<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>

Cýn – Caňk

• Cýn, g. m. stannum, Zinn.
• Cýnowý, adj. (co zcýnu geſt) stanneus, cynowá mjſa, nádoba. etc
• Cýnėný, adj. idem.
• Cýnowatý, l. cynowitý, adj. (co w ſobě cýn má) cýnowitá hora, ruda.
• Cýnugi, cýnował, cýnowati. Sing. Imp. act. (cýnem potahugi) stanno obducere, mit Zin Vberziehen.
• Pocýnowati, est ejus perfectum. pocýnowaný mjſy, cwočky.
• Zacýnowati, perf. (cynem zandati, załyti)
• I/360 Cyňk! 1 mo (geſt hłáhoł rozrażenj, a padnutj negakeho ſkła: neb hozenj penjze) 2 do (rohowá Pjſſtała, ſſałamage) buccina, Zinck. 3 tio (běłmo, t. nedoſtatek oka) glaucoma.
• Cyňkám, cyňkał, cyňkati, Sing. Imp. act. (hłáhoł cyňku děłám, briňkám) cyňká penėzý.
• Cyňknu, cyňknuł, l. cyňkł, cyňknauti. est perf.
• Cyňkáwám, freq. cyňkánj, n. part.
• Caňk, g. m. caňček, dim. (vdidło) frenum, lupatum. Gebieß, BrechZaum. Composita ex cyňkám, cyňknu, sunt perfecta, et admittit easdem præpositiones, qvas břiňkám, in eodem sensu.

<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>