Václav Jan Rosa: Thesaurus linguae Bohemicae
Úvod

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Strany zdroje: VI/679–VI/704

• Trčjm, -ił, -iti. Sing. Imp. act. ( ex trn, et čnjm, q. trnčjm. t. koncem wen ſtrmjm, neb konec naſtawugi) cuspide prominere, et cuspidem oppono.
• VI/680 Trc, l. truc, g. m. (co trčj.) Item wzdora, ein Trotz. na truc něco děłati, (t. na wzdoru, l. na wzdory) studio aliquid facere, ut alter ad iram commoueatur.
• Trucugi, trucował, trucowati, Sing. Imp. Neut. cum Dat. (spurně na odpor ſe ſtawjm, wzdorugi, zdorugi) insultare, trutzen. měłby ſe raděgi kořiti, on pak geſſtě trucuge. deberet se potiùs humiliare, ille autem adhuc insultat. er ſolte ſich lieber demüthigen, er aber thuet noch trutzen.
• Trucowáwám, trucowáwał, trucowáwati. Freq.
• Trucowitý, adj. (zdorowitý, swewołný, VI/681 twrdoſſigný) pertinax, obstinax, duræ ceruicis, trotzig, halsſtarrig. Má trucowitau hławu, habet duræ ceruicis caput. hat einen trotzigen Kopf.
• Trucowitě, adu. trucowitoſt, Subst. Composita ex trucugi sunt perfecta.
• dotrucowati, (dozdorowati) tak dłauho bude trucowati, až dotrucuge. hoc est, ipsius obstinatia, et insultatio malum finem sortietur. Seine halsſtarrigkeit wird ein Vbles End gewinnen.
• dotrucowati ſe, cum Gen. (ſkrz trucowánj k něčemu přigjti) dotrucował ſe ſſatławy. per suam obstinatiam uenit in carceres, durch ſeine halsſtarrigkeit iſt er in die Schachtley kommen.
• VI/682 Natrucowati ſe (nazdorowati ſe.) natrucował ſe doſti, a potom předce podlezſti muſył. Satis diu insultabat, et tamen postmodum debuit se humiliare. hat Lang genug getrotzet, endlich hat er ſich doch müſſen demüthigen.
• Potrucowati, (powzdorowati) est perfectum Simplicis. ¤ Item (drobet trucowati.) modicùm insultare, ein wenig trotzen. Proč mu někdy nepotrucugeſs?
• Přetrucowati, cum Accus. (trucem, trucowánjm přemocy, přezdorowati) obstinatiâ, l. insultando uincere, mit trotzen Vberwinden, podjwám ſe, kdo koho přetrucuge.
• VI/683 Wytrucowati, (wyzdorowati, trucowánjm nėċeho nabýti) co ty ſobě wytrucugeſs, to poznáſs. wytrucował sobě ſſatławu, t. dotrucował ſe ſſatławy.
• Zatrucowati, (zazdorowati, drobet potrucowati) předce mu někdy zatrucuge, (t. zahaukne, ſe offaukne, ſe obořj) ani mu neſmj zatrucowat, (t. potrucowat)

  Strčjm, Strkám.

• Strčjm, Sing. perf. fut. act. in præt. Strčił, Inf. Strčiti. â uerbo Imp. trčjm. (nėčim končitým pjchám, neb zmjtám, ¤ Item někoho tiſknu, tłačjm) figere, trudere, ſtecken, ſtoſſen. VI/684 ut gá do tebe kord ſtrčjm, (t. wrazým) ego in te gladium figam. Ich will in dich den Degen ſtechen. Strčiłby ho do pytle, in saccum illum intruderet. Er thäte ihn in Sack ſtecken. Strčił ho až hned padł, trusit illum ut statim ceciderit. Er hat mit ihm geſtoſſen, daß er niedergefallen iſt. ¤ Nota: ille Accusatiuus personæ pulchrè mutatur in Instr. ut Strčił njm, až hned padł. co ge pak tebau kozeł ſtrčił, (t. hodił.) ſtrčił pero za vcho etc.
• Strkám, ſtrkał, ſtrkati. Sing. Imp. act. Significat idem in Significatione Imperfecta, quod Strčjm, in Significatione perfecta. strkał kordem do dweřj, VI/685 (t. pjchał) infigebat gladium in portam. hat mit dem Degen υielmahl in die Thüre geſtochen. strkał njm wen z domu: ale nemohł ho wyſtrčiti. trudebat illum ex domo, at non poterat illum extrudere. Er hat ihn wollen aus dem haus ſtoſſen, hat ihn aber nicht können ausſtoſſen.
• Strkáwám, Freq. Composita ex Strčjm, et strkám, sunt perfecta. ut wyſtrčjm, wyſtrkám, fut. perf. wyſtrčił, wyſtrkał, præt. perf. wyſtrčiti, wyſtrkati, Inf. perf. ¤ Sed obseruabis inter illa duo perfecta differentiam, de qua in Gramm a P. 2 da. cap. 25. obseru. 3 ia. Tempus Imperfectum, Composita VI/686 formant 1 mo ex Freq. strkáwám. ut wyſtrkáwám. præs. Imp. wyſtrkáwał, præt. Imp. wyſtrkáwati, Inf. Imp. 2 do in ugi secundùm regulam. ¤ ut wyſtrkugi, præs. Imp. idem quod wyſtrkáwám, in præt Imp. wyſtrkował, Inf. imp. wyſtrkowati, ex hoc fit Wyſtrkowáwám, Freq. Comp. præs. wyſtrkowáwał, præt. freq. wyſtrkowáwati. Inf. freq. ¤ Et quod hîc de uerbo wyſtrčjm dixi, hoc in aliis omnibus compositis obseruabis.
• doſtrčiti, 1 mo (něco ſtrčeného až do konce ſtrčiti) aliquid, quod iàm intrusum est, totaliter usq ad finem intrudere. was eingeſteckt iſt, gantz VI/687 Vnd gar einſtecken. ¤ ut kułku w ručnicy nedoſtrčenau, doſtrčiti. doſtrčiti někoho aby padł. ſtrčił njm až wráworał, a on ho potom doſtrčił, tak že hławau dołu zſpadł. 2 do (na giſté a náležité mjſto wundati) ad certum locum protrudere, auf gewiſſen Ort ſchieben, fortſtoſſen. rádbych ten kámen tam doſtrčił, a nemohu. libenter hunc lapidem usq illuc protruderem, peruoluerem, et non poſsum. Ich wolte gerne den Stein biſs dahin weltzen, Vnd kann nicht.
• doſtrčiti ſe, est paſs. to ſe tam snadno doſtrčj.
• Naſtrčiti, 1 mo (napjchnauti) infigere, VI/688 intrudere, anſtecken. ut naſtrčił ptáka, pečeni na rožen. infixit auim, aſsaturam in ueru. hat den Vogel, den Braten an den Bratſpieſs geſtecket. Naſtrčił ho na kůł. ad palum illum infixit, hat ihn an den Pfal angeſtecket. 2 do Naſtrčiti, cum Accus. (naſtražiti) ut on ho tam naſtrčił (t. naſtražił) ille ipsum studiò illuc commendauit. er hat ihn mit Fleiſs dahin geſtellet. ¤ Cum Dat. (nawrhnauti, nawrcy, nahoditi) ut naſtrčił mu to neſſtěſtj, hoc infortunium ille ipsi causauit, das Vnglück hat er ihn υerurſachet. ¤ Naſtrčił mu hůl, a on přes nj vpadł. obtrusit ipsi baculum, VI/689 et ille cecidit. Schwałně mu to naſtrčił, aby padł. Samť mi ho kozeł naſtrčił, (t. na harc dał, nahodił) etc
• Naſtrkati, Imp. Significat copiam in prima Significatione, naſtrkał ptáků na rožen. Mjſto Sazenic, naſtrkał Samého rýwj.
• Naſtrčiti ſe, est paſs. má ſe ten bažant naſtrčiti, ( subintelligitur na rožen) sám ſe na ten kord naſtrčił.
• Naſtrkati ſe, naſtrkowati ſe, paſs. ut naſtrkám ty ptáky na rožen, l. naſtrkám těch ptáků na rožen, Ptácy ſe giž na rožen naſtrkugj. Item naſtrkati ſe cum præp. s. Significat (mjti prácy s ſtrkánjm VI/690 něčeho) ut naſtrkali ſe doſti s tim kamenem. sat magnum laborem habuerunt in trudendo illo lapide. Man hat groſſe Mühe mit fortſtoſſen des steines gehabt.
• Nadſtrčiti, (na hoře ſtrčiti) mužeſs tam něco nadſtrčiti.
• Odſtrčiti, odſtrkowati, (odwrhnauti, odundati) trudendo remouere, repellere, υon ſich ſtoſſen, weg ſtoſſen. υerſtoſſen, υerwerffen. ut odſtrčił ho, (totiž od auřadu, od panny, a od čehokoli giného) odſtrčili mne co kotě od młýka. co mne odſtrkugeſs?
• Poſtrčiti, poſtrkowati, cum Accus. uel Inst. (dáł ſtrčiti, dál potłačiti, VI/691 potiſknauti.) protrudere, promouere, propellere. fortſchieben, fortrucken, fortſtoſſen. ¤ ut poſtrč to dále, l. poſtrč tim dále. trudas hoc parum ulterius, ſtoſſe es ein wenig weiter. vdeřił ho, až njm poſtrčił. poſtrč ſem tu konwicy etc.
• Poſtrčiti ſe, est paſs.
• Poſtrkowati, cum Instr. (když, oč žádný neſtogj, každý to ginému ſtrká: a ô te wěcy djme, že geſt poſtrkadłem lidſkým. t. nic ſobě ho newážiti) contemnere, uilipendere, υerachten. Každý tim poſtrkuge. Poſtrkugj nebohým, gak chtěgj.
• Poſtrkowati ſe, paſs. negni to na nic, VI/692 gen ſe to tam poſtrkuge, poſtrčjm ſe dále etc.
• Podſtrčiti, podſtrkati, podſtrkowati, (podundati, podłožiti) subtrudere, supponere, subijcere, submittere, Vnterſtoſſen, Vnter ſchieben, Vnterlegen. Muſýš podſtrčiti, aby wegſs było. co to podſtrkugeſs? Item Podſtrčiti (podwrhnauti, t. wěc złau za dobrau) Supponere rem malam, pro bona. ¤ podſtrčił (podwrhnuł) mu złý ſukno, za dobrý.
• Přeſtrčiti, přeſtrkowati (z gednoho mjſta na druhé, też přes něco ſtrčiti) ut gá ho tam nepřeſtrcjm, (t. ne přewundám. ¤ Item přeſtrčiti VI/693 čep w sudu. přeſtrčiti někoho přes wodu. (geſt přepławiti) gá ſe tam lechce přeſtrčjm, t. na łodi. lechce ſe přepławjm.
• Přiſtrčiti, přiſtrkowati, (přindati, přitłačiti, bliž ſtrčiti) attrudere, propiùs trudere, appellere, zu ſtoſſen. ut přiſtrčiti k břehu, appellere ad littus, přiſtrčiti něco k něčemu; přiſtrcił Swjčku k kaudeli, a hned hořeła, až shořeła, a k tomu ceła chałupa wyhořeła. Item idem quod poſtrčiti, protrudere, fortrucken. poſtrč ſem toho kałamáře.
• Proſtrčiti, proſtrkati, proſtrkowati. (we ſkrz něco ſtrčiti, prondati) truden VI/694 do perforare, traijcere. durchſtechen, durchſtoſſen. to ſuknoby prſtem proſtrčił. (t. propjchnuł) istud pannum digito perforaret, man könnte das tuch mit dem Finger durchſtoſſen. Proſtrkał pečeni čeſnekem, l. čeſenkem. (t. proſſpikował.) nech tak, wſſak toho neproſtrčjſs. Nit ſkrz gehłu proſtrčiti. Meth. proſtrkati. (promrhati) mizerně to proſtrkał.
• Rozſtrkati. (rozundati, rozptjliti) Idiot. ut rozſtrkał ſwý penjze (swůg ſtatek) ſem tam. ille suam pecuniam huc illuc mutuando uel alio modo disjecit. Er hat ſein Geldt hin und her υerthan. swý děti ſem tam rozſtrkał.
• Rozſtrkati ſe, paſs. ſem tam ſe to rozſtrká, VI/695 že geden neznamená.
• Rozſtrkowati, (rozundáwati, od sebe ſtrkati, a mjřiti) ab inuicem trudere, υon einander ſtoſſen.
• Vſtrčiti, (drobet ſtrčiti, zawaditi) parùm trudere, anſtoſſen. ut vſtrčił ho drobet, (t. zawadił ô nėho) parùm illum trusit, Er hat an ihn wenig angeſtoſſen.
• Vſtrčiti ſe, (drobet ſe vrazyti) impingere, anſtoſſen. ut Vſtrčił ſe drobet ô dweře) impegit parùm ad portam, er hat an die Thüre wenig angeſtoſſen. Meth. (Vrazyti ſe, zhorſſiti ſe.) hinc
• Vſtrk, l. auſtrk, g. m. (pohorſſenj)
• Vſtrčliwý, auſtrčliwý, adj. (aurażčiwý, auraźċliwý, pohorſſliwý)
• VI/696 Auſtrčliwě, adu. auſtrčliwoſt. Subst.
• Wſtrčiti, (do něčeho, neb někam ſtrčiti) intrudere, infigere, einſtecken, einſtoſſen. ut kord bych do něho wſtrčił. gladium in ipsum infigerem. ich thäte den Degen in ſein Leib ſtecken. wſtrčili ho do žałaře, in carceres illum intruserunt. man hat ihn in die Gefängnuſs geſtecket. Wſtrče ruku zapás, mohłby to vděłati.
• Wyſtrčiti, wyſtrkowati, (wyndati, wypuditi, ſtrkánjm wyhnati, wybýti, wyhazeti, wywrcy) extrudere, exturbare, expellere, ausſtecken, ausſtoſſen, austreiben, hinaus werffen, ausſchlagen. Wyſtrčił ho zdomu. ex domo illum extrusit. hat ihn aus dem hauſs geſtoſſen. VI/697 sſenkyřka wyſtrčiła wěnjk. Wyſtrčiti z pořadku, z obce, z bratrſtwa (t. wyłaučiti) wyſtrčiti něco wen z okna, na dům, na ſtřechu, na Vlicy etc. Item wyſtrčiti. (někoho na nebezpečné mjſto poſtawiti, wyſłati,) ut wyſtrčił ho na sſpic, wyſtrčił ho tam.
• Wyſtrkati, (po drobtu dłuh zapłatiti) debitum particulatim soluere, die Schuld nach Vnd nach Stückel weiſs zahlen. Wyſtrkał mu to po drobtu, tak že toho máło vžił.
• Wyſtrkowati, in Significatione imperfecta, idem quod wyſtrčiti. at wyſtrkowati něčim oči, (geſt wytýkati, wyteykati, odrhati něco) exprobrare, υorwerffen. ¤ hinc
• VI/698 Wýſtrk, g. m. exprobratio, dokud žiw, bude mjti ten wýſtrk, (t. od lidj: budau mu to wytegkati.)
• Wztrčiti, wztrkati, wztrkowati. (wzhůru něco ſtrčiti) imponere, supertrudere, aufſtecken. ut wztrčił ptáka na Sſpic žerdě, imposuit auim super cuspidem perticæ. hat den υogel an Spitz der Stangen aufgeſtecket. dał wztrčiti na swůg dům dwě makowice. wztrčił pero za vcho etc.
• Zaſtrčiti, zaſtrkowati. Significat 1 mo (zandati) ut zaſtrčiti dweře, geſt dweře na záworu zawřjti, záworau přetahnauti, obijcere peſsulum, repagulum, obicem opponere, υerrigeln, den Rigel fürthuen. Zaſtrč VI/699 Záworau, ſochorem dweře, wrata etc. Sic zaſtrčiti čepem djru. zaſtrčiti traubu. zaſtrčiti pſanj za wokno, (t. wztrčiti) 2 do Zaſtrčiti, (załožiti, zawundati, schowati) abstrudere, aliquò ponere, υerſtecken, υerlegen. Kdo wj, kam on to zaſtrčił. quis scit, quorsum hoc abstrusit, posuit, wer weiſs, wo er es hin υerſtecket hat. někam to zaſtrčił, (t. schował, połožił) a nemůže toho nagjti. zaſtrčił to do kauta. 3 tio Zaſtrčiti cum Instr. personæ. ut wſſudy njm zaſtrčj, (zawłáčj, zadėłagj, t. wſſudy ho wyſyłagj, a on wſſechno muſý zaſtati, děłati) in VI/700 omnibus rebus illo utuntur, man brauchet ihn in allen Sachen.
• Zaſtrčiti ſe paſs.
• Zſtrčiti, (dołu ſtrčiti) detrudere, deijcere, herunter ſtoſſen, herabſtoſſen, herunter werffen. zſtrčił ho dołu z ławice, z leſſenj etc. Deriuata.
• Terċ, l. terče, g. f. (wyſtrčený cýł, k nėmuž ſe ſtřjlj.) Scopus. Tartſch, â Bôemico. k terči ſtřileti, do terče trefiti, terċe chybiti, l. terče ſe chybiti.
• Tercownjk, g. m. (kdo terče hłýda, a na rány Střełců pozor dáwá)
• Trkám.
• Trkám, trkał, trkati. Sing. Imp. act. VI/701 (rohami bodu, pjchám, ſſtauchám) cornibus impetere, mit hörnern ſtoſſen. hrozně ten wůł po něm trkał.
• Trknu, fut. perf. trknuł, l. trkł, præt. perf. trknauti. Inf. perf. Significat idem quod trkám, at in Significatione perfecta. ut hrubě ho wůł trknuł. deg pozor, aby ten wůł tě ne trknuł.
• Trkawý, adj. (který trká) qui cornibus impetit, der mit hörnern ſtoſſet. ut trkawý wůł, beran, kozeł etc.
• Trkawec, g. m. idem quod trkawý.
• Trkawoſt, subst, â trkawý.
• Trkáwám, trkáwał, trkáwati. Freq. Composita ex trkám, et trknu, sunt perfecta, seruata differentia Grammaticali VI/702 P. 2. cap. 25. obs. 3 a Not. 4 to ut potrkám, vtrknu, fut. perf. Composita. Imperfectum tempus non amant. nisi cum præp. po. ut potrkugi, præs. Imp.
• Natrkati ſe, cum Gen. (dłauho trkati) natrkali ſe toho pſa doſti.
• Odtrkati, (trkánjm odehnati) ten beran toho woła pryč odtrkał.
• Potrkati, est perfectum simplicis, denotat plures ictus. ¤ è contra vtrknauti denotat unum ictum. u. g. ten wůł hrozně toho čłowěka potrkał, (t. dał mu wjce neż gednu ránu) iste bos isti homini multos ictus cornibus impegit. der Ochs hat dem Mann offt mit denen VI/703 hörnern geſtoſſen. ě contra, ten wůł hrubě ho vtrknuł, (t. dał mu gednu ránu) iste bos dedit ipsi cornu magnum ictum, hoc est unum ictum, et non plures. der Ochſs hat ihn mit den hörnern geſtoſſen. nemlich nur einmahl.
• Potrkaný, vtrknutý, part. paſs. ¤ ten čłowěk ge hrubě od wołů potrkaný etc.
• Přetrkati, (trkánjm přemocy) ten ſtrakatý wůł přetrkał toho bjłého.
• Přetrknauti, (trknutjm něco na dwy złámati, přerazyti.)
• Protrkati, protrknauti, (weſkrz trkánjm, l. trknutjm prorazyti) cornu perfringere, mit hörnern durchſtoſſen. ut tak dłauho na dweře trkał, až VI/704 ge protrkał, intellige per plures ictus. ten wůł ty dweře protrknuł. id est uno ictu cornu foramen fecit.
• Roztrkati. (trkánjm roztrhati, zabiti) hned toho pſa roztrkali etc.
• Vtrknauti, uide potrkati.
• Wytrknauti, wytrkati. (trknutjm, l. trkánjm wyrazyti, wypuditi) cornu excutere, expellere, mit hörnern ausſtoſſen. ¤ ut wytrknuł mu woko. wytrkał ho wen zchłýwa.

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Úvod