Václav Jan Rosa: Thesaurus linguae Bohemicae
Úvod

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Strany zdroje: II/97–II/104

• Den, g. m. dies, Tag. ¤ den gako den, declinatur Sicut 2 da et 3 tia Declinatio, et Præp. casum Singul. non punctuat, qvia incurreret in Significationen dno. Item declinatur etiam pluraliter sicut Declinatio 5 a fæm. de qvo vide Grammaticam. Significat, (każdodenė) qvotidie II/98 alle tag. den gako den muſý robotowati. co den, (t. w ſwjtánj) in diluculo, So Baldt der tag anbricht. wedne, zadne, de die, Beytag, tags Zeit. dnem y nocý, (we dne y w nocy) diu, noctuq, die ac nocte, tag und Nacht. přede dnem, (před ſwjtánjm) ante diluculum, Vor tag. Se dnem, prima luce, Bey anbrechenden tag. den ode dne, de die ad diem, Von tag Zu tag. ¤ Adag. den nenj rokem. (proti Netrpėliwým, a kwapným) na druhý, třetj den, (druhého, třetjho dne) secundo, tertio die, den andern, dritten tag. w den Swátečnj, in die festo, in feyertag. w den neypoſłednėgſſj, in die noviſsimo, am jüngſten Tag, den Swadebnj. u. Swadba. II/99 den Práwnj, dies judicialis, Gerichtstag. den gmenowati, den położiti. (ċas vłożiti, rok położiti) diem constituere, einen Tag ſetzen, Beſtimmen.
• dennj, adj. diurnus, täglich. dennj čas, chwjłe, práce.
• denně, adv. (t. wedne, bjłedně, w bjłedni) de die, Bey tag. přjď noċně, neb denně, seu noctu, seu die uenito.
• dennice, g. f. (rannj hwězda, Wenuſſe) Lucifer, Phosphorus, Morgenſtern.
• dnes, adv. hodiè, heünt.
• po dnes, ad hanc diem, Bies auf heütigen tag. po dnes ſe wracý, po dnes má ſe wratiti.
• dneſſnj, adj. hodiernus, heütig. dneſſnjho dne, l. dneſſnj den, hodierna die, heütigen Tag.
• II/100 dneſſek, g. m. (dneſſnj den) hodierna dies, der heütige Tag. Na dneſſek máme doſti. pro die hodierno habemus satis, Vor den heütigen Tag haben wir genug. od dneſſka w týmdni, l. přes teyden. hodie post octo dies. Von heüt Vber achttag. od dneſſka, ex hodierna die, Von heünt an. aż do dneſſka, l. až po dneſſek, (až do dnes, po dnes) ad hanc diem, Bies auf heütigen tag. od dneſſka, až do Zegtřka, ab hodierna die, usq ad crastinam. Von heüt, Bies auf Morgen. ¤ adag. dokuď ſe dnes gmenuge. (t. dokud ċas).
• dnj ſe, dněło ſe, l. dnjło ſe, dnjti ſe, Imp. Neut. ut dnj ſe. (Swjta, rozſwěcuge ſe, den býti počjna) diescit, es taget.
• II/101 dnjwám ſe, freq.
• Comp. Rozednjti ſe, perf. rozednjwati ſe, Imp. ut giž ſe rozedněło, l. rozednjło. jam fuit dies, es iſt ſchon tag worden.
• Rozednjwá ſe, idem qvod dnj ſe.
• Composita.
• Połedne, g. n. (t. połoden) meridies, Mittag. do połedne, usq ad meridiem, Bies auf Mittag. Odpołedne, l. zpołedne, po połedni, post meridiem nach mittag.
• Połednjċek, g. m. (čas Zpołednj) tempus post meridianum. Mittagliche Zeit. połednjċka vżjwati, Shaněti, (geſt po połednj spáti) post meridiem dormire, nach Mittag Schlaffen.
• Połednj, adj. meridianus, Mittaglich. połednj čas, hodina, ſtrana, wjtr. etc.
• Popołednj, l. Zpolednj, Odpołednj, adj. postmeridianus, nachmittaglich.
• II/102 Każdodennj, adj. qvotidianus, täglich. Každodennj zymnice, febris qvotidiana.
• Každodenně, adv. qvotidie, taglich, alle Tag.
• Wſſednė, adv. idem qvod kazdodennė.
• Item (w gine dny, krom Neděłe a Swátku) qvolibet alio die, præter diem Dominicum, et festum. Wſſednė ge tak dobŕe.
• Wſſednj, adj. ut wſſednj den, dies profestus, wercktag, wſſednj raucho (t. k wſſednjmu dnj) vestis pro die profesto, wercktag kleyd. Wſſednj hřjch, (t. obyċegný, caſtý, běžný, każdodennj) veniale peccatum.
• Wſſednjm, wſſedněł, wſſedněti, (obecnjm) inolescere, gemein werden.
• Perfectum ejus est, z wſſedňěti. giż ta wěc z wſſedněła, (t. zobecnėła) jam inolevit. die Sach iſt ſchon gemein worden.
• Nádennjk, (děłnjk na den) Operarius, taglöhner.
• II/103 Nádennjcſký, adj. Nádennicſkým djłem ſe żiwj.
• Nádennjcſtwj, g. n. (nádennjcſký obchod)
• Týden, l. teyden, tegden, ( q. týž den, protože ſe po ſedmi dnech, ten týž zaſe wracý) hebdomada, Septimana, die Woche. ¤ qvo tantùm in Nom. Accus. et Pr. Sing. utimur. ten tegden přigede, hac Septimana veniet. er wird dieſe wochen kommen. wtým dni bude doma. (t. w týhodni)
• Týhoden, l. téhoden, idem qvod týden. Et. Nota: In obliqvis tantùm den, declinatur, týho, l. tého semper remanet. ut: dotýhodne, ad unam septimanam, auf ein Wochen. w týhodni, l. w tého dni, l. w tým dni, intra septimanam, in einer Wochen, giż pět týhodnů, jam sunt qvinqve Septimanæ, es ſeyn ſchon fünff Wochen.
• Týhodnj, téhodnj, adj. Septimanalis, Wochentlich.
• II/104 Týhodnė, adv. hebdomadatim, wochentlich.
• Každotýhodně, adj. idem.

Strany zdroje: II/294–II/298

• Freg, g. m. ( â hreg) fiunt enim Substantiva ab Imperativis, ut in Grammatica monstratum, qvia autem lit: g. non est mutabilis II/295 mutatur prima litera in ff. et sic est â ludendo. Significat Kratochwjłe, hregka, hra ſſprymowná, lusus recreativus, nugatorius, Kurtzweil, LuſtSpiel.
• Po ffregjch choditi, (po kratochwjljch choditi) lusus voluptarios sectari. dem LuſtsPiel, Kurtzweil nachgehen. hinc:
• Fregugi, -ował, -owati, Imp: Sing: Neut: Significat 1 mo (kratochwjljm, hregkugi, žertowný hry, a řeċi wedu) ludere, lusum voluptarium nugatorium exercere, kurtzweilen, kurtzweil treiben.
• 2 do Ziádati, ziadoſtiwu byti něčeho, II/296 nėco rad mjti, ambire, appetere, Verlangen, etwas gerne haben. cum Dat: vel præp: k. ut on giž tomu ffreguge, (t. radby to měł, ljbj ſe mu to) placet ipsi hoc, jam libenter hoc haberet, er wolte es gerne haben. Inde:
• ffregowati, Meth: (miłenkowati, na ſłužbu některé hłeděti nėkterau pochtjwati) neb miłowánj nebýwá bez pohráwánj, hregkowánj, a kratochwjłenj, a co ſe komu ljbj, toho žádoſtiw býwá. procari, werben, freyen, Buhlen. ¤ Similiter cum Dat: vel præp: k. ut on ffreguge te Panně II/297 vel k té Panně.
• Fregowánj, ffreg, ffregka, procatio, Buhlſchafft.
• Na ffreg, na ffregku gjti, procatum ire.
• Fregjř (miłownjk, miłota Służebnjk miłauſſek, Miłenkář) amator, amasius, procus. Buhler, liebhaber, freyer, Werber.
• Fregjřka, (miłenka, miłá, miłownice, miljtka) amasia, amatrix, die liebſte, Buhl.
• Fregjřſký (Miłownjcſký) amatorius.
• Sauffregjŕ, Społoffregjř, (Sok) corrivalis, æmulus, Mitbuhler.
• Fregowáwám, freq.
• II/298 Composita perfecta sunt.
• Naffregowati ſe. Idiot:
• Poffregowati, (počjti ffregowati, a nechati) ut poffregował, a nechał tak.
• Proffregowati (ffregowanjm promrhati, vtratiti) dilapidare, perdere. Verſchwenden, Verthuen.
• Wyffregowati, procando aſseqvi, erwerben.

Strany zdroje: III/186–III/201

• hora, g. f. hůrka, dim. (Ex Hæbr. har, l. Græco horos, Wrch, kopec, pahrbek) mons, berg. 2 do Meth. (každa weliká wěc) quæuis res magna, eine jede Sach, ſo groſß iſt. ut děłá z toho horu, facit ex musca elephantem, hory doły slibuge, aureos montes pollicetur 3 io (winičný Pahrbkowe) montes uiniferi, Wienberg. má pěknau horu. etc. 4 to (důł, kde ſe kow dobywá) fodina, Ertzgrub. ut děłagj ſyłně hory. adag. nakłádá gako na złau horu, (ô daremném někoho nákładu.)
• III/187 hornjk, g. m. hornicý, plur. (kteřj hory děłagj) metallicus, Bergknapp.
• hornjcſký, adj. (co hornjku přiſłuſſj)
• hornjcſky, po hornjcſku, adu.
• hornjcſtwj, (hornjcſký obchod)
• horák, g. m. horacy, plur. (kteřj w horách bydlegj) Montanus, der in Gebürg wohnet.
• hornatý, adj. montosus, bergicht. hornato zde, hornaty krag, zem, etc.
• horſký, l. horný, adj. (co k horám přináłežj, anebo co zhor geſt.) montanus, ut horſſtj lide, horſké dřiwj, horný pole. etc.
• hůra, g. f. (wrchnj Strana domu, neb giného něčeho) pars superior domûs, uel alterius rei, das obertheil des hauſes. hinc aduerbia loci. zhůry ( aliqui etiam zeſhora) deorsum, herab, herunter. nahůru, l. nahoru, sursum, hinauff. wzhůru. (t. k huře) III/188 sursum, Vber ſich, aufwerts. na hůře, l. nahoře, superiùs, oben. adag. co k hůře, wſſe hůře, (řekła babka ze ſchodů łetic) omnia fatis in pejus ruunt.
• hornj, adj. idem quod horný, montanus, Item hornj l. hůrnj, (wrchnj, wrchněgſſj) Superior, ober.
• horý, adj. (tězký co zhory hůrau gde, gako, dým, płamen etc) ut horý oheň. etc. Item (złý) małus, Böß. sed non est in hac significatione in usu, præter Comparatiuum, horſſj, pejor, ärger, et Superl. neghorſſj, peſsimus, der ärgſte. Item hůře, hůřegi. adv. pejus, ärger.
• horſſjm, horſſił, horſſiti. Imp. act. (od horſſj: geſt něco horſſj činjm) deteriorare, ärgern. 2 do (k němu wjce přiwozugi) offendere, ärgern 3i o (vrážjm, kormautjm) scandalizare, ärgern.
• III/189 horſſjm ſe, est paſs. to wjno ſe čim dáłe, tim wjce horſſj. horſſjł ſe na mne, (t. hněwał ſe) horſſj ſe nad tim, etc.
• horſſjwám, horſſjwám ſe. Freq. Composita ex horſſjm, et horſſjm ſe, sunt perfecta. Imperfectum formatur in ugi ut zhorſſugi, præs. Imp.
• Pohorſſiti, zhorſſiti, pohorſſowati, zhorſſowati. Pohorſſiti ſe, zhorſſiti ſe, pohorſſowati ſe, zhorſſowati ſe. idem in Significatione perfecta, quod simplex. ut wjce to zhorſſił, nežli złepſſił. hrubě ſe na něho zhorſſował. Błahoſławený, k ſe nezhorſſj na mne, nade mnau.
• Pohorſſený, part. paſs.
• Pohorſſenj, n. part. scandalum, ärgerniſs. Item, (Vgma) præiudicium, Nachtheil. ut bez pohorſſenj práwa meho, ohne Nachtheil meines rechts.
• Pohorſſiteł, g. m. (kdo pohorſſuge)
• III/190 hřeſſjm, -ił, -iti. Imp. act. ( q. hořeſſjm, od horſſjm, t. hůře děłám, złe činjm) pecco, ich ſündige. Item (łagi) increpo, maledico, ich ſchelte. hrozně na něho hřeſſj.
• hřeſſjwám, freq. hřeſſjwał, hřeſſjwati.
• hřjch. g. m. (złe činěnj) peccatum, Sünde.
• K hřjchu. Interj. indignantis. y kam k hřjchu? quid audio! k hřjchuli ſe pak poděł? etc.
• Po hřjchu, Interjectio miserentis. Wám geſt do ſmjchu, ałe Nám po hřjchu. gá (po hřjchu) dał gſem gemu etc. me miserum, Leyder.
• hřjſſný, adj. peccans, Sündhafftig.
• hřjſſnjk. g. m. peccator. Sünder. Composita ex hřeſſjm sunt perfecta.
• Nahřeſſiti, et nahřeſſiti ſe, (nałáti ſe) giž toho dnes doſti nahřeſſił, l. giž ſe dnes doſti nahřeſſił.
• III/191 Pohřeſſiti, cum Genit. (pozdě wzpomenauti) serò recordari, ſPat gedencken. teprw gſem toho na ceſtě pohřeſſił. primò in uia sum huius rei recordatus, ich bin erſt aufm Weg deſſen ingedenck geweſen. dobře ho někdy pohřeſſj etc.
• Prohřeſſiti, (prowinniti, zawinniti, přečiniti) peccare, ſündigen. hruběs proti nemu prohřeſſił. etc.
• Prohřeſſiti ſe, (vſtawičným hřeſſenjm ſtratiti ſe, prołáti ſe) wſſakby ſe geden s njm prohřeſſił.
• Prohřeſſenj, subst. part. wětſſj geſt Božſké Miłoſrdenſtwj, než lidſké prohřeſſenj.
• Rozhřeſſiti, (od hřjchu oſwoboditi) absoluere, υon Sünden LoßſPrechen.
• Rozhřeſſugi, rozhřeſſował, rozhřeſſowati, est Imp.
• Zhřeſſiti, idem pohřeſſiti.
• III/192 hořjm, hořeł, ante dicebant etiam hořał, hořeti, Imp. Neut. (od horý: t. ohněm płápołám) ardere, brinnen, brennen. actiuum est páljm, uro. ich brenne. hořeti miłoſti, ardere amore, etwas ſehr lieben. adag. kde ſłáma, a oheň bljzko ſebe, rádo hořj. Item (prachnu) areo, dirr werden, tröcknen. ut hořj mu huba po rauſſj etc.
• hořjwám, freq.
• hořj, g. n. collect. (kde mnoho hor) Gebürg.
• Podhořj, g. n. (pod horami) sub montibus.
• Záhořj, g. n. (za horami) post montes, hinter dem Gebürg.
• Přjhořj, g. n. (k hůře) ad montes.
• Nadhořj, g. n. (na hůře) supra montes.
• horký, adj. (tepłý) calidus, heiſs. adag. přilił k tepłému horkého.
• III/193 horkoſt, całor, die hitze.
• horaucý, adj. ardens, brennend. ut horaucý pekło.
• hořký, adj. (paprný, nebo wſſechny wěcy hořké, horkého přirozenj gſau) amarus, bitter.
• hořce, adu. amarè, Bitterlich. hořce płakał, nařjkał, etc.
• hořkoſt, amaritudo, Bitterkeit.
• hoře, g. n. (t. hořkoſt, a bołeſt ſrdce) lamentatio, dolor animi, mæstitia, leid, hertzleid, Bekümmernuſs, Traurigkeit, Wehklag. ach meho hoře! ach auwe na mé hoře! adag. zwj po čem hoře płatj. (t. pykne)
• hořekugi, -ował, hořekowati, Imp. neut. (geſt na ſwé hoře nařjkati) lamentari, wehklagen, Vndt jammern. Composita ex eo sunt perfecta. na- po- III/194 wy-za-hořekowati. doſti toho nahořekował, a wſſak ſobě nic newyhořekował, pohořekował ſobě, pak nechał tak. Zahořekował ſobě, odtud vmřeł.
• hořec, g. m. (kořen hořký) gentiana, Entian.
• hořcowý, l. hořecowý, adj. Composita ex hořjm, sunt perfecta, ut dohořjm, fut. perf. Imperf. formatur ex freq. hořjwám, et in ugi. ut dohořjwám, l. dohořugi, præs. Imp. dohořjwati, l. dohořowati, Inf. Imp.
• Dohořeti, dohořjwati, dohořowati, (do konce hořeti) nech ať to dohořj, ſwjčka dohořj, dohořuge, přines ginau.
• Nahořeti, cum Gen. nahořeło popełe, vhlj etc. Item (začit hořeti) aduri, anbrennen.
• Nahořełý, (napałený) part. neut. adustus, III/195 angebrent. nahořełá ſwjčka. etc.
• Obhořeti, l. ohořeti, obhořjwati, obhořowati. amburi, Vmbrennen. obhořeti od Słunce, amburi â Sole, υon der Sonne angebrent ſeyn. obhořełý połeno.
• Pohořeti, (pořad hořeti plur. gener.) wſſechno to pohořj. (t. bude hořeti) můg sauſed pohořeł, adag. pohořeł od konwice (ô ožrałých)
• Pohořełý, l. pohořałý, part. qui pahsus fuit incendium, abgebrennet.
• Pohořełec, g. m. idem Pohořełý.
• Podhořeti, podhořjwati, podhořowati, (dole hořeti) infra ardere, Vnterbrennen.
• Přehořeti, přehořjwati, přehořowati. (na dwý, neb w půli shořeti) giž to połeno přehořeło, přehořjwá etc.
• Přihořeti (wjce nahořeti) zatim něco přihořj.
• III/196 Prohořeti, prohořjwati, prohořowati, (weſkrz hořeti) durchbrennen, podłaha giž prohořełá.
• Rozhořeti ſe, (wznjti ſe, rozpáliti ſe) exardescere, entbrinnen, aufbrinnen. nechce ſe to dřjwj rozhořeti, neż ſe rozhořj etc.
• Shořeti, comburi. υerbrennen, cełý dům shořeł.
• Vhořeti, vhořjwati, vhořowati. (pokuſu hořeti, pomału shořeti) comburi, nach Vndt nach υerbrennen. geſſtě máło ſwičky vhořeło, on w ſtodołe vhořeł.
• Wyhořeti, wyhořjwati, wyhořowati, (w něčem wnitř, neb w cełém hořeti neb shořeti) exuri, außbrennen. wyhořeły tam tři domy. wyhořeło mu kus koberce. Item (wyprahnauti) exarescere, exarere, auſsdorren. rádo tam objlj wyhořj etc.
• Zahořeti, inardescere, entbrinnen, ut III/197 zahořeła mu hława, zahořeti miłoſtj, amore exardescere, etwaſs hochlieben.
• Zſhořeti, idem shořeti.
• horljm, horlił, horliti, Imp. Neut. (miłoſtj, a nenáwiſtj hořjm: t. hněwám ſe, že ten kohož gá miługi, me miłoſti złe vžjwá) zelor, ich eüffere.
• horliti, cum præp. po, (geſt dychtiti po něčem, hrubě něċeho žádati) ualde desiderare, hoch υerlangen.
• horljwám, freq.
• horliwý, adj. zelosus, eifferig.
• horliwě, adu. zelosè, eifferig.
• horliwoſt, (horlenj) zelus, eyffer. Composita ex horljm sunt perfecta, cum præp. do, na, po, roz, wy, zahorliti. což ge ſe rozhorlił, zahorlił ſobě, (t. zaſteſkł)
• hřegi, hřił, aliqui hřał, hřjti, Imp. act. (od hořjm, q. hořegi, actiuè, expuncto o. III/198 horké činjm) calefacio, ich wärme.
• hřjwám, Iterat. hřjwáwám, freq.
• hřegi ſe, paſs. calefacio me, ich werme mich.
• hřjtý, part. hřetj, n. part.
• hřjwa, (od hřetj) juba, roſshaar. Composita ex hřegi, sunt perfecta, ut zahřegi, fut. perf. Zahřjti, Inf. perf. Imperfectum formatur ex Iterat. ut Zahřjwám præs. Imp. Zahřjwati, Inf. Imp.
• Dohřjti, (dokonce zhřjti)
• Ohřjti, ohřjwati, calefacere, erwärmen, ohřjti ſe, ohřjwati ſe, calefacere se, excalefacere se, ſich erwärmen. adag. ani ſe neohřege v Nás. (t. hned běžj, poſpjchá)
• Odhřjti, l. odehřjti, odhřjwati. (wěc zmrzłau odmrazyti)
• Přehřjti, přehřjwati, (hrubě horké včiniti) III/199 nimiùm calefacere, Zu υiel erwärmen. Item (wychładłau wodu zaſe zhřjti) de nouo calefacere, widerumb erwärmen.
• Přihřjti, přihřjwati (horčegſſj včiniti) calidius facere, zuwärmen, beſſer wärmen, přihřeg tu wodu, poljwku.
• Prohřjti, prohřjwati (weſkrz hřjti) giž trochu prohřjwá, (t. ſkrz kamna gde tepłoſt)
• Rozhřjti, l. rozehřjti, rozhřjwati, (něco zmrzłého rozpuſtiti) liquefacere, liquare. Schmältzen, Zerlaſſen, auflöſen.
• Rozhřjti ſe, rozhřjwati ſe, est paſs. liquefieri, Zergehen, aufgelöſet werden, ut ſnjh ſe rozhřjwá, etc. Item (čiſtě na wſſechny ſtrany ſe zahřjti) ſotwa gſem ſe tu rozhřjł.
• Vhřjti (pomału hřjti) paulatim calefacere, nach Vndt nach wärmen. někdyť to vhřegi.
• III/200 Vhřjti ſe, paſs. někdyť ſe to vhřege. Item (zahřjti ſe,) incalescere, ſich erhitzen. hrubě ſe vhřjł.
• Wyhřjti, wyhřjwati, (pokog, neb něco wytopiti) excalefacere, erwärmen.
• Wýhřewný, l. weghřewný, adj. (ſnadný k zahřetj) calefactiuus, warm machendt. ut wyhřewná Swětnice, kamna.
• Zhřjti, est perfectum Simplicis. calefacere, erwärmen. zhřjł wodu etc.
• Zahřjti, idem ohřjti. ani w poſteli gſem ſe nemohł zahřjti.
• horčjm, horčił, horčiti. Imp. act. (hrubě hřegi, zapaługi) ualde calefacere, excalefacere, accendere, hitzen, hitzig machen.
• horčjwám, freq. horčjwati Inf.
• horčice, g. f. sinapi, Senfft.
• III/201 horčicowý, horčicný, adj. ut semeno, kořen. etc. Composita ex horčjm sunt perfecta.
• Rozhorčiti, (rozpaliti) ualde calefacere, accendere, ſehr hitzig machen.
• Zhorčiti, Zahorčiti, idem.
• horám, l. hoři, olim erat idem, quod orám, oři, l. worám, woři etc. Sed non est amplius in usu. adhuc ex eo remanent.
• Rozhor, g. m. (brázda prwnj zahonu) porca, Waſſerfurche.
• Auhor, l. vhor, g. m. (rolj, která ſe vworaná k druhému roku necháwá) adag. ſedj co wrána na vhoře (t. ſſpatnau má žiwnoſt) uide Orám.

Strany zdroje: III/345–III/354

• Káži, Imp. act. kázał præt. kázati Inf. Kázám, Iter. Kázáwám, freq. Significat 1 o (vkazugi) ostendo, ich zeüge. Sed in hac Significatione Simplex káži, non est in usu. 2 do (Poraučjm) jubeo, ich heyſſe. kdo ge III/346 kázał (t. poručił) Nota, káži, in hac Significatione est etiam fut. perf. (poručjm) ut kdo mi káže, quis mihi jubebit? wer wird mir befehlen? Gá ti káži, ego tibi jubebo. ich werde dir befehlen. 3 tio (Słowo Božj młuwjm, neb hłáſám) concionor, ich predige. Kdo tam kázá, l. kázáwá, quis ibi solet concionari, wer pfleget dorten zu predigen. dnes tam káže náſs farář.
• Kázánj, n. part.
• Kázanj (Słowo Božj) concio, Predig.
• Kazateł, g. m. Concionator, Prediger.
• Kázatedłnice, aliqui etiam Kazatełnice, l. kazateďnice, g. f. Suggestus, catedra, Predigſtuhl.
• Kazatełſký, adj. concionatorius.
• Kazatełſky, l. po kazatełſku, adu. concionatoriè.
• III/347 Kazatełſtwj (Vřad, neb Vměnj kazatełſké)
• Kázeň, g. f. (t. wedenj, cwičenj, treſtánj, ſkutečné přidrženj) disciplina, Zucht. dům kázně, domus disciplinæ, Zuchthauß. adag. kde nenj kázně, nenj bázně. ¤ item ſſkoła bez kázně, woda bez młýna. ¤ tež kázanj bez bázně, pokrm bez ſoli.
• Kázaný, part. Nekázaná Vlice, (ſłowe proto, že gj Czýſař Kareł děłati nekázał) Item Kázaný (wycwičený, zwedený, počeſtný, ſtydliwý, poſłuſſný) modestus, verecundus, obediens, Züchtig, Schamhaſſtig, beſcheyden, gehorſamb. Nekázaný, (t. nezwedený, nebogácný, ſwewołný) Impudicus, Immodestus, inverecundus, inobediens, Vnzüchtig.
• Nekázanoſt, (neſtud, neſtydatoſt, neſtaudnoſt, nepoſłuſſnoſt) immodestia, impudentia, III/348 inobedientia, Vnzucht.
• Každý, adj. (od káži, t. vkáži: q. nahoby ſe koli vkázało, t. wſſeliký) omnis, quisqve, unus quisq, ein jeder, jederman. ¤ adag. každý ô ſebe, P. Bůh ô wſſecký. (t. ſe ſtarey) quisq pro se, DEus pro omnibus. hłeď každý ſwého, a necheg ginému giného. Spartam suam quisq ornet.
• Každičký, adj. diminut. každičké chwjłe ho čekám. omni momento illum expecto. Ich warte ihn alle Augenblick.
• Každičkoſt, subst. (okamženj) omne momentum, alle Augenblick.
• Geden každý; unus quisq ein jeder.
• Po každé, l. pokaždé adu. (t. ráně( wzdy, wzdycky, wzdyckny) semper, allemahl. nemůž ſe pokaždé zdařiti. kdykoli přigde, pokaždé něco prineſe.
• III/349 Každýkrat, Každékrat, pokaždýkrát, pokaždékrát. adu. idem pokaždé. Composita ex káži sunt perfecta, ut Wykáži, fut. perf. Imperfectum formatur in ugi, ut wykazugi, præs Imp. Wykazowáwám, freq. Comp.
• Dokázati, dokazowati cum Gen. (prokázati, proweſti, prowozowati, doweſti pruwody ſtwrditi) demonstrare, probare, erweißen, darthuen, beweißen. dokaž toho na mne, gá toho dokáži. Na dokázanj vpřimnoſti, łáſky. etc. Item (proweſti) præstare, erweiſen. ¤ ut dokázał hrdinſtwj.
• důkaz, g. m. demonstratio, probatio, allegatum, Erweißung, Beweiß.
• Dukazný, adj. (prúwodný, prúwodnj, prúkazný) probatorius, erweißlich.
• dokázatedłný, adj. (prokázatedłný) demon III/350 strabilis, erweiſlich.
• Nakázati, (mnoho kázati) doſti toho nakázał, l. doſti ſe nakázał.
• Okázati, okazowati, (vkázati, dáti wěděti) monstrare, ostendere, indicare, anzeigen, weiſen, zeigen. kdo ti to okázał?
• Okázati ſe, okazowati ſe, est paſs.
• Okaz, g. m. (v´kaz) okázka, g. f. (v´kázka) idem ostensum, ostentum. okazowe nebeſký. Item: Specimen, Probſtuck, Muſter. Na okaz, l. na okázku něco vděłati (na vkázku) speciminis causâ facere, auf Probſtuck etwas Thuen.
• Odkázati, odkazowati, (kſſafftem něco někomu poručiti) legare, υermachen.
• Odkaz, g. m. legatum, υermachtnuß.
• Odkazowateł, g. m. (Kſſafftownjk odkazugicý) legator, testator.
• III/351 Odkaznjk, l. odkazownjk, g. m. (komu ſe co odkazuge) legatarius, dem etwas υermacht wird.
• Pokázati, moderno tempore dicimus prokázati.
• Přikázati, přikazowati, (geſt mocně poručiti, poraučeti) præcipere, mandare, gebietten, befehlen.
• Přikázanj, g. n. (Poručenj) præceptum, mandatum, Gebott.
• Přikázateł, g. m. Præceptor.
• Prokázati, prokazowati, cum Accus. idem dokázati, dokazowati.
• Průkaz, prúkazný, prokazatedłný, idem dúkaz, prúkazný, prokázatedłný.
• Rozkázati, rozkazowati, (poručiti, poraučeti) demandare, decernere, Befehlen. rozkazał gſem mu to vděłati.
• Rozkaz, g. m. (rozkázánj, poručenj) decretum, III/352 mandatum, Befehlich. Rozkaz práwnj, decretum Iudicis. Gerichts Befehl.
• Vkazati, vkazowati, idem okazati, okazowati.
• Vkaz, vkázka, idem okaz, okázka. 2 do (k ginému kázati) vkazuge mne k němu, a on k ginému. vkazuge geden na druhého. 3 tio (znamenati) arguere, anzeigen. ut wywraſſtěné, a wypukłé čeło, neſtydatého vkazuge, frons erugata, et exporrecta effrontem arguit, die glatte, Vnd über ſich gezogene Stirn zeiget einen VnVerſchämten Menſchen an.
• Vkazowati ſe, est paſs. apparere, ſcheinen, erſcheinen.
• Povkázati, povkazowati Decomp. idem quod vkázati. geden na druhého povkazuge. wywraſſtěné, a wypukłé čeło, neſtydatého povkazuge.
• III/353 Vkazateł, g. m. Index, zeiger.
• Wykázati, wykazowati (geſt na někom vkázati) delegare, anweißen. wykázał mi ten dłuh na tom, a na tom etc.
• Wýkaz, l. wegkaz, weykaz, g. m. delegatio, Anweiſung.
• Wzkázati, wzkazowati, (geſt po někom oznámiti) nunciare, υerbottſchafften. ſagen Laſſen. wzkaž mu odemně dobrý den. Mám od něho wzkázanj. (t. wzkázał mi)
• Zkázati, zkazowati, idem wzkázati.
• Zakázati, zakazowati (geſt zapowědjti) inhibere, υerbietten. 2 do (zamłuwiti, zaporučiti) constituere, Beſtellen. hinc.
• Zákazka, g. f. Zákaz, g. m. (zamłuwa) ut na zákazku děłati (geſt, když řemeſłnjk něco někomu naſchwał děłá. rem constitutam, III/354 uel demandatam pro aliquo facere, einem etwas, was er beſtellet hat, machen. 3 tio (přiſljbiti, pripowědjti) promittere, υerſprechen, giž gſem gá mu ten dům zakázał.
• Zakázati ſe, (Sljbiti, zawázati ſe) spondere, promittere, se obligare. υerſprechen, ſich υerbünden. Zakázał mi ſe ten dům přede wſſemi ginými prodati. zakázał ſe mu wſſeligakým přatełſtwjm. etc.
• Zakázka, g. f. dicitur etiam Zákaz, g. m. (přiſljbenj, zakázanj, přjpowěd) promiſsio, υerſprechung. Mám toho zakázku. Panſká zakázka nebýwá giſtá. Na zakázku, neb na zákaz děłati. (na zakázanu, t. wjru, prjpowěd.) idem na zákazku děłati.

Strany zdroje: IV/405–IV/406

• Po, præpositio, post, per, nach, auf. est diuersæ Significationis, construitur cum nominibus, et uerbis, illius Significatio omnimoda est in IV/406 Grammatica, Parte 3 ia ad latum expreſsa, et explanata. quam uide.
• Poboněk, (powiera) superstitio, Aberglauben. ex po, et baňka. ¤ hinc dicitur, nabaňkowati, (leda cos namłuwiti) persuadere, ut alter siue uera, siue falsa pertinaciter credat. idem poboňkowati.

Strany zdroje: V/140–V/144

• Roz, præpositio uerbalis, latinis, dis. Germanis Zer. (různoſt znamenagicý) de qua præpositione, seu eius Significatione, uide Grammaticam.
• Různo, adu. (ſem a tam na ſtrany od ſebe) huc illuc ad partes diuersas, sparsim, hin V/141 Vnd her auf die ſeiten υon einander. Bězeli různo, dispersi sunt huc illuc. Sie ſeyn hin und her υon einander geloffen. Item (obwzłáſſtně od ſebe) separatim, abſonderlich. dali gſme ge různo, l. na různo, posuimus illos separatim, Wir haben Sie abſonderlich geſetzet.
• Na různo, idem různo. adag. wſſechno mu gde na různo (t. na mjzynu: a gak druhý přjſłowj, aby ſe břehu chytił, vtrhne ſe snjm)
• Po různu, adu. (tu, a tam, pomału, po rozdiłně) hîc et ibi, hinc inde, Sparsim, hin und her, nach und nach, po různu gſem to shłedał, hinc inde hoc conquisiui. Ich hab es nach Vnd nach zu ſammen gebracht. Po různu ſe łetos nacházý wjna na winicých. modicùm hoc anno datur V/142 de uino in uineis, es gibt heüer wenig Wein auf denen Weingärten. Wogácý po různu gedau, milites sparsim pergunt. Item aliquando idem significat quod různo. Separatim, abſonderlich. dali gſme ge porůznu, t. různo.
• Různý, adj. (rozličný, rozdjłný) diuersimodus, discretus, Vnterſchiedlich. maljř obraz na ſpůſob žiwého různými barwami wyobrazý. pictor effigiem ad exemplar uiui, discretis pigmentis effigiat. der Mahler ſtreichet das bildnuß nach dem lebendigen Muſter υon Vnterſchiedlichen farben aus.
• Různě, adu. různoſt, Subst.
• Různjm, -ił, -iti, Sing. Imp. act. 1 mo (ſem a tam płáſſjm, rozhánjm) huc illuc dispellere, dispergere. hin und her Zertrennen. On ge tam drobet různj (t. płáſſj.) V/143 2 do (wáłčjm, táhám ſe ô něco s někým, hádám ſe) absq Accus: cum part. ſpołu, ſpołečně, mezy ſebau, uel simili. rixari, altercari, contendere, Stritig ſeyn. Streiten, Zancken. Oni wzdyckny ſpołu různj. 3 io idem quod třjbjm.
• Různjm ſe, paſs. (trhati ſe, geden ſem, druhý tam, na různo gjti) dispergi, ſich zertrennen. přiſſeł na ně kocaur, gak ſe různj? Meth. (nesrownáwati ſe) diſsidere, Vneins ſeyn, ſich nicht υergleichen. Et idem quod různiti 2 dæ Signif.
• Různice, g. f. (newołe, neſwornoſt, Swáda, pohodnutj) diſsensio, diſsidium, discordia, Miſsυerſtand, Vneinigkeit, hader. ſtáłý různice ſpołu magj, (t. ſtále mezy ſebau různj, l. ſtále ſe různj) Composita perfecta sunt hæc.
• V/144 Porůzniti, porůzniti ſe, est perfectum simplicis. porůznili ſe drobet mezy ſebau, (t. pohodli)
• Prorůzniti, (protřjbiti)
• Rozrůzniti, (ſem tam rozehnati, rozpłáſſiti) dispellere, dispergere.
• Vrůzniti, (něčeho co było na různo rozehnáno, a neb co na různo ſſło, kus, neb djł, dopadnauti) předce něco od tud vrůznił, (vſtranił, dopadł)
• Wyrůzniti (po různu wyhnati) Item wytřjbiti.
• Zarůzniti, (po různu ſem tam zahnati) dispellere, hin und her υertreiben.

Strany zdroje: V/209–V/228

• Ržád, g. m. 1 mo ( ab Hæbr. t. rozłoženj, a rozměřenj wěcý, co za čim gjti má) ordo, die Ordnung. Wſſechno ſłuſſně, a podle řádu ſe děge. 1. Kor. 14.
• Neřád (když gedno ſem druhý tam.) confusio, ataxia, disordo, die Vnordnung. 2 do (giſtý ſtaw, neb powołánj lidſké, zač ſe kdo wydáwati má.) ordo, status, der Standt, Orden. geſt řádu duchownjho, (t. Stawu) 3 io Ržad, g. m. absq accentu, (geſt páteř wěcý, gednjm pramenem ſe táhnaucých) series, ordo, Ordnung, Reyhe. poſtaweni byli, gednjm, dwěma, třemi, čtyrmi řady. l. dwogjm, trogjm, čtwerým řadem. collocati erant in uno, duobus, tribus, quatuor ordinibus. gjti w řadu, (t. geden za druhým) ire in ordine, in der Ordnung gehen. V/210 Item (poznamenawanj křidau, co ſe propige, aneb co ſe piwa neb wjna hoſtem wydáwá) ut pjti na řad.
• Ržádek, g. m. (małý řad) Item linea, Zeil. řádkowe pjſma w kněhách, lineæ, Zeilen. řádek chłeba, (t. když několik bochnjčků w gednom řade ſe peče)
• Ržádeček, alt. dim.
• Rzada, g. f. řádka, dim. (zahradnj záhon, záhonec, záhonek)
• Rzádný, adj. (wedle řádu včinený,) legitimus, ordentlich. řádná manžełka, uxor legitima, Eheweib, řádné manžełſtwo, legitimum matrimonium. řádné zpłozený (t. z řádného manžełſtwa) Neřadný, adj. (proti řádu) illegitimus, Vnordentlich. Item (nečiſtotný) inordinatus, Vnordentlich. V/211 Neřadný žiwot, (proti řádu, a Zákonu Božjmu y lidſkému) inordinata uita, Vnordentliches Leben. čłowěk neřádného žiwota.
• Rzádně, adu. ordinatè, legitimè, ordentlich. neřádně, inordinatè, illegitimè Vnordentlich. ¤ Item (nečiſtotně)
• Rzádnoſt, (spořádánj) ordinatio, Ordnung. Neřádnoſt, disordo, Vnordnung. Item, (nečiſtota.)
• Rzádkowý, adj. â řádek. řádkowý žemle.
• Rzadý, adj. sed simplex non est in usu, nisi in Compositis. ut Gednořadý, dwauřadý, třjřadý, čtyrřadý, pěti řadý, ſſeſtořadý, sedmi- oſmi- dewjti- deſeti- uel deſetořadý. Et sic ultra. quod habet unam, duplicem, triplicem, etc. seriem, etc adag. geſſtě ho ſſeſtořadá nedogała, ( sub V/212 intelligitur chudoba, že ſe ſſeſti známkami pjſſe)
• Rzadem, adu. ordine, nach der Ordnung. gděte pěknė řadem.
• Rzadmo, adu. idem. wogſko řadmo poſtawiti.
• Rzehoła, g. f. (řád) ordo, regula, Orden. Rzehoła So Benedykta, So dominyka. So Auguſtina. ordo seu regula S. Benedicti, S. Dominici, S. Augustini etc. Orden des heil. etc.
• Rzeholnj, adj. (někdo w řehole, neb z řehoły) qui est sub regula, uel in ordine. řehołnj čłowěk, religiosus.
• Rzeholnjk, g. m. (řeholnj, duchownj oſoba) religiosus, Geiſtliche Perſon.
• Rzehołnice, l. Rzehołka, řehołnička, dim. fœm.
• V/213 Rzehołnicſký, adj. (co k Rzehołnjku patřj) ut řehołnj oděw.
• Rzehołnjcſky, adu.
• Rzehołnjcſtwj (ſtaw Rzehołnjcſký)
• Pořádný, adj. (po řádu gdaucý, řádu ſſetřicý, řádný) legitimus, ordentlich, richtig. Pořádný držiteł, legitimus poſseſor, ordentlicher Beſitzer. Item solemus ironicè dicere, pořádnys, l. gſyť pořádný, geť pořádný (t. řádu neſſetřicý) tu es ordinatus, du biſt der richtige. Nepořádný (náležitého řádu nemagicý) illegitimus, inordinatus, disordinatus, Vnordentlich, Vnrichtig. Nepořádný držiteł, illegitimus, l. malæ fidei poſseſsor, ein Vnordentlicher Beſitzer. Nepořádný w gjdłe, nepořádný řemeſłnjk, nepořádné V/214 pjſmo etc.
• Bezřádný, adj. idem nepořádný.
• Pořádně, adu. (Spořádaně, wedłe řádu) ordinatè, ordentlich, richtig. nepořádně, bezřádně, (bez řádu) disordinatè, inordinatè, Vnordentlich, Vnrichtig, wſſechno ſe tam nepořádně děge.
• Pořádnoſt, (Spořádanoſt, w řád vwedenj) ordo bonus, Richtigkeit. pořádnoſt včiniti, (w řád vweſti) die Richtigkeit machen. on má pořádnoſt w ſwých wěcech. er hat die Richtigkeit in ſeinen Sachen. on nemá žádné pořadnoſti, er hat keine Richtigkeit.
• Pořád, g. m. 1 mo idem řad 1 mæ Signif. Pořád Práwa, ordo seu proceſsus juris, daß ordentliche Recht. na pořád práwa někomu, vkázati, l. povkázati. mittere ad ordinem, seu proceſsum juris. Zum V/215 ordentlichen recht weiſen, υerweiſen. bez pořádu práwa ho odſaudili. 2 do Pořád, adu. (t. gedno po druhém, bez záſtawuňku) continuè, consequenter. fort nach einander, immerfort. gděte pořád, (t. gedni za druhými,) gdi pořád tau vlicý, etc. 3 io (hned, y hned, ſpołu) mox, statim, una simul, alſobald, zugleich. může to pořád s ſebau wzyt. potest hoc statim secum accipere. er kann es zugleich mitnehmen.
• Pořádem, adu. idem quod pořád, 3 tiæ Signif. může to pořádem s ſebau wzýti.
• Napořád, adu. 1 mo (po pořádku, t. cełau pořádku obegda, wůkoł, a wůkoł) na pořád, (t. po pořádku) wařiti. 2 do (beze wſſeho wybjranj) absq discrimine, ohne Vnterſcheid. wſſeckno na pořád brał, omnia quæcunq ipsi obuenerunt, V/216 absq discrimine accipiebat. er hat alles ohne Vnterſcheid genommen. Item, (hauffně, we ſměš) turbatim, haüffig. wſſechno tam na pořád běžeło. omnes illuc turbatim cucurrerunt. alles iſt haüfig dahin geloffen, nemlich ohne Vnterſcheid der Perſohnen. Psal. 14. Wſſicknj ſe odwratili, na pořád nevžitečnj včiněni etc.
• Pořádek, g. m. 1 mo (řád, řádnoſt) series, ordo, die Reihe, Ordnung. w pořádku zſtupugicých gſau: in serie descendentium sunt: Sie ſind in der abſteigenden Reihe. gá to dobrým pořadkem vděłám. 2 do (Pořádka, t. řád, kterýmž něco wůkoł obcházý) pořádek čaſu, temporum uices, die υeränderung der Zeiten. 3 io (řád takowý, kdež každý wj, koho před ſebau, a za ſebau má. ¤ Item V/217 Společnoſt Rzemeſła giſtým řádem ſe řjdicý.) tribus, Zunfft, Zunfft ordnung.
• Po pořád, l. popořádku, adu. Secundum ordinem, nach der Ordnung.
• Pořádkem, adu. idem.
• Pořádka, g. f. (pořadek 2 dæ Signif. ) ordo, Ordnung. pořádkau, secundum ordinem, nach der Ordnung. gako w Měſtech pořádkau piwa wařj. we wſech na ponucky l. na hłáſky chodj. na kom geſt nýni pořádka? zmeſſkał pořádku.
• Pořadj, g. n. (co řadem ſtogj) series, ordo, Ordnung. w pořadj ſtáti, in der Ordnung ſtehen. Pořadj domů. ordo et tractus domuum, die Ordnung der haüſer. W tom pořadj geſt aſy 20. domů etc.
• V´řad, l. auřad (powołánj k drženj řádu, powinnoſt) officium, munus, das Ambt, V/218 Pflicht. ¤ V´řad Králowſký, v´řad Měſtſký. officium regium, ciuicum. auřad swěřiti, officium committere, k auřadu powołati, ad officium uocare, Zu dem Ambt beruffen. auřad přigjti, na ſe wzýti. Item (počet oſob Raddnjch w obcy wyſtawených t. Radda obce) magistratus. ¤ cełý Auřad za gednu oſobu nemůže.
• Vřadnj, l. auřadnj, item auřadný, l. v´řaďný, adj. (k V´řadu náležegicý) ut auřadnj słužebnjk, Seruus officij, Ambts diener. auřadnj oſoba, officialis, Ambts Perſon.
• Auředłnjk, l. V´ředłnjk. Item auřednjk, l. vřednjk, g. m. est nomen genericum, et Significat (moc řádu, neb powinnoſti někomu k drženj swěřena) præfectus. Ambtmann. ¤ Neywyšſſj Auředłnjcý Zemſſtj, V/219 Supremi Regni Officiales, die Oberſten LandtOfficirer. Menſſj auředłnjcý Zemſſtj. die Vnter Ambts leüthe. Auředłnjcý ſſeſti- neb ſſeſto-Panſſtj, Sexuiri, die Sechs herren. Auřednjk Měſta, pokładu, důchodu etc.
• Auředłnicſký, adj. (co k auřednjku patřj)
• Auřednjcſky, po auřednjcſku, adu.
• Auřednjcſtwj, auředłnjcſtwj, g. n. (auřednjcſký auřad) præfectura. Ambtmannſchafft. Verba inde deriuantur duo, řádám, l. pořádám, et řadjm.
• Rzádám, Imp. act. (geſt do řádu ſtawjm) ordinare, in ordinem redigere, in die Ordnung bringen. sed hoc non est multùm in usu, sed
• Pořádám, pořádał, pořádati, eiusdem Significationis.
• Pořádáwám, freq. V/220 Composita ex řádám, et pořádám, sunt perfecta, ut spořádám fut. perf. Imperf. præs. spořadugi, Et sic reliqua. Ex řádám autem Composita non sunt adeò in usu.
• Popořádati, idem zpořádati.
• Přepořádati, (ginak zpořádati)
• Spořádati (do řádu poſtawiti, w řád vweſti) in ordinem redigere, in die ordnung richten. Spořádati wogſko, (w ſſiku ge poſtawiti) aciem instruere, ordinare. Schlacht ordnung machen. spořádati poſłednj wůli, disponere, Teſtiren. Item (Srownati, Srownáwati) ordine collocare, in pulchrum ordinem disponere, in Schöne Ordnung bringen. Wſſechno to pěkně spořádał. Má w ſwým domě wſſechno pěkně spořádáno.
• Spořádaný, part. et adj. ordinatus, dispositus.
• Spořádaně, (pěkným řádem.) ordinatè, V/221 dispositè, ordentlich.
• Spořádanoſt (pěkný řád) bona ordinatio, dispositio, gutte Ordnung.
• Spořádati ſe, paſs. Item do řadu ſe poſtawiti. pěkně ſe spořádegte.
• Wypořádati, (Srownati, t. wſſechno, koncem wen spořádati)
• Wypořádati ſe (popořádku něco děłati) 2. Paral. 24. přjcházeł wſſechen lid, a dáwali sbjrku, až ſe wypořádali. až ſe wſſichnj s wárkami, l. w wárkách wypořádagj.
• Zpořádati, est perfectum Simplicis. ordinare, disponere, υerordnen, in Ordnung bringen.
• Rzadjm, apud Boëmos non est in usu, sed řjdjm, řjdił, řjditi. Imp. act. 1 mo (pořádně něco konám, zřizugi, vſtanowugi, poſwěcugi) řjditi, (zřjditi) ordinare, ordiniren. 2 do (Sprawugi) administrare, regere, gerere, υerwalten. On dobře řjdj obec, benè administrat rem publicam, er thuet die V/222 die Gemein wohl υerwalten. On dobře králowſtwj sprawuge, benè regnum regit. 3 io (konám, děłám, půſobjm) ago, facio, perago, expedio, ich υerrichte, ich thue. řjditi poſelſtwj, (t. konati, proč poſłán) legationem expedire, die Bottſchafft υerrichten. řjditi ſwé práce, (t. konati) labores suos peragere, ſeine Arbeit υerrichten. co on tu má řjditi, (t. děłati) quid habet ille hîc ad agendum? was hat er dahier zu thuen? 4 to (w řádu držeti) regere, dirigere, gubernare, regieren. Bůh řjdj Swět maudroſtj swau. Deus regit mundum Sapientiâ suâ, Gott regiret die Welt mit ſeiner Weiſheit.
• Rzjditi ſe cum præp. uel præp s. (Sprawowati ſe) regi, obtemperare, ſich regiren. gehorchen. lide powinni gſau zákonem Božjm ſe řjditi: homines tenentur man V/223 datis diuinis obtemperare, die Menſchen ſeyn ſchuldig dem Gottlichen Geſatz zu gehorchen. ten dům ſe řjdj dſkami Zemſkými, ista domus regitur tabulis regni. das hauß regiret ſich mit der Königh Landtafel. On ſe njm řjdj, (t. Sprawuge) ille ab ipso regitur, dependet, Mładſſj lide, magj ſe řjditi starſſjmi, juniores debent regi â Senioribus.
• Rzediteł, l. Rzjditeł, gubernator, Regirer. Item (Konatel, gednateł negaké wěcy) moderator, factor, υerwalter υerweſer.
• Rzjzenj, part. Item (gednánj, konánj, půſobenj) ordinatio, dispositio, z řjzenj Božjho ſe to ſtało, ex dispositione Diuina hoc factum est.
• Rzjdjwám, Freq. V/224 Composita ex řjdjm sunt perfecta, ut wyřjdjm, fut. perf. Imperfectum formatur in ugi, ut wyřizugi, præs. Imp. wyřizował, wyřizowati. Wyřizowáwám, Freq. Et sic reliqua.
• dořjditi (oſtatek zřjditi) Iron. (nic newyřjditi, zle wyřjditi) pěkněs dořjdił! pulchrè rem expediuisti! du haſt ſchön ausgericht.
• Nařjditi, (na něco řád, a giſté wyměřenj včiniti) constituere, ordinare, decernere, υerordnen, anordnen, beſtellen. nařjdił mu wychowánj, płat, prácy etc. Item, nařjditi, nařizowati, (poručiti, poraučeti) constituere, ordinare, mandare, υerordnen, befehlen. nařjdił mu to včiniti, mandauit ipsi ut hoc faciat, er hat ihm anbefohlen, es zu Thuen.
• V/225 Nařjzenj, part. item nomen, (poručenj, vſtanowenj) mandatum, constitutum, statutum, Befehl, υerordnung.
• Nařjzený, part. paſs. constitutus, υerordnet. čłowěk geſt nařjzený Mjſtodržicý Božj w Swětě.
• Pořjditi, (geſt po ſobě řád včiniti, t. při Smrti nápadnjky swé spořádati) disponere in ultima uoluntate de rebus suis, testari, Teſtiren, υermachen, ein Teſtament machen. Item idem wyřjditi. málo tam dnes pořjdjſs, hodie parùm ibi expedies, du wirſt heüt dorten nichts ausrichten. Nic tam nepořjdił, nihil ibi expediuit, er hat nichts dorten aus gericht.
• Pořjzenj, part. item nomen (Kſſafft, poſlednj wůle) testamentum, ultima uoluntas, dispositio ultimæ uoluntatis, das Testament, V/226 der letzte Wille. ¤ bez pořjzenj z Swěta zſgjti, ab intestato decedere, ohne Teſtament ſterben.
• Pořjzený, testatus. nepořjzený, intestatus, nepořjzený ſtatek, bonum de quo non est dispositum. VnVerteſtirtes Guth.
• Podzřjditi, (na mjſtě ſwem, neb na mjſtě druhého zřjditi, vſtanowiti) substituere, substit uiren. On Swýmu Synu podřjdił Pana N. ille filio suo Substituit Dominum N. Er hat ſeinem Sohn Substitui ret den herrn N.
• Podzřjzenj, substitutio, die Substitution.
• Podzřjzený, substitutus.
• Předzřjditi, (geſt od dáwna k něčemu zřjditi) prædestinare, Rom. 8. 30. které předzwěděł, ty y předzřjdił.
• Předzřjzenj, n. part. prædestinatio. předzřjzený, part. paſs. prædestinatus.
• Wyřjditi, wyřizowati. 1 mo (nėco konám, půſobjm, k mjſtu a koncy wedu) negotium administrare, agere, peragere. υerrichten. V/227 2 do (wykonati) expedire, exequi, ausrichten. Cos pak tam dobrého wyřjdił? quid ibi boni expediuisti? was haſt du guttes dorten ausgericht?
• Wyřjzenj, n. part. expeditio, Ausrichtung.
• Wyřjzený, part. paſs. expeditus, ausgericht. Gižli ta wěc wyřjzena? est ne hoc iam expeditum?
• Zřjditi, (k něčemu vſtanowiti) constituere, demandare, committere, υerordnen, beſtellen. Zřjdił ho na Swém mjſtě, t. (wyſtawił a zmocnił) constituit illum loco sui. Er hat ihn anſtatt ſeiner υerordnet.
• Zřjzenj, nom. part. (řádné vſtanowenj) constitutio, statutum, Ordnung. Zřjzenj Zemſké, l. zřjzenj Zemſká, plur. Constitutiones Regni, terrestres, prouinciales, die Landes-Ordnung.
• Zřjzený, part. paſs. (řadně vſtanowený) V/228 constitutus, υerordnet. Zřjzená moc, (t. řádně daná)
• Nezřjzený, adj. (geſt w řádu ſe nedržicý) inordinatus, uitiosus, Vnordentlich, Vnzüchtig. nezřjzená žádoſt (w těłe panugicý) immode rata appetentia, affectus uitiosus, Böße Luſt, Vnzüchtige Begierd.
• Nezřjzeně, adu. přjliſs nezřjzeně toho žádá. (t. nezbedně, an proti řádu geſt.)
• Nezřjzenoſt, appetitus malus, ambitio, Begierde.

Strany zdroje: VII/450–VII/459

• Wůle, g. f. conuenit cum multis linguis deriuatiuè. uoluntas, der Wille.
• Po wůli vděłati. (t. tak aby ſe libiło) po wůli býti, k wůli něco včiniti, ad placitum alterius aliquid facere, zu gefallen Thuen. proti wůli činiti. contra uoluntatem facere, wider des andern Willen etwas Thuen. Něco mu negni po wůli. (něco ho mrzý,) displicet ipsi aliquid, Es υerdrüſſet ihn etwas.
• Podle twé wůle, l. po twé wůli, podle twe liboſti, podle twého aumyſłu) pro tuo arbitrio, nach deinem Willen.
• VII/451 Budeli wůle Božj, budeli wůle Pána Boha, (dáli Bůh, dáli Pán Bůh, budeli ſe Bohu ljbiti, popřegeli Bůh zdrawj,) Si Deus uolet, uolente, fauente Deo, Wills Gott.
• dobrá wůle, Significat 1 mo (Kwas, hody) conuiuium, Gaſtung, Mahlzeit. ut był gſem na dobry wůli etc. 2 do Poſtaupenj negakeho práwa na pargameně pſané, ceſsio nominis solennis in membrana scripta, Gutter Willen.
• Poſlednj wůle, dicitur (Kſſafft) testamentum, ultima uoluntas, der letzte Willen, Teſtament.
• Wołný, adj. Significat 1 mo (swobodnau wůli magicý) liber, frey. ut gá gſem sobě wołný. Newołný, inuitus, Vnwillig.
• Wołně, liberè, frey. mohu tam wołně gjti. poſsum liberè illuc ire. Ich kann frey hin gehen. VII/452 Newołně, non liberè, inuitè, nicht frey, Vnwillig.
• Zwołna, adu. (powołně, z powołna, t. podle wůle,) ut zwołna gjti, (t. wedle wůle, polechku, znenahła) paulatim ire, gemach gehen.
• Wołnoſt, Subst. swoboda, freyheit. Newołnoſt. Nota Methaphorice Significat
• Wołný, (proſtranný) amplus, spatiosus, breyt. Newołný. ut wołný dům, ſſat; swětnice etc. Wołný ſtřewic, newołný ſtřewic.
• Wołně (proſtranně) amplè, spatiosè, geraumiglich. Newołně. ut může tam wołně wůz s čtyrmi koňmi obratiti. (t. proſtranně) Gakſy gſem VII/453 newołně seděł, ležeł, ſſłapił etc.
• Wołnoſt, (proſtrannoſt) amplitudo, spatium, die Breyte. ¤ Newołnoſt.
• dobrowołný, adj. (nepřinucený, chtěgicý, swobodný) uoluntarius, spontaneus, facilis, freywillig. dobrowołná smłauwa práwa łomj.
• dobrowołně, adu. (nepřinuceně, swobodně, chtě) uoluntariè, libere, sponte, freywillig.
• dobrowołnoſt, Subst.
• Powołný, adj. (po wůli, ochotný) obsequens, willig, dienſtwillig.
• Powołně, (ochotně) obedienter, gehorſamblich, dienſtwillig.
• Zpowołna, adu. idem quod zwołna.
• Powołnoſt, obedientia, dienſtwilligkeit.
• Swewołný, adj. (ô swé wůli chodicý, VII/454 zauffałý, nezwedený) petulans, proteruus, nequam, Muttwillig, frech.
• Swewołně, adu. petulanter, nequiter, Muttwillig, muttwilligerweiße.
• Swewołnoſt, petulantia, nequitia, Muttwilligkeit, Muttwill, frechheit.
• Newole, g. f. (různice, swáda, swár) discordia, diſsidium, Zwitracht, Vneinigkeit, Widerwillen.
• Zwůle, g. f. (dobré bydło, swoboda něčeho, Přiležitoſt, proſtrannoſt, pohodlj, l. pohodłnoſt.) ut má tam znamenitau zwůli na tom ſtatku, (t. dobrau pohodłnoſt, dobré bydło) habet in illo bono egregiam commoditatem. Er hat auf dem Gutt treffliche Gelegenheit. Má wełkau zwůli w swém domě, na swém statku (t. VII/455 proſtrannoſt, a pohodlj) má zwůli w seděnj etc.
• Zwůle, dicitur etiam in alieno, słužebnoſt, Seruitus, dienſtbargkeit. ut jus uenandi, piscandi, pascendi, Et cætera. Et sic sub nomine Zwúle, omnia ista continentur.
• Zwołný, adj. Adag. zwołné seděnj, půł zwůle.
• Zwołně, adu. Zwołnoſt, Subst. idem quod zwůle. A wuole prouenit, Woljm.
• Woljm, Sing. Imp. act. wolił, woliti, (wybjrám, raděgi chcy) eligo, malo, ich erwähle, will lieber. etc.
• Wolenj, g. n. (wybránj) electio, optio, Erwählung.
• VII/456 Wolený, part. paſs. electus.
• Wolenec, g. m. idem quod wolený. ¤ Per abusum Wolenec, dicitur etiam (Wolitel, Wolinoſta, Wolič) Elector.
• Woljwám, Freq. Composita ex woljm, fiunt perfecta. ut wywoljm, fut. wywolił, præt. wywoliti, Inf. Imperfecta Composita, habent in præs. ugi, ut wywolugi, wywołował, præt. wywołowati, Inf. Et sic cætera.
• dowoliti, dowołowati, (powoliti) consentire, concedere, permittere. Bewilligen, erlauben. ut geſt mi dowoleno, est mihi licitum, iſt mir erlaubet. habet Accus. l. Dat. gá to. ( l. tomu) dowoljm. ¤ item præp. k. gá k tomu dowoljm. VII/457 Nota, uerba negationem habentia, habent Semper Genit. ideo dices: Gá toho nedowoljm.
• dowolenj, g. n. (powolenj) consensus, conceſsio, licentia, Bewilligung, Erlaubnuſs. s dowolenjm Pánj, cum licentia Domini, mit Erlaubnuſs Ihr herrn.
• Powoliti, powolowati, idem quod, dowoliti.
• Podwoliti ſe, (zakázati ſe, přiſlibiti, vwoliti ſe) polliceri, recipere in se, offerre se, υerhayſſen, zuſagen, υerſprechen.
• Podwolenj, part le.
• Přiwoliti, přiwolowati. aſsentiri, bewilligen, beyfallen. ¤ cum præp. k. gá k tomu nepřiwoługi, (t. neswoługi, nepřiſtupugi) non aſsentior huic rei, ich bewillige nicht darzu.
• Přiwolenj, aſsensio, Bewilligung.
• VII/458 Swoliti, swolowati, consentire, bewilligen. cum præp. k. ut gá k tomu swolugi (t. powoługi, dowoługi) consentio ad hoc, ich bewillige darzu. Item Accus. swoliti na obecnjm sněmě tolik etc.
• Swolenj, consensus, Bewilligung. ¤ ut Obecné Zemſké swolenj.
• Vwoliti ſe, vwołowati ſe, idem quod podwoliti. utrumq cum præp. k. ut vwolił ſe, podwolił ſe sám k tomu, uel vwolił ſe, podwolił ſe, sám to Včiniti, l. že to sám Včinj. promittit hoc se ipsemet facturum, Er hat υerſprochen es ſelbſt zu Thuen.
• Vwolenj, nomen participiale. dobrowołné vwolenj, práwa łomj.
• Wywoliti, wywolowati, (wybrati, VII/459 wybjrati, obljbiti ſobě) eligere, optionem habere, auswählen, ausklauben.
• Zwoliti, est perfectum Simplicis uerbi. (wywoliti, wybrati, obljbiti) eligere, erwählen. Zwolił ho sobě za Pána. Zwolił sobě deſet mužů etc.
• Weljm, (raddu dáwám, poraučjm) suadeo, jubeo. Aliqui ex hoc fonte deriuant, quod quære sub wełý.

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Úvod