj (do rána, do tyhodne) 3 io (odpočinauti) to pole muſy ſe trochu odležeti. 4 to cum Gen. (łeženjm něčeho pozbyti) On ſe toho odležj.
• III/799 Odležełý, idem doležełý, Vłežełý.
• Połežeti, (trochu łežeti) modicùm iacere, ein wenig ligen. ¤ ut Nech ať tu poležjm, gen aſy hodinu połežjm. etc.
• Přełežeti (łeženjm wytrwati) Vberligen. Gemu nenj dłauhá noc: on by dwě nocy přełežeł, gá te nocy nepřeležjm. etc.
• Přiłežeti (při něčem wedle něčeho ležeti) adiacere, beyligen.
• Přjłežicý, Přjłežegicý, part. adiacens, beyligend.
• Přiłežitý, adj. idem quod přiłežicý. Item (Připadný, přjhodný) Accommodus, gelegen, beqwem. Ge mu ten Statek, k geho Statku přjłežitý.
• Přiłežitě, adu. Přjłežitoſt, subst. commoditas, Gelegenheit. Nepřiłežitoſt, in III/800 commoditas, Vngelegenheit. ut má tam dobrau přjłežitoſt (t. opatřenj, pohodlj) adag. Nežli ſe přjłežitoſt vſmekne, hłeď gj. Nepřiłežitoſt činiti, incommodare, Vngelegenheit machen.
• Přjłežegičný, adj. idem Přjłežegicý, přjłežitý. Přjłežegicně adu. Přjłežegičnoſt, subst.
• Prołežeti, (djru łeženjm protrhnauti, protrhati, djru včiniti) durchligen. ut prołežeł proſtěradło. Decomp. Zprołežeti, idem.
• Prołežeti ſe, zprołežeti ſe (łeženjm ſe protrhati) ut to ſſatſtwo ſe wſſechno, budeli łežeti dále, zprołežj, a tak ſe giž trochu zprołežeło. Item dicitur etiam de homine: ¤ ut III/801 on ſe giž hrubė proležeł, l. zproležeł, (t. dłauhým łeženjm kůži ſobě potrhał, zedřeł. etc )
• Prołežený, zprołežený, part. paſs. Prołežełý, zprołežełý, part. neut. ut prołežełé, l. złežełé zbožj (słežełé) υerlegene Waar.
• Rozłežeti, actiuè (łeženjm roztrhati) wſſakby giž tu poſteł mohł rozłežeti.
• Rozłežeti ſe, (łeženjm ſe rozpadnauti, roztrhati) wſſechno ſe to rozłežeło, wſſak by ſe mohł rozłežeti. Item (něcjm ſkrz łeżenj nagjti) má ſe łépegi w octě rozłežeti etc. Meth. rozłežeło ſe to w něm, (t. teprw ſe ginák rozmyſlił)
• Słežeti ſe, l. złežeti ſe, idem zprołežeti ſe. ſich υerlegen.
• III/802 Słežełý, l. złežełý, idem zprołežełý. ut słežełý zbožj, υerlegene Waar.
• Vłežeti, ( act. cum Accus. leženjm pomačkati) což ge tu tráwu tam vležeł! Cum Dat. (vgjti, wyhnauti něčemu) ut vłežeł prácy, on wſſemu vłežj etc.
• Vłežeti ſe, idem odłežeti ſe. Signif 1æ et 3æ Vłežełý, idem dołežełý, odležełý. Giž gſau ty hruſſky, Nyſſpułe, doſti vležełý etc.
• Wyłežeti, act. cum Accus. (leženjm doſtati, dobyti) ut wyležeti Měſto hładem, l. wyležeti měſto (hładem subintelligitur ) aushungern. hładem ge tam wyležj etc. Item (łeženjm wyſtáti) ausligen. ut Pani geſſtė newyłežeła sſeſt neděł ( Potest etiam 6. Nedėł omitti ) ut když wyležj, III/803 pugde k auwodu.
• Wyłežeti ſe, idem Nałežeti ſe. ut snad gſte ſe giž mohli wyležeti, geſſtě ſe on doſti newyležeł. etc.
• Złežeti ſe, uide słežeti ſe.
• Załežeti (leženjm zahnati) ut aſpoň ten hład załežjm, famem iacendo depellam.
• Záłežeti, est Impers. cum præp. na. ut záležj na tom. Interest, refert. Es ligt daran. mně na tom mnoho záležj. meâ multùm interest. Mir iſt υiel daran gelegen. Komu na tom co bude záležj? l. komu na tom co záležj? komu na tom co bude záležeti, Wſſechněm na tom záležj. Nic na tom nezáležj etc. Item (ſtáti) consistere, beſtehen. ut ctnoſt na proſtřednoſti záležj (t. w proſtřednoſti ſtogj) uirtus in mediocritate III/804 consistit, die Tugend beſtehet in der Mittelmaſße. To wſſechno na něm záležj, (t. na wůli, neb při wůli geho ſtogj) hoc totum in ipso consistit. Es iſt alles an Ihn gelegen. cełé neb wſſechno hoſpodářſtwj na něm zaležj (t. njm ſtogj) omnis Oeconomia ab ipso dependet, die gantze Wirthſchafft ſtehet an Jhn.
• Załežeti ſe, Significat (złeněti, złeniwěti, zlenochowati) pigrescere, faul werden. ut nebudeli nic děłat, wſſechen ſe zaležj. Item (odłežeti ſe) ut to pole ſe muſy trochu zaležeti. Geſſtě ſe nezaležeło.
• Zaležełý, idem Vłežełý, ut to pole geſt giž doſti zaležełý. Item (łeniwý) piger, faul. ut ge on III/805 giž hrubě załežełý.
• Zaleželec, g. m. idem załežełý, piger, faul. Composita ex Lehnu sunt perfecta. ut přiłehnu, fut. perf. Imperfecta fiunt ex freq. ljhám, l. łéhám. ut Přiljhám. Et illud j. potest ubiq etiam in e mutari, ut přiléhám, præs Imperf. Přiljháwám, přiłéháwám, Freq. Comp. Et sic reliqua.
• dołehnauti, doljhati 1 o (gak náłežj łehnauti) ut Sotwa gſem dołehł, tehdy etc. uix me ad quietem posui, tunc etc kaum hab ich mich gelegt, So etc 2 do (w náłežité mjſto přicházeti) anligen. ut ty dweře nedoljhagj, die Thüre ligt nicht recht an. cos mu III/806 nedoljhá (t. něco mu scházy, něcoho trapj) 3 io (hnjſti, tłačiti) premere drucken. cum Dat. l. Accus. ¤ ut tomu koni doljhá ſedło (aneb toho koně doljhá sedło, t. hněte)
• Nałehnauti, naljhati cum præp. na. (na něco łehnauti, ſe połožiti) ut nałehł mu na koně, hat ſich auf das Pferd gelegt. Item (w ceſtu ſe połožiti) ut Sam mu tam nałehł. Meth. (naſtaupiti, naſtupowati, dotjrati na někoho) ut nałehł naň ô dłuh, neb zſtrany dłuhu, (t. naſtaupił, tuze ho vpomjná) naljhagj na nėho wěřitele (t. tuze ho napomjnagj, k zapłacenj nutj)
• Obłehnauti, cum Accus. obsidere, belagern. III/807 ut oblehli měſto, zámek, etc
• Obleženj, obležený, u. obležeti.
• Odłehnauti, odljhati, (někam od někud, neb od někoho łehnauti) ut odlehni dáłe, odlehni ode mnė dále, proč odljháſs? Item odlehnauti (odſtaupiti, polehčiti) ut dnes mi odłehło, (t. od ſrdce trápenj: odſtaupiła bołeſt)
• Połehnauti, poljhati (dále łehnauti) ut połehni dál, ponas te parùm ulterius, lege dich wenig weiter.
• Contrarium est
• Přiłehnauti, přiljhati, 1 mo (t. bliž lehnauti) ut přiłehni bliž, ponas te huc propius, lege dich beſſer daher. Přiłehnuł k nėmu, hat ſich zu ihn gelegt. wzdyckny dáł, a dáł přiljhá. 2 do idem quod vlehnauti (t. k zemi ſe III/808 zſkłoniti, zſehnauti) ut přiłehł k zemi, k ſamý zemi, objlj hrubě přiłehło, vłehło, etc 3 io Přiljhati, idem doljhati 3 iæ Signif. Přiljhá mi koſſile na ránu znamenitě mu ten karabáč na záda přiljhał (t. přitłaukał mu tůze karabačem)
• Přiłehłý, part. Neut. Sed Přjłehłý (geſt trochu Vłehłý) ut přjlehłá role, (t. neworaná vroſtłá) hinc.
• Přjłoh, g. m. Přjłoha, g. f. idem (geſt po zworánj vroſtłá a přiłehłá rolj) Nýni woragj přjłohy. (miſý)
• Přełehnauti, přeljhati, (na giné mjſto lehnauti) alio se ponere, ſich anderſt wohin legen. ut přelehni na giné mjſto, přelehni na druhý bok, wzdyckny přeljhá (t. z gedny ſtrany na druhau ſe obracý)
• Rozljhati ſe, rozlehnauti ſe, resonare, ſchallen, III/809 erſchallen. ut rozljhá ſe hłas po leſých, křiċeł, až ſe rozljhało, vdeřił ho, až ſe to rozłehło etc.
• Słehnauti, parere, Niderkommen. giž tegden, co słehła.
• Słehnauti ſe (społu, łehnauti) ut słehneteli ſe w gednom łůži. Oni dwa ſe neſłehnau.
• Vłehnauti (na odpočinutj ſe połožiti) ut gen gſme vłehli, a w tom ſſturmowali etc Item cum Dat. Vłehnauti nečemu (t. vhnauti ſe)
• V´łoh, l. aułoh, g. m. Vłehłe, l. aułehle g. f. idem. (nezworaná, a tak vłehłá rolj, t. která, 2, 3, 4, neb wjce łet nezworaná łežj.)
• Włehnauti (do něčeho ſe połožiti) ut włehni do peřin, do poſtele, ponas te ad III/810 lectum, Leg dich ins Bett. Meth. włehnauti do práce (geſt do práce ſe dáti)
• Wyłehnauti (někam na horu łehnauti) ut Wyłehnuł ſobě na pawłač, na łeſſenj. etc. Item (Mładé z Wagec wyweſtj, Mładé wyſeděti) pullos excludere, die Iungen ausbrütten, außhecken. Wyłehli ſe z wagec kuřata. Sed meliùs dicimus wyljhnauti, act.
• Wyljhnauti ſe, wyljhati ſe paſs. a uerbo proprio (ljhnu, et ljhnu ſe) ut hołubj giž wyljhli mładé (t. wyſeděli mładé) columbæ iam excluserunt pullos, die Tauben haben ſchon die Iungen außgebrütet. ljhnau ſe kuřata, wčera ſe dwaceti kuřátek wylihło, gednjm dnem ſe wſſechny newy III/811 ljhnau. We třech Nedėljch kuřata ſe wyljhagj. etc
• Zpołehnauti, zpoljhati, zpołéhati, cum præp. na. Dicimus etiam społehnauti, spoljhati, (geſt bezpečiti ſe, vbezpečowati ſe na něco) re aliqua niti, ſich auf etwas υerlaſſen.
• Zpołehnuti ſe, l. społehnauti ſe, zpoljhati ſe, zpoléhati ſe, idem. ut on ſe na něho zpoljhá, a neb on na něho zpoljhá. Ille ipso nititur, er thuet ſich auf ihn υerlaſſen. Na mne ať ſe nezpoljhá, on zpoljhał na ſwůg ſtatek etc.
• Załehnauti, zaljhati 1 o (někam łehnauti) aliquò se ponere, ſich etwahin legen. ut ani newjm, kamť ge on załehnuł (t. kam ſe połožił.) 2 do (łehnauti před někým, aby widjn, III/812 aneb vſtrčen nebył) ut gá gſem ho załehł, aby někdo naň neſſłapił. 3 io (Zaſtaupiti za něco) ut załehnuł s bucharkau za ſtrom, a ſtřelił, etc 4 to (Průchod zamezyti, zaſtawiti) ut zalehli mu ceſtu, pas etc (t. přegali mu průchod, průgezd) Meth. Załehli mi Vſſi (průchod do hławy k słyſſenj. t. nemohu słyſſeti)
• Záłoha, g. f. (Zaſobenoſt) υorrath, hinterhalt. ut on má wzdyckny nėco w załoze.
• Záłohy, plur. (aukłady, záſeky) insidiæ, hinterliſt, hinterſtellung. Ležjce w záłohach wypadli etc.
• Załehnauti ſe, załéhati ſe, sed meliùs zaljhnauti ſe, zaljhati ſe (t. zaroditi ſe) ut giž ſe w těch wegcých kuřata zaljhli. l. giž byli w těch wegcých kuřatka za III/813 ljhnutá. zaljhagj ſe kuřata, když ſe zárod děłá.
• Zſłehnauti (dołu od někud łehnauti) ut on potom zſłehł na zem (t. z ławice, neb z poſtele dołu) Aliqui illud z abijciunt.
• Zſłehnauti ſe, (dołu ſe podáwati, nepatrně ſe tratiti, vbýwati, vmenſſowati ſe) ta hromada ſe giž hrubě zſłehła. gakoby ſe po něm země zſłehła (tak nic oněm neſłyſſeti)
• Zſłehłý, l. slehłý, part. Neut. ut ma hromadka (peněz, neb co giného) giž ge hrubě zſłehłá (t. pomału ſe tratj) Composita ex Léhčjm, aliqui etiam Lechčjm, sunt perfecta. ut polehčjm fut. Imperfecta fiunt in ugi, ut polehċugi, præs. Imp.
• Ob- po- od- z-łehčiti, -łehčowati (lehčegi včiniti) alleuiare, Leichter machen, Leichtern. Muſý ſe mu połehčiti, połehčiti břicha, uentrem leuare. Trochu mi dnes odlehčiło, III/814 oblehčiło. hodie meliùs ualeo, Es wird mir heünt beſſer. Item cum Gen. (vmenſſiti) lenire, lindern. to polehčuge boleſti etc.
• Ob, Po, od, v-łehčenj, n. part. cýtjm oblehčenj, l. po-, od-łehčenj, (t. w nemocy) es wird mir beſſer.
• Złehčiti, zlehčowati, Significat 1 o (Nečim něco pozdržowati, aby to prudce nepadło) muſyte to zlehčowati. 2 do (zkypřiti) ut zahradnjcý a Winařj magj zem sadbám zlehčiti, (zlehcowati, zkypřiti) 3 io Meth. (potupu činiti, oſſkliwiti, ztenčiti, ztenčowati) dehonestare, contemnere, entehren, υerkleinern. Neſłuſſná wěc geſt druhého zlehčowati.
• Zlehčenj, zlehčowánj, n. part. (ztenčenj III/815 ztenčowánj, potupa, potupowánj, potupnoſt) despectus, contemptus, υerkleinerung. To ſe nikoliw neċinj na zlehčenj oſoby geho etc.

Strany zdroje: III/851–III/859

• Libý, adj. (přjgemné chuti) Suauis, Lieblich. ut čłowěk libého wzezřenj, libých powah, libý hłas, libá barwa etc.
• Libě, adu. liboſt, subst. liboſt miti w něčem, (kochati ſe) delectationem habere, eine Luſt haben.
• Nelibý, adj. (nepřigemný, odporný) ingratus, Vnlieblich, Widerwärtig.
• Nelibě, adu. Neliboſt Subst. Mjti neliboſt k někomu, l. k něčemu, fastidire aliquid, III/852 Gram ſein einem ding.
• Libiwý, l. libowý, adj. (co nenj břidké přjliſs) ut libiwé, l. libowé maſo, pulpa, torus, Mawen.
• Libezný, adj. (libý w obyčegjch, a powahách) iucundus, hübſch.
• Libezně, adu. Libeznoſt, Subst. Mjti w někom libeznoſt (kochati ſe w geho cnoſtech) complacere sibi in ipsius uirtutibus.
• Libeček, g. m. alij libćek (łubeček) Appium Majus, liebſteckel.
• Ljbjm, -ił, -iti, Imp. act. libugi, -ował, -owati, Iter. ¤ libowáwám, freq. (libé, a mjłé činjm, chwáljm) suauè, et iucundum quid facere, laudare, lieblich machen, loben. ljbił, l. ljbował mu ten krog welice, (chwálił) III/853 Item ljbiti, osculari, küſſen. Sed Simplex non est in usu.
• Ljbiti ſobě, libowati ſobě (chutnati ſobě, liboſt mjti) complacere sibi in nouo uestitu. Nota, libugi potest etiam ſobě abjicere, ut nelibuge dłauhých řečj etc
• Ljbiti ſe, Imp. Neut. ljbiwám ſe, cum Dat. placere, gefallen. ut ljbj ſe mu to etc. adag. co ſe komu ljbj, tim ſe neſtráwj: co ſe komu ljbj, Seno, neb ſłáma. Geſſtė ſe nenarodił ten, kterýby ſe ljbił wſſem.
• Neljbiti ſe, displicere, Mißfallen. ¤ ut nelibiło ſe mu to.
• Ljbám, -ał, -ati, Imp. act. Semifreq. Ljbáwám, freq. (libě ſe vſty dotýkám, hubičku dáwám) suauior, osculor, Ich küſſe. ¤ adag. ljbał bych tě (t. miłował bych III/854 tě, kdyby toto, a toto) paty by mu ljbati mohł, (t. mjſto wděčnoſti, tak mnoho dobrodinj přigał) Composita ex ljbjm sunt perfecta, ut obljbjm, fut. Imperf. formatur ex libugi, ut: oblibugi, præs. Imp. oblibowáwám, freq. Comp.
• Obljbiti, act. (z giných wybrati, wywoliti) deligere, erwählen, ihm belieben laſſen. obljbił gſem ſobě tento proſtředek. obljbił gj ſobě za Newěſtu etc. Item (za Syna zwoliti) adrogare, an Kindes ſtatt aufnehmen. ut obljbił ho ſobě za Syna
• Oblibowati, est Imp. Comp. Oblibowati ſobė, (ljbiti ſe) arridere, placere, gefallen. ut on ſobě to welice oblibuge, ualdè ipsi hoc placet, es gefallet III/855 ihm ſehr wohl. oblibowati ſobě w něčem, (liboſtwjti) complacere sibi.
• Obljbený, p. paſs. (wybraný, wywołený) electus, delectus, erwehlet.
• Obljbeně, adu. (mjle, přjgemně, přjwětiwě, wljdně, łaſkawě, libezně) grato animo, amicè, beneuolè, freündlich, holdſeliglich.
• Obljbenoſt, (liboſt, libeznoſt) complacentia, beneplacitum, wohlgefallen. Item (za Właſtnj djtě přigetj) adrogatio, Aufnehmung an Kindes ſtatt.
• Obljbenec, g. m. Adrogatus. Zaljbenec Adoptiuus.
• Poljbiti, (hubičku dáti) osculum dare, osculari, küſſen.
• Poljbenj, n. part. osculum, Kuſs. Nota. ljbánj (geſt čaſté poljbenj) est III/856 frequens osculatio.
• Sljbiti, slibowati (připowědjti) polliceri, promittere, υerſprechen, υerheiſſen, geloben. ut sljbił mi to etc. ¤ adag. hory doły slibuge, aureos montes pollicetur. byť on złatau kozu slibował (t. newěř) Kdo sljbj chyſteg ſwé. Kdo mnoho slibuge, máło płnj.
• Slib, g. m. promiſsio, uotum, eine Zuſag, υerheiſſung, Gelübd. adag. Slibům ſe błáznj radugj. Kdo sliby žiw, zbohatneli, bude diw. dobrowołný slib, sprawedliwý dłuh, (přjpowěd dłuh činj) promiſsum cadit in debitum. Zuſage macht Schuldt.
• Slibce, g. m. Promiſsor, Zuſager. Nota ex sljbim fiunt Decomposita sequentia.
• III/857 Naſlibowati (mnoho slibowati) multum polliceri, υiel υerſprechen. ut doſti toho naslibował, a wſſecko sełhał etc.
• Přiſljbiti, přiſlibowati, Zaſljbiti, zaſlibowati, idem (připowěditi, zamłuwiti, zamłauwati, přiřjkati) promittere, υerſprechen.
• Přjſlibenj, zaſlibenj, n. p. Přiſlibený, zaſljbený, part. paſs. Zaſlibená zem, terra promiſsionis.
• Zaljbiti, zalibowati, idem obljbiti. ut zaljbił gj ſobě za Newěſtu, zaljbił ſobě ten proſtředek, zalibuge ſobė to, zalibuge ſobě w tom. Item (za właſtnj djtě přigjti) adoptare, an Kindesſtatt aufnehmen.
• Zalibený, idem obljbený, adj. Zaljbeně, adu. Zaljbenoſt, subst.
• III/858 Zaljbenec, u. Obljbenec.
• Zaljbenoſt, adoptio, Aufnehmung an Kindesſtatt. zaljbený Syn, filius adoptiuus, der an Kindesſtatt iſt. Composita ex ljbjm ſe sunt perfecta. ut zaljbjm ſe, fut. Imperf. in ugi, ut zalibugi ſe, præs. Imp. Et sunt
• Ob-, z-, za-ljbiti ſe, idem (zamiłowati ſe) complacere, ut obljbjł ſe mu, zljbjł ſe mu, zaljbił ſe mu, zljbiło ſe mu to, zljbiło ſe gjti. Zaljbiło ſe hoſpodinu w lidu ſwem.
• Zaljbenj, obljbenj, n. part. (liboſt) Včiň mi to k zaljbenj (t. k liboſti) facias hoc in gratiam mei, Thue mir es zu gefallen. Composita ex ljbám sunt perfecta: ut vljbám, fut. cum præp. na, roz, v-ljbati. III/859 ut doſti ſe ho naljbała, diw że ho ne rozljbała, doſti ho vljbá, než ho połožj.

Strany zdroje: VII/320–VII/330

• Wołám, Sing. Imp. act. wołał, wołati. (hłáſám, křičjm) uoco, clamo, ich ruffe, Schreye. ut Wołeg (t. zawoleg) mi ſem słužebnjka. uoca mihi hunc famulum, ruff mir den Diener her. Co pak wołáſs? (t. křičjſs) quid clamas? was Schreieſt du dann? Nota, Wołám, cum præp. na, Significat inclamo, (hłaſem, hłaſytě VII/321 wołám) auf einen ſchreyen. ut woleg na słužebnjka, na Pána etc. Et habet hanc differentiam, â wolám cum Accuſ. quod hæc uocatio absq clamore fieri poſsit, et uocatur quis ad mandantem. illa autem uocatio fit cum clamore ad distantiam aliquam, et ita inclamatus non habet, quod neceſsariò eat ad mandantem, nisi etiam hoc in specie sit mandatum, quod ordinariè etiam fieri solet. Adag. Wołá na Abrahama. (t. ô pomoc.)
• Wołám cum præp. k. significat, (ô pomoc žádám, proſým) inuoco, anruffen. ut hłaſem swým wołał VII/322 gſem k hoſpodinu.
• Wołánj, Subst. part. secundùm sensum uerbi.
• Woławám. Freq.
• Woławec, g. m. (woławý pták) auis allectatrix, LockVogel.
• Woławka, g. f. pellus, ardea pulla. Reyger. dicitur etiam Woławka ſſerá, Blauer Reyger.
• Woławka peřeſtá, ardea stellaris, Rohrdommel. Composita ex Wołám, sunt perfecta. ut Zawołám, zawołati. fut. perf. Præsens Imp. formant ex Freq. Simp. ut Zawołáwám, zawołáwał, zawołáwati.
• dowołati ſe. cum Gen. est Idiot. ut VII/323 nemohu ſe ho dowołati. non poſsum illum clamore excitare. Ich kann ihn nicht erruffen. Sotwa gſem ſe ho dowołał. Nemohu ſe ničehož dowołati. Nemohu ſe sprawedłnoſti dowołati. Přeceť ge ſe toho auřadu dowołał. oretenus hæc explicanda sunt. Et uide Gram. P. 3 ia cap. 9. Obs. 3 ia de Significatu huius præpositionis.
• Nawołati, (swołati, nawábiti) conuocare, accersire, Beruffen. Semper de pluralitate est intelligendum. ut k čemus gjch tak mnoho nawołał? ad quid tot conuocasti? zu was Ende haſt du so Viel beruffen? Nawołati ſe, (wołanjm vmdljti) clamando feſsum fieri. Mit dem Schreyen VII/324 müde werden. ut Nawołał ſe až do Vſtanj. hat ſich müde geſchrieen.
• Obwołati, (ut po obcech etc. wůkoł obwołati, t. oznamiti.) notificare, benachrichtigen.
• Odwołati, odwołáwati, reuocare, retractare, recantare, widerruffen. ut co młuwił, wſſechno to odwołał. Neodwołáweg ho od práce etc. Odwołati ſe, odwołáwati ſe. Significat cum præp. Na. referre se, reuocare se, ſich beruffen. ut on ſe odwołáwá na Pána. ille se refert ad Dominum, Er berufft ſich auf den herrn. Cum præp. k. Significat, appellare, appeliren. ut on ſe odwołał k wyšſſjmu Práwu. ille appellauit ad Superio VII/325 rem Iudicem. Er hat zu dem OberGericht appelliret.
• Odwołánj, g. n. appellatio. Item reuocatio. Odwołánj k wrchnjmu Práwu wzýti. idem odwołati ſe.
• Odwołáwateł, odwołáwagicý, Odwołant. Appellans, der Appellant. Odwołáwatełkyně, odwołáwagicý, Odwołantka, l. odwołantkyně, dicitur de fœmina.
• Odwołát, Odwołátnjk, Odwołanec, Appellatus, der Appellat. Odwołátkyně, fœm.
• Odwołátornj, adj. appellatorius. ut Odwołátornj Spis, appellatoria scriptura, appellation ſchrifft. Odwołátornj stjżnoſti, grauamina appellatoria, VII/326 appellations grauamina.
• Powołati, aduocare, accersere, accersire, Construitur cum Accus. ut Powoleg ho ſem, (t. zawoleg) powołám ho k ſobě, uocabo illum ad me. ich will ihn zu mir ruffen.
• Powołánj, g. n. (Powinnoſt, k čemuž kdo powołán geſt, vřad) munus, officium, Beruff, Ambt. ut buď piłen powołánj w němž gſy poſtawen.
• Powołáwati, cum præp. na, l. za, Significat, (křikem, hłaſem druhého wyſmjwati.) alterum despectuosè, acclamare, l. clamore deridere, Einem υerächtlich nachſchreyen. ut proč ty na mne (za mnau) powołáwáſs. Gá gſem na Pána nepowołáwał. kdo to za mnau VII/327 powołáwał etc.
• Přiwołati, (přiwábiti, přiłauditi.) allicere, acire, Zulocken, zu ſich ruffen.
• Prowołati, (wyhłáſyti) proclamare, promulgare, ausruffen. dał w wogſſtě prowołati, že etc. Item, (Statek na prodeg prohłáſyti) auctionari, subhastare, ganten, υerganten, ausbietten. ut Geho Statek geſt prowołán. ipsius bonum est subhastatum, Sein Guth iſt Sub hastiret. Nota. někdy ſe statek biřicem, a někdy otewřenými liſty prowołáwá.
• Rozwołati, (wſſudy po wſſech stranách wołati) ad omnes partes proclamare, allenhalben ausruffen.
• VII/328 Rozwołati ſe. ut mohł gſem ſe rozwołati, potui clæmore rumpi.
• Swołati, Swołáwati, conuocare, concire, Zuſammen beruffen. ut swołał mnoho lidu. Wſſecky swołeg na gedno mjſto. kterakž ge swołám. Nota, aliqua uerba Actiua Imp. pulchrè construuntur cum ſe, et præpos. s. in eodem Sensu, ut on ſe s tim bude tržiti, dražiti, loco on to bude tržiti, dražiti. Kde ſe s njmi budu shledawati, loco kde ge budu shledáwati. Sic etiam dicimus. Kde ſe s njmi budu Swołáwati, loco kde ge swołám. ubi illos conuocando quæram? wo werde ich sie finden.
• Wywołati, wywołáwati. Significat VII/329 proclamare, ausruffen. ut biřic wywołáwá. dali to biřicem wywołati. etc. Item, euocare, ausruffen, ut deg ho ſobě wen wywołati, cura illum foras uocari, euocari, Laß ihn heraus ruffen.
• Zwołati, wzwołati, (geſt wzhůru wołati) ut zwołał k hoſpodinu, (t. modlił ſe.) exclamauit ad Dominum, (t. inuocauit) hat angerufft. etc.
• Zawołati, est perfectum uerbi Simplicis. uocare, ruffen. construitur cum Gen. et Accuſ. ut zawoleg mi ſem pacholete, ( l. pachole) uoca mihi hunc puerum. ruffe mir den Buben her.
• Ob- Při- Pro- roz- s- wy- z- za-wołánj, g. n. Substantiua habentia VII/330 Signifiationem sui uerbi.
• Na zawołánj, utimur, loco (na poſkoku) ut on ge tu na Zawołánj, ille est hic in promptu, id est statim potest uocari.

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Úvod