<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>

hrk – hrnčjř

• hrk, g. m. (geſt hłáhoł, aneb hřmot od dřewa, žełeza, neb kamenj, gako když wůz bežj, hrčj) hinc
• hrčjm, hrčeł, hrčeti, Imp. Neut. (takowý hřmot wýdáwám) fremorem, fragorem edere, crepare, Brauſen, und krachen. III/240 geli skokem ſſeſtmi koňmi až hrčeło.
• hrkot, g. m. (hřmot) fremor, fragor, das brauſen, brumlen, krachen. Composita ex hrčjm perfecta sunt pohrčeti, (tuze a pořád hrčeti) což onno to pohrčj. Zahrčeti (začjt hrčeti)
• hrkám, hrkał, hrkati, Imp. act. (dřewěným neb žełezným něčim chřeſtám) crepare, crepitare aliquo instrumento ligneo, uel ferreo. krachen, klingen.
• hrkáwka, g. f. alij hrkatka. (náſtrog, kterým ſe chřeſtá) crepitaculum. Composita ex hrkám sunt perfecta cum præp. do, na, od, po, pře, pro, wy, za-hrkati.

• hrnčjř, hrnec, u. hrnu.

<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>