Václav Jan Rosa: Thesaurus linguae Bohemicae
Úvod

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Strany zdroje: III/516–III/524

• Konám, Sing. Imp. act. konał, præt. konati, Inf. (dėłám, činjm) facio, ich Thue. Mám tam něco konati, habeo ibi ad agendum. Ich habe da zu thuen. on mnoho koná, aſy mu máło poručeno.
• Item (řjdjm, wyřizugi) gerere, administrare, fungi, obire, υerrichten, υerwalten, ut koná ſwau powinnoſt, fungitur suo munere, er υerrichtet ſein Ambt. ¤ sic III/517 konati prácy, rozkazy etc.
• Konáwám. freq.
• Composita sunt perfecta, ut dokonám, fut. perf. Imperfectum formatur ex freq. ut dokonáwám, præs. Imp. ¤ dokonáwáwám Freq.
• Dokonati, (doděłati, k mjſtu, a koncy přiweſti) absoluere, perficere, peragere, consummare, υollenden, zu wegen bringen, υerrichten. Gižt gſem to dokonał, (doděłał) iam absolui, perfeci. Ich hab es ſchon υerrichtet. dokonati žiwot, (vmřjti) finire uitam, ſterben.
• Dokonaný, part. ut dokonáno geſt (doſkoncowáno geſt) finitum est, consummatum est, res perfecta est. Es iſt υollendet es aus.
• dokonałý, adj. perfectus, υollkommen.
• Nedokonałý (gemuž ſe geſſtě nedoſtáwá) III/518 imperfectus, Vnυollkommen.
• dokonale, adu. perfectè, Vollkommentlich.
• Nedokonale, imperfectè, Vnυollkommentlich.
• Dokonałoſt, perfectio, integritas, υollkommenheit Nedokonałoſt, imperfectio, VnVollkommenheit.
• Překonati, (přemocy, odołati) superare, Vberwinden. Nepřekoná on te prace, (t. ne swjtězý nad nj)
• Skonati, (wſſecko zprawiti, skonćiti, dokonati,) absoluere, finire, υollenden, zum End bringen, enden, End machen.
• Meth. (vmřjti) mori, ſterben. ut giž skonał (t. vmřeł)
• Skonáwati, agonizare, giž skonáwá. iam agonizat, Er liegt ſchon Todt kranck.
• Skonati ſe, skonáwati ſe, paſs. (dokonati ſe, dokonáwati ſe) finiri, ſich enden. III/519 dnes ſe skoná modłenj. l. dnes ſe skonáwá modłenj.
• Skonánj, n. part. (konec wěcy) finis, Ende. až do ſkonánj Swěta, usq ad finem mundi, Biſs Ende der Welt.
• Item (konec žiwota, Smrt) finis uitæ, Ende des Lebens. Nebył při skonánj geho, (t. při Smrti)
• Skonaný, part. paſs.
• Skonałý, part. neut. et adj. (co skonáno, a skoncowano geſt, item skončitedłný,) finitus, terminabilis, geendiget, endlich.
• Neſkonałý, (co konce nemá, neſkončitedłný) infinitus, interminabilis, Vnendlich.
• Skonale, adu. Neſkonale.
• Skonałoſt, subst. Neſkonałoſt.
• Vkonati, idem vděłati, on to vkonał etc.
• Item (vnawiti, prácy přewyſſiti) fatigare, müd machen.
• III/520 Vkonati ſe, (vnawiti ſe) fatigari, müd werden.
• Wykonati, wykonáwati, (wyřjditi, wyřizowati) expedire, ausrichten, ut wykonáwá ſwau prácy, powinnoſt, poſełſtwj, etc. Po wykonánj práce, onere absoluto, nach υerrichtung der Arbeit.
• Zakonati, (zaděłati, zamezyti)
• Zákon, g. m. (nařjzenj, vſtanowenj) constitutio, lex, Geſatz, Ordnung. Zákon Páně, l. Zákon Božj, lex Diuina, Gottes Geſatz. etc.
• Konec, g. m. (od ſkonánj) finis, End. ztratiti konec ( nempe w řeči, neb wecy negaké: t. nevměti ſe wymotati, wypłéſti) to geſt konec řeči, l. na konec prawjm, (t. tot prawjm, coť ſe zmeniti nemuž) hoc tibi iam ultimatè dico. dies ſage III/521 ich dir ſchon Zu letzten mahl. Na konec, Significat, ad finem, Zu dem End.
• Item (dokonale) absolutè, ultimatè, ut na konec tomu nechcy, absolutè hoc nolo, ich will es gantz Vnd gar nicht haben. Na konec ti powjdám, ultimatè tibi dico, ich ſage es dir zu letzten mahl, etc.
• Konečný, adj. (co má konec; t. giſtý, giſtotný, prawdiwý, neproměnitedłný) certus, uerus, immutabilis, Gewis, wahrhafftig. ut geſt konečná prawda, est certiſsima ueritas, es iſt gewiſſlich wahr. Geſt konečný čłowěk, (na něhož ſe můž społehnauti) Est homo ueriloquus, uerax. Er iſt ein wahrhafftiger Menſch.
• Nekonečný, adj. (t. negiſtý, neſtałý, wrtkawý) Incertus, inconstans, fallax, Vngewiſs, Vnwahrhafftig, Vnbeſtändig.
• III/522 Konečně, adu. (Giſtě, giſtotně, zagiſto) certò, certiſsimè, infallibiliter, gewiſſlich, wahrlich, wahrhafftig etc.
• Konečnoſt, subst. (Giſtotnoſt, prawda) certitudo, ueritas, Gewiſſheit, Wahrheit. W konečnoſti ſe to ſtało. in ueritate hoc contigit. Es iſt in der Wahrheit geſchehen.
• Nekonečnoſt, (negiſtota) incertitudo, Vngewiſſheit, Zweiffel.
• Končitý, adj. (ſſpičatý) cuspidatus, Spitzig, hinc.
• Končjř, g. m. (V´zký ſſpičatý kord) ensis, Stecher.
• Koncowitý, l. koncowatý, adj. (co konce má, cýpowatý)
• Konečnjk, g. m. (poſłednj w čłowěku ſtřewo) intestinum rectum. Auſdarm.
• Končina, g. f. končiny, plur. (hranice, Meze) confinia, Landmarckt.
• III/523 Item (Kragina) regio, Landt, Landtſchafft.
• Končjm, konċił, končiti, Sing. Imp. act. (konec činjm) finire, enden. Smrt končj wſſecko etc.
• Koncugi, -ował, -owati. Sing. Imp. act. (ku koncy wedu) finio, ich ende.
• Composita ex his sunt perfecta. ut skončjm, skoncugi, fut. perf. ¤ Imperfectum comp. non est in usu. Si tamen quis illis opus habeat, formet ex primo in ugi, et ex secundo in owáwám, ut dokoncugi, skoncowáwám. præs. Imp.
• Dokončiti, dokoncowati, (dokonati, ku koncy přiweſti) finire, ad finem perducere, perficere, enden, Ende machen, Zu Ende bringen.
• skoncowati, idem. dobře by było, tu wéc skoncowati etc.
• Doſkoncowati, Decomp. idem Significat.
• III/524 Skonċený, skoncowaný. sic doſkončený, part. paſs.
• Skončitedłný, adj. (co konec mjti muže, skonałý) finitus, terminabilis, Endlich.
• Neſkončitedłný, infinitus, interminabilis, Vnendlich.
• Skončenj, n. part. ¤ Item (konec) finis, Ende. wzał złé ſkončenj. etc.

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Úvod