Václav Jan Rosa: Thesaurus linguae Bohemicae
Úvod

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Strany zdroje: V/161

• Ručnice, ručnikář, ručničný, ručnikářſtwj, ibidem.

Strany zdroje: V/168–V/183

• Ruka, g. f. (od ryčjm, t. teku, neb płynu: že gako pramen z těła teče. tak zagiſté y Latinjcý, manus, â manando ) manus, die hand.
• Ručička, dim. ruka prawá, (prawice) dextra manus, die rechte hand. Lewá ruka, (łewice, krchá ruka) sinistra manus, die lincke hand. na prawicy, l. po prawicy, (na prawý ſtraně) â dextris, auff der rechten Seiten. Na lewicy, l. V/169 po lewicy, â Sinistris, auf der lincken Seiten. ¤ Prawák, g. m. dexter, lewák, g. m. (krchňák, l. krſſňák) sinister, Linckiſch. otewřená ruka, (dłaň) palma, die flache hand. zawřená ruka, (pěſt) pugnus, Fauſt. ¤ Item (hrſt) uola, die höhle der hand. co to máſs w hrſti? ruku włožiti, l. wztáhnauti na někoho, inijcere manus, die handt anlegen. ruku na to dáti, manu data, l. stipulata promittere, die hand darauff geben. do ruky, l. do rukau dáti, in manus tradere, behändigen in die hände ſtellen. rukama łomiti, (taužebně nařjkati) plangere, die hände zuſammen ſchlagen. rukama płeſkati, plaudere manibus. Pod ruku někomu gjti (Sprawowati ſe, řjditi ſe po někom) accomodare se alterius moribus, mandatis. V/170 ſich nach des andern Art, Sitten, Befehl rechten. Ruku druhemu držeti, l. ruky nadržowati, protegere, ſchützen. ruku nad něčim držeti, manutenere, defendere, die hand über etwas halten, handhaben. pred rukama, l. před rukami, po ruce, (po hotowě na poſkoku) præ manibus, præstò, υorhanden zu gegen, gegenwärtig. po ruce, k ruce, ad manum, zur hand. Adagia. ruky, když nepřičinjſs, Samo ſe neděłá. wjce ruk, wjce djła. l. wjce rukau wjce djła. Geſt ſwé ruky muž (t. vdatný) když ruka ruku myge, bjwagj obě bjłé, l. pěkné. z dobrých to rukau mám (t. od giſtého čłowěka) z těſných rukau gſem to doſtał, (t. těžce a pracně) geſt před rukama. (t. pohotowě.) geſt mezy rukama (t. w djłe, děłá ſe to: item w vžjwánj) geſt mu na ruku (t. nadržuge mu ruky, pomáhá mu) hned V/171 ge tu po ruce, (t. pohotowě, na poſkoku) gemu po ruce, (t. k wůli) nechce mi pod ruku (t. nechce poſłauchati) gde mu to čiſtě od ruky (t. čerſtwě něco děłá) sed od ruky, Significat (bězně, na odbyt) hinc od ruky prodáwati, (t. bez wáhy, po zdánj) gjti od ruky, Significat odbyt na něco mjti, ut to zbožj gde ſſwarně od ruky. (t. ge odbytný, má na to zbožj odbyt) Wěrná ruka, ſłowe ten komu co swěřeno geſt. dał mu to k wěrné ruce. giž geſt ruka w ruku l. ruka w ruku a pſu koſt (žertowně ſe řjká ô přjpowedi manžełſké) łepſſj hołub w ruce, než geřábek na ſtřeſſe. (t. máło giſté, łepſſj než mnoho negiſtého)
• Rukatý, adj. (kdo má weliké ruce) qui craſsas manus habet, der groſſe hände hat.
• Rukatoſt, subst.
• Rukáč, idem rukatý.
• V/172 Rauček, l. Raučka, g. m. (kdo nemá ruky, a neb małau má) qui non habet manum, uel qui habet mutilatam, paruam.
• Ručnj, adj. (co do ruky wzato býti muž) rucnj ſekera.
• Gednoručnj, adj. idem. gednorucnj ſekera.
• Gednoruký, adj. (kdo má gednu ruku) qui unam habet manum. der eine hand hat.
• Gednoručný, adj. idem. ¤ Item (co ſe gednau rukau děłá) gednoručně, adu. gednoručnoſt, Subst.
• Oboručný (obogetnjk) ambidexter.
• Obauručnj, adj. (co ſe do obau rukau bere. gako kord, ſekera) obauručně, adu. obauručnoſt, Subst. ¤ Meth. obaurucně děłati (geſt oprawdowě: proto že do obau rukau něco wzýti, geſt oprawdowě wzýti.)
• Obruč, g. m. aliquibus, g. f. (od podobnoſti: nebo obgetj rukama podobné geſt, a neb raděgi. V/173 od praučjm: geſt pás k ſtahowánj sudů, beček etc. circulus, Reiff. ¤ adag. obruč hrubý, po mału ſe ohýbati muſý.
• Obručj, collect. (t. mnoho obručů)
• Obraučjm, -ił, -iti. Imp. act. (kraužjm, kolčjm, kolećkugi)
• Obraučjwám, Freq. Composita ex eo sunt perfecta. ut wyobraučjm. Imperfectum præs. Wyobručugi, admittit easdem præpositiones, quas kraužjm.
• Naručj, g. n. (co ſe na ruce wzýti, a vneſti můž) geſt toho s náručj. est tantùm, quod in amplexu manuum portari potest. nabrał dřjwj s náručj. neſł to w náručj. manipulus. Item (obgetj rukau) wzał ho do náručj, a hodił njm ô zem.
• Náručnj, adj. (co na ruce geſt) ut náručnj kůň, parippus, das hand Pferd.
• Přjručný, adj. (co při ruce, aneb po ruce geſt) V/174 manualis. Item (přihodný, přjłežitý) commodus, gelegen. ten ſtatek ge mu přjručný.
• Přjručně, adu. přjručnoſt, subst.
• Zručný, adj. (zdárný, t. gemuž wſſechno, co děłá od ruky gde) Nezručný (nezdárný, gemuž nic od ruky negde) geſt niáká nezručná oſoba, nezručný čłowěk.
• Zručně, adu. zručnoſt, subst. Nezručně, adu. nezručnoſt, subst.
• Ručnjk, g. m. (ſſat, gjmž ſe ruce vtjragj) mantile, handtuch.
• Ručnice, ručnička, dim. g. f. (ſtřełba w ruce ſe noſycý) bombarda, handrohr.
• Ručničný, adj. (co k ručnicy přináłezj) ručničný prach, puluis nitratus, Büchſenpulwer. ručničná kułka, globus bombardicus, Büchſen Kugel.
• V/175 Ručnikář, g. m. (kdo ručnice děłá) faber bombardarius, Büchſenmacher.
• Ručnikářſký, adj. (co ručnikári přiſłuſſj) ručnikářſká djłna, ručnikářſký kładiwo, piłnjk. etc.
• Ručnikářſky, l. po ručnikářſku, adu.
• Ručnikářſtwj (řemeſło ručnikářſké) opificium bombardarium, Büchſenmacher handwerck.
• Rukáw, g. m. manica, Ermel. Item idem quod rukáwnjk. adag. on geſt w rukáwě (t. má łáſku) wypadł z rukáwu, (t. z miłoſti) má to w rukáwě, (t. ge tim giſt) nedá ſe to wytřáſti z rukáwu, (t. nedá ſe na poſkok děłat) co ſe domnjwáſs, že ſe to z rukáwu wytřeſe.
• Rukáwnjk, g. m. (Samotný obwzłaſſtný rukáw, gehož ſe mjſto rukawic vžiwá, V/176 aby ruce ſpołu były: l. do něhož ſe obě ruce ſtrkagj) manica, Stutzel. Item (Sytě, l. tenata, na ſpůſob rukawu zhotowené, neb Náſtrog Lowecſký na koroptwe) manica ad capiendas perdices, Treibgarn, l. Treib netz auf Rebhüner.
• Rukawice, g. f. chirothecæ, handſchuch.
• Rukawce, g. f. plur. amiculum, Scapulare, Goller.
• Rukowěť, g. f. (držadło, za něž ſe vgjmá gakákoli wěc, gako, v konwe, dweřj, kordu etc manubrium, hefft, handhab.
• Rukogmě, g. m. (že ſe dánjm ruky vgjmá) Sponsor, fidei iuſsor, Bürg.
• Społorukogmě, confideiuſsor, Mit Bürg
• Społorukogmě rukau ſpołečnj, a nerozdjłnau, (rukogmě, do cełé Summy) fideiuſsor in solidum.
• Podrukogmě (Podpůrce) fideiuſsor fideiuſsoris. V/177 Bürg des Bürgen.
• Rukogemſtwj, g. m. fideiuſsio, sponsio, Bürgſchafft.
• Ručjm, -ił, -iti. Sing. Imp. act. cum præp. za personæ, uel rei, quæ est in fideiuſsione præter Dat. personæ, quæ acceptat fideiuſsionem, hic tamen non est semper neceſsarius, sed sæpiùs abijcitur, (Slibugi za někoho, neb za něco, za rukogmě ſe ſtawjm, neb zapiſugi. ¤ Item rukogmě za něco poſtawugi, rukogemſtwj činjm, vgiſſťugi.) spondere, fideiubere, satisdare. angeloben, ſich zum Bürgen ſetzen. ¤ Item Bürgen ſtellen, υerbürgen. Poſlechneli kdo rady mé, s njm ručiti, že na tom ſſkody ne wezme. etc. gá gſem za něho, za to, ručił, gá mu chtěł za to ručiti.
• Ručjwám, Freq. V/178 Composita ex ručjm sunt perfecta, ¤ ut vručjm, fut. perf. Imperfectum formatur in ugi, ut vrukugi, potest etiam dici vručugi. præs. Imp.
• Poručiti, u. hic infra.
• Vručiti, cum Accus. (geſt někoho, neb něco rukogměmi, neb zákładem, a nebo zápiſem zgiſtiti, vgiſtiti) satisdationem, l. cautionem pro aliquo, uel pro aliqua re, fideiuſsoribus, uel pignore, uel inscriptione, præstare. υerbürgen, die Bürgſchafft. Gá gſem ho mým cełým ſtatkem vručił, l. zaručił. ego meis omnibus bonis pro illo cautionem præstiti. Ich hab ihm mit mein hab und Guth υerbürget. Cum Dat. et præp. za, idem. ut gá gſem V/179 za něho mým cełým ſtatkem vručił, l. zaručił. gá gſem mu za to vručił etc
• Wyručiti, cum Accuſ. personæ, (geſt někoho na rukogemſtwj, neb na zapis z wazby wymocy) per uadimonium, l. cautionem aliquem arresto liberare, uadari. ausBürgen. ¤ Cum Accus. rei: (něco od Práwa k vžiwánj rukogemſtwjm, neb doſtatečným zaručenjm doſtati) ad cautionem aliquid recipere, ausbürgen. On ty penjze wyručił, ipse illam pecuniam ad cautionem recepit. Er hat das Geld ausgebürget.
• Zaručiti, idem vručiti. Zaručiti ku Práwu, zaručił k ſtánj doſtánj, cauit de iudicio sisti uadari.
• Zaručenj, participiale, et nomen. (Vručenj rukogměmi neb zákładem, aneb zapiſem) V/180 cautio, die Kaution. geſt na zaručenj puſſtěn, ad cautionem est dimiſsus, Er iſt auf die Caution entlaſſen worden. ¤ Má na doſtatečné zaručenj propuſſtěn býti.
• Zaručený, part. paſs. Sic vručený, wyručený.
• Záruk, g. m. idem zaručenj.
• Poručjm, poraučjm.
• Poručjm. fut. perf. act. poručił, poručiti. Eius Imperfectum est.
• Poraučjm, in præt. poraučeł, Inf. poraučeti. Significat. 1 mo poraučjm, Imp. poručjm perf. (odewzdáwám, a gako z ruky ſwé ginému dáwám, a swěřugi) commendo, comitto, confido, ich Befehle. gá ſe Pánu Bohu poručjm, committam me D. DEo. ich will mich Gott Befehlen. ¤ Gá to Bohu poraučjm V/181 ( subintelligitur, Swůg zármutek, swau ſſkodu, křiwdu.) ego hoc DEo commendo, ich Befehle es Gott. gá gſem mu ho poručił, (t. k opatrowánj odewzdał) Poraučjm tohoto miłého přjtele tobě. 2 do (rozkazugi, wyměřugi, a gako do ruky, co činiti máſs, dáwám) mando, iubeo, ich Befehle. Tak Bůh, tak Kráł, tak Pán poraučj. ita Deus, ita Rex, ita Dominus mandat. alſo Befehlet Gott, alſo der König, alſo der herr. Poručiti k ſſafftem, (geſt odkazati) legare, υer testi ren.
• Poručenj. 1 mo est participiale. 2 do (rozkaz) mandatum. Befehl. čjm poručenjm, l. z čjho poručenj) ſe to děge? ad cuius mandatum hoc fit? auf weſſen Befehl geſchicht dieſes?
• V/182 Poručený, part. paſs. commendatus, befohlen. Poručena, l. poruċenu ſobě mjti, commendatum habere, ſich einen anbefohlen ſeyn Laſſen. chcy ſobě tu wěc poručenu mjti.
• Poručnjk, g. m. 1 mo (Płnomocnjk) mandatarius, beυollmächtigter. 2 do (Opatrownjk, Obrance Syrotka, a Syrotčjho Statku. q. poručený otec, neb władař syrotka, a nápadu) tutor, Curator. υormund, υormünder. Et in hoc sensu Poručnjk, est in usu, in altero Płnomocnjk.
• Poručnice, g. f. tutrix, υormunderin.
• Poručnjcſký, adj. (co Poručnjku přiſłuſſj) tutorius. Poručnjcſký počet, rationes tutoriæ. υormundſchaffts-Raittung.
• Poručnjcſky, po Poručnjcſku, adu.
• Poručenſtwj, g. n. (auřad Poručnjcſký, V/183 neb Poručnjcſká powinnoſt) tutela, curatela, υormundſchafft. Přigał nad njm poručenſtwj.
• Poručenec, g. m. idem (poručený, t. kdo koliw geſt pod poručenjm druhého) Nota, poručiti, mandare, befehlen, admittit adhuc aliam præpositionem za, ut.
• Zaporučiti, idem quod poručiti.

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Úvod