Václav Jan Rosa: Thesaurus linguae Bohemicae
Úvod

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Strany zdroje: II/45–II/56

• dch (hłáhoł wětru z vſt gdaucýho) est vox Spiritus, seu venti ex ore provenientís hinc verbum.
• dchnu, uel dechnu, fut. perf. Neut. dchuł l. dechnuł, dchł, l. dechł, præt. perf. dchnauti, l. dechnauti. Inf. perf. dechnuł na nėho, nedycheg na mně. Imperfectum ejus et præs est. dýchám l. deychám, l. dýſſi, secundum Regulam Grammat. dýchał l. deychał, præt. Imp. dýchati, l. deychati, Inf. Imp. II/46 Nota: dýſſi habet idem præt, et Inf. vide de hoc Grammaticam. ¤ Significat Spirare, halare, anhelitum reddere, hauchen, Blaſen, athmen. ¤ Adag. geſſtė dýchá, (t. geſſtė gė żiw) zapomėł dýchati, (joco dicitur, vmřeł) tence dýchá (t. ſtrachem: bogj ſe) Můž dýchati (ô Bohatem) w gedno dýchagj, (t. gednu radu magj)
• dýcháwám, freq.
• duch, u. infra. Nota: dýchám, l. deychám est etiam Iterat. Et ideo Verba Composita, ex dýchám l. deycham, qvædam sunt perfecta, ut nadýchám, l. nadychám, absqve accentu, fut. perf. qvædam Imperfecta, ut: Oddýchám, præs. Imp. II/47 Oddýchał, præt. oddýchati, inf. Potest etiam accentus abjici, ut oddycham, oddychał, oddychati. de qvibus infra dicetur.
• dýchawičný, l. deychawiċný, adj. (kdo tėżce oddychuge, Sauchotinowitý) anhelus, der ſchweren Athem hat. dychawiċný Kuň, anhelus eqvus, ein keüchiges Pferdt.
• dýchawiċnoſt, (nemoc koňſká) morbus eqvinus.
• deychawjcnjm. vide infra.
• dýchánek, g. m. (geſt hadj kámen, około nėhož ſe Shromážďugj, a k nėmu dychagj) ¤ adag: magj gakýſý dýchánek, (t. praktyku negakau: Snugj coſy)
• dýchanice, g. f. (geſt trubice k dychánj připrawená, chřtán) guttur, Gurgel, Athemrohr II/48 Composita autem ex dchnu et dechnu sunt omnia perfecta.
• Nadchnauti, l. nadechnauti (geſt na někoho dechnauti) afflare, anblaſen, anhauchen. Cum Accus. et Inst. nadchnuł ho gedem, afflavit ipsum veneno, er hat ihn mit Gifft angeblaſen. Prorocy duchem Swatým nadchnuti ( l. nadſſeni) gſauce, młuwili. etc.
• Nadchnutý, l. nadſſený, part. paſs.
• Nádcha, g. f. aliqvi Nátcha, vel Nátka, (nemoc, když ſe kdo nadchne, neb nałká złého powėtřj) est species morbi.
• Nadýchati, l. nadeychati, Perf. denotat plures actus Spirantes. nadýchał ho gedem. nadýchał tu rukawicy tepłem. vel cum Genit. nadychał do něho gedu, nadychał do te rukawice tepła. etc.
• II/49 Odechnauti, perf. Oddýchati, oddeychati, Imp. hinc Oddychám., præs. Oddechnu, fut. (geſt wołnė ſobė wydchnauti) respirare, hauchen, athmen. což ſobě odychá, qvomodo respirat.
• Adag. Ani oddechnauti nełze (t. pro práce: ô welikem zaměſtknánj toho ſe vżjwá) hinc.
• Oddech g. m. respiratio, respiramen, Athmung. nedá mu ô tu wėc oddechu. (t. vſtawiċnė naň tiſkne) nec respirare illum sinit. Nota: dicitur etiam oddechugi, præs. Imp. oddechował, oddechowati, idem qvod oddychám. Sic wydychugi, et wydýcham.
• Prodechnauti, (weſkrz dechnauti) transpirare, durchblaßen. ¤ hinc:
• Průduch, g. m. (průchod, kudy wjtr II/50 můż) transitus per qvem ventus flare potest. Adag. nemá wołného průduchu. (t. nedařj ſe mu po wuli)
• Průduſſný adj. (průduch magicý) penetrativus, durchgängig.
• Wydechnauti, wydýchati ſobė, idem qvod oddechnauti, oddýchati.
• Wzdechnauti, perf. wzdýchati, Imp. (zhłuboka, neb wzhůru dýchati, łkáti) suspirare, gemere, ingemiscere, ſeüfftzen. tėzce wzdechł, l. wzdechnuł. graviter suspiravit. Et intelligitur de uno actu suspirij. tėzce wzdýchał, graviter suspirabat. id est per plura suspiria.
• Wzdechnuti, wzdychánj, Subst. part. Suspirium, gemitus.
• Zdechnauti, (poſłednj dechnuti vċiniti, vmřjti) exspirare, Verſcheiden. prawé II/51 nýni zdechnuł, zdechnuł mu kuň (t. zcepeněł.)
• Zadechnauti ſe, (odnėtjm dychánj vmřjti) suffocari, erſticken. wełkým bėhem ſe zadechnuł. Seqvuntur. od dchnu, alia Derivata.
• duch, g. m. Spiritus, Geiſt. duch Swatý, Spiritus Sanctus, der heilige Geiſt. ducha wzdáti, (ducha puſtiti, vmřjti) expirare, Verſcheiden. Nota: duch, qvando Significat, halitum, flatum, declinatur, ut Kabát. qvando significat potentiam vitalem, declinatur ut Pán.
• duchownj, adj. Spiritualis. Geiſtlich.
• duchowenſtwj, g. n. (dúchownj řád) ordo Spiritualis. dał ſe na duchowenſtwj, II/52 ivit ad ordinem, er iſt in einen Geiſtlichen Orden gegangen.
• duchowenſtwo, g. n. (Społeċnoſt duchownjch lidj, Knėzſtwo) Clerus, die Geiſtlichkeit.
• Item: (duchownjm lidem oddané zbożj Záduſſj) fundatio, bona Ecclesiastica, Stifft.
• dychtjm, Imp. præs. Neut. dychtił, præt. dychtiti, Inf. (náſyłnė dýchám: vſyłnė ô něco pracugi, Ziadoſtiw gſem nėċeho) anhelare, desiderio alicujus rei teneri, nachtrachten. Cum præp. po: ut po zbożj, a Statku dychtiti.
• dyſſjm, dyſſił, dyſſiti. verbum Imp. neut. idem qvod dýchám. sed non est adeo in usu. Vpachtował ſe až dyſſj.
• duſſe, g. f. Anima, Seel. adag. Zaſchłá w něm duſſe. (t. ô dłauhowėkých) II/53 duſſi by rozdělił. (ô dobrotiwých, Včinných) Na duſſi bráti. (t. duſſj twrditi, peċetiti.)
• Záduſſj. g. n. (zbożj duchownj, co k duchowenſtwj, neb chudým nałeżj) bona Ecclesiæ, Kirchen Guth.
• Záduſſnj, adj. (co k záduſſj náłežj) qvod ad Ecclesiam spectat, das der Kirchen zugehörig iſt. ut: Záduſſnj rolj, kráwa, Lauka. etc:
• Bezduſſný, adj. (co duſſe nemá) inanimatus, Seelenloſs, Lebenloſs. ut bezduſſný twor, Creatura, inanimata.
• duſým, Imp. act. præs. duſył, præt. duſyti Inf. (dýchati bránym, dáwjm, rdauſým) præfocare, erſticken. ut kaſſeł mne duſý.
• duſýwám, freq. II/54 Composita ex duſým, sunt perfecta.
• Poduſyti, Significat plural. gener. (pořád duſyti, duſſenjm vmoriti) fuffocare, erſticken. Wſſechny ge tam zaduſył, zduſył.
• Vduſyti, Significat 1 mo (duſſenjm vmořiti) Suffocare, ( de unitate, vel pluralitate Numerica, id est addendo numerum, intelligendum) erſticken. vduſył ho, dwa vduſył.
• 2 do (Zbraniti nėċemu: t. nedati průduchu wětru) extinqvere, dämpffen. ut vduſyti oheň, hněw, bauřku. etc. extinguere ignem, sedare iram, tumultum, das feüer, Zorn tumult dämpfen.
• Vduſyti ſe, paſs. Suffocari, erſticken. Mnoho lidj ſe we skłepjch vduſyło.
• II/55 Wyduſyti, (vbjti, vtłaucti, tak coż by ducha popadał) contundere, ſchlagen. hodnė ho wyduſył.
• Zduſyti, idem qvod poduſyti.
• Zaduſyti, idem qvod vduſyti.
• Zaduſyti ſe, idem qvod vduſyti ſe. ¤ Adag. zaduſył ſe w konopjch. (t. obėſyli ho) Nota: Præsens Imp. si qvis illo opus habet formatur in ugi, et ſ. mutatur in ſſ. secundum regulam Grammat: ut Vduſſugi.
• duſſný, adj. (nemohaucý wołnė dýchati) anhelus, engbrüſtig, keichig. ¤ duſſno mi, (t. buď od zacpánj negakého, neb od Vnawenj.)
• duſſnoſt, (zacpánj prſu, degchawiċnoſt) anhelitus, das keichen.
• II/56 duſſnjm, Imp. præs. Inch. l. Neut. duſſnėł, præt. duſſněti, Inf. (počjnám tėżce dýchati, degchawjċnjm) incipio anhelare, ich fange an ſchwerlich zu athmen, zu keichen.
• Perfectum ejus est, Zduſſněti, (zdegchawiċnėti) giż wſſechen zduſſněł, est totus qvantus anhelus, er iſt gantz lungenſüchtig.
• deychawjčnjm, deychawjčněł, deychawjcněti, idem qvod duſſnjm. Sed hoc magis Eqvis, et animalibus convenit.
• Perfectum est Zdegchawiċněti, idem zduſſnėti. ten pėkný kuň mu zdegchawičnėł

Strany zdroje: VII/503–VII/504

• Záduſſj, Significat 1 mo Wěc Cyrkewnj, (t. koſtelnj) res Ecclesiastica, seu templi. ein Kirchen Sach. 2 do Záduſſj, (oſada) diæcesis, KirchenſPiel. on patřj k záduſſj, l. do zaduſſj So Martina. Spectat ad diæcesim St. Martini. z kteryho ge zaduſſj? Ex qua est Diæcesi? 3 tio důchod, (Nadánj, Statek koſtełnj) fundatio, bona Ecclesiæ. Kirchen Gutt.
• Záduſſnj, adj. (co k Zaduſſj naležj, VII/504 Koſtełnj.) quod est Ecclesiæ, uel templi. ut Záduſſnj penjze, pecuniæ Ecclesiæ, Kirchen gelder. Zaduſſnj statky, bona Ecclesiastica, Kirchen gütter. u. duſſe sub dch!

Index všech českých hesel

A B C Č Ċ D Ď E F G H Ch I K L M N O P Q R S T Ť U V W Y Z Ž Ż

Úvod